Rozhodnutí NS

21 Cdo 4367/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/27/2019
Spisová značka:21 Cdo 4367/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4367.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.
§ 241a odst. 6 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/05/2019
II.ÚS 1520/19
doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.
odmítnuto
05/28/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 4367/2018-318


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. H., narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Praze, V jámě č. 699/1, proti žalovaným 1) obci Velká Kraš se sídlem obecního úřadu ve Velké Kraši č. 132, IČO 00635855, zastoupené Mgr. Janem Nedomou, advokátem se sídlem v Novém Malíně č. 426, 2) R. Z., narozenému dne XY, a 3) L. Z., narozené dne XY, oběma bytem v XY, oběma zastoupeným JUDr. Patrikem Nešporem, advokátem se sídlem v Jeseníku, V Oblouku č. 170/1, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 10 C 289/2013, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. května 2018, č. j. 69 Co 536/2017-277, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. září 2018, č. j. 69 Co 536/2017-298, takto:

I. Dovolání žalovaných 2) a 3) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 5. 2018, č. j. 69 Co 536/2017-277, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 9. 2018, č. j. 69 Co 536/2017-298, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr, že „žalobce je právoplatným vlastníkem nemovitostí (uvedených ve výroku I. rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 10. 3. 2016, č. j. 10 C 289/2013-219, a to stavby vodního díla (vodní el.) na parcele p. č. St. XY, a stavby (jiná stavba) bez čp/če na parcele p. č. St. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY) na základě právem uznané skutečnosti (příklepu v dražbě)“] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce nabytí vlastnického práva k nemovitostem, které byly předmětem veřejné dobrovolné dražby, srov. například v rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2062/2007, který byl uveřejněn pod č. 54/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148/2011 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2344/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1205/2015, v nichž byl – mimo jiné – přijat právní názor, že na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora (srov. § 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisův posuzovaném případě ve znění účinném do 7. 3. 2006, neboť veřejná dobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla provedena dne 5. 5. 2005 – dále „zákon o veřejných dražbách“). Z pohledu ustanovení § 132 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013) jde při veřejné dobrovolné dražbě o nabytí vlastnictví „na základě jiné skutečnosti stanovené zákonem“, které nemá povahu derivátní, ale originární, při němž se věc nabývá do vlastnictví vydražitele i bez ohledu na případné vlastnické právo navrhovatele dražby; veřejná dobrovolná dražba je - jak rovněž dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Z výše uvedeného vyplývá, že k nabytí vlastnictví k nemovitostem, které byly předmětem dražby (konané v posuzovaném případě dne 5. 5. 2005), se nevyžaduje vklad (intabulace) vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o dražbě, včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky. Jedno vyhotovení potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. § 31 zákona o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro vydražitele [srov. § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, a tehdy platné ustanovení § 36 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4124/2013].

Námitky, jimiž žalovaní 2) a 3) uplatnili jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. (zpochybňují-li skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, a polemizují-li s tím, jaké provedl důkazy a jak tyto důkazy hodnotil), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. Uvedené platí i o námitce dovolatelů, že „v rámci dokazování před soudem prvního stupně i soudem odvolacím vůbec nebyla řešena otázka, proč nebylo vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem po dražbě zapsáno do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce“ a „proč se žalovaní 1), 2) a 3) dozvěděli o provedené dražbě až podanou žalobou ze strany žalobce“.

Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že se nezabýval „souladem jednání žalobce se zásadou dobrých mravů“, a to s ohledem „na prokazatelně vynaložené investice žalovaného 1) a žalovaných 2) a 3)“, přehlížejí, že podle ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy.

Zjevné nesprávnosti ve výrocích II., III. a IV. (nesprávné označení žalovaných), které dovolatelé odvolacímu soudu v dovolání rovněž vytýkají, byly opraveny postupem odvolacího soudu podle ustanovení § 164 o. s. ř., tedy vydáním opravného usnesení ze dne 4. 9. 2018, č. j. 69 Co 536/2017-298.

Dovolání žalovaných 2) a 3) do výroků o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 2) a 3) podle ustanovení § 243c odst. 1 odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 2. 2019

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu