Rozhodnutí NS

6 Tz 25/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/20/2019
Spisová značka:6 Tz 25/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TZ.25.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Podvod
Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tz 25/2019- 4674

ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných Z. Š., nar. XY, bytem XY, M. F., nar. XY, bytem XY, B. M., nar. XY, bytem XY, a R. R., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 68/2017-4463, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 68/2017-4463, byl porušen zákon

v neprospěch obviněných Z. Š., M. F., B. M. a R. R. v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. ř., § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. a § 259 odst. 1 tr. ř., a to v části, v níž došlo ke zrušení zprošťujících výroků z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. 2 T 45/2016-4354, ohledně obviněného Z. Š. ve vztahu k jednáním (skutkům) popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., 3., 4., ohledně B. M. pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., ohledně obviněného R. R. pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., 3., 4., a ohledně M. F. pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., 3., 4., a

ve prospěch obviněného Z. Š. v ustanoveních § 254 odst. 2 tr. ř., § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. a § 259 odst. 1 tr. ř., a to v části, v níž došlo ke zrušení výroku, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem I. rozsudku) z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. 2 T 45/2016-4354.

Pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 68/2017-4463, se ve výrocích, ohledně kterých bylo vysloveno porušení zákona v neprospěch obviněných, zrušuje.

Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O d ů v o d n ě n í :

1. Krajský soud v Praze po provedeném hlavním líčení v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 45/2016 (v trestní věci obviněných Z. Š., M. F., B. M., a R. R. rozhodl rozsudkem dne 2. 3. 2017 tak, že

I. obviněný Z. Š.
byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
„po seznámení se s majetkovými poměry J. D., nar. XY v úmyslu sebe obohatit mu jménem společnosti F. se sídlem XY, IČ XY, kterou údajně zastupoval, nabídl řešení jeho finanční situace zprostředkováním krátkodobého úvěru, kterým budou uhrazeny jeho závazky, který bude následně refinancován jinou smlouvou s dlouhou dobou splatnosti, na základě toho uzavřel poškozený dne 30.8.2011 v Berouně se společností F. se sídlem XY (od 10.4.2013 XY), IČO XY (dále jen FBG), zastoupenou M. F. smlouvu o úvěru č. XY, jejímž předmětem bylo zapůjčení finanční částky 450.000,- Kč s termínem splatnosti do 30.11.2011, dále dohodu o vystavení bianko směnky, zástavní smlouvu mezi FBG zast. F. a D. ze dne 30.8.2011, kterou byly zajištěny nemovitosti zapsané na LV XY pro k.ú. XY v Čechách u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, která byla v LV vyznačena s datem 6.9.2011, po vyplacení celé půjčky poškozenému v bance na základě bankovního šeku si obžalovaný částku 440.000,-Kč od něj v Berouně převzal a ponechal pod lživou záminkou, že za poškozeného uhradí u dalších subjektů jeho finanční závazky, tyto však za něho neuhradil a peníze si ponechal pro svoji vlastní potřebu, před poškozeným se posléze zapíral a byl pro něj nekontaktní, čímž způsobil poškozenému J. D. škodu ve výši nejméně 440.000,- Kč“,

a podle § 44 tr. zákoníku soud upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Berouně, č. j. 1 T 20/2014-1258 ze dne 28. 4. 2014.

II. obvinění M. F., B. M., R. R. a Z. Š. byli podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, kterou jim bylo kladeno za vinu, že

A. M. F., B. M., R. R. a Z. Š.:
„po předchozí dohodě v úmyslu neoprávněně se obohatit, dne 25.9.2008 založili společnost F. se sídlem XY (od 10.4.2013 XY), IČO XY (dále FBG), jejímž jednatelem byl M. F. a R. R., a dne 17.6.2009 společnost F. se sídlem XY (od 28.6.2011 XY), IČO XY (dále FEC), jejímž jednatelem byl B. M., a to FEC jednající oficiálně B. M. a neoficiálně Z. Š. za účelem vyhledání osob, které byly ve finanční tísni a hrozila jim exekuce na jejich majetek, těmto osobám nabízet krátkodobou půjčku pod záminkou vyřešení jejich finančních problémů, přičemž skutečným záměrem bylo dostat je do situace, kdy nebyli schopni splácet své závazky a následně získat finanční prospěch tím, že dosáhli prodeje jejich nemovitostí, nechali si od nich vyplácet smluvní pokuty a další poplatky spojené s poskytnutím půjčky a FBG, za kterou jednali R. R. a M. F. poskytovat pro tuto činnost finanční prostředky, které byly poškozeným předávány v hotovosti v bankách v Berouně nebo v kanceláři v sídle FEC, a to

a) 1. M. F., B. M., R. R. a Z. Š.
„po seznámení se s majetkovými poměry Z. Ch., nar. XY této nabídli pomoc při vyřešení jejich finančních problémů tím, že zařídí prodej jejich nemovitosti, a to pozemků par. č. XY a XY a domu čp. XY v XY na parcele č. XY, zapsaných na LV č. XY (nyní LV č. XY) pro k.ú XY, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, za tím účelem přiměli poškozenou k podpisu níže uvedených smluv, a to Smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitosti ze dne 10.7.2009 uzavřené mezi FEC zast. B. M. a Z. Ch., dne 6.8.2009 Smlouvy zprostředkovatelské uzavřené mezi FEC zast. B. M. a Z. Ch. ve které byla pro FEC sjednána odměna ve výši 301.000,- Kč za sjednání půjčky ve výši 4.300.000,- Kč, u které bylo plnění zajištěno Zástavní smlouvou ze dne 10.9.2009 uzavřenou stejnými subjekty s předmětem zástavy pozemky par. č. XY, XY a domem čp. XY v XY na parcele č. XY, zapsaných na LV č. XY(nyní LV č. XY) pro k. ú. XY, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, dne 6.8.2009 Smlouvy o půjčce č. XY na částku 800.000,- Kč uzavřené mezi FBG jako věřitelem a Z. Ch. jako dlužníkem, Z. Ch. předali při podpisu 300.000,- Kč, Z. Š. téhož dne zaplatil za Z. Ch. exekuci č. XY ve výši 194.654,- Kč soudní exekutorce JUDr. Janě Škofové, dne 3.9.2009 Dodatek č. I smlouvy č. XY, uzavřený mezi FBG zast. M. F. a Z. Ch., při podpisu jmenované předali šek na částku 500.000,- Kč, všechny smlouvy byly zajištěny zástavním právem na základě zástavních smluv ze dne 3.9.2009 mezi FBG zast. M. F. a Z. Ch. s předmětem zástavy pozemky par. č. XY a XY a domu čp. XY v XY na parcele č. XY, zapsaných na LV č. XY (nyní LV XY) pro k.ú. XY, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, dne 10.9.2009 Smlouvu o úvěru č. XY na částku 3.500.000,- Kč uzavřenou mezi FBG a Z. Ch., dne 10.9.2009 uzavřel R. R. jako prodávající a Z. Ch. jako kupující kupní smlouvu na nemovitosti zapsané na LV č. XY (nyní XY) pro k.ú. XY, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, a to parcelu č. st. XY, XY, XY, budovy čp. XY na st. parc. č. st. XY a čp. XY na st. parc. č. st. XY za kupní cenu 3.500.000,- Kč, kdy hodnota nemovitostí podle znaleckého posudku činila 1.500.000,- Kč, dne 29.12.2009 uzavřeli FEC zastoupená B. M. se Z. Ch. Smlouvu o půjčce – Dohodu o uznání dluhu č. XY na zapůjčení částky 150.000,- Kč, smlouva byla zajištěna Zástavní smlouvou uzavřenou téhož dne stejnými subjekty s předmětem zástavy pozemky par. č. XY, XY a domu čp. XY v XY na parcele č. XY, zapsaných na LV č. XY (nyní LV č. XY) pro k.ú. XY, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, dne 2.3.2010 Dohodu o uznání dluhu uzavřenou FBG zast. M. F. a Z. Ch., ve které Z. Ch. uznává svůj dluh vůči FBG ve výši 5.385.000,- Kč, vzniklý ze smluv o půjčce č. XY včetně dodatku a o úvěru č. XY, dne 11.5.2010 Dohodu o uznání dluhu uzavřenou FEC zast. B. M. a Z. Ch., ve které Z. Ch. uznává dluh vůči FEC ve výši 301.000,- Kč, vzniklý ze Smlouvy zprostředkovatelské ze dne 26.8.2009, dne 21.7.2010 Smlouvu o půjčce č. XY na částku 400.000,- Kč, uzavřenou FBG zast. M. F. a Z. Ch., která byla zajištěna Zástavní smlouvou z téhož dne uzavřenou mezi stejnými subjekty s předmětem zástavy nemovitosti zapsané na LV č. XY (nyní č. XY) pro k.ú. XY, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, a to parcelu č. st. XY, XY, XY, budovy čp. XY na st. parc. č. st. XY a čp. XY na st. parc. č. st. XY, dne 26.9.2010 uzavřela Z. Ch. jako prodávající a manželé M. a E. T. jako kupující Kupní smlouvu na dům a pozemky, na základě které prodala Z. Ch. kupujícím pozemky par. č. XY, XY a dům čp. XY v XY na parcele č. XY, zapsaných na LV č. XY (nyní LV č. XY) pro k.ú. XY, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY za částku 6.500.000,- Kč, kdy hodnota nemovitosti podle znaleckého posudku činila 8.000.000,- Kč, z částky za prodej nemovitosti bylo uhrazeno věcné břemeno ve výši 500.000,- Kč vůči V. K., 100.000,- Kč jako provize Realitní společnosti České spořitelny, a.s. a 5.385.000,- Kč společnosti FBG jako splátka poskytnutých úvěrů, zbylá část poskytnutých úvěrů byla uhrazena synem Z. Ch., J. M., čímž byla způsobena Z. Ch. škoda ve výši nejméně 2.000.000,- Kč, což je rozdíl mezi částkou 3.500.000,- Kč, za kterou jí byly prodány nemovitosti zapsané na LV č. XY (nyní LV č. XY) pro k.ú. XY, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, a to parcela č. st. XY, XY a čp. XY na st. parc. č. st. XY, kdy kupní cena byla uhrazena úvěrem č. XY a jejich reálná hodnota podle znaleckého posudku byla 1.500.000,- Kč“.

2. B. M. a Z. Š.
„po seznámení se s majetkovými a finančními problémy V. T. (dříve B.), nar. XY v úmyslu získat její nemovitosti nabídli ji řešení v podobě zprostředkování krátkodobé půjčky, která by byla následně refinancována jiným subjektem s dlouhou dobou splatnosti, na základě toho byla dne 9.12.2009 v XY okr. Příbram mezi FEC zastoupenou B. M. na straně věřitele a V. T. jako dlužníkem uzavřena Smlouva o půjčce-Dohoda o uznání dluhu co do důvodu a výše a způsobu jeho úhrady č. XY, jejímž předmětem bylo zapůjčení finanční částky 220.000,- Kč s termínem splatnosti do 9.2.2010, plnění smlouvy bylo zajištěno Zástavní smlouvou ze dne 14.12.2009 a jejím dodatkem ze dne 21.12.2009 uzavřené mezi zástavním věřitelem FEC zastoupeným M. a zástavcem V. T., kdy předmětem zástavy byly nemovitosti zapsané na LV č. XY, XY a XY pro k.ú. XY vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, za V. T. uhradili pouze exekuce u exekutorských úřadů a zástavu za nemovitost v celkové výši 259.950,- Kč, při podpisu uvedených smluv úmyslně vyvolali pocit časové tísně, aby si V. T. nemohla listiny přečíst, refinancování nezajistili a činili takové kroky, aby V. T. půjčku nesplatila, byli nekontaktní, vzájemně se zapírali, čímž došlo k realizaci zástavní smlouvy, zastavené nemovitosti byly dne 8.10.2010 vydraženy v nedobrovolné dražbě B. M., čímž V. T. způsobili škodu ve výši nejméně 520.000,- Kč, což je rozdíl mezi hodnotnou zastavených nemovitostí, která činní 740.000,- Kč a úvěrovou smlouvou sjednanými finančními prostředky“.



3. B. M.
„jako jednatel FEC po obeznámení se s majetkovými poměry M. H., nar. XY, s úmyslem získat jeho nemovitosti, nabídl mu pomoc při řízení o dědictví po jeho otci, přiměl ho dne 28.1.2010 v Berouně k uzavření Smlouvy o půjčce s Dohodou o uznání dluhu č. XY mezi FEC jako věřitelem a M. H. jako dlužníkem, jejímž předmětem bylo zapůjčení finanční částky 600.000,- Kč s termínem splatnosti do 29.4.2010, zajištěné Zástavní smlouvou z téhož dne za FEC podepsané B. M. s předmětem zástavy nemovitostmi zapsanými na LV XY a LV XY pro katastrální území XY, obec XY vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, při podpisu uvedených smluv vyvolal pocit časové tísně, aby si poškozený nemohl listiny přečíst, utvrzoval ho v tom, že výše poskytnuté půjčky je 100.000,- Kč, ale z této částky odebral 55.000,- Kč jako odměnu, částku 17.066,- Kč použil na úhradu poplatků za dědické řízení, 28.693,- Kč za poškozeného uhradil exekutorovi Mgr. Tunklovi, poškozeného ujišťoval, že ho ohledně splácení půjčky bude kontaktoval, což neučinil, postupoval tak, aby poškozený půjčku nesplácel a po uplynutí sjednaného termínu poškozeného vyzval dne 2.6.2010 písemně, aby opustil svůj byt, který byl předmětem zástavy, dne 19.10.2010 mu dal k podpisu dohodu o mimosoudním smíru a dohodu o uznání dluhu, ve které poškozený stvrdil dluh vůči FEC ve výši 1.112.580,- Kč a učinil prohlášení, že se zříká činit kroky ve směru k podávání žalob na FEC, dne 2.11.2010 byl obviněný zapsán jako majitel bytu, čímž způsobil poškozenému škodu ve výši 700.000,- Kč, což je rozdíl mezi hodnotou nemovitosti ve výši 1.300.000,- Kč a úvěrovou smlouvou sjednanými finančními prostředky“.

4. M. F., B. M., R. R. a Z. Š.
„po seznámení se s majetkovými poměry manželů Z. P., nar. XY a M. P., nar. XY, po rozhodnutí R. R. o způsobu provedení, v úmyslu získat jejich nemovitost, těmto nabídli řešení zprostředkováním krátkodobé půjčky, kterou by uhradili své závazky a tato půjčka by byla následně refinancována jiným subjektem s dlouhou dobou splatnosti, prvotní jednání vedl Z. Š., na základě toho poškozena M. P. uzavřela dne 15.4.2010 s FEC zastoupenou B. M. Smlouvu zprostředkovatelskou, Smlouvu o obstarání věci a Smlouvu o odborném poradenství, dále přistoupili k uzavření Smlouvy o půjčce č. XY, kterou podepsal dne 19.5.2010 za FBG M. F., za poškozené Z. P. a M. P., předmětem smlouvy je půjčka ve výši 400.000,- Kč s termínem splatnosti jistiny 19.8.2010, plnění smlouvy byla zajištěno Zástavní smlouvou uzavřenou FBG zastoupenou F. a manžely P. dne 19.5.2010, s předmětem zástavy bytová jednotka č. XY v čp. XY v Berouně, zapsaná na LV č. XY, bytový dům na parc. č. st. XY s přísl. a s podílem na společných částech domu a pozemku XY zapsaných na LV XY pro k.ú. a obec XY, vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, za Z. P. uhradili pouze dne 19.5.2010 v hotovosti Exekutorskému úřadu Chomutov Mgr. Janu Peroutkovi za exekuci vedenou pod č. XY částku 68.200,- Kč, v hotovosti jí vyplatili 291.800,- Kč, přislíbené refinancování půjčky nezajistili a činili kroky, aby došlo k realizaci zástavní smlouvy, což se nestalo v důsledku toho, že poškození zůstatek půjčky uhradili, čímž se jim pokusili způsobit škodu ve výši 1.370.000,- Kč, což je rozdíl mezi hodnotou nemovitosti, která činní 1.770.000,- Kč a úvěrovou smlouvou sjednanými finančními prostředky, čímž způsobili nebo se pokusili způsobit M. F. škodu ve výši 3.370.000,- Kč, B. M. škodu ve výši 4.590.000,- Kč, R. R. škodu ve výši 3.370.000,- Kč a Z. Š. škodu ve výši 3.890.000,- Kč“.


b) 1. M. F., B. M., R. R. a Z. Š.
„po seznámení se s majetkovými poměry V. H., nar. XY s úmyslem získat její nemovitosti, po rozhodnutí R. R. o způsobu provedení, nejprve B. M. od ledna 2011 vedl s V. H. jednání, dále jí spolu se Z. Š. nabídli řešení její finanční situace zprostředkováním krátkodobé půjčky, kterou by byly uhrazeny její veškeré závazky, tato půjčka by byla následně refinancována jiným subjektem s dlouhou dobou splatnosti, na základě toho uzavřeli dne 15.2.2011 v Berouně B. M. s V. H. nejprve smlouvu o obstarání věci, dne 17.2.2011 v Kladně M. F. za FBG smlouvu o úvěru č. XY, jejímž předmětem bylo půjčení částky 1.300.000,- Kč s datem splatnosti 17.5.2011, jejímž obsahem bylo ručení zástavou, dále smlouvu zástavní mezi stejnými subjekty na ručení polovinou nemovitostí vedených na LV XY pro k.ú. XY, okres Beroun u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, smlouvu zástavní mezi FBG – V. H. a J. H.,nar. XY na ručení nemovitostmi zapsanými na LV XY pro k.ú. XY, okres Beroun u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, smlouvu zástavní mezi FBG a V. H., J. H., nar. XY a V. H., jejímž předmětem bylo zajištění úvěru nemovitostmi zapsanými na LV XY pro k.ú. XY u XY, okres Beroun u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, za V. H. uhradili pouze závazky ve výši 664.864,- Kč, úvěr jí nevyplatili, refinancování úvěru nezajistili, stali se nekontaktní a úmyslně činili kroky, aby úvěr nebyl splacen, v důsledku toho došlo k uplatnění zástavních smluv a zastavené nemovitosti byly dne 22.11.2011 vydraženy v nedobrovolné dražbě prostřednictvím dražebníka SUBASTA a.s. zastoupené J. B. vydražitelkou K. Č., čímž způsobili V. H., J. H., nar. XY, J. H., nar. XY a V. H. provd. S., nar. XY škodu ve výši nejméně 2.560.000,- Kč, což je rozdíl mezi hodnotou zajištěných nemovitostí ve výši 3.860.000,- Kč a úvěrovou smlouvou sjednanými finančními prostředky“.

2. M. F., B. M., R. R. a Z. Š.
„po seznámení se s majetkovými poměry J. H., nar. XY, po rozhodnutí R. R. o způsobu provedení, v úmyslu získat jeho nemovitosti, nabídli mu řešení jeho finanční situace zprostředkováním krátkodobého úvěru, kterým budou uhrazeny veškeré jeho závazky, zajištěním refinancování tohoto úvěru jiným subjektem s dlouhou dobou splatnosti, B. M. s ním uzavřel 5.5.2011 v Berouně v zastoupení FEC smlouvu o zprostředkování, o odborném poradenství a o obstarání věci, M. F. v zastoupení FEC dne 13.6.2011 v Berouně smlouvu o úvěru č. XY, jejímž předmětem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 2.000.000,- Kč s termínem splatnosti do 13.9.2011, plnění smlouvy bylo zajištěno zástavními smlouvami uzavřenými téhož dne mezi FEC zastoupenou M. F. a J. H. a J. H., jejímž předmětem bylo zajištění úvěru podílu nemovitostí zapsaných na LV XY pro k.ú. XY, okres Praha-východ u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY a mezi FEC zastoupenou M. F. a J. H., jejímž předmětem bylo zajištění úvěru nemovitosti zapsanými na LV XY pro k.ú. XY, okres Praha-východ u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, za J. H. uhradili závazky v celkové výši 1.504.896,- Kč, v hotovosti mu předali 100.000,- Kč, zbývající částka úvěru vyplacena nebyla, refinancování úvěru nezajistili, pro nesplnění smluvního závazku podali 7.11.2011 rozhodčí žalobu, na základě rozhodčího nálezu ze dne 20.12.2011 měla být konána 29.3.2012 nedobrovolná dražba, která se z důvodu podání návrhu na povolení oddlužení J. H. Krajskému soudu v Praze doručenému 28.3.2012 nekonala, k realizaci zástavy nedošlo, čímž se pokusili způsobit poškozeným škodu ve výši nejméně 2.500.000,- Kč, což je rozdíl mezi hodnotou nemovitostí ve výši 4.500.000,- Kč a úvěrovou smlouvou sjednanými finančními prostředky“.

3. M. F., R. R. a Z. Š.
„po seznámení se s majetkovými poměry A. F., nar. XY a V. H., nar. XY v úmyslu získat jejich nemovitosti zapsané na LV XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY pro k.ú. XY, po rozhodnutí R. R., jim nabídli řešení finanční situace zprostředkováním krátkodobého úvěru, kterým by byly uhrazeny všechny jejich závazky, který bude následně refinancován půjčkou od stavební spořitelny L., na základě toho uzavřel V. H. dne 7.12.2011 v Berouně s FBG zastoupené M. F. smlouvu o úvěru č. XY, jejímž předmětem bylo zapůjčení finanční částky 150.000,- Kč, s termínem splatnosti 7.3.2012, se zajištěním bianko směnkou a zástavou nemovitostí, zástavní smlouva byla uzavřena dne 7.11.2011 mezi FBG zast. F. a F., kterou byly zajištěny nemovitosti zapsané na LV č. XY pro k.ú. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, A. F. prostřednictvím V. H. předal 150.000,- Kč, stavební spoření nebylo z důvodu zástavy na nemovitosti poskytnuto, po zesplatnění úvěrové smlouvy vydal rozhodce 23.4.2012 rozhodčí nález č.j. 1303/2012-6, podle kterého je V. H. povinen uhradit částku 163.426,- Kč s přísl., ale následně došlo po jednání poškozené s M. F. dne 16.7.2012 k uzavření kupní smlouvy, na základě které za kupní cenu 375.000,- Kč přešly zajištěné nemovitosti do vlastnictví FBG, čímž způsobili poškozeným škodu ve výši 250.000,- Kč, což je rozdíl mezi hodnotou nemovitosti ve výši 430.000,- Kč, skutečně poskytnutými finančními prostředky ve výši 150.000,- Kč, a částky 30.000,- Kč, která byla vyplacena poškozené“.

4. M. F., R. R. a Z. Š.
„po seznámení se s majetkovými poměry P. S., nar. XY v úmyslu získat jeho nemovitosti, po rozhodnutí R. R., mu nabídli řešení finanční situace zprostředkováním krátkodobé půjčky, která by byla následně refinancována jiným subjektem s dlouhou dobou splatnosti, na základě toho uzavřel poškozený dne 24.1.2012 v Berouně s FBG zastoupené F. smlouvu o úvěru č. XY, jejímž předmětem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 450.000,- Kč s termínem splatnosti do 24.5.2012, splnění smlouvy bylo zajištěno zástavní smlouvou uzavřenou 24.1.2012 mezi FBG zastoupené F. a zástavci P. S. a jeho dcerami H. a R. S. s předmětem zajištění XY nemovitostí zapsaných na LV XY pro k.ú. XY u XY, okres Beroun u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, z poskytnutého úvěru uhradili za poškozeného jeho závazky ve výši 284.916,- Kč, zbývající část mu nevyplatili, nezajistili refinancování, R. S. následně složila do úschovy L. V. na základě smlouvy o úschově ze dne 4.7.2012 950.000,- Kč, poskytnuté jako úvěr od A., spořitelní a úvěrní družstvo pro oprávněného FBG, zástavního práva se FBG vzdala prohlášením ze dne 21.1.2012, předmětná nemovitost zůstala ve vlastnictví P. S. a jeho dcer, čímž se pokusili způsobit P. S. škodu ve výši nejméně 2.050.000,- Kč, což je rozdíl mezi hodnotou nemovitosti, kterou se pokusili vylákat a finančními prostředky úvěrovou smlouvou sjednané ve výši 450.000,- Kč, čímž způsobili nebo se pokusili způsobit M. F. škodu ve výši 8.860.000,- Kč, B. M. škodu ve výši 6.560.000,- Kč, R. R. škodu ve výši 8.860.000,- Kč a Z. Š. škodu ve výši 8.860.000,- Kč“.

B. Z. Š.
„po seznámení se s majetkovými poměry manželů P. M., nar. XY a J. M., nar. XY v úmyslu získat jejich nemovitosti, jim nabídl uhrazení dluhů P. M. a zprostředkování úvěru ve výši 1.100.000,- Kč, dal jim podepsat listiny, o kterých tvrdil, že jsou nutné k realizaci úvěru, a to dne 6.1.2010 v Novém Městě Smlouvu o půjčce mezi Marketing Kontor CZ s.r.o. se sídlem Libušín jako věřitelem a P. a J. M. jako dlužníky, jejímž předmětem bylo zapůjčení částky 650.000,- Kč s termínem splatnosti do 6.3.2010, plnění této smlouvy bylo zajištěno Smlouvou o zajišťovacím převodu práva dohodu o uznání dluhu, uzavřenou mezi stejnými subjekty, kdy předmětem zástavy byly nemovitosti zapsané na LV č. XY pro k.ú. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště XY, kdy před podpisem těchto smluv vyvolal pocit časové tísně, aby si poškození nemohli podepisované listiny předem přečíst, za P. M. uhradil soudnímu exekutorovi JUDr. Mikovi částku 95.655,- Kč, žádné další finanční prostředky poškozeným nebyly vyplaceny, k uplatnění zástavy nedošlo, neboť katastrální úřad nezapsal vklad vlastnického práva z důvodu nesprávného označení účastníka smlouvy, čímž se pokusil způsobit škodu ve výši nejméně 2.150.000,- Kč, což je rozdíl mezi hodnotou nemovitosti ve výši 3.250.000,- Kč a úvěrovou smlouvou sjednanými finančními prostředky“,

čímž měli spáchat

M. F., R. R.
A. a) 1. Ve spolupachatelství zločin podvodu podle § 23, § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.
A. a) 4. Ve spolupachatelství pokus zločinu podvodu podle § 23, § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.
A. b) 1., 3 Ve spolupachatelství zločin podvodu podle § 23, § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku
A. b) 2., 4. Ve spolupachatelství pokus zločinu podvodu podle § 23, § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.

B. M.
A. a) 1., 2. Ve spolupachatelství zločin podvodu podle § 23, § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.
A. a) 3. Zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.
A. a) 4. Ve spolupachatelství pokus zločinu podvodu podle § 23, § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.
A. b) 1. Ve spolupachatelství zločin podvodu podle § 23, § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.
A. b) 2., Ve spolupachatelství pokus zločinu podvodu podle § 23, § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.

Z. Š.
A. a) 1., 2. Ve spolupachatelství zločin podvodu podle § 23, § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.
A. a) 4. Ve spolupachatelství pokus zločinu podvodu podle § 23, § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.
A. b) 1., 3. Ve spolupachatelství zločin podvodu podle § 23, § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.
A. b) 2., 4. Ve spolupachatelství pokus zločinu podvodu podle § 23, § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.
B. Ve stádiu pokusu zločin podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.

III. obvinění M. F., B. M. a R. R.
byli podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby, kterou jim bylo kladeno za vinu, že
„po seznámení se s majetkovými poměry J. D., nar. XY v úmyslu získat jeho nemovitosti, po rozhodnutí R. R., mu nabídli řešení jeho finanční situace zprostředkováním krátkodobého úvěru, kterým budou uhrazeny jeho závazky, který bude následně refinancován jinou smlouvou s dlouhou dobou splatnosti, na základě toho uzavřel poškozený dne 30.8.2011 v Berouně s FBG zastoupené M. F. smlouvu o úvěru č. XY, jejímž předmětem bylo zapůjčení finanční částky 450.000,- Kč s termínem splatnosti do 30.11.2011, dále dohodu o vystavení bianko směnky, zástavní smlouvu mezi FBG zast. F. a D. ze dne 30.8.2011, kterou byly zajištěny nemovitosti zapsané na LV XY pro k.ú. XY v Čechách u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, která byla v LV vyznačena s datem 6.9.2011, poškozenému žádné finanční prostředky neposkytli, ani za něho neuhradili jeho závazky, nebyli kontaktní, po termínu splatnosti úvěru byl dne 27.2.2012 vydán rozhodčí nález čj.1601/2011-6 rozhodce Petra Sýkory, podle kterého je poškozený povinen uhradit FBG dlužnou částku 626.079,- Kč s příslušenstvím, k uplatnění zástavy nedošlo, neboť nemovitost byla na základě rozhodnutí Okresního soudu Beroun ze dne 15.2.2012 pod sp. zn. XY vydražena, čímž se pokusili způsobit J. D. škodu ve výši hodnoty nemovitosti, tedy nejméně 1.500.000,- Kč“,

čímž měli spáchat
ve spolupachatelství pokus zločinu podvodu podle §§ 23, 21 odst. 1, 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.

Týmž rozsudkem bylo dále rozhodnuto, že poškození V. T., nar. XY, V. H., nar. XY, J. H., nar. XY, J. H., nar. XY, V. H., provd. S., nar. XY se podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkazují s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 68/2017-4463, rozhodl v neveřejném zasedání o odvoláních státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze a poškozených V. T., J. H., nar. XY, J. H., nar. XY a V. H. podaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. 2 T 45/2016-4354, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc Krajskému soudu v Praze, když dále odvolání V. H. zamítl jako opožděně podané podle § 253 odst. 1 tr. ř. a odvolání obviněných V. T., J. H., nar. XY, J. H., nar. XY zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako odvolání podaná osobami neoprávněnými.

3. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 68/2017-4463, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných Z. Š., M. F., B. M. a R. R. stížnost pro porušení zákona. V tomto mimořádném opravném prostředku nejprve shrnul průběh dosavadního trestního stíhání obviněných a závěry plynoucí z rozsudku soudu prvního stupně. V návaznosti na vyhlášený rozsudek soudem prvního stupně poukázal na to, že obvinění až na obviněného Z. Š. se po vyhlášení rozsudku prostřednictvím obhájců vzdali práva na odvolání, a to i za osoby oprávněné podle § 247 odst. 2 tr. ř. Obviněný Z. Š. se k rozsudku nevyjádřil, ale odvolání nepodal. Intervenující státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze se po vyhlášení rozsudku nevyjádřil a výslovně si ponechal zákonnou lhůtu k případnému podání odvolání. Dále ministr spravedlnosti poukázal na to, že dne 5. 9. 2017 [blíže v bodech 13,14] bylo krajskému soudu doručeno podání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze označené „Obžalovaní B. M., nar. XY, R. R., nar. XY a Z. Š., nar. XY – odvolání státního zástupce do rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017 sp. zn. 2 T 45/2016“ s textem „Do rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 2 T 45/2016 ze dne 2. 3. 2017, doručenému 4. 9. 2017, podávám v zákonné lhůtě blanketní odvolání v neprospěch obžalovaného Z. Š. do výroku pod ad I. o upuštění od uložení souhrnného tresu, a v neprospěch obžalovaných B. M., R. R. a Z. Š. do výroku pod II. o zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu. Odůvodnění odvolání bude předloženo dodatečně.“ V další části stížnosti pro porušení zákona poukazuje ministr spravedlnosti na to, že 12. 9. 2017, tedy před uplynutím lhůty pro podání odvolání bylo doručeno Krajskému soudu v Praze datovou schránkou další podání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze s textem „Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017 sp. zn. 2 T 45/2016 doručenému dne 4. 9. 2017 bylo dne 5. 9. 2017 podáno blaketní odvolání v neprospěch obžalovaného Z. Š. do výroku rozsudku pod ad I. o upuštění od uložení souhrnného trestu v neprospěch obžalovaných B. M., R. R. a Z. Š. do výroku pod ad II. o zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu, které doplňuji takto: Podávám v zákonné lhůtě do výroku pod ad II. o zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu v neprospěch obžalovaných B. M., R. R. a Z. Š. u skutků označených A. a) 1., A. b) 1., v neprospěch obviněných B. M. a Z. Š. označených A. a) 2., v neprospěch obžalovaného B. M. označených A. a) 3., v neprospěch Z. Š. označeného B., v neprospěch B. M., R. R. do výroku pod ad III. a v neprospěch obžalovaného M. F. do výroku pod ad II. skutky označené A. a) 1., A. b) 1., III., odvolání, které odůvodňuji takto (následuje text s konkrétními odvolacími námitkami státní zástupkyně, po kterém následuje závěrečný text) „Ze shora uvedených důvodů navrhuji, aby Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadený rozsudek ve výroku o zproštění podle § 226 b) trestního řádu obžalovaných M. F. u skutku II. A. a) 1., II. A. b) 1., III., B. M. u skutků označených II. A. a) 1., II. A. a) 2., II. A. a) 3., II. b) 1., III, R. R. u skutků označených II. A. a) 1., II. A. b) 1., III. a Z. Š. u skutků označených II. A. a) 1., II. A a) 2., II. A. b) 1., II. B a neuložení souhrnného trestu u skutku označeného ad I. podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu zrušil a podle § 259 odst. 1, 5 a) trestního řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí“.

4. V další části stížnosti pro porušení zákona je ministrem spravedlnosti poukazováno na rozsah odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu, kterým reagoval na podané odvolání státní zástupkyně, argumentaci odvolacího soudu k rozsahu jeho přezkumu ve smyslu § 254 odst. 1, 2, 3 tr. ř. Ministr spravedlnosti v reakci na toto odůvodnění odvolacího soudu sám cituje ve stížnosti pro porušení zákona jednotlivá ustanovení trestního řádu, která z jeho pohledu jsou relevantní pro odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku. Následně poukazuje na to, že podle jeho mínění bylo odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze podáno jednoznačně v neprospěch obviněných a Vrchní soud v Praze byl co do rozsahu přezkumu ve vztahu ke všem jednotlivým obviněným vázán jmenovitým výčtem zprošťujících výroků jich se týkajících, jak byl vymezen v odvolání státní zástupkyně, ve znění podání ze dne 12. 9. 2017, přičemž tento výčet byl dostatečně jasný a podání státní zástupkyně byla jasně označena, takže nebylo namístě aplikovat § 59 odst. 1 tr. ř. Současně poukazuje na to, že předmětné výroky se týkaly dílčích útoků pokračujícího trestného činu, takže zprošťující výrok ohledně jednoho takového útoku nijak nekonkuroval jinému výroku ve vztahu k dalším útokům.

5. Vzhledem k tomu, že podle ministra spravedlnosti Vrchní soud v Praze překročil v neprospěch obviněných meze své přezkumné povinnosti a rozhodl i o výrocích rozsudku, které odvoláním nebyly napadeny, navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 68/2017-4463, pokud jím byl k odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. 2 T 45/2016-4354, a věc byla tomuto soudu podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena k novému projednání a rozhodnutí, byl v neprospěch obviněných Z. Š., M. F., B. M. a R. R. porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, 2 tr. ř. a § 259 odst. 1 tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí ve vytýkaném rozsahu zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření (ze dne 28. 3. 2019) sdělil, že ve shodě s názorem Vrchního soudu v Praze také on musí konstatovat, že podané odvolání státní zástupkyně krajského státního zastupitelství v konečném důsledku vyznívá poněkud nejednoznačně. Je toho názoru, že bylo-li takové odvolání vyhotoveno formou více podání, je nutné výsledný souhrn všech náležitostí odvolání, včetně rozsahu, v jakém je dříve vydané rozhodnutí napadáno a z jakých důvodů, odvozovat od souhrnu všech údajů obsažených ve všech relevantních podáních, tedy z faktického součtu obsahu jednotlivých podání, nikoli toliko od průniku jejich různých množin. Následně konstatoval, že došlo k vytýkanému porušení zákona, avšak ve výrazně užším rozsahu, než v jakém se toho domáhá podaná stížnost pro porušení zákona. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že postačí částečné zrušení napadeného rozhodnutí, aniž by bylo zároveň nutno postupovat ve smyslu ustanovení § 270 odst. 1 tr. ř., ev. § 271 odst. 1 tr. ř., jak navrhl ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 68/2017-4463, byl v neprospěch obviněného M. F. porušen zákon v ustanovení § 254 odst. 1, 2 tr. ř., a to v tom rozsahu, v jakém byl ohledně tohoto obviněného zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. 2 T 45/2016-4354 v bodech II. A. a) 4. a II. A. b) 2., 3., 4. a věc byla v tomto rozsahu vrácena Krajskému soudu v Praze a dále, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. v tomto rozsahu napadené rozhodnutí zrušil. Ve svém vyjádření u veřejného zasedání poukázal na písemné vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona.

7. Obviněný M. F. prostřednictvím svého obhájce sdělil, že ve shodě s ministrem spravedlnosti a nejvyšším státním zástupcem považuje stížností pro porušení zákona napadené usnesení Vrchního soudu v Praze za nezákonné, když odvolací soud v jeho neprospěch nesprávně aplikoval ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. Poukázal na to, že vzhledem k tomu, že státní zástupkyně podala odvolání proti přesně specifikovaným výrokům a vzhledem k tomu, že šlo o oddělitelné výroky ve smyslu § 116 tr. zákoníku, nebylo vyloučeno, aby odvolací soud přezkoumal pouze tyto samostatné oddělitelné výroky. Dále podle obviněného nelze přehlížet skutečnost, že sama odvolatelka v opravném prostředku navrhla jeho zproštění podle § 226 písm. c) tr. ř. oproti zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř., které aplikoval soud prvního stupně, avšak odvolací soud svoji přezkumnou pravomoc nepřípustně rozšířil i na výroky, které odvolatelkou nebyly napadeny. V návaznosti na výše uvedenou argumentaci poukázal na to, že ze strany odvolacího soudu došlo mj. také k porušení ustanovení § 2 odst. 8 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Závěrem svého písemného vyjádření obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl a napadené usnesení v souladu s návrhem stěžovatele zrušil. U veřejného zasedání přítomná obhájkyně poukázala na písemné vyjádření s tím, že podle jejího mínění byla stížnost pro porušení zákona podána důvodně a Nejvyšší soud by jí měl vyhovět a měl by napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušit buď jako celek nebo v té příslušné části týkající se obviněného.

8. Obhájce obviněného Z. Š. uvedl, že se k uvedené věci nebude vyjadřovat.

9. Obhájce obviněného R. R. se ve svém vyjádření ztotožnil s textem podané stížnosti pro porušení zákona, a proto navrhl, aby bylo v souladu s návrhem učiněným ve stížnosti pro porušení zákona napadené rozhodnutí ve vytýkaném rozsahu zrušeno.

10. Obhájce obviněného B. M. se připojil k vyjádření a argumentaci obhájce obviněného R. R. s tím, že i on se domnívá, že usnesení Vrchního soudu v Praze, které je stížností pro porušení zákona napadáno je nezákonné, a proto navrhl, aby bylo zrušeno.

11. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

12. V souvislosti s předmětným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze je nezbytné nejprve chronologicky se zabývat obsahem odvolání, které bylo podáno státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Praze.

13. Jak již správně v podané stížnosti pro porušení zákona uvedl ministr spravedlnosti, odvolání bylo proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 2 T 45/2016-4354 ze dne 2. 3. 2017 podáno ve lhůtě vymezené v § 248 odst. 1 tr. ř. [do osmi dnů od doručení rozsudku]. Z protokolu o hlavním líčení (č. l. 4325) vyplývá, že obvinění M. F., B. M. a R. R. se po vyhlášení rozsudku prostřednictvím obhájců práva na odvolání výslovně vzdali, a to i za osoby oprávněné podle § 247 odst. 2 tr. ř., obviněný Z. Š. se k rozsudku nevyjádřil („ponechal si zákonnou lhůtu k vyjádření“), odvolání však ani později nepodal. U hlavního líčení intervenující státní zástupce se po vyhlášení rozsudku nevyjádřil a výslovně prohlásil, že si ponechává lhůtu k případnému podání odvolání.

14. Ze spisu dále vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl v písemném vyhotovení Krajskému státnímu zastupitelství v Praze doručen dne 4. 9. 2017 (pondělí), a posledním dnem k podání odvolání (ve smyslu § 248 odst. 2 tr. ř.) byl den 12. 9. 2017 (úterý). Již dne 5. 9. 2017 bylo krajskému soudu doručeno podání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. KZV 66/2013-694 (č. l. 4395) označené „Obžalovaní B. M., nar. XY, R. R., nar. XY a Z. Š., nar. XY – odvolání státního zástupce do rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017 sp. zn. 2 T 45/2016“ s textem „Do rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 2 T 45/2016 ze dne 2. 3. 2017, doručenému 4. 9. 2017, podávám v zákonné lhůtě blanketní odvolání v neprospěch obžalovaného Z. Š. do výroku pod ad I. o upuštění od uložení souhrnného trestu, a v neprospěch obžalovaných B. M., R. R. a Z. Š. do výroku pod ad II. o zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu. Odůvodnění odvolání bude předloženo dodatečně.“ Následně (poslední den lhůty pro odvolání státního zástupce) dne 12. 9. 2019 bylo Krajskému soudu v Praze doručeno (datovou schránkou jako v předchozím případě) podání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. KZV 66/2013-695 (č. l. 4402) označené „Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017 sp. zn. 2 T 45/2016 – obžalovaní B. M., nar. XY, R. R., nar. XY a Z. Š., nar. XY – doplnění a odůvodnění blanketního odvolání, obžalovaní M. F., nar. XY, B. M. a R. R. - odvolání“ s textem „Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017 sp. zn. 2 T 45/2016 doručenému dne 4. 9. 2017 bylo dne 5. 9. 2017 podáno blaketní odvolání v neprospěch obžalovaného Z. Š. do výroku rozsudku pod ad I. o upuštění od uložení souhrnného trestu v neprospěch obžalovaných B. M., R. R. a Z. Š. do výroku pod ad II. o zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu, které doplňuji takto: Podávám v zákonné lhůtě do výroku pod ad II. o zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu v neprospěch obžalovaných B. M., R. R. a Z. Š. u skutků označených A. a) 1., A. b) 1., v neprospěch obviněných B. M. a Z. Š. označených A. a) 2., v neprospěch obžalovaného B. M. označených A. a) 3., v neprospěch Z. Š. označeného B., v neprospěch B. M., R. R. do výroku pod ad III. a v neprospěch obžalovaného M. F. do výroku pod ad II. skutky označené A. a) 1., A. b) 1., III., odvolání, které odůvodňuji takto“ (následuje text s konkrétními odvolacími námitkami státní zástupkyně, po kterém následuje závěrečný text) „Ze shora uvedených důvodů navrhuji, aby Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadený rozsudek ve výroku o zproštění podle § 226 b) trestního řádu obžalovaných M. F. u skutku II. A. a) 1., II. A. b) 1., III., B. M. u skutků označených II. A. a) 1., II. A. a) 2., II. A. a) 3., II. b) 1., III, R. R. u skutků označených II. A. a) 1., II. A. b) 1., III. a Z. Š. u skutků označených II. A. a) 1., II. A a) 2., II. A. b) 1., II. B a neuložení souhrnného trestu u skutku označeného ad I. podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu zrušil a podle § 259 odst. 1, 5 a) trestního řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí“.

15. Po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze dne 5. 10. 2017 (č. l. 4417) byla věc přidělena senátu 5 To se sp. zn. 5 To 68/2017. Nutno podotknout, že soud druhého stupně původně věc nařídil do veřejného zasedání, což je patrno z č. l. 4428 (dne 12.1.2018), aby následně věc převedl do neveřejného zasedání a dne 7. 3. 2018 pod č. j. 5 To 68/2017-4463 vydal usnesení, kterým rozhodl o státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Praze a poškozených V. T., J. H., nar. XY, J. H., nar. XY a V. H. podaných odvoláních proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. 2 T 45/2016-4354, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc Krajskému soudu v Praze, odvolání V. H. zamítl jako opožděně podané podle § 253 odst. 1 tr. ř. a odvolání obviněných V. T., J. H., nar. XY, J. H., nar. XY zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako odvolání podaná osobami neoprávněnými.

16. Svůj postup s ohledem na odvolání podané státní zástupkyní odůvodnil odvolací soud následovně „Pokud jde o odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, je nutno konstatovat, že vyznívá poněkud zmatečně. Odvolatelka nejdříve podala odvolání do výroku o vině vyznačeného v napadeném rozsudku bodem II., a to ve vztahu k obžalovaným Z. Š., B. M. a R. R., a do výroku o trestu. Poté jej v zákonné lhůtě pro podání odvolání dle názvu podání ‚doplnila a odůvodnila‘ a podala odvolání i výlučně v neprospěch obžalovaného M. F.. V závěru písemného odvolání státní zástupkyně akcentuje některé z části rozsudku, což vyznívá spíše jako omezení, nikoliv doplnění odvolání. Vrchní soud v Praze proto podání odvolatelky hodnotil podle obsahu odvolacích námitek, které směřují vůči všem zprošťujícím výrokům napadeného rozsudku, a to ve vztahu ke všem obžalovaným. To vyznívá i ze závěrečného návrhu odvolání, zejména odkazu na ustanovení § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř. Za situace, kdy obžalovaný M. F. byl v bodu III. napadeného rozsudku zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., by podání odvolání v neprospěch obžalovaného s návrhem na rozhodnutí totožné ztrácelo smysl, stejně jako by nebyl důvod k vrácení věci soudu prvního stupně, pokud by smyslem odvolání byla pouhá změna důvodu zproštění“.

17. Dále ke svému postupu uvedl, že „proto z podnětu odvolání podaného státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Praze přezkoumal řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, i věcný obsah jednotlivých výroků napadeného rozsudku takto: podle § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků II. a III. napadeného rozsudku a výroku, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu, podle § 254 odst. 2 tr. ř. výrok o vině I. napadeného rozsudku, z hlediska, zda v něm nemá svůj původ vada vytýkaná odvoláním do výroku o trestu, podle § 254 odst. 3 tr. ř. výrok o náhradě škody, který má ve výroku o vině II. svůj původ, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, přihlížel odvolací soud tehdy, pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání“.

18. Odvolací soud dále uvedl, že „základem přezkumné povinnosti odvolacího soudu je zjišťování, zda v řízení předcházejícím vynesení napadeného rozsudku byly dodrženy předpisy procesního práva, tedy zda v řízení nedošlo k vadám, jež mohly mít vliv na kvalitu skutkových zjištění a následně i na použití předpisů hmotného práva. Pokud soud zjistí procesní vady, nehodnotí je izolovaně, ale ve vzájemných souvislostech, aby mohl učinit odpovědný závěr, zda jednotlivá vada může spolu s dalšími okolnostmi způsobit vadnost celého řízení, případně zda jde o vadu, kterou není možné napravit v řízení před soudem druhého stupně. Při řešení otázky, zda při rozhodování nedošlo k porušení předpisů hmotného práva, se odvolací soud zaměří především na otázku viny, tzn. na závěry napadeného rozsudku o trestní odpovědnosti, o správném použití příslušných ustanovení trestního zákoníku při právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu a případně na výběr druhu a výše trestu i způsobu jeho výkonu. Současně odvolací soud zkoumá odůvodněnost rozsudku, tedy zda výroky napadeného rozsudku jsou v souladu se zjištěnými skutečnostmi, zda soudem učiněné závěry logicky navazují na tyto skutečnosti a nejsou s nimi v rozporu. Součástí přezkoumávání je i prověrka důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, zda tedy bylo dokazování provedeno v dostatečné míře, zda souhrn důkazů úplně a všestranně objasňuje projednávanou věc a vylučuje jinou verzi rozhodnutí než tu, k níž dospěl soud prvního stupně v napadeném rozsudku. V této souvislosti odvolací soud rovněž přezkoumá, zda napadený rozsudek splňuje kritéria ustanovení § 120 a § 125 tr. ř., tzn. zda výroková část rozsudku obsahuje náležitosti ustanovení § 120 tr. ř., a zda v odůvodnění rozsudku nalézací soud vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují, jak se vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů, a jakými právními úvahami se řídil při posuzování prokázaných skutečností podle příslušných ustanovení zákona. Jestliže byly do rozsudku pojaty i další výroky, je třeba obdobným způsobem přezkoumat i je“.

19. Nejprve je nutno reagovat na tvrzení vrchního soudu, že „odvolání státní zástupkyně vyznívá poněkud zmatečně“. Lze připustit, že odvolání státní zástupkyně vykazuje jisté známky nesoustředěnosti v některých pasážích, kdy např. 4. 9. 2017 (soudu doručené 5. 9. 2017) oproti odvolání ze dne 12. 9. 2017 nezmiňuje, že je podává rovněž v neprospěch obviněného M. F. Bezpochyby lze souhlasit s názorem vrchního soudu, že ve vztahu k obviněnému M. F., který byl pro skutek uvedený pod bodem III. rozsudku Krajského soudu v Praze obžaloby zproštěn podle § 226 písm. c) tr. ř., působí nejednoznačně argumentace odvolatelky, když v odvolání dále uvádí „obviněný M. F. byl rozsudkem v plném rozsahu podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn, ale vzhledem k tomu, že u skutků označených II. A. a) 1., II. A. b) 1., III. ke spáchání skutku došlo, je namístě rozhodnout o zproštění podle § 226 písm. c) tr. ř., neboť dokazováním nebylo prokázáno spáchání uvedených skutků ze strany obžalovaného“. Státní zástupkyně se tedy ve vztahu nejen k bodům (skutkům) II. A. a) 1., II. A. b) 1., pro které byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř., ale také ve vztahu k bodu (skutku) uvedenému pod bodem III. dožaduje zproštění podle § 226 písm. c) tr. ř., přestože obviněný pro uvedený skutek byl podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn. Jestliže odvolací soud ve vztahu k dovolání státní zástupkyně dovozuje z výše uvedené skutečnosti, že „vyznívá poněkud zmatečně“, a proto musí její odvolání vykládat podle odvolacích námitek (viz str. 11 usnesení), pak je nutno tento postup označit za nesprávný (ve vztahu k obviněnému F.). Nejvyššímu soudu není zřejmé, z čeho dovodil odvolací soud, že se státní zástupkyně domáhá zrušení a následného odsouzení tohoto obviněného. Je sice pravdou, že odvolání v neprospěch obviněného podala, ale odvolací soud se již vůbec nezabýval tím, co vyznělo z její závěrečné argumentace ve vztahu k obviněnému F., kde navrhla zproštění skutků označených II. A. a) 1., II. A. b) 1., III. podle § 226 písm. c) tr. ř., neboť dokazováním nebylo prokázáno spáchání uvedených skutků ze strany obžalovaného.“ Dovolatelka tedy sama k uvedeným skutkům uvedla, že jejich spáchání ze strany obviněného nebylo prokázáno. Lze se tedy jen domýšlet, že zproštění podle § 226 písm. c) tr. ř., které navrhovala ve vztahu ke zprošťujícímu výroku rozsudku krajského soudu, které napadla odvoláním ohledně skutků označených II. A. a)1., II. A. b) 1., považovala pro obviněného F. za méně příznivé, než zproštění podle 226 písm. b) tr. ř., které učinil soud prvního stupně. Ke skutku III. výroku rozsudku soudu prvního stupně a argumentaci odvolatelky ohledně zproštění podle stejného ustanovení, které aplikoval soud prvního stupně, se již Nejvyšší soud vyjádřil jako k jisté nesoustředěnosti, která však nemohla vést k závěru, který učinil odvolací soud, že odvolání ve vztahu k tomuto obviněnému směřuje vůči všem zprošťujícím výrokům napadeného rozsudku [obviněného M. F. se týkaly pouze skutky uvedené pod body II. A. a) 1., A. a) 4., A. b) 1., 2., 3., 4., III.]. Přitom je vhodné též zmínit, že ohledně skutků uvedených pod body II. A. a) 4., A. b) 2., 3., 4., bylo intervenujícím státním zástupcem navrhováno zproštění již u hlavního líčení (viz č. l. 4233), což patrně odvolací soud v rámci svých úvah přehlédl a tuto skutečnost nezmínil ani ministr spravedlnosti ve své stížnosti pro porušení zákona, byť uvedené zjištění mohlo sehrát důležitou roli při rozhodování před odvolacím soudem při jeho volbě aplikace § 59 odst. 1 tr. ř., při posuzování tzv. „zmatečného“ odvolání státní zástupkyně. Rovněž je nutno upozornit na tu skutečnost, mající vazbu k odvolání vůči ostatním obviněným, že státní zástupkyně v odvolání výslovně zmínila ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., které hovoří o „částečném zrušení“, což bezpochyby přesněji vyjadřuje rozsah přezkumných námitek a rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu, než obecný odkaz na znění § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř., které vyjadřuje závěr nikoli pro přezkumnou povinnost odvolacího soudu, ale pro možný způsob rozhodnutí odvolacím soudem, když uvádí, že „odvolací soud sám nemůže obviněného uznat vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn“.

20. Nejvyšší soud je rovněž toho názoru, že shora uvedený závěr odvolacího soudu, že obsahem odvolání státní zástupkyně bylo podat odvolání v neprospěch všech obviněných ve vztahu ke všem zprošťujícím výrokům, což dovozuje z odkazu odvolatelky na ustanovení § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř., nelze akceptovat [ve vztahu k obviněnému F. bylo již shora rozvedeno], neboť pokud by byl takový záměr odvolatelky, nebylo pro ni nic jednoduššího než podat odvolání v neprospěch všech obviněných proti rozsudku, jímž byli obvinění zproštěni obžaloby skutků popsaných v bodech II. a III. rozsudku soudu prvního stupně a nemusela činit žádné výjimky, pokud by byl její úmysl takto jednoznačný. Naopak, ta skutečnost, že úmyslem odvolatelky bylo podat odvolání pouze proti některým zprošťujícím výrokům, a to v neprospěch některých obviněných, vyplývá nejen z koncepce a rozsahu vymezeného odvolání, ale také z již výše zmíněného vyjádření intervenujícího státního zástupce u hlavního líčení [kde navrhl zproštění ohledně jím zmíněných skutků – č. l. 4233 (nutno objektivně podotknout, že není však vyloučena ev. změna postoje odvolatele při podání odvolání, ale v předmětné trestní věci, vzhledem k odvolatelkou zmíněnému výčtu skutků odvoláním napadených a těch, jejichž zproštění bylo u hlavního líčení navrženo, není zpochybněn závěr o rozsahu podaného odvolání, jejich porovnáním. Přehlédnuto ani nemělo zůstat odůvodnění podaného odvolání státní zástupkyně, s vymezením poškozených subjektů, které se vztahuje opět pouze k některým skutkům – viz bod 22)].

21. Jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu, stalo se pro jeho závěry o rozsahu podaného odvolání stěžejní úvahou to, že odvolání státní zástupkyně „vyznívá poněkud zmatečně“ z důvodů rozebraných výše pod body 19-20). Nejvyšší soud však již ve shora zmíněných bodech rozvedl své úvahy, proč považuje za neakceptovatelný závěr odvolacího soudu, že „odvolání dovolatelky hodnotil podle obsahu odvolacích námitek, které směřují vůči všem zprošťujícím výrokům napadeného rozsudku, a to ve vztahu ke všem obviněným“. Ve zmíněných bodech se Nejvyšší soud vyjádřil doposud pouze k tomu, jak bylo odvolání státní zástupkyně koncipováno – ve vztahu ke kterým skutkům bylo podáno a dále k logickému výkladu toho, proč nepovažuje za akceptovatelný závěr, že odvolání bylo podáno proti všem zprošťujícím výrokům v neprospěch všech obviněných [vyjádření u hlavního líčení, výčet jednotlivých skutků, poukaz na pochybení při zproštění (§ 226 písm. b) tr. ř.)].

