Rozhodnutí NS

25 Cdo 3233/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/25/2018
Spisová značka:25 Cdo 3233/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3233.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 3233/2018-132


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: A. Z., zastoupená JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 1464/6, Praha 1, proti žalované: DAMA NET s. r. o., se sídlem Michalovická 2177/20, Litoměřice, IČO 24804673, zastoupená JUDr. Lubomírem Bejdlem, advokátem se sídlem Vaníčkova 1112/27, Ústí nad Labem, o 99.664 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 98/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2017, č. j. 91 Co 315/2017-114,

takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Viktora Rossmanna, advokáta.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2017, č. j. 91 Co 315/2017-114, podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci uvedené zákonné náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Námitky dovolatelky se nejenže opírají o skutková tvrzení, když se domnívá, že v řízení bylo prokázáno, že jednání V. G. sledovalo výlučně uspokojení jeho osobních zájmů a potřeb, a nešlo tudíž o jednání v rámci činnosti žalované jako jeho zaměstnavatelky ve smyslu § 420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, takže přípustnost dovolání by stejně založit nemohly (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), ale především vůbec nevymezují, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky měl odchýlit. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, příp. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, č. 460/2017 Sb.).

Vzhledem k uvedenému dovolací soud současně ani nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 243 písm. a) o. s. ř., když již z obsahu vlastního dovolání bylo zjevné, že nemůže být úspěšné, a tomuto návrhu by proto ani nemohlo být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 5.100 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalované, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 6.534 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 10. 2018


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu