Rozhodnutí NS

33 Cdo 385/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/30/2018
Spisová značka:33 Cdo 385/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.385.2018.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Smlouva kupní
Věc
Odstoupení od smlouvy
Odpovědnost za vady
Dotčené předpisy:§ 588 obč. zák.
§ 597 odst. 2 obč. zák.
§ 616 odst. 1 obč. zák.
§ 616 odst. 2 obč. zák.
§ 616 odst. 3 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 385/2018-818


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. J. M., zastoupeného Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská tř. 936/21, proti žalované E. P., místem podnikání v Lázních Bohdaneč, zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, o zaplacení 113.000 Kč s příslušenstvím oproti vydání osobního automobilu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 25 C 41/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. září 2017, č. j. 22 Co 10/2017-785, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. září 2017, č. j. 22 Co 10/2017-785, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. září 2016, č. j. 25 C 41/2009-725, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 113.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,25% p.a. od 11. 2. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,50% p.a. od 1. 7. 2009 do 31. 12.2000, ve výši 8,00% p.a. od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75% p.a. od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,50% p.a. od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05% p.a. od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, ve výši 8,05% p.a. od 1. 7. 2013 do 15. 9. 2016 a za dobu od 16. 9. 2016 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, oproti vydání osobního automobilu, VIN: a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. září 2017, č. j. 22 Co 10/2017-785, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 113.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 2. 2009 do zaplacení oproti vydání osobního automobilu, zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí závisí

      1) na otázce práva kupujícího odstoupit od kupní smlouvy v případě, jestliže jej prodávající nepravdivě ujistil, že věc má určité vlastnosti, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu reprezentované např. rozsudkem ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 627/2002 a rozsudkem ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1847/2009, a

      2) na otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena – konkrétně, zda „žalobce v pozici kupujícího (spotřebitele) je povinen postupovat tak, že ihned po zakoupení ojetého vozidla před cestou z autobazaru do místa bydliště je povinen zkontrolovat stav oleje (a tím naplnit povinnost vyplývající z ustanovení § 36/3 zákona č. 56/2001) za situace, kdy je mu prodávajícím (podnikatelem) prodáno vozidlo, u něhož je prodávajícím popsán stav vozidla jako vozidla nového, a u něhož je prodávajícím deklarováno, že stav oleje byl zkontrolován a obsah náplně je uváděn jako maximální a zda pokud tak kupující neučiní, nemůže účinně odstoupit od kupní smlouvy proto, že k vytknutí vady nedostatku oleje dochází až poté, co došlo k přidření motoru“. Dovolatel se nemůže ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že bezprostředně po prodeji automobilu (ihned po výjezdu z autobazaru) měl povinnost překontrolovat stav oleje, byť na jeho nedostatek neupozorňovala kontrolka, prodejce deklaroval kontrolu všech náplní a ujistil ho o perfektním stavu; při akceptaci názoru odvolacího soudu by postrádalo na významu ustanovení § 616 obč. zák. o tom, že věc má být ve shodě s kupní smlouvou.

Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že pětiměsíční rozdíl mezi deklarovaným rokem výroby automobilu (rok 2013) a skutečným datem jeho výroby (rok 2012) není relevantním důvodem pro odstoupení od smlouvy. Nesprávným shledává i závěry odvolacího soudu, že jako kupující nemohl odstoupit od kupní smlouvy v případě, že vytkl vadu odstranitelnou (která se stala neodstranitelnou), a že nemohl odstoupit od smlouvy poté, co již došlo k přidření motoru. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně.

Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné, protože se odvolací soud při řešení otázky práva kupujícího odstoupit od kupní smlouvy v případě, jestliže jej prodávající nepravdivě ujistil, že věc má určité vlastnosti, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 15. 1. 2009 ústní kupní smlouvu, jíž žalovaná prodala žalobci ojeté vozidlo, VIN: (dále „vozidlo“, příp. „předmětné vozidlo“), za sjednanou kupní cenu 273.000 Kč; téhož dne žalobce uhradil žalované v hotovosti část kupní ceny, konkrétně částku 113.000 Kč. V inzerátu uveřejněném na internetové stránce sauto.cz žalovaná inzerovala předmětné vozidlo jako ojeté s najetými 137.000 km, vyrobené a uvedené do provozu v roce 2003 s tím, že jeho stav odpovídá stavu nového vozu. Před prodejem dne 15. 1. 2009 byla s vozidlem vykonána zkušební jízda, během níž vozidlo nevykazovalo zjevné technické problémy nebo nestandardní zvuky. Při jízdě z autobazaru do místa bydliště žalobce nastala porucha motoru (zadření motoru) v důsledku nedostatku oleje a žalobce byl nucen předmětné vozidlo nechat odtáhnout. Dne 2. 2. 2009 žalobce od kupní smlouvy odstoupil, a to pro neodstranitelné vady (mimo jiné pro vadu spojenou se zadřeným motorem a zásadním nedostatkem oleje v motoru, který způsobil další poškození vozidla nebo na něm vykazoval značný podíl), dále žalované vytkl, že vozidlo je jiného data výroby, než ho ujistila, a má najeto větší množství kilometrů, než bylo deklarováno; vyzval žalovanou k vrácení částky 113.000 Kč, kterou jí uhradil na kupní cenu, a k vyzvednutí vozidla s uvedením adresy, na které se nachází.

Soud prvního stupně na podkladě uvedených zjištění posoudil odstoupení od kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2009 jako důvodné, jelikož žalobce odstoupil pro neodstranitelnou vadu spojenou se zadřeným motorem vozidla způsobeným zásadním nedostatkem oleje v motoru ke dni prodeje, což způsobilo další poškození vozidla, nebo se na dalším poškození značně podílelo; prodané vozidlo tak nebylo v souladu s kupní smlouvou. Uvedení rozdílného roku výroby shledal - vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho předchozí rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení - nepodstatným a uzavřel, že žalobce nebyl nesprávnou informací ze strany žalované zkrácen na svých právech kupujícího. Tvrzení, že žalovaná deklarovala nesprávný počet najetých kilometrů (méně, než ve skutečnosti bylo najeto), žalobce neprokázal. Oproti tomu odvolací soud dospěl k závěru, že odstoupení od smlouvy nebylo důvodné, neboť předmětné vozidlo v době převzetí žalobcem netrpělo podstatnou vadou spočívající v poškození kluzného ložiska na čtvrtém ojničním čepu klikového hřídele, axiálního kluzného ložiska klikového hřídele a kluzného ložiska na vačkovém hřídeli, které je typické pro provoz motoru, kdy nebylo zajištěno dostatečné mazání, resp. nebylo dostatečné množství oleje v motoru (znalec vyloučil, že stav poškození motoru, jaký byl zjištěn znaleckým zkoumáním, existoval v době převzetí vozidla v autobazaru v Rohovládově Bělé; k poškození došlo až v průběhu jízdy). V době převzetí sice bylo ve vozidle nedostatečné množství motorového oleje, nedostatek motorového oleje je však vadou odstranitelnou a žalobce ji měl zjistit, neboť je povinností provozovatele (jímž se žalobce stal převzetím vozidla) udržovat vozidlo v řádném technickém stavu, tedy i kontrolovat stav kapalin ve vozidle. Žalobce k odstranění vady spočívající v nedostatku motorového oleje žalovanou nevyzval; odstoupení od smlouvy pro uvedenou vadu vytčenou až poté, co došlo k přidření, nemůže být účinné. Pokud jde o další vytčené vady, tyto buď nebyly v řízení prokázány (vada chladícího či brzdného systému), nebo se nejedná o vady, které by mohly vést k účinnému odstoupení od kupní smlouvy; rozdíl v uvedených najetých kilometrech (151.000 km) v řádech set kilometrů shledal nepatrným a za zanedbatelný označil nesoulad mezi skutečným datem výroby a deklarovaným (jde o rozdíl pouhých pěti měsíců, kdy vozidlo navíc nebylo v provozu a žalobce si při uzavírání kupní smlouvy rok výroby 2003 nevymínil jako pro něho podstatnou vlastnost (např. proto, že by právě tento rok měl být vyráběn již jiný model než v roce 2002, s jinými technickými či estetickými charakteristikami). Odvolací soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že by předmětné vozidlo, které od žalované převzal 15. 1. 2009, mělo v době převzetí takovou vadu, která by představovala rozpor s kupní smlouvou spočívající v tom, že by vozidlo nemělo jakost a užitné vlastnosti požadované kupujícím, výrobcem, popř. že by jakost a užitné vlastnosti vozidla nebyly pro vozidlo obvyklé, a proto nemohlo sloužit účelu, pro který bylo zakoupeno, resp. pro který se obvykle používá; odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení § 616 odst. 3 obč. zák. tak neshledal důvodným, tedy účinným.

Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, je nutno věc posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

Podle § 588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

Podle § 597 odst. 2 obč. zák. má kupující právo odstoupit od smlouvy i tehdy, jestliže je prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým.

Podle § 616 odst. 1 obč. zák. prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad.

Podle § 616 odst. 2 obč. zák. nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní smlouvou podle odstavce 1 se dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům právních předpisů, je v tomu odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. Připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby její činnost mu byla předvedena.

Podle § 616 odst. 3 obč. zák. v případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (dále jen „rozpor s kupní smlouvou“), má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil.

Podle § 616 odst. 4 obč. zák. rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak.

Účastníci uzavřeli kupní smlouvu o prodeji svěřené věci v obchodě podle
§ 612 obč. zák., která podléhá speciální právní úpravě (§ 613 až 627 obč. zák.). Prodávající inzerovala, že vozidlo bylo vyrobeno v roce 2003 a jeho stav „odpovídá stavu nového vozu“, a rovněž v dokumentech, které účastníci podepsali při prodeji vozidla (tj. v úvěrové smlouvě a v zápise o technickém stavu vozidla), byl rok 2003 uveden coby rok výroby vozidla. Kupující později zjistil, že předmětné vozidlo bylo vyrobeno již v roce 2002 (tedy dříve, než byl prodávající ujištěn), a (rovněž) pro tuto vadu odstoupil od smlouvy písemným podáním (odstoupením) ze dne 2. 2. 2009.

Odpovědnost prodávajícího za vady prodané věci v obchodě je upravena v § 619 a násl. obč. zák. Tato právní úprava však speciálně neřeší odpovědnost za vady spočívající v tom, že věc nemá vlastnosti, o nichž prodávající kupujícího při prodeji ujistil. Tuto odpovědnost výslovně upravuje ustanovení § 597 odst. 2 obč. zák., podle něhož, ujistil-li prodávající kupujícího, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým, má kupující právo odstoupit od smlouvy.

Dovodil-li odvolací soud v dané věci, že převáděný osobní automobil neměl vlastnost uváděnou při prodeji (nebyl vyroben v roce 2003), o níž prodávající kupujícího při prodeji ujistil (v inzerci i v zápise o technickém stavu vozidla), a uzavřel-li, že žalobce směřoval vůči žalovanému jasný, určitý a srozumitelný úkon, jímž odstoupil od kupní smlouvy, a domáhal se vrácení vzájemného plnění, měl tento stav poměřovat ustanovením § 597 odst. 2 obč. zák. Není-li totiž možné aplikovat na určitý případ zvláštní právní úpravu, v daném případě právní úpravu o odpovědnosti za vady prodané věci podle § 619 a násl. obč. zák., je namístě použít obecná ustanovení občanského zákoníku, zde obecná ustanovení o kupní smlouvě (§ 588 a násl.), konkrétně § 597 odst. 2 obč. zák. Je přitom nerozhodné, zda žalovaná věděla či nevěděla o skutečném roku výroby automobilu, neboť odpovědnost podle § 597 odst. 2 obč. zák. je odpovědností objektivní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 627/2002 a rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 6. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1847/2009).

Závěr odvolacího soudu, že žalobce neměl právo odstoupit od kupní smlouvy, přestože se ujištění žalované o roku výroby převáděného vozidla a jeho stavu ukázalo nepravdivým (vozidlo nejen že nebylo vyrobeno v roce 2003, nýbrž v roce 2002, ale jeho stav ani neodpovídal „stavu nového vozidla“, postrádalo-li nezbytné kapaliny) neobstojí, neboť je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu reprezentovanou shora citovanými rozsudky.

Protože dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl žalobcem uplatněn právem, Nejvyššímu soudu nezbylo než napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Dalšími dovolacími námitkami žalobce se dovolací soud pro nadbytečnost již nezabýval.

Odvolací soud je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 10. 2018



JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu