Rozhodnutí NS

25 Cdo 4204/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/08/2018
Spisová značka:25 Cdo 4204/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.4204.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§ 243 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 4204/2017-587


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyň: 1) L. S., narozena XY, bytem XY, 2) M. H., narozena XY, bytem XY, 3) I. G., narozena XY, bytem XY, všichni zastoupeni Mgr. Michalem Bernáškem, advokátem se sídlem nám. Republiky 204/30, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: K. M., narozen XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Jaroslavem Erhardem, advokátem se sídlem Pražská 43, 301 50 Plzeň, za účasti: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČ 455 34 306, se sídlem Masarykovo nám. 1458, Pardubice – Zelené předměstí, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 743.001 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 6 C 180/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2017, č. j. 18 Co 454/2016 – 555, 18 Co 455/2016 -555, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2017, č. j. 18 Co 455/2016, 18 Co 454/2016-555, neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci uvedené zákonné náležitosti není možno posoudit přípustnost dovolání. Dovolatel sice s odkazy na celou řadu zákonných ustanovení napadá správnost závěrů odvolacího soudu o rozsahu tzv. spoluzavinění cyklisty (žalobci jsou osoby blízké, uplatňující nárok na náhradu za usmrcení podle § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013) na dopravní nehodě, při níž dovolatel cyklistu srazil osobním motorovým vozidlem, nevymezuje však vůbec, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Dovolatel tuto náležitost dovolání zcela opomenul, o požadavcích § 237 o. s. ř. se vůbec nezmiňuje, a vymezení předpokladů přípustnosti dovolání tak absentuje.

Splnění této náležitosti dovolání nelze dovodit ani jinak z obsahu podání. Při vylíčení předpokladu přípustnosti totiž musí dovolatel uvést zcela konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu s výjimkou situace, kdy přípustnost dovolání je odůvodněna tím, že jde o dosud dovolacím soudem neřešenou právní otázku. Dovolatel je tedy ze zákona povinen nejen uvést právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu, neboť tomu náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Podle toho je dovolatel povinen sdělit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Měl by tedy označit, který z předpokladů vymezených v § 237 o. s. ř. je naplněn a proč. Jinými slovy je dovolatel povinen jasně uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nebo v čem je relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozporná, nebo v čem je třeba relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu změnit, nebo zda se jedná o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 2696/2015). Tyto skutečnosti z něj musí být jednoznačně seznatelné, mohou však být vyjádřeny v kterékoliv jeho části (nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16). Dovolatel v rámci své polemiky se závěry odvolacího soudu zmiňuje jediné rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 983/2009), aniž je zřejmé, co z něj ohledně předpokladů přípustnosti dovolání dovozuje, navíc jde o skutkově odlišný případ osoby vstoupivší bez rozhlédnutí do vozovky. Předpoklad přípustnosti (jde o náležitost odlišnou od dovolacího důvodu – srov. posledně citovaný nález) tedy v daném případě nelze seznat ani z obsahu dovolání.

Nutno dodat, že popsané vady dovolání se pojí i s další nejasností, neboť dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu navzdory tomu, že jím byl potvrzen i výrok, kterým soudu prvního stupně žalobu ohledně částky 222.893 Kč s příslušenstvím zamítl, tedy část rozhodnutí, která nezpůsobuje ve sféře dovolatele žádnou újmu, již by bylo možno v odvolacím řízení odstranit. Pro úplnost pak Nejvyšší soud podotýká, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 8. 11. 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu