Rozhodnutí NS

4 Tdo 1406/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/28/2018
Spisová značka:4 Tdo 1406/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1406.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Mimořádné opravné prostředky
Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1,3 tr. zákoníku
§ 265b odst. 1 písm. g,l) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 1406/2018-24


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání obviněného D. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 11 To 259/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 2/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.


Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 2 T 2/2018, byl obviněný D. M. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku [skutek 1)] a přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [skutek 2)], kterých se podle výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:

1) dne 8. 10. 2016 v přesně nezjištěné době od 20:00 hodin do 21:45 hodin v D. n. O., XY čp. XY, v místě bydliště poškozeného F. K., po předchozím požití alkoholických nápojů a vzájemné slovní rozepři s F. K., jmenovaného fyzicky napadl tak, že ho opakovaně, nejméně třikrát, udeřil pěstí ruky do obličeje, následně poškozeného, ležícího již na zemi, i nejméně jedenkrát silně kopl do horní části těla,
tímto jednáním způsobil poškozenému F. K., nar. XY, kromě zhmoždění měkkých tkání obličeje v čelní krajině a víček levého oka, tržnězhomožděné rány v zevní části levého obočí, oděrky na bradě, zlomeniny levé klíční kosti s posunem úlomků, zlomeniny pátého, šestého a sedmého žebra vpravo i krvácení do prostoru pod tvrdou lební plenou nad levým čelním spánkovým a temenním lalokem mozku, léčba zranění si vyžádala nejen nemocniční ošetření téhož dne, ale i hospitalizaci ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, na psychiatrické klinice od 12. 12. 2016 do 20. 12. 2016 s navazující operací na neurochirurgické klinice dne 20. 12. 2016 ve fakultní nemocnici tamtéž a další opakované hospitalizace na psychiatrických klinikách z důvodu nejen sebeohrožujících projevů poškozeného, vždy bez vystavení pracovní neschopnosti, neboť poškozený je invalidním důchodcem,
zranění, které vyvolalo krvácení do prostoru pod tvrdou lební plenu bylo ze soudně lékařského hlediska označeno za těžkou újmu na zdraví pro poškození důležitého orgánu – mozkových obalů a mozku, které mohlo vést k bezprostřednímu ohrožení života a které může zanechat trvalé následky podstatného rázu, bezprostřední ohrožení života bylo odvráceno provedením chirurgického zákroku – návrtu lebky a vypuštěním krvácení,

2) dne 27. října 2017 v době od 2:13 hodin do 2:18 hodin v obci D. n. O., v ulici XY čp. XY, po rozbití dvojité skleněné výplně okna o rozměru 148x55x0,4 cm doneseným kladivem vnikl do dětské ordinace a odcizil z ní stolní počítač zn. Intelcore 2 duo, černé barvy, čímž způsobil škodu ve výši 3.000 Kč jednak poškozenému – Pediatrie Abel s. r. o., IČ: 01445146, a jednak Městysu D. n. O. ve výši 1.300 Kč, poškozením skleněné výplně.

Za uvedené trestné činy uložil Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou obviněnému podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu zařadil obviněného do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit VZP ČR, regionální pobočce Hradec Králové, pobočce pro Královéhradecký a Pardubický kraj, škodu v částce 203 380 Kč včetně úroku z prodlení jdoucího ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení od právní moci rozsudku do zaplacení.

Proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 2 T 2/2018, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové tak, že ho usnesením ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 11 T 259/2018, zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 11 To 259/2018, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci.

Následně obviněný namítá ve vztahu ke skutku, ve kterém je spatřováno spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, že v řízení nebylo prokázáno, že by to byl on, kdo poškozenému uvedená zranění způsobil. Soudy nevzaly v úvahu vůbec jeho obhajobu a neprovedly žádné dokazování v tom směru, že si zranění mohl poškozený způsobit sám pádem při cestě domů nebo jakýmkoliv jiným způsobem. Zdůrazňuje, že poškozený si nic nepamatoval, byl podnapilý a alkohol požíval každodenně. Podle jeho názoru nebylo provedeným dokazováním vyloučeno, že poškozený si mohl předmětná zranění způsobit uvedeného dne sám, pádem po incidentu. Výpověď svědka Z. H. nelze hodnotit jako věrohodnou, svědek byl podnapilý a je kamarádem poškozeného. Navrhuje proto, aby ho dovolací soud obžaloby zprostil.

Ve vztahu k přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku uvádí, že soudy nižších stupňů nedostatečně zohlednily jeho doznání. Vyjadřuje přesvědčení, že u tohoto přečinu byly dány podmínky pro neuložení trestu pro neúčelnost.

Dále uvádí, že jeho neúčast u jednání před soudem druhého stupně byla důvodem, proč bylo rozhodnuto v jeho neprospěch. Jednání se nemohl zúčastnit pro své zadržení v Pardubicích.

K uloženému trestu namítá, že nebylo přihlédnuto k tomu, že nebyl v posledních třech letech odsouzen za žádný trestný čin. Uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný.

V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v návaznosti na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozhodnutí soudů nižších stupňů a uložil mu mírnější trest.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 19. 10. 2018, sp. zn. 1 NZO 1080/2018, sdělil, že k podanému dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř., a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Byť v posuzované věci obviněný naplnění tohoto dovolacího důvodu výslovně neodůvodňuje, je zřejmé, že jeho naplnění dovozuje ze skutečnosti, že došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Na podkladě těchto naznačených východisek Nejvyšší soud přistoupil k dovolání obviněného.

Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, v tom, že nebyl přítomen u jednání soudu druhého stupně a v nepřiměřeně přísném trestu.

Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněný své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Všechny vznesené námitky totiž zpochybňují správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Obviněný touto dovolací argumentací míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jeho námitky fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení. Primárně jimi brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně, podrobně rozebírá svoji verzi události, vše s vyústěním do závěru, že se nedopustil inkriminovaného jednání a že tedy nenaplnil skutkovou podstatu zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

Z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil, tak jak to vyžaduje ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. Uvedený soud podrobně rozvedl, na základě kterých důkazů má obhajobu obviněného za vyvrácenou, a které důkazy jej usvědčují. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 6-7 rozsudku, body 22.-32.). Soud druhého stupně se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, když ovšem neodkázal pouze na rozhodnutí soudu prvního stupně, ale rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání a jež jsou totožné s námitkami uplatněnými v podaném dovolání (viz str. 3-5, body 6.-22. usnesení soudu druhého stupně). V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že na případ, kdy dovolatel v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné“. O takovou situaci se v dané věci jedná.

Nad rámec těchto úvah je třeba zdůraznit, že obhajoba obviněného byla vyvrácena provedenými důkazy, na které poukazují soudy nižších stupňů. Rozhodující důkaz nepředstavuje výpověď poškozeného, neboť tento nebyl v rámci přípravného řízení vůbec schopen vypovídat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, když u hlavního líčení se vyjádřil pouze obecně, přičemž jeho výpověď byla nepochybně ovlivněna jeho faktickým zdravotním stavem, neboť u poškozeného v důsledku napadení došlo k trvalé změně jeho zdravotního stavu a tento je nyní omezen ve svéprávnosti. Obviněný je usvědčován zejména výpověďmi dalších svědků a listinnými důkazy a závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a vyjádřením znalce MUDr. P. Laciny u hlavního líčení. Pokud obviněný zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka Z. H. s odkazem na skutečnost, že tento byl značně podnapilý a že se jedná o přítele poškozeného, tak je třeba uvést, že i obviněný byl rovněž výrazně podnapilý, přičemž svědek Z. H. skutečnost, že byl podnapilý, nezpochybňuje. Navíc jeho výpovědi odpovídá částečně výpověď svědkyně N. K. a závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství včetně vyjádření znalce u hlavního líčení ohledně mechanismu vzniku uvedených zranění.

K námitce obviněného, že jeho neúčast u odvolacího řízení byla jedním z důvodů rozhodnutí v jeho neprospěch, je třeba konstatovat, že tato argumentace není podřaditelná pod zvolený dovolací důvod, neboť se nejedná o námitku nesprávného hmotněprávního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Obecně je ovšem možno uvést, že k nápravě vad týkajících se účasti obviněného u veřejného zasedání slouží dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který ovšem obviněný v dané věci neuplatil. Soudní praxe ovšem připouští, že i pokud obviněný nepodřadil dovolací námitku pod příslušný dovolací důvod, ačkoli obsahově je takový důvod naplněn, není vyloučen přezkum této námitky v rámci řízení o dovolání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1105/2015). O takovou situaci se v předmětné věci nejedná, když obviněný neuvádí žádnou právně fundovanou argumentaci ohledně naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Jinak vyjádřeno, neuvádí, jaké konkrétní ustanovení trestního řádu upravující jeho přítomnost u veřejného zasedání v rámci odvolacího řízení mělo být porušeno a mělo by tedy zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že z předloženého spisového materiálu je nepochybné, že obviněný byl o konání veřejného zasedání řádně vyrozuměn, přičemž vyrozumění o konání veřejného zasedání převzal osobně a včas. Pokud pak v době konání veřejného zasedání byl obviněný na základě příkazu k zatčení v jiné trestní věci zadržován Policií ČR, nelze ve skutečnosti, že soud druhého stupně konal odvolací řízení spatřovat porušení ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Obviněný totiž nedal nijak najevo, že se chce veřejného zasedání zúčastnit, např. tím, že by požádal prostřednictvím Policie ČR o odročení veřejného zasedání, ačkoliv si vzhledem k formě vyrozumění o konání veřejného zasedání musel být vědom skutečnosti, že soud druhého stupně může konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti.

Rovněž další námitka obviněného týkající se uložení nepřiměřeně přísného trestu nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takto formulované námitky směřují do výroku o uloženém trestu, nikoliv do právního posouzení skutku. K nápravě vad výroku o trestu je primárně určen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uvedený důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudů, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající např. v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Proto lze námitku obviněného ohledně uloženého trestu odnětí svobody považovat za bezpředmětnou, neboť nenaplňuje žádný dovolací důvod.

Přesto lze uvést, že obviněnému byl uložen trest mírně pod polovinou zákonné trestní sazby stanovené § 146 odst. 3 tr. zákoníku. Takto uložený trest nelze považovat za nepřiměřeně přísný. Výměra trestu odpovídá tomu, že obviněný je odsuzován za dva trestné činy, ale především banální příčině konfliktu a v podstatě neodčinitelnému následku trestné činnosti ve vztahu k zdravotnímu stavu poškozeného a osobě obviněného, který byl v minulosti opakovaně soudně trestán i nepodmíněným trestem odnětí svobody. Pro výkon uloženého trestu byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením § 265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. 11. 2018


JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu



Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová