Rozhodnutí NS

20 Cdo 761/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/10/2018
Spisová značka:20 Cdo 761/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.761.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení exekuce
Směnečný a šekový platební rozkaz
Postoupení pohledávky
Dotčené předpisy:§ 175 o. s. ř.
§ 36 odst. 4 předpisu č. 120/2001Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
02/11/2018
I. ÚS 3587/18
JUDr. David Uhlíř
odmítnuto
11/27/2018
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 761/2018-431


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, identifikační číslo osoby 40522610, proti povinnému P. M., H. H., zastoupenému Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 869/17, pro 51 313 063 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 Nc 5918/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2017, č. j. 24 Co 1531/2017-408, takto:


Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 6. 6. 2017, č. j. 43 Nc 5918/2009-319, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce (výrok I.) a na zastavení exekuce (výrok II.). Uvedl, že řízení o vydání směnečného platebního rozkazu a na něj navazující řízení námitkové tvoří jeden celek, což se projevuje v rovině exekučního řízení tím, že exekuci lze vést dle směnečného platebního rozkazu ve spojení s rozhodnutím soudu o jeho ponechání v platnosti. Postup podle § 107a o. s. ř. se uplatní rovněž v řízení o námitkách podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu. Aktivní legitimaci k podání exekučního návrhu má ten, komu přiznané právo plyne z rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 36 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, lze postupovat pouze v případě, že k přechodu či převodu práva došlo po skončení nalézacího řízení (nikoli v průběhu nalézacího řízení). Z exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu ve spojení s rozsudkem, jímž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti) je zřejmé, že k převodu práv ze směnky z právní předchůdkyně oprávněné na současnou oprávněnou došlo ještě v průběhu nalézacího řízení po podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Rozsudkem o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti bylo přiznáno právo společnosti AB - CREDIT a. s. uvedené v jeho záhlaví, a tato společnost je proto aktivně legitimována k vedení exekuce. Procesní nástupnictví bylo řešeno v řízení nalézacím, v exekučním řízení proto tuto otázku již nelze řešit, jelikož by se jednalo o zásah do věcné správnosti exekučního titulu.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Za zásadní pro věc považuje právní posouzení, zda je oprávněný povinen prokazovat přechod práva ke směnečnému platebnímu rozkazu v případě, kdy právo z něj svědčí jinému subjektu uvedenému v tomto rozhodnutí a kdy k převodu práva ze směnky došlo v námitkovém řízení, a zda je možné prokázat převod práva ze směnečné pohledávky postupem podle § 36 odst. 3, 4 exekučního řádu v případě, kdy k postoupení pohledávky došlo ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu, resp. opravného usnesení, aniž by tato skutečnost byla v řízení předcházejícím vydání směnečného platebního rozkazu zohledněna. Domnívá se, že oprávněný je povinen prokázat převod pohledávky ze směnečného platebního rozkazu způsobem podle § 36 odst. 3, 4 exekučního řádu i v případě, kdy ke vstupu oprávněného na místo jeho právního předchůdce došlo až v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Uvádí, že rozsudek, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, není exekučním titulem pro vymáhání pohledávek ze směnečného platebního rozkazu. Nadto v této věci převod práva ze směnečného platebního rozkazu nemůže být prokázán podle § 36 odst. 3, 4 exekučního řádu, protože k převodu pohledávek došlo před vydáním opravného usnesení ke směnečnému platebnímu rozkazu, jež je také exekučním titulem (směnečný platební rozkaz není vykonatelný bez tohoto opravného usnesení) a v opravném usnesení je uveden původní věřitel. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na odklad exekuce, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

Dovolání není přípustné ani ve zbývající části.

V projednávané věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz vydaný dne 11. 5. 1998 Krajským soudem v Českých Budějovicích, č. j. Sm 00019/98-37, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 11. 2007, č. j. Sm 19/98-64, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2008, č. j. 13 Cm 593/2008-140.

Směnečným platebním rozkazem bylo povinnému a společnosti Müller sport Velkoobchod s. r. o. (jež byla vymazána z obchodního rejstříku dne 26. 2. 2008) uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni Komerční bance, a. s. směnečný peníz ve výši 51 313 063 Kč s úrokem ve výši 6 % p. a. z této částky od 3. 2. 1998 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 171 043 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1 006 844 Kč. Povinný proti směnečnému platebnímu rozkazu podal námitky, o nichž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl tak, že výše uvedený směnečný platební rozkaz ve znění opravného usnesení ponechal ve vztahu žalobkyně proti žalovanému P. M. v platnosti a uložil žalovanému uhradit žalobkyni náklady námitkového řízení ve výši 362 063 Kč. Jako žalobkyně je v rozsudku označena společnost AB - CREDIT a. s. (oprávněná) a z odůvodnění rozsudku vyplývá, že po podání námitek navrhla původní žalobkyně Komerční banka, a. s. vstup nové žalobkyně AB - CREDIT a. s. do řízení místo ní (z důvodu, že směnka, na jejímž základě byl směnečný platební rozkaz vydán, byla na novou žalobkyni převedena), přičemž soud tomuto návrhu vyhověl (usnesení ze dne 24. 6. 2008, č. j. 13 Cm 593/2008-128).

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom směru, že směnečný platební rozkaz se stává (vyjma výroku o nákladech řízení) vykonatelným a má účinky pravomocného rozsudku uplynutím patnácti dnů od jeho doručení (do 31. 12. 2012 uplynutím tří dnů), jestliže osoba k tomu legitimovaná nepodá včas námitky obsahující odůvodnění (srov. § 175 odst. 1, 3 o. s. ř.). Podáním takových námitek (tedy včasných a je-li z nich zřejmé, že žalovaný pokládá výrok o uložení povinnosti k zaplacení částky za věcně nesprávný) se odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu (tak tomu bylo i v souzené věci). Vysloví-li následně soud, že jej ponechává v platnosti, nabude směnečný platební rozkaz vykonatelnosti dnem, kdy se rozsudek soudu o jeho ponechání v platnosti stane vykonatelným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2899/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2900/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 7/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1703/2017).

Je-li exekuce vedena podle směnečného platebního rozkazu, lze použít postupu podle § 36 odst. 3, 4 exekučního řádu, tedy nařídit a provést exekuci ve prospěch jiného, než kdo je v exekučním titulu označen jako oprávněný, i tehdy, když došlo k přechodu vykonávaného práva nebo povinnosti již v průběhu směnečného řízení po vydání směnečného platebního rozkazu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2125/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 475/2017).

V souzené věci je přitom z rozsudku o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, který byl oprávněnou předložen, zcela zřejmé (z výroku I. i dále z jeho odůvodnění), že po vydání směnečného platebního rozkazu došlo ke změně účastníka na straně žalující a že právo na plnění z exekučního titulu (jak ze směnečného platebního rozkazu, tak z rozsudku o jeho ponechání v platnosti) svědčí právě oprávněné – oprávněná je aktivně (věcně) legitimována (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1555/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2348/2017).

Namítá-li dovolatel, že k převodu směnečné pohledávky došlo ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu (resp. opravného usnesení), zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu, která již nemůže být v exekučním řízení přezkoumávána [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 742/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1274/2014]. Případné vady nalézacího řízení se nepřenášejí do exekučního řízení a věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoliv (ani prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení) v exekučním řízení zpochybněna.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Dovolatel navrhl rovněž odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud však ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto návrhem dovolatele nezabýval a nad rámec uvedeného připomíná, že užití institutu odkladu vykonatelnosti je v exekučním řízení z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2395/2011).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 9. 2018



JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu