Rozhodnutí NS

8 Tdo 100/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/13/2019
Spisová značka:8 Tdo 100/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.100.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hodnocení důkazů
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 100/2019-35


USNESENÍ


Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 2. 2019 o dovolání mladistvého XXXXX (pseudonym), nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 12 Tmo 10/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 11/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého XXXXX odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, soudu pro mládež, ze dne 30. 4. 2018, sp. zn. 2 Tm 11/2017, byl obviněný mladistvý XXXXX (dále jen „mladistvý“) uznán vinným proviněními neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat podle § 231 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle § 230 odst. 3 tr. zákoníku, § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“) a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, § 24 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2003 Sb. mu bylo uloženo trestní opatření propadnutí věci, tj. veškerého vnitřního vybavení v zajištěných stolních počítačích zn. Fujitsu Siemens, v. č. XY a AMD Athlon XP, v. č. XY (harddisky, CD nosiče atd.). Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká strana sociálně demokratická, IČO 00409171, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se mladistvý provinění neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat podle § 231 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil (zkráceně) tím, že v přesně nezjištěné době, minimálně v době od 16. 6. 2016 do 24. 8. 2016, si z přesně nezjištěného internetového úložiště či jiným způsobem instaloval do svého stolního počítače zn. Fujitsu Siemens, v. č. XY, škodlivý software, určený k provádění kybernetických útoků, specifikovaný ve výrokové části rozsudku, a dále ve stejné době si stejným způsobem z přesně nezjištěného internetového úložiště či jiným způsobem instaloval do svého stolního počítače AMD Athlon XP, v. č. XY, škodlivý software, určený k provádění kybernetických útoků typu DoS, DDoS, SQL Injection a dále nástroje k prolamování hesel, a to ve výroku o vině konkretizovanaé softwarové nástroje, uvedený škodlivý software instaloval do svých počítačů za účelem aktivního provádění kybernetických útoků na cíle umístěné v síti internet a oba uvedené počítače měl umístěny v místě svého trvalého bydliště na adrese XY,

v úmyslu neoprávněně omezit funkčnost internetových stránek www.cssd.cz provedl dne 16. 6. 2016 v době 12:32:12 hodin, za použití některého ze shora uvedených softwarových nástrojů z internetové adresy 188.134.232.2, kterou v uvedené době užíval pro připojení do sítě internet, nejméně jeden kybernetický útok na internetové stránky České strany sociálně demokratické www.cssd.cz, útok měl charakter DDoS útoku, který se správcům internetové stránky www.cssd.cz podařilo odvrátit, stránka zůstala funkční a nedošlo ke způsobení přímé škody.

3. Označený rozsudek soudu prvního stupně, jeho výroky o vině a trestním opatření, napadl mladistvý odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 12 Tmo 10/2018, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 12 Tmo 10/2018, podal mladistvý prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a vytkl, že odvolací soud zamítl jeho řádný opravný prostředek přesto, že námitky v něm uplatněné byly důvodné, poněvadž řízení před soudem prvního stupně trpělo vadami, jež mohly mít vliv na správnost a zákonnost rozsudku, a došlo k porušení trestního zákoníku v souvislosti s právním posouzením skutku a ukládáním trestu.

5. Měl za to, že soudy nepostupovaly v souladu se zákonem, když skutek kvalifikovaly jako provinění neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat podle § 231 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K závěru stran právního posouzení skutku dospěly na podkladě znaleckého posudku zpracovaného zaujatým znalcem, jenž si dovolil mladistvého hodnotit a mentorovat jej. Nereflektovaly přitom, že tentýž znalec připustil, že programy, jež byly nalezeny v jeho počítači, lze stejně tak dobře využít k účelům, které mladistvý popsal v rámci obhajoby, tj. k účelům ochrany vlastního počítače. Domníval se, že jeho obhajoba, že se do počítačového systému mohla nabourat jiná osoba (kterou ostatně také znalec připustil), nebyla vyvrácena, resp. že se jí soud nezabýval. Skutek měl být posouzen ve smyslu § 226 písm. a) tr. ř., tedy nikoliv jako trestný čin. Při důsledném ctění pravidla in dubio pro reo měly soudy obou stupňů dovodit, že skutek trestným činem není.

6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 12 Tmo 10/2018, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, soudu pro mládež, ze dne 30. 4. 2018, sp. zn. 2 Tm 11/2017, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, soudu pro mládež, k novému projednání a rozhodnutí.

7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, proto v rámci něj nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.). Nejvyšší soud jako soud dovolací nemůže přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při hodnocení důkazů, ale naopak je povinen vycházet z konečného skutkového zjištění těchto soudů a teprve v návaznosti na toto zjištění posuzovat správnost právního posouzení skutku. V této souvislosti konstatoval, že posuzované dovolání neobsahuje jedinou námitku, kterou by mladistvý vytýkal nesoulad mezi zákonnými znaky provinění, kterými byl uznán vinným, a skutkovými zjištěními uvedenými v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí, popř. nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Mladistvý (mimo naprosto nekonkrétní zmínky o vadách řízení a porušení trestního zákoníku při ukládání trestu) prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které ve výroku o vině uvedený škodlivý software využíval pouze k zabezpečení vlastních počítačů a podle které útok na internetové stránky ČSSD provedla jiná osoba, která se „nabourala“ do jeho počítačového systému. Činí tak na základě vlastního hodnocení závěrů znaleckého posudku z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, když znalce označuje za zaujatého a současně vytýká soudům, že k některým jeho závěrům nepřihlédly. Nesprávnou právní kvalifikaci skutku nedovozuje z nesprávné aplikace výše citovaných ustanovení trestního zákoníku, ale z nerespektování procesní zásady in dubio pro reo, přičemž prosazuje zásadní změnu skutkového základu soudních rozhodnutí. Ani formálně přitom nevytýká tzv. extrémní rozpor, který by výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění mohl odůvodnit. Opakuje skutkové námitky z původního řízení, se kterými se již soudy obou stupňů vypořádaly, a jeho opravný prostředek má spíše charakter jakéhosi „druhého odvolání“ nežli dovolání jako opravného prostředku mimořádného a značně formalizovaného.

8. Podle státního zástupce dovolací námitky mladistvého směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají a nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Protože dovolatel neuplatnil žádné relevantní námitky v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., resp. jeho část spočívající v tom, že soudem druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Uplatnění druhé části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je naplněna v případě zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez splnění procesních podmínek pro takové rozhodnutí, nepřichází v předmětné věci vůbec v úvahu, neboť odvolací soud odvolaní nezamítl z některého z formálních důvodů (§ 253 odst. 1 tr. ř.), ale jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně.

9. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání mladistvého podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (dále jen „Nejvyšší soud“, popř. „dovolací soud“) zjistil, že dovolání mladistvého je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání

11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Mladistvý v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání mladistvého bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou mladistvý odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

12. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

14. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

15. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal. V projednávaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (a mladistvý takovou okolnost ani netvrdil). Mladistvý je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině usvědčován oznámením o kybernetických útocích předloženým zástupcem ČSSD M. K. (č. listu 4–26) ve spojení se zprávou poskytovatele internetového připojení Coma, s. r. o., o identifikaci IP adresy, z níž byly prováděny útoky (č. listu 216), s protokolem o provedení domovní prohlídky (č. listu 90–94), se znaleckým posudkem z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, ve znění jeho dodatku (č. listu 137–213), výslechem znalce Ing. Jiřího Bergera, MBA, který uvedený posudek zpracoval (č. listu 312a–312e), a rovněž s jeho vyjádřením k obhajobě mladistvého (č. listu 320). Dovolací soud nesdílí přesvědčení mladistvého, že jeho obhajoba prezentovaná před soudy nižších stupňů nebyla vyvrácena. Z podrobného odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu (body 2. až 9., str. 5 až 12 rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, soudu pro mládež) a z rovněž precizního odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího (body 6 až 8., str. 6 a 7 usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou mladistvého založenou především na tvrzení, že programy, které byly nalezeny u něj v počítači byly určeny k ochraně a zabezpečení vlastního počítače a že se do jeho počítačového systému „mohla nabourat jiná osoba“, a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Pokud jde o výtku týkající se údajné zaujatosti znalce Ing. Jiřího Bergera, MBA, vůči mladistvému, dovolací soud se ztotožňuje s argumentací soudů nižších stupňů (srov. bod 12., str. 13 rozsudku nalézacího soudu, bod 6., str. 7 usnesení odvolacího soudu), podle níž případná nestandardní vyjádření znalce vůči mladistvému nesvědčí a priori o jeho podjatosti. Nalézací soud relevantně zdůraznil výchovný aspekt řízení podle zákona č. 218/2003 Sb. a profesně lidskou radu znalce vůči mladistvému (jak docílit zabezpečení počítače, viz č. listu 320) správně označil za zcela akceptovatelný projev prohlubující účel trestního řízení týkající se mladistvých pachatelů.

16. Dovolací soud ve shodě se státním zástupcem uzavírá, že mladistvý svoji domněnku nesprávné právní kvalifikace skutku založil na přesvědčení o nesprávných skutkových zjištěních, dovolání neobsahuje jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad mezi skutkovými zjištěními uvedenými v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odůvodněním rozhodnutí nalézacího soudu, popř. odvolacího soudu, a zákonnými znaky provinění, jimiž byl uznán vinným. Dovolatel pouze opakuje svoji obhajobu a skutkové námitky, s nimiž se již vypořádaly soudy prvního, jakož i druhého stupně, nesprávnou právní kvalifikaci dovozuje z nerespektování zásady in dubio pro reo a nabízí vlastní skutkovou verzi, která je podle něj východiskem k závěru, že nespáchal žádný trestný čin (správně provinění). Je tak zjevné, že takto uplatněné výhrady stojí nejen mimo důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i jakýkoliv jiný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. Obiter dictum dovolací soud poznamenává, že skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a v jeho odůvodnění, potažmo v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, výstižně obsahují všechny znaky provinění neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat podle § 231 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

17. Pro úplnost nutno dodat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

18. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání mladistvého bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 2. 2019
                              JUDr. Věra Kůrková
                                  předsedkyně senátu