22. Nejvyšší soud však považuje za potřebné reagovat i na argumentaci odvolacího soudu o významu výrazu- „hodnotil podle obsahu odvolacích námitek“. Ve svém odvolání státní zástupkyně poukazuje zejména na to, že podle jejího mínění se soud prvního stupně nevypořádal s rozpory ve výpovědi např. obviněného Z. Š. atd., přičemž výpovědi obviněných byly soudem prvního stupně vzaty za základ skutkových zjištění, oproti tomu usvědčující výpovědi svědků a poškozených jsou soudem hodnoceny jako nevěrohodné, stejně jako doznání spoluobviněného Š. Dále se vyjadřuje ke skutku ohledně poškozené T. (viz bod II. A. a) 2 rozsudku), skutku ohledně poškozeného H. (bod II. A. a) 3 rozsudku), H. (bod II. A. b) 1 rozsudku), M. (bod II. B rozsudku). V další části svého odvolání se pak státní zástupkyně zaměřila na zdůraznění některých důkazů, které měly podle jejího mínění dokazovat hodnověrnost svědků, či listinných důkazů a zpochybňovat závěry soudu, které jej vedly ke zproštění obviněných. Pokud se Nejvyšší soud pozastaví nad výslovně zmíněnými skutky (resp. námitkami státní zástupkyně vázanými na konkrétní osoby poškozených), pak musí konstatovat, že skutek poškozené T. byl veden pod II. A. a) 2. a zde jednoznačně státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněných M. a Š. Ke skutku vedenému pod bodem II. A. a) 3. (poškozený H.) rovněž bylo v odvolání výslovně zmíněno ve výčtu výroků, které odvolatelka napadla. Ke skutku vedenému pod II. A. b) 1. (poškozená H. a spol.) se státní zástupkyně vyjádřila a navrhla zrušení (v neprospěch obviněných) zprošťujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k obviněným M., R. a Š. [ve vztahu k obviněnému F. rovněž uvedený výrok výslovně uvedla a v neprospěch obviněného se domáhala pro obviněného méně příznivého zproštění podle § 226 písm. c) tr. ř., oproti soudem prvního stupně aplikovanému § 226 písm. b) tr. ř.]. Skutek uvedený pod II. B (poškozený M.) se vztahuje výlučně k obviněnému Š., a rovněž byl uveden ve výslovném výčtu výroků navržených odvolatelkou ke zrušení. Výhrady ke skutkům pod bodem I. [poškozený D. (pouze obviněný Š. byl uznán vinným a bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu)] a III. [poškozený D. obvinění F., M. a R. byli zproštěni podle § 226 písm. c) tr. ř.], byly ve své podstatě vyjádřeny na výčtu jednotlivých skutků navržených státní zástupkyní ke zrušení, a to v neprospěch obviněných, kdy v odůvodnění odvolání uvedla mj., že i těchto skutků se obvinění „jednoznačně dopustili a měli by být uznáni vinnými ve smyslu podané obžaloby“ [v případě obviněného F. uvedla, že u skutků označených pod II. A. a) 1., II. A. b) 1., III. ke spáchání skutků došlo, je namístě rozhodnout o zproštění podle § 226 písm. c) tr. ř., neboť dokazováním nebylo prokázáno spáchání uvedených skutků ze strany tohoto obviněného. K nesoustředěnosti státní zástupkyně při navrhovaném postupu ve vztahu k bodu III. (ohledně obviněného F.) výroku rozsudku soudu prvního stupně se již Nejvyšší soud vyjádřil v bodě 19)]. Obdobná je také situace ve vztahu k bodu II. A. a) 1. (poškozená Ch.). Byť odvolací soud ve svém usnesení vznesl výhrady ke způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně, lze stěží na základě výše uvedeného dovodit, že z odvolacích námitek státní zástupkyně vyplývá, že tato své odvolání směřovala, proti všem zprošťujícím výrokům napadeného rozsudku, a to ve vztahu ke všem obviněným“, když ani v odůvodnění vlastního odvolání nejsou odvolatelkou výslovně zpochybňovány další výroky o zproštění ve vztahu ke konkrétním poškozeným.

23. Odvolací soud ve svém usnesení (č. l. 11-12) uvedl, že z podnětu odvolání státní zástupkyně přezkoumal řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, i věcný obsah jednotlivých výroků napadeného rozsudku takto: podle § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků II. a III napadeného rozsudku a výroku, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu. V souvislosti s výše uvedenou argumentací považuje Nejvyšší soud za vhodné snad ještě zmínit, že z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že každý skutek v rozsudku uvedený pod body I. II. a) 1. – 4., II. b) 1. – 4., II. B, III. byl samostatně kvalifikován (viz blíže bod 1 tohoto usnesení), což může vzbuzovat jisté pochybnosti, stran posouzení uvedených útoků jako dílčích útoků pokračujícího trestného činu soudem prvního stupně, a to zejména za situace, kdy odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na tuto skutečnost blíže neupozorňuje. Ministr spravedlnosti ve shodě s obviněným F. otázku pokračování v trestné činnosti zmiňují. V předmětné trestní věci však není rozhodnutí soudu odvolacího zpochybňováno z pohledu ev. použití ustanovení § 116 tr. zákoníku, či ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. a otázky zprošťujícího výroku pro dílčí útok pokračujícího trestného činu, či pro zproštění pro skutky samostatných trestných činů kvalifikované soudem prvního stupně, ale je zpochybňováno z důvodu nesprávné aplikace § 59 odst. 1 tr. ř. a následného porušení § 254 odst. 1, 2 tr. ř. a § 259 odst. 1 tr. ř. I přes výše uvedené považuje Nejvyšší soud za vhodné pouze okrajově zmínit, že z povahy věci plyne, že dílčí útok pokračujícího trestného činu (§ 116 tr. zákoníku), který je z procesního hlediska § 12 odst. 12 tr. ř. samostatným skutkem, musí být považován za oddělitelný výrok, neboť lze-li o něm vést samostatné řízení, pak nelze pochybovat o tom, že může být samostatně (v takovém řízení) přezkoumán. Ostatně závěr o oddělitelnosti takového výroku sdílí i trestně právní nauka [V případě výroku o vině jsou samostatnými oddělitelnými výroky jednotlivé výroky jednotlivými trestnými činy spáchanými více skutky, popřípadě i dílčí skutky u pokračujícího trestného činu, které jsou z procesního hlediska samostatnými skutky podle § 12 odst. 12 tr. ř. Naopak neoddělitelné jsou tzv. právní a skutková věta týkající se téhož skutku, nebo výroky o vině jednotlivými trestnými činy, jichž se obviněný dopustil v jednočinném souběhu (viz rozhodnutí č. 19/2013 – I. Sb. rozh. tr., FENYK, J, CÍSAŘOVÁ, D, GŘIVNA,T, a kol. Trestní právo procesní. 6. Vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, str. 625.)]. Nutno pouze podotknout, že z podané obžaloby jednoznačně vyplývá, že ze strany obviněných šlo o pokračující trestnou činnost, kdy skutky uvedenými pod ad A. a) naplnili znaky trestného činu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem ad A. b) naplnili znaky trestného činu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (viz č. l. 3763).

24. Nejvyšší soud musí uvést, že také státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření považoval postup odvolacího soudu za správný [nikoli však v celém rozsahu] a vyjádřil názor, že za situace, kdy nejprve (5. 9. 2017) podala státní zástupkyně odvolání v neprospěch obviněného Š. do výroku ad I. o upuštění od uložení souhrnného trestu, a v neprospěch obviněných M., R. a Š. do výroku pod ad II. o zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. a následně dne 12. 9. 2017 uvedla, že „Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017 sp. zn. 2 T 45/2016 doručenému dne 4. 9. 2017 bylo dne 5. 9. 2017 podáno blaketní odvolání v neprospěch obžalovaného Z. Š. do výroku rozsudku pod ad I. o upuštění od uložení souhrnného trestu v neprospěch obžalovaných B. M., R. R. a Z. Š. do výroku pod ad II. o zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu, které doplňuji takto: Podávám v zákonné lhůtě do výroku pod ad II. o zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu v neprospěch obžalovaných B. M., R. R. a Z. Š. u skutků označených A. a) 1., A. b) 1., v neprospěch obviněných B. M. a Z. Š. označených A. a) 2., v neprospěch obžalovaného B. M. označených A. a) 3., v neprospěch Z. Š. označeného B., v neprospěch B. M., R. R. do výroku pod ad III. a v neprospěch obžalovaného M. F. do výroku pod ad II. skutky označené A. a) 1., A. b) 1., III., odvolání, které odůvodňuji takto“, že odvoláním státní zástupkyně byl v konečném důsledku napaden rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, s výjimkou výroku o vině pod bodem I. a dále s výjimkou bodů II. A. a) 4. a II. A. b) 2. 3. 4., ohledně obviněného M. F.

25. Uvedený názor nemůže Nejvyšší soud sdílet nejen s ohledem na skutečnosti shora již uvedené (viz body19-22), ale také s ohledem na tu skutečnost, že měl-li by být správný závěr státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že odvoláním státní zástupkyně byl rozsudek soudu prvního stupně napaden v celém rozsahu, pak postrádá logického zdůvodnění, když již 5. 9. 2017 byl napaden rozsudek soudu prvního stupně mj. v celém zprošťujícím výroku ohledně bodu II., proč ve vztahu k obviněným M., R. a Š. dne 12. 9. 2017, své odvolání státní zástupkyně vymezuje pouze proti jednotlivým skutkům, když jejím záměrem bylo napadení celého zprošťujícího výroku pod uvedeným bodem II., současně téhož dne [dne 12. 9. 2017] odvolání podala v neprospěch obviněného F. pouze ve vztahu k některým skutkům (viz shora). Nejvyšší soud nehodlá akceptovat tvrzení, že by v předmětné trestní věci mělo být vycházeno z faktického součtu obsahu jednotlivých podání. Podle názoru Nejvyššího soudu státní zástupkyně ve svém odvolání dne 12. 9. 2017 nejen doplnila původně blanketní odvolání o odůvodnění, ale rovněž upřesnila, proti kterým skutkům a kterým obviněným ve vztahu k bodům II. a III. odvolání v neprospěch obviněných podává [ve vztahu k obviněnému Š. pouze ve vztahu k upuštění od uložení souhrnného trestu – bod I.]. Pro uvedený závěr svědčí a argumentaci státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyvrací závěrečný návrh státní zástupkyně, kde doslovně uvedla, že „ze shora uvedených důvodů (důvodů rozvedených v odůvodnění odvolání ze dne 12. 9. 2017) navrhuji, aby Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadený rozsudek ve výroku o zproštění podle § 226 b) trestního řádu obžalovaných M. F. u skutku II. A. a) 1., II. A. b) 1., III., B. M. u skutků označených II. A. a) 1., II. A. a) 2., II. A. a) 3., II. b) 1., III, R. R. u skutků označených II. A. a) 1., II. A. b) 1., III. a Z. Š. u skutků označených II. A. a) 1., II. A a) 2., II. A. b) 1., II. B a neuložení souhrnného trestu u skutku označeného ad I. podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu zrušil a podle § 259 odst. 1, 5 a) trestního řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí“.

26. S ohledem na shora uvedené musí Nejvyšší soud konstatovat, že odvolání státní zástupkyní bylo podáno: v neprospěch obviněného Z. Š. pouze proti zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 1., 2., II. A. b) 1., II. B, a do výroku rozsudku pod bodem I. o upuštění od uložení souhrnného trestu, nikoli tedy již proti zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., 3., 4.; v neprospěch obviněného B. M. bylo podáno pouze proti zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 1., 2., 3., II. A. b) 1., III, nikoli tedy již proti zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2.; v neprospěch obviněného R. R. pouze proti zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 1., II. A. b) 1., III., nikoli tedy již proti zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., 3., 4. a v neprospěch obviněného M. F. pouze proti zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 1, II. A. b) 1, III, nikoli již tedy proti zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., 3., 4.

27. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že odvolací soud, přestože odvolání státní zástupkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. 2 T 45/2016-4354 dostatečně vymezovalo rozsah jeho přezkumu [byť ve vztahu k obviněnému F. v bodě III. nesoustředěně], překročil meze své přezkumné povinnosti, pokud zrušil podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. 2 T 45/2016-4354 a věc tomuto soudu vrátil podle § 259 odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí, neboť postupoval v neprospěch obviněných v rozporu s ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř., když k takovému závěru dospěl také ohledně obviněného Z. Š. ve vztahu ke zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., 3., 4., ohledně B. M. ve vztahu ke zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., ohledně obviněného R. R. ve vztahu ke zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., 3., 4., a ohledně M. F. ve vztahu ke zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4, II. A. b) 2., 3., 4.

28. Pokud jde o stížnost pro porušení zákona, tato byla ministrem spravedlnosti podána proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 68/2017-4463, jak již bylo uvedeno shora (viz body 2-3). Tímto usnesením Vrchní soud v Praze zrušil mj. také v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně, tedy i v bodě I., přestože odvolání bylo podáno pouze do výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu u obviněného Š. Skutkem v něm popsaným byl obviněný uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a podle § 44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Berouně č. j. 1 T 20/2014-1258 ze dne 28. 4. 2014. Je třeba uvést, že jednání obviněného Z. Š. v tomto skutku popsané (bod I. rozsudku soudu prvního stupně) bylo součástí jednání spoluobviněných M. F., B. M. a R. R. (bod III. rozsudku soudu prvního stupně) a jako takové bylo podanou obžalobu jako jeden skutek kvalifikováno podle § 23, § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku [viz bod A. b) 3 obžaloby, viz č. l. 3751, 3753-54, 3763 (druhý odstavec)]. Byl-li odvoláním státní zástupkyně napaden rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. v neprospěch obviněného, a to pouze ve výroku, jímž bylo podle § 44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu [v neprospěch obviněných M., R. i F. byl mj. napaden i zprošťující výrok pod bodem III., jímž byli obvinění podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni (ve vztahu k obviněným M. a R. se státní zástupkyně domáhala odsouzení pro uvedený skutek)], pak podle názoru Nejvyššího soudu byl nesprávný postup odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř., ve vztahu k obviněnému Š. z níže uvedeného důvodu. Ve vztahu k neuložení souhrnného trestu argumentovala státní zástupkyně tím, že z rozhodnutí nevyplývá, proč nebyl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce v obchodní společnosti, když pro jeho uložení byly splněny všechny podmínky. Při posuzování důvodnosti postupu odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř. vycházel (ve vztahu k předmětnému skutku) Nejvyšší soud také ze závěrů rozhodnutí č. 32/2014 Sb. rozh. tr., kde bylo mj. konstatováno, že „přezkum výroku o vině na podkladě odvolání podaného proti výroku o trestu nelze založit na samostatném faktu návaznosti výroku o trestu na výroku o vině, neboť přichází v úvahu jen za splnění podmínky spočívající ve zjištění vztahu původu (příčiny) a projevu zjištěné vady napadeného výroku rozsudku. Z ustanovení § 253 a § 254 odst. 1 tr. ř., vyplývá, že odvolací soud je vázán v přezkumné činnosti zásadně tím, který výrok rozsudku odvolatel napadl a jaké vady v jeho rámci vytýká. Toto výchozí vymezení a (omezení) přezkumné pravomoci odvolacího soudu ve vztahu k napadeným výrokům však rozšiřuje ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř., a to pro případy, když vada, která je vytýkána napadenému výroku rozsudku, má svůj původ v jiném výroku, který nebyl napaden odvoláním. Pak je odvolací soud povinen přezkoumat i tento jiný (odvoláním nenapadený) výrok za předpokladu, že odvolatel mohl též proti němu podat odvolání, i když tak neučinil. Přesah přezkumné povinnosti odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř. je podmíněn vztahem původu (příčiny) a projevu zjištěné vady nenapadeného výroku rozsudku, jestliže důvodně vytknutá vada napadeného výroku má původ v jiném než napadeném výroku rozsudku. Oba výroky musí na sebe navazovat, a proto z toho vyplývá, že nestačí zjištění vady v jiném nenapadeném výroku rozsudku bez toho, že by zároveň byla dána uvedená návaznost na výrok napadený odvoláním, tedy že by důvodně vytknutá vada jednoho výroku měla původ v jiném nenapadeném výroku. Výrok o trestu sice obecně vždy navazuje na výrok o vině, to však k naplnění podmínek ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. nestačí, neboť odvolací soud se může a je povinen se zabývat dalším výrokem, který není odvoláním napaden, jen v případě, že v takto přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vytýkanou vadu, jež má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním (např. v odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obžalovaného je napaden výrok o trestu odnětí svobody jako nepřiměřeně mírný a tato vada zjištěná odvolacím soudem má svůj původ v mírnější právní kvalifikaci použité soudem prvního stupně, která by odůvodňovala přísnější trest odnětí svobody). Jestliže však je napadán odvoláním státního zástupce podaným v neprospěch obžalovaného výrok o peněžitém trestu, který nebyl uložen vzhledem k tomu, že by byl údajně zjevně nedobytný nebo že by jeho uložení bylo v rozporu s možností poškozeného domoci se přiznané náhrady škody, a odvolací soud se s touto argumentací ztotožní, nejsou splněny podmínky v ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. pro zrušení výroku o vině, byť by výrok o vině obžalovaného byl vadný z důvodu, že byla použita mírnější právní kvalifikace. Ze skutečnosti, že státní zástupkyně v podaném odvolání se domáhala uložení souhrnného trestu a svoji argumentaci vztáhla k okolnosti, že podle jejího názoru byly dány podmínky pro uložení obviněnému Š. trestu zákazu činnosti [v podaném odvolání výslovně, bez další argumentace, uvedla, že „v rozsudku, ale není uvedeno, jak bylo ve smyslu § 39 odst. 1 tr. zákoníku, přihlédnuto k tomu, aby byla zajištěna ochrana osob poškozených trestným činem, tzn. proč nebyl uložen podle § 73 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce v obchodní společnosti, když trestnou činnost páchal v souvislosti s touto činností“] vyplývá, že v daném případě nebyly dány podmínky pro postup odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř. (ke skutku pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně). [Ve vztahu k tomuto bodu je vhodné pouze podotknout, že souhrnný trest nebyl soudem prvního stupně ukládán k rozsudku Okresního soudu v Berouně sp. zn. 1 T 20/2014, kterým byl obviněnému za trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 tr. zákoníku, uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením obviněného do věznice s ostrahou]. Vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutím odvolacího soudu, k odvolání státní zástupkyně pouze do výroku o neuložení souhrnného trestu, byl zrušen i výrok, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, mohl Nejvyšší soud pouze konstatovat zjištěné porušení zákona ve prospěch obviněného a vyslovit tento akademický výrok.

29. Jak již bylo shora uvedeno, Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona (§ 268 odst. 2 tr. ř.) usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 To 68/2017-4463, v ustanoveních § 259 odst. 1 tr. ř., neboť v rozporu s tímto ustanovením odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil v neprospěch obviněných k odvolání státní zástupkyně nenapadené zprošťující výroky [podle § 226 písm. b) tr. ř.] ohledně obviněného Z. Š. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., 3., 4., ohledně B. M. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., ohledně obviněného R. R. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a) 4., II. A. b) 2., 3., 4, a ohledně M. F. ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. A. a. 4., II. A. b) 2., 3., 4.

30. V rozsahu vysloveného porušení zákona bylo podle § 269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí zrušeno a současně byla zrušena také další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není namístě postup navržený ministrem spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, tj. postup podle § 270 odst. 1 tr. ř., neboť pokud jde o jednání obviněných pod body II. [A. a) 1. obvinění Z. Š., B. M., R. R. a M. F.– skutek kvalifikovaný podle § 23, § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku; A. a) 2. obvinění B. M. a Z. Š.– skutek kvalifikovaný podle § 23, § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku; A. a) 3. obviněný B. M.– skutek kvalifikovaný podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku; A. b) 1. obvinění Z. Š., B. M., R. R. a M. F.– skutek kvalifikovaný podle § 23, § 209 odst. 1, 5 písm. d) tr. zákoníku; II. B. – obviněný Z. Š.– skutek kvalifikovaný podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku] ohledně bodu III. [obvinění B. M., R. R. a M. F.– skutek kvalifikovaný podle § 21 odst. 1, § 23, § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku] neshledal pochybení, tudíž ohledně skutků ve shora uvedených bodech nebrání nic soudu prvního stupně, aby o těchto rozhodl v intencích zrušovacího rozhodnutí soudu druhého stupně, při vědomí skutečnosti, kterou uvedla státní zástupkyně ve svém odvolání ve vztahu k obviněnému M. F. [bod II. A. a) 1., II. A. b) 1., III.] - ohledně otázky důvodu zproštění tohoto obviněného. V případě zjištěného a vysloveného porušení zákona ve prospěch obviněného Z. Š. v ustanoveních § 254 odst. 2 tr. ř., § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. a § 259 odst. 1 tr. ř., a to v části, v níž došlo ke zrušení výroku, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem I.) rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. 2 T 45/2016-4354, bylo s ohledem na znění zákona konstatováno pouze výše zjištěné pochybení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 20. 6. 2019

JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu