Rozhodnutí NS

4 Tdo 705/2019

citace  citace s ECLI
Název judikátu:Nepřípustnost dovolání
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/12/2019
Spisová značka:4 Tdo 705/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.705.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 705/2019-


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání obviněného O. U., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 1 To 440/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 PP 197/2013, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.


Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 0 PP 197/2013, bylo rozhodnuto, že podle § 332 odst. 1 tr. ř. k § 91 odst. 1 tr. zákoníku odsouzený O. U. vykoná zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 3. 2012, sp. zn. 4 T 14/2012 a rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 6 T 20/2010, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 5. 2011, sp. zn. 6 T 20/2010, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2013, č. j. 0 PP 197/2013-19, za stanovení zkušební doby v trvání 5 let.

Proti tomuto usnesení podal obviněný O. U. stížnost. Krajský soud v Ostravě o ní rozhodl usnesením ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 1 To 440/2018, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tak, že ji zamítl jako nedůvodnou.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť předmětně usnesení Krajského soudu v Ostravě podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Uvedl, že v mezích uplatněného dovolacího důvodu lze vytýkat také zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v nesprávném hmotněprávním posouzení ve vztahu k některým podmínkám při ukládání trestu či jeho přeměně. Obviněný vyjádřil své přesvědčení, že je schopen vést řádný život, aniž by musel vykonat zbytek trestu odnětí svobody, neboť vždy řádně pracoval a nikdy nevedl zahálčivý život. Alternativní tresty na něj mají mnohem pozitivnější výchovný vliv, než pouhá izolace způsobená výkonem trestu, kde nebude moci ani pracovat, neboť jeho pracovní a sociální nečinností bude ohrožena sociální i finanční situace jeho rodiny, jelikož nebude moci hradit výživné. Navíc pobytem ve výkonu trestu se naruší i jeho rodinné a citové vazby především k jeho nezletilé dceři. Konstatoval, že mu vytýkanému vybočení v jeho jednání velmi litoval a lituje, toto své jednání nikdy nepopíral, ke svým činům se doznal a nese za ně následky v podobě výkonu alternativního trestu domácího vězení. V této souvislosti se taky vyjádřil k situaci ohledně namátkových kontrol a zpráv Probační a mediační služby. Své závislosti na omamných a psychotropních látkách si je plně vědom, uvedl, že se dlouhodobě podrobuje terapii, která je úspěšná. V této souvislosti navrhl výslech psychiatra J. B., který konstatoval příznivou prognózu a byl ochoten přijmout za obviněného záruku. Z důvodu konání neveřejného zasedání druhoinstančního soudu mu však nebyl výslech umožněn. V tom obviněný spatřoval porušení jeho práva na obhajobu, jež je garantováno čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. Tímto postupem byly podle něj rovněž porušeny zásady veřejnosti, ústnosti a bezprostřednosti zakotvené v ustanovení § 2 odst. 10, 11, 12 tr. ř.

V petitu svého podání obviněný s ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 1 To 440/2018, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 0 PP 197/2013 a zrušil podle § 265k odst. 2 tr. ř. také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Navrhl, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc znovu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Shrnul dosavadní průběh řízení, jakož i dovolání obviněného a konstatoval, že dovolání nesměřuje proti rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř., a je tedy nepřípustné. Proto navrhl jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. s projednáním dovolání v neveřejném zasedání a pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil souhlas s projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání není přípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Podle § 265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).

V posuzovaném případě je zjevné, že dovolání sice směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, nikoli však proti rozhodnutí ve věci samé, tedy proti některému z rozhodnutí uvedených ve výše citovaném taxativním výčtu v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. takovým rozhodnutím není.

Z uvedeného vyplývá, že posuzované dovolání nelze považovat za přípustné. Vzhledem k tomu rozhodl Nejvyšší soud tak, že se dovolání O. U. odmítá podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. 6. 2019


JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu