Rozhodnutí NS

29 Cdo 3906/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:29 Cdo 3906/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.3906.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmínky řízení
Insolvenční řízení
Uplatňování pohledávky
Dotčené předpisy:§ 89 odst. 1 IZ.
§ 89 odst. 2 IZ.
§ 109 odst. 1 písm. a) IZ.
§ 109 odst. 4 IZ.
§ 109 odst. 5 IZ.
§ 142 písm. c) IZ.
§ 146 odst. 1 IZ.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
29 Cdo 3906/2018-206



USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce KOLSPOL a. s., se sídlem v Brně, Šmejkalova 1593/5, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 27685454, zastoupeného Mgr. Ivetou Petřekovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Lesnická 787/10, PSČ 613 00, proti žalovanému PROVITA s. r. o., se sídlem v Kolíně V, Ovčárecká 855, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 60930250, o zaplacení 275 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 273/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. června 2018, č. j. 23 Co 85/2018-191, takto:


Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. června 2018, č. j. 23 Co 85/2018-191, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Rozsudkem ze dne 9. ledna 2018, č. j. 6 C 273/2015-172, Okresní soud ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (KOLSPOL a. s.) domáhal po žalovaném (PROVITA s. r. o.) zaplacení částky 275 900 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. a III. výroku).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávka, kterou žalobce uplatňuje, zanikla jednostranným započtením pohledávek žalovaného.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý a třetí výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1/ Vyhláškou ze dne 3. prosince 2014, č. j. KSPA 59 INS 32643/2014-A-2, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též jen „insolvenční soud“) oznámil, že bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka PROVITA s. r. o. (žalovaného).

2/ Přihláškou pohledávky ze dne 19. prosince 2014 (správně 2. prosince 2014) uplatnil žalobce v insolvenčním řízení žalovaného mimo jiné i pohledávku z titulu dlužného nájemného.

3/ Usnesením ze dne 19. června 2015, č. j. KSPA 59 INS 32643/2014-A-32, insolvenční soud zamítl insolvenční návrh, jímž se žalobce domáhal zjištění úpadku žalovaného.

4/ Žalobce uplatnil dne 12. října 2015 pohledávku za žalovaným z titulu dlužného nájemného žalobou u Okresního soudu ve Svitavách.

5/ Usnesením ze dne 14. dubna 2016, č. j. KSPA 59 INS 32643/2014, 1 VSPH 2082/2015-A-48, Vrchní soud v Praze zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. června 2015 o zamítnutí insolvenčního návrhu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

6/ Usnesením ze dne 20. ledna 2017, č. j. KSPA 59 INS 32643/2014-A-74, insolvenční soud znovu zamítl insolvenční návrh.

7/ Usnesením ze dne 8. června 2017, č. j. KSPA 59 INS 32643/2014, 3 VSPH 480/2017-A-85, Vrchní soud v Praze opětovně zrušil usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Na tomto základě odvolací soud - cituje § 109 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - uvedl, že účinky související se zahájením insolvenčního řízení přetrvávají do právní moci rozhodnutí, kterým bude insolvenční řízení skončeno. To se stane buď rozhodnutím insolvenčního soudu o tom, že dlužník není v úpadku podle § 158 odst. 3 insolvenčního zákona, anebo rozhodnutím o ukončení insolvenčního řízení podle zvoleného způsobu řešení úpadku dlužníka.

Žalobce tak měl pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení (což také učinil) a nikoliv uplatňovat takovou pohledávku v nalézacím řízení žalobou, jako by insolvenční řízení zahájeno nebylo. Insolvenční řízení stále trvá, proto přetrvávají i účinky související se zahájením insolvenčního řízení.

Podal-li žalobce po zahájení insolvenčního řízení žalobu v rozporu s § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, pak je nutné takto zahájené řízení zastavit pro nedostatek podmínek řízení, které nelze odstranit podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle § 237 o. s. ř. dílem pro řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené a dílem pro řešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Za neřešenou považuje dovolatel otázku „zahájení civilního řízení po zániku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení a nepřerušení civilního řízení po obnově účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, když konkrétně se jedná o posouzení situace, kdy zamítnutím insolvenčního návrhu dojde k zániku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, v tomto období dojde k podání civilní žaloby, následně odvolací soud v insolvenčním řízení rozhodnutí soudu prvého stupně zruší a tomuto vrátí k dalšímu řízení, soud prvého stupně opět insolvenční návrh zamítne a odvolací soud opět napadené usnesení zruší a vrátí soudu prvého stupně k dalšímu řízení, přičemž o insolvenčním návrhu nebylo doposud pravomocně rozhodnuto, a civilní soud řízení nepřeruší, jelikož k tomuto neshledá důvody a ve věci meritorně rozhodne“.

Odchýlení od ustálené rozhodovací praxe spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastavil s odkazem na § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona přesto, že civilní žaloba byla podána v době, kdy účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikly zveřejněním rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu.

Podle dovolatele zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení účinností rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu bez ohledu na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci či nikoliv, tj. okamžikem, kdy rozhodnutí o insolvenčním návrhu bude zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu přitom bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 22. června 2015 a od tohoto okamžiku účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikly a mohlo tak být vedeno řízení zahájené návrhem podaným u Okresního soudu ve Svitavách dne 12. října 2015. V tomto směru dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 311/2015, uveřejněné pod číslem 50/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 50/2017“).

Dále dovolatel tvrdí, že soudu prvního stupně bylo od počátku řízení známo, že na majetek žalovaného je vedeno insolvenční řízení, přesto tuto skutečnost nevyhodnotil jako důvod pro přerušení či zastavení řízení o žalobou uplatněném nároku. Rovněž upozorňuje, že insolvenční řízení nebylo do dnešního dne pravomocně skončeno, přičemž podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2756/2013, řízení o žalobě podané věřitelem po zahájení insolvenčního řízení soud zastaví až po právní moci rozhodnutí o úpadku.

K přerušení řízení má podle dovolatele dojít tehdy, uplatní-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u obecného soudu žalobou v rozporu s § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, a to okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku. Pokud účinky rozhodnutí o úpadku trvají, pak po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud řízení o žalobě zastaví podle § 141a insolvenčního zákona, bez zřetele na způsob řešení úpadku. Dovolatel však má za to, že žalobu v rozporu s § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona nepodal a ani nedošlo k rozhodnutí o úpadku, proto nebyl dán důvod zastavit řízení.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává (vzhledem k době vydání napadeného rozhodnutí) z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, zda po zamítnutí insolvenčního návrhu trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, neboť při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení (4. června 2018) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2018 (tj. naposledy ve znění zákona č. 291/2017 Sb.).

Podle § 89 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení v průběhu jednání nebo hned po skončení jednání, jsou proti všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci účinná, jakmile jsou vyhlášena účastníkům a insolvenčnímu správci, kteří byli při jednání přítomní; rozhodnutí ve věci samé jsou v takovém případě proti všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci účinná, jakmile je insolvenční soud vyhlásí veřejně (odstavec 2).

Podle § 109 insolvenčního zákona se zahájením insolvenčního řízení se spojuje mimo jiné i tento účinek: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou (odstavec 1 písmeno a/). Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (odstavec 4). Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu (odstavec 5).

Podle § 142 písm. c/ insolvenčního zákona je jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu též zamítnutí insolvenčního návrhu.

Podle § 146 odst. 1 insolvenčního zákona účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.

V R 50/2017 (přiléhavě citovaném dovolatelem) a dále např. v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013, uveřejněném pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud k účinkům spojeným se zahájením insolvenčního řízení uvedl, že:

1/ Neurčí-li insolvenční soud jinak v usnesení, jímž zamítá insolvenční návrh, zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nejpozději okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku.

2/ Usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, se stává účinným nejpozději okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (jenž je vždy též okamžikem právní moci takového usnesení); tímto okamžikem se opět obnovují (ex nunc) účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Na právní jednání a úřední postupy nebo rozhodnutí, k nimž došlo v době od účinnosti rozhodnutí, jímž insolvenční soud odklidil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, do účinnosti rozhodnutí, jímž odvolací soud toto usnesení insolvenčního soudu zrušil, se nevztahuje omezení plynoucí z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení obnovených až účinností zrušujícího usnesení insolvenčního soudu.

V posuzované věci nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dne 3. prosince 2014, kdy byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení. Tyto účinky však pominuly usnesením insolvenčního soudu ze dne 19. června 2015, č. j. KSPA 59 INS 32643/2014-A-32, kterým byl insolvenční návrh zamítnut, a to ve vztahu k účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci dne 19. června 2015 (kdy bylo veřejně vyhlášeno) a vůči ostatním subjektům dne 22. června 2015 (kdy bylo toto rozhodnutí zveřejněno v insolvenčním rejstříku). Rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu sice bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze (ze dne 14. dubna 2016, č. j. KSPA 59 INS 32643/2014, 1 VSPH 2082/2015-A-48) a účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení se opět obnovily, došlo k tomu však ex nunc, teprve vyhlášením tohoto rozhodnutí při jednání (vůči všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci), tj. 14. dubna 2016, případně zveřejněním tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (vůči ostatním subjektům), tj. dne 5. května 2016.

Žalobce je účastníkem insolvenčního řízení (je insolvenčním navrhovatelem), proto ve vztahu k němu účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení pominuly 19. června 2015 a opět se obnovily až 14. dubna 2016. V mezidobí mezi těmito daty (od 19. června 2015 do 14. dubna 2016) pak žalobci zahájené (a probíhající) insolvenční řízení nijak nebránilo, aby svůj nárok vůči dlužníku (žalovanému) uplatnil rovněž pořadem práva – žalobou v občanském soudním řízení.

Vzhledem k tomu, že žalobce svůj nárok uplatnil žalobou u Okresního soudu ve Svitavách dne 12. října 2015, nebylo možné řízení o takové žalobě zastavit pro nedostatek podmínek řízení spočívajících v účincích spojených se zahájením insolvenčního řízení, neboť zákaz uvedený v § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (jež nedostatek podmínek řízení způsobuje) neexistoval.

Další průběh insolvenčního řízení nemůže mít vliv na vznik překážky uvedené v § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (tato překážka již v tomto řízení o zaplacení nemůže vzniknout).

Právní posouzení této otázky odvolacím soudem tudíž není správné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu (tedy včetně závislých výroků o nákladech řízení) zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř. a věc podle § 243e odst. 2 věta první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Pro úplnost budiž dodáno, že výše formulované závěry nejsou dotčeny ani aktuálním stavem insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného (jež se ke dni vydání tohoto usnesení opět nachází ve stavu před rozhodnutím o insolvenčním návrhu žalobce).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2019


Mgr. Milan Polášek
předseda senátu