Rozhodnutí NS

33 Cdo 2448/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/21/2019
Spisová značka:33 Cdo 2448/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2448.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
07/29/2019
IV.ÚS 2467/19
IV.ÚS 2467/19
JUDr. Jaromír Jirsa
odmítnuto
08/27/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 2448/2018-107


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) K. K. a b) E. K., obou bytem XY, zastoupených JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, proti žalované R. K. M., bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, o 63.587 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 83/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2018, č.j. 37 Co 215/2016-85, takto

        I. Dovolání se odmítá.

        II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.449 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. MgA. Michala Šalomouna, Ph.D., advokáta.


O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeném rozhodnutí krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 3. 2. 2016, č.j. 6 C 83/2015-50, kterým Okresní soud v Třebíči uložil žalované zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 63.587 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 25. 12. 2014 do zaplacení a v nákladovém výroku jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 47.236,56 Kč; současně přiznal žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16.886,76 Kč. Odvolací soud uzavřel, že „byla splněna reálná podstata smlouvy o půjčce – dohodnuté místo plnění – exekutor, vymáhající dluh proti žalované. Při absenci určitého ujednání se dluh z půjčky uzavřené 13. 1. 2012 stal splatným 24. 12. 2012 (§ 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Žalobu, na jejímž základě bylo 9. 1. 2015 zahájeno řízení, podali žalobci v tříleté promlčecí době (§ 101 obč. zák.), tedy včas.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, nemůže být dovoláním zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. V lednu 2012 žalovaná (manželka syna žalobců) požádala žalobce o částku 60.000 Kč na výplatu exekuce. Podle ústně uzavřené smlouvy z 13. 1. 2012 žalobci poukázali bankovními převody na účet exekutorského úřadu dvě částky, jmenovitě 22.340 Kč a 41.247 Kč, a to za účelem vyplacení exekuce, která byla tímto úřadem proti žalované vedena. Z okolností, za kterých účastníci jednali, a z následného slibu žalované peníze po uzavření sporu s manželem vrátit, dovodil, že úmyslem stran byla půjčka (§ 657 obč. zák.).

Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Žalovaná zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na vlastní skutkové verzi, podle níž šlo o případ tzv. společenské úsluhy vylučující povinnost peníze vrátit, nikoliv o smlouvu o půjčce, k jejímuž uzavření vůle smluvních stran nesměřovala. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o.s.ř., nelze úspěšně napadnout. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalovaná domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Namítá-li žalovaná, že žalobou uplatněný požadavek je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), pomíjí, že odvolací soud zjištěný skutkový stav korektivem dobrých mravů nepoměřoval proto, že žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, nebyly zjištěny; za takové situace nemůže být právní posouzení odvolacím soudem hodnoceno jako nesprávné (srov. rozsudek z 27. 5. 1998, sp. zn. 26 Cdo 829/98, usnesení z 23. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 581/2008).

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka směřující proti – dle názoru dovolatelky – nedostačujícímu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu; tím vymezuje možnou vadu řízení, ke které dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Nepředložila-li žalovaná k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

        Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 21. 3. 2019


JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu