Rozhodnutí NS

30 Nd 282/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/03/2019
Spisová značka:30 Nd 282/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.282.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 11 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Nd 282/2019-22


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci oprávněné Vodafone Czech Republic a.s., identifikační číslo osoby 25788001, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti povinnému V. G., narozenému dne XY, naposledy bytem XY, o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 28 EXE 1291/2019, o určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:

Věc, vedenou u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 28 EXE 1291/2019, projedná a rozhodne Okresní soud v Rakovníku.


Odůvodnění:

Dne 7. 5. 2019 byla Okresnímu soudu v Rakovníku doručena žádost soudního exekutora Mgr. Richarda Bednáře, Exekutorský úřad Praha 10, o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného. Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 16. 5. 2019,
č. j. 28 EXE 1291/2019-18, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po doručení usnesení oprávněné předložena Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti.

Důvodem k takovému postupu podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bylo podle předkládajícího soudu zjištění, že v žádosti o nařízení exekuce uvedl exekutor adresu povinného XY, podle výpisu z Ministerstva vnitra měl ale povinný poslední hlášenou uvedenou adresu jen do 31. 12. 2015, přitom v současné době není povinný v evidencích cizineckého informačního systému hlášen k pobytu.

Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle předchozí věty, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu vyplývá, že se soudu prvního stupně nepodařilo zjistit místo pobytu povinného na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Okresní soud v Rakovníku, k němuž soudní exekutor podal žádost o pověření a nařízení exekuce a v jehož obvodu měl povinný poslední známé bydliště.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 3. 7. 2019


JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu