Rozhodnutí NS

30 Nd 43/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:30 Nd 43/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.43.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§ 31 odst. 1 předpisu č. 11/1975Sb.
čl. 71 odst. 1 Nařízení (EU) č. 1215/2012
§ 11 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Nd 43/2018-21


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně S a M Europe Trans s. r. o., identifikační číslo osoby 28826353, se sídlem ve Slatiňanech, U Cukrovaru 3, zastoupené JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, proti žalované TELEMAXX Krzysztof Kąkol, č. 210506837, se sídlem v Drezdenku, Nowogrodzka 8A, Polská republika, o zaplacení 250 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 218 C 53/2017, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:

Věc vedenou u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 218 C 53/2017 projedná a rozhodne Okresní soud v Šumperku.


Odůvodnění:


Žalobou doručenou dne 21. 12. 2017 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení 250 EUR s příslušenstvím jako plnění z mezinárodní smlouvy o přepravě zboží, které bylo na základě této smlouvy přepravováno ze Spolkové republiky Německo do Mohelnice v České republice.

Usnesením ze dne 3. 1. 2018, č. j. 218 C 53/2017-16, Okresní soud v Šumperku vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že věc bude po právní moci uvedeného usnesení postoupena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu (výrok II). Okresní soud v Šumperku v souladu s ustanovením čl. 71 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), aplikoval v dané věci čl. 31 odst. 1 písm. b) Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, publikované vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále také „Úmluva CMR“). Na tomto základě dovodil, že v dané věci je dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů, avšak vzhledem k tomu, že ani podle Úmluvy CMR, ani podle § 84 až § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nelze místní příslušnost soudu určit, věc v souladu s ustanovením § 105 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 11 odst. 3 o. s. ř. postoupil Nejvyššímu soudu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou vedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.

Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy CMR spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území

a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo

b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.

U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.

Nejvyšší soud České republiky za uvedených okolností uzavřel, že v žalobkyní předložené věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se podle tvrzení žalobkyně nachází místo určené k vydání zásilky, přičemž Česká republika i Spolková republika Německo jsou smluvními státy Úmluvy.

Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení čl. 31 Úmluvy CMR má aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Brusel I bis, a to podle jeho čl. 71 odst. 1, který stanoví, že tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Mezi uvedené zvláštní smlouvy patří rovněž Úmluva CMR.

Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem Okresního soudu v Šumperku, podle kterého nelze místní příslušnost určit podle ustanovení § 84 až § 89a občanského soudního řádu. Místní příslušnost není upravena ani žádným ustanovením Úmluvy CMR. Aplikace čl. 7 nařízení Brusel I bis, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je v posuzovaném případě vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis).

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud postupoval podle § 11 odst. 3 o. s. ř. a určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Šumperku, v jehož obvodu se podle tvrzení žalobkyně nachází místo vydání zásilky a k tomuto soudu byla navíc žaloba podána.

O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne procesní soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 21. 11. 2018


JUDr. František Ištvánek
předseda senátu