Rozhodnutí NS

11 Tdo 1195/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/25/2018
Spisová značka:11 Tdo 1195/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1195.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Trest
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 1195/2018-54


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2018 o dovolání obviněného L. G. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 6 To 82/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 16/2017, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. G. odmítá.



Odůvodnění:

I.
Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 1 T 16/2017, byl obviněný L. G. pod body I) a II) uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a jednak přečinem nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:

    I)
    ačkoli metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění, vydaného dle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přesto
    od přesně nezjištěné doby, nejméně od srpna 2015 do 20. 7. 2016, v T., okres F. – M., a jinde, neoprávněně za účelem finančního prospěchu distribuoval dalším osobám psychotropní látku metamfetamin (pervitin), kdy takto prodal, popř. zdarma předal metamfetamin (pervitin) těmto osobám:

      - v přesně nezjištěné době nejméně ve 2 případech prodal prostřednictvím R. H. k užití Z. M. za celkovou částku nejméně 4.000 Kč celkem nejméně 4 gramy pervitinu,
      - od přesně nezjištěné doby od měsíce listopadu 2015 do měsíce června 2016 nejméně v 5 případech prodal za celkovou částku asi 2.500 Kč J. S. a J. P. ke společnému užití nejméně 2,5 gramu pervitinu,
      - v přesně nezjištěné době od měsíce května 2016 do června 2016 v přesně nezjištěném počtu případů částečně prodal za celkem 2.000 Kč, částečně předal za protislužby v podobě drobných oprav nebo odvozu automobilem K. B. nejméně 5 gramů pervitinu,
      - v průběhu měsíce března 2016 v 1 případě prodal asi za 100 Kč B. B. nejméně 0,1 gramu pervitinu,
      - od přesně nezjištěné doby měsíce listopadu 2015 do června 2016 v přesně nezjištěném počtu případů, obvykle po 0,5 gramu, prodal k užití za celkovou částku asi 20.000 Kč K. S. celkem nejméně 33 gramů pervitinu,
      - v přesně nezjištěné době roku 2016 nejméně v 1 případě předal za protislužbu v podobě odvozu automobilem M. B.-M. nejméně 0,6 gramu pervitinu,
      - od přesně nezjištěné doby měsíce prosince 2015 do dne 20. 7. 2016 v přesně nezjištěném počtu případů předal částečně zdarma a částečně poskytl za protislužby v podobě domácích prací k jednorázovému užití K. B. celkem 25 gramů pervitinu,
        přičemž obviněný L. G. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2014, č.j. 8 T 27/2013-140, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2014, odsouzen pro dva přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a dva přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání 40 měsíců, tedy do 9. 8. 2017, k zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, s podmíněným upuštěním od výkonu tohoto trestu od 1. 12. 2015, a k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

        II)
        nejméně dne 20. 7. 2016 v Č. T. – D. Ž., okres K., v rodinném domě na ul. R. v obývacím pokoji v policové skříni přechovával razítka orgánu veřejné moci s vyobrazením státního znaku a razítka, která jsou součástí veřejných listin, kdy takto neoprávněně přechovával kulaté razítko se státním znakem a nápisem JUDr. Jana Matýsková, notář v Českém Těšíně, kulaté razítko se státním znakem a nápisem MĚSTSKÝ ÚŘAD ČESKÝ TĚŠÍN, Odbor občanskoprávní matrika, kulaté razítko se státním znakem a nápisem FINANČNÍ ÚŘAD V ČESKÉM TĚŠÍNĚ, kulaté razítko se státním znakem a nápisem FINANČNÍ ÚŘAD V KARVINÉ, razítko s nápisem ověření totožnosti – Notář JUDr. Jana Matýsková a razítko NEMÁ ZÁZNAM V REJSTŘÍKU TRESTŮ PRAHA 39.


    2. Za to byl obviněný L. G. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to digitálních vah stříbrné barvy bez označení.

    3. Rozsudek okresního soudu napadl obviněný odvoláním, které bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.



    II.
    Dovolání a vyjádření k němu

    4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku, jímž byl uznán vinným shora uvedeným jednáním popsaným pod bodem I), ačkoli soud prvního stupně vynesl napadené rozhodnutí na základě skutkového stavu, který nevyplývá z provedeného dokazování, přičemž tato námitka se týkala zejména množství pervitinu, který měl obviněný poskytnout jiným osobám (především prostřednictvím R. H. Z. M., dále K. S., M. B.-M. a K. B.). Rozhodnutí okresního soudu, jakož i rozhodnutí soudu odvolacího, který se dle tvrzení dovolatele důkladně nezabýval vznesenými odvolacími námitkami, je tak třeba považovat za rozhodnutí, jež nereflektují skutkový stav vyplývající z provedeného dokazování, jakož i zásadu „in dubio pro reo“, ačkoli je odvolacím soudem tvrzeno, že vytýkané množství pervitinu, který měl obviněný nabídnout jiným osobám, a jež je uvedeno ve skutkové větě rozsudku, je pro obviněného příznivější než množství, jež vyplynulo v řízení před podáním obžaloby. Dovolatel má za to, že pokud ve výpovědích svědků došlo v mezidobí ke změně jimi uváděných skutečností, měl se soud zabývat tím, proč k takové změně došlo, a danou výpověď dotčeného svědka z hlediska její věrohodnosti hodnotit v celém kontextu. Skutečnost, v jakém rozsahu se měl žalovaného jednání dopustit, má přitom dle dovolatele nepochybný vliv mimo jiné i na přísnost trestu ukládaného v rámci zákonného rozpětí trestní sazby. Trest, který mu byl uložen, pak považuje obviněný, který doposud nebyl v přímém výkonu trestu odnětí svobody, za nepřiměřeně přísný, a to i ve vztahu k osobě spoluobviněného H., kterému, ačkoli nakládal s daleko větším množstvím pervitinu, byl ukládán mírnější trest. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II) výrokové části odsuzujícího rozsudku pak dovolatel namítá, že v rámci procesu dokazování nebyl proveden důkaz konstatováním existence razítek, jež měla být v rámci domovní prohlídky u jeho osoby zajištěna, když obviněný má pochybnost o samotné fyzické existenci těchto věcí. V tomto ohledu pak považuje rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto jednání za nepřezkoumatelné. Pakliže měly být v rámci domovní prohlídky provedené v místě jeho bydliště zajištěny věci, jejichž držení má zakládat vytýkanou skutkovou podstatu trestného činu, mělo být dle dovolatele o těchto věcech rozhodnuto, a to výrokem o trestu, když však takový výrok v rozhodnutí soudu zcela absentuje, přičemž se jedná o vadu, kterou nelze dodatečně zhojit. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jednak rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

    5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného sdělila, že s přihlédnutím k povaze obviněným uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.

    III.
    Přípustnost dovolání

    6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

    7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
      8. Obviněný v dovolání uplatnil jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který je dán v případě, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.
      IV.
      Důvodnost dovolání

      9. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným L. G. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.

      10. Ve vztahu k námitce obviněného stran nedostatečného posouzení množství pervitinu, který měl v žalovaném období poskytnout jiným osobám, nalézacím soudem, a to v kontextu hodnocení úrovně věrohodnosti výpovědi svědků Z. M., K. S., M. B.-M. a K. B., s přihlédnutím k případným změnám ve výpovědích těchto osob v jednotlivých fázích trestního řízení, jakož i k výsledkům ostatních provedených důkazů, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami řádně a přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, a to na stranách 8 a 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde podrobně rozvedl, jakým způsobem soud prvního stupně dospěl ke skutkovým závěrům stran celkového množství pervitinu, které obviněný v rozhodném období poskytoval osobám jednotlivých svědků, když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se ze strany obviněného jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění dle jeho vlastních představ. Nejvyšší soud dále uzavírá, že v daném případě neshledal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, včetně opakovaných výpovědí jednotlivých svědků, jimž obviněný v žalovaném období pervitin poskytoval, pročež lze v tomto směru plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí soudů obou nižších stupňů.

      11. Rovněž ve vztahu k obviněným uplatněné námitce, že v řízení před soudy nižších stupňů nebyl nikterak prokázán jeho úmysl spáchat čin popsaný pod bodem II) výrokové části rozsudku okresního soudu, stejně jako se nepodařilo vyvrátit v úvahu přicházející možnost, že si předmětná razítka s otiskem státního znaku u něho uschovala jiná, doposud neustanovená osoba, dospěl Nejvyšší soud k jednoznačnému závěru, že se opětovně jedná toliko o opakování námitek obviněného, jež neúspěšně vznášel již v předchozích fázích trestního řízení, přičemž se s touto jeho argumentací, včetně naplnění subjektivní stránky trestného činu, řádně vypořádaly oba soudy nižších stupňů, jak ostatně plyne z přesvědčivého odůvodnění jejich rozhodnutí. Nejvyšším soudem přitom nebyl ani ve vztahu k jednání, jímž byl obviněný L. G. pod bodem II) rozsudku okresního soudu v důsledku neoprávněného přechovávání razítek orgánu veřejné moci s vyobrazením státního znaku, jakož i razítek, jejichž otisk je povinnou součástí veřejných listin, která byla fakticky zajištěna při domovní prohlídce provedené v místě jeho bydliště, uznán vinným přečinem nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku, shledán tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, který je v duchu výše citované judikatury Ústavního soudu (zejména I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04) jedním z kritérií pro přezkum napadeného rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež lze i v tomto směru plně odkázat na logické a přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.

      12. Ve vztahu k obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je třeba konstatovat, že razítka orgánu veřejné moci s vyobrazením státního znaku (tj. kulaté razítko se státním znakem a nápisem JUDr. Jana Matýsková, notář v Českém Těšíně, kulaté razítko se státním znakem a nápisem MĚSTSKÝ ÚŘAD ČESKÝ TĚŠÍN, Odbor občanskoprávní matrika, kulaté razítko se státním znakem a nápisem FINANČNÍ ÚŘAD V ČESKÉM TĚŠÍNĚ, kulaté razítko se státním znakem a nápisem FINANČNÍ ÚŘAD V KARVINÉ), jakož i razítka, jejichž otisk je povinnou součástí veřejných listin (tj. razítko s nápisem ověření totožnosti – Notář JUDr. Jana Matýsková a razítko NEMÁ ZÁZNAM V REJSTŘÍKU TRESTŮ PRAHA 39), jež byla zajištěna při domovní prohlídce provedené policejním orgánem v místě bydliště obviněného, nebyla nikdy ve vlastnictví obviněného, který je přechovával neoprávněně, pročež nemohly být splněny zákonné podmínky § 70 odst. 1, 2 tr. zákoníku pro uložení trestu propadnutí věci. Tento druh trestu lze totiž podle § 70 odst. 3 tr. zákoníku uložit pouze ve vztahu k věcem, jež prokazatelně náležejí osobě pachatele, což však nebyl případ zajištěných razítek, jež jsou ve vlastnictví státu, resp. orgánů veřejné moci, jež tato razítka při označování jimi vydávaných písemností užívají, nebo jiného veřejnoprávního subjektu, který je k užívání těchto razítek při označování jím vydávaných písemností zmocněn příslušnými právními předpisy. Za daného stavu tak nelze absenci výroku o uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k razítkům specifikovaným ve výrokové části rozsudku okresního soudu pod bodem II), jež měl obviněný, který je přechovával v místě svého bydliště, ve své moci, považovat za vadu naplňující dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť uložení tohoto druhu trestu bylo přímo vyloučeno ustanovením § 70 odst. 3 tr. zákoníku, když oprávněný vlastník zajištěných razítek byl v době vyhlašování rozsudku soudu znám (k tomu blíže též rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 29/1972 Sb. rozh. tr.).
        13. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu.
          14. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného L. G. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.


          P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.


          V Brně dne 25. 10. 2018


          JUDr. Antonín Draštík
          předseda senátu

          Vypracoval:
          JUDr. Tomáš Durdík