Rozhodnutí NS

11 Tvo 11/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/11/2019
Spisová značka:11 Tvo 11/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TVO.11.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vyloučení soudce
Dotčené předpisy:§ 30 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tvo 11/2019-13


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2019 stížnost obviněného P. Ch., nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2019, sp. zn. 3 To 6/2019, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Usnesením ze dne 25. 2. 2019, sp. zn. 3 To 6/2019, rozhodl Vrchní soud v Olomouci tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. není předseda senátu JUDr. Vladimír Rutar vyloučen z projednávání trestní věci proti obžalovanému P. Ch., vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 To 6/2019, a to z důvodu § 30 odst. 1 tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal obviněný dne 4. 3. 2019 k Vrchnímu soudu v Olomouci stížnost. V ní jednání JUDr. Vladimíra Rutara, spočívající v ověřování „nemocenské“ jeho obhájce Mgr. Zdeňka Burdy označil za drzé a za napadání obhájce z falšování a z poškozování jeho osoby. Rovněž jej osočil z podpory soudce Mgr. Martina Lýska, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, s nímž je údajně propojen, když i v dalších předešlých věcech v průběhu roku 2017 – 2019 mu „šel na ruku“. Nemá tedy k němu důvěru a vznáší jeho podjatost. Uvedl též, že všechny stížnosti se zametaly pod stůl, ale on to tak nenechá, bude si stěžovat u Ústavního soudu a informace poskytne všem médiím.

Dne 5. 3. 2019 podal obviněný proti výše citovanému usnesení k Vrchnímu soudu v Olomouci stížnost prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy. V ní předně namítá pochybení vrchního soudu, pokud nedoručil jím podanou námitku podjatosti jeho obhájci, ačkoliv se týkala jeho osoby, aby se k této mohl vyjádřit, jeho podání korigovat a doplnit, když se obviněný nachází ve vazbě a jeho komunikace s obhájcem je značně ztížena. Má za to, že obhájce přirozeně nemůže vědět o každém opravném prostředku podaném obviněným. Napadené rozhodnutí považuje za předčasné, když mělo být rozhodnuto teprve poté, co s jeho námitkou bude obhájce seznámen a poskytnuta mu dostatečná lhůta k vyjádření a doplnění. Rovněž namítá, že jeho veškeré dosavadní stížnosti proti nezákonnému rozhodování soudu prvního stupně, a to zejména rozhodování o vazbě, byly JUDr. Vladimírem Rutarem zamítány bez dostatečného odůvodnění. Má též informace o tom, že se soudci Vrchního soudu v Olomouci znají se soudci Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, čímž je dána vyšší míra pravděpodobnosti možné podjatosti. V tomto ohledu měl být rovněž učiněn dotaz na soudce soudu prvního stupně Mgr. Martina Lýska. Vyjádřil též přesvědčení, že ze strany vrchního soudu došlo k velmi nestandardnímu procesnímu postupu, když předseda senátu v napadeném usnesení hodnotil okolnosti omluvy obhájce z veřejného zasedání ze zdravotních důvodů tendenčně a subjektivně. Ačkoliv JUDr. Vladimír Rutar obdržel od obhájce, který se řádně omluvil, potvrzení o pracovní neschopnosti, tento doklad neuznal a telefonicky kontaktoval jeho lékařku. Podle obviněného je tento postup nestandardní. Přitom obhájce soudu vysvětlil, že jeho lékařka je dlouhodobě na mateřské dovolené a její zástup byl ten týden nemocný, na poliklinice se však nacházela zdravotní sestra jeho stálé lékařky a další ad hoc zástup jiné praktické lékařky. Následně dodal soudu aktualizované potvrzení o pracovní neschopnosti ze dne 25. 2. 2019, kdy již byla přítomna L. zastupující B. Z výše uvedených skutečností obviněný dovodil podjatost JUDr. Vladimíra Rutara, a proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2019, č. j. 3 To 6/2019-2455 zrušil a rozhodl tak, že je v dané věci dána podjatost JUDr. Vladimíra Rutara.


Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností nebo jí byly svědky. Za poměr k osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat poměr příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo úzký vztah nepřátelský.

K tomu Nejvyšší soud dále uvádí, že zmíněné pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).

V posuzovaném případě vychází přesvědčení obviněného o podjatosti předsedy senátu především z toho, jakým způsobem hodnotil omluvu obhájce z veřejného zasedání nařízeného na den 25. 2. 2019, kdy zde měl obhajovat obviněného P. Ch.

Z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vladimír Rutar nařídil na den 25. 2. 2019 veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného, státního zástupce a poškozených nezl. AAAAA (pseudonym) a nezl. BBBBB (pseudonym), proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. 29 T 7/2016. Jak vyplývá z potvrzení o doručení do datové schránky, vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo obhájci obviněného Mgr. Zdeňku Burdovi doručeno dne 13. 2. 2019 (č. l. 2419 spisu). Obviněný P. Ch. pak požádal o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti (č. l. 2424 spisu).

Mgr. Zdeněk Burda se podáním doručeným vrchnímu soudu na elektronickou podatelnu dne 19. 2. 2019 z výše uvedeného veřejného zasedání omluvil s poukazem na zdravotní problémy – onemocnění chřipkou, které doložil kopií rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti opatřenou razítkem praktické lékařky S. B., z níž vyplývá, že je práce neschopen od 18. 2. 2019 s tím, že další kontrola se má uskutečnit 25. 2. 2019 (č. l. 2442 – 2443 spisu). Z úředního záznamu založeného na č. l. 2445 spisu vyplývá, že k ověření tohoto lékařského potvrzení dne 20. 2. 2019 v 9.30 hodin hovořil telefonicky na č. XY předseda senátu JUDr. Vladimír Rutar ve snaze spojit se s ošetřující lékařkou obhájce Mgr. Zdeňka Burdy, s paní H. (Poliklinika J., P.), která sdělila, že S. B. neordinuje, neboť se nachází na mateřské dovolené a lékařka, která ji zastupuje, má tento týden dovolenou. Poté se předseda senátu pokusil telefonicky na č. XY spojit s Mgr. Zdeňkem Burdou, který byl nedostupný.

Za této situace předseda senátu k žádosti obhájce o odročení, sdělením odeslaným dne 20. 2. 2019 do jeho datové schránky i na jeho e-mailovou adresu, informoval Mgr. Zdeňka Burdu, že jím zaslanou kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti neuznává jako omluvu z účasti u veřejného zasedání Vrchního soudu v Olomouci dne 25. 2. 2019, a to z důvodů, jež jím byly zjištěny. Vyslovil podezření, že se jedná o falzum neschopenky a upozornil na možné trestně právní důsledky vydaného potvrzení, když jako podezřelý a neobvyklý označil již sám fakt, že při diagnóze chřipka, jsou na neschopence povoleny již od prvního dne pracovní neschopnosti vycházky. Současně důrazně vyzval Mgr. Zdeňka Burdu k účasti na nařízeném veřejném zasedání s tím, že v případě, pokud není z jiných důvodů schopen se k tomuto dostavit, je povinen zajistit si substituci. Na tento přípis reagoval Mgr. Zdeněk Burda e-mailem zaslaným JUDr. Rutarovi dne 20. 2. 2019 s tím, že o jeho pracovní neschopnosti rozhodla zastupující lékařka D. a tuto na její pokyn vypsala zdravotní sestra S. B. L. P. (č. l. 2448 spisu). V reakci na výše uvedené bylo dne 25. 2. 2019 Vrchnímu soudu v Olomouci k rukám JUDr. Vladimíra Rutara doručeno podání obviněného datované dnem 21. 2. 2019, označené jako „Stížnost – Nevhodné vyhrožování – tak postoj soudce – Podjatost soudce JUDr. Rutara“. V něm mj. označil za drzost vyhrožování obhájci Mgr. Burdovi s tím, že to tak nenechají a budou to řešit výše. Jednání JUDr. Vladimíra Rutara označil za obdobu jednání Mgr. Martina Lýska, který ve věci rozhodoval v prvním stupni a vyslovil přesvědčení, že jsou propojeni. Příslušné informace poskytnou médiím, aby byla známa reakce na osobu JUDr. Rutara (č. l. 2449 spisu). Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 25. 2. 2019 se podává, že veřejné zasedání bylo odročeno na den 11. 3. 2019 (č. l. 2450 spisu).

K výše uvedenému Nejvyšší soud v obecné rovině konstatuje, že způsob, jakým vede předseda senátu přípravu veřejného zasedání a průběh trestního řízení obecně, nemůže být pokládán za způsobilý založit námitku podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 8 Tdo 452/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2004, sp. zn. IV. ÚS 67/04, publikované pod č. 42 ve svazku 34 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Ve výše uvedených rozhodnutích je též zdůrazněno, že samotná skutečnost, že soudce podal trestní oznámení na obviněného, případně na svědka svědčícího v jím projednávané trestní věci, anebo vyjádřil názor, že se obviněný mohl dopustit svým jednáním i další trestné činnosti, není důvodem pro vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení pro jeho podjatost.

Přezkoumání opodstatněnosti omluvy z veřejného zasedání předložené obhájcem krátce před konáním veřejného zasedání, přičemž o jeho konání byl obhájce vyrozuměn již dne 13. 2. 2019, a upozornění na možné trestněprávní důsledky obsahu předloženého potvrzení o pracovní neschopnosti, o němž vyvstávají jisté pochybnosti, nezakládají bez dalšího podjatost předsedy senátu.

V tomto kontextu lze rovněž poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 11 Tvo 1/2017, uveřejněné pod č. 27/2017 Sb. rozh. tr., kde bylo konstatováno, že: „Předseda senátu je oprávněn, a v zájmu zamezení neopodstatněných průtahů i povinen posuzovat důvodnost omluvy nepřítomnosti obhájce u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, a za tím účelem též provést potřebná šetření. Zvláště to platí v situaci, kdy omluva byla předložena např. pouhý den před konáním soudního jednání, a kdy už zpravidla ani nelze vyrozumět všechny předvolané či vyrozuměné osoby o případném zrušení nařízeného jednání. V takovém postupu předsedy senátu nelze shledávat jeho negativní poměr k obhájci, a tedy ani důvody pro jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř.“

Nejvyšší soud neshledává pochybení v postupu dotčeného předsedy senátu, když přistoupil k ověření relevantnosti omluvenky obhájce, aby tak předešel zmaření soudního jednání, které bylo nařízeno v dostatečném předstihu a k němuž byl předvolán, či byly o něm vyrozuměny na věci zúčastněné osoby. Předseda senátu je oprávněn posuzovat důvodnost omluvy z veřejného zasedání a za tím účelem provést potřebná zjištění. Navíc v situaci, kdy omluva byla předložena krátce před konáním veřejného zasedání, a kdy už zpravidla ani nelze vyrozumět všechny předvolané či vyrozuměné osoby o případném zrušení nařízeného jednání. Nejvyšší soud má za to, že právě u takto předložených omluv by soud zásadně měl přistupovat k ověření jejich opodstatněnosti, aby bylo vyloučeno, že se nejedná o pouhé obstrukční jednání, jehož účelem je zmařit konání soudního jednání. Nelze tak nic vytýkat postupu, jímž předseda senátu jen plní své povinnosti z hlediska zabezpečení řádného konání a průběhu trestního řízení a snaží se vyhnout zbytečným průtahům. V dané situaci, kdy se jednalo o déletrvající, navíc vazební trestní věc, bylo zcela namístě, že předseda senátu nerezignoval na povinnost rozhodnout věc bez zbytečných průtahů, ale naopak podnikl aktivní kroky k zajištění řádného průběhu a účasti osob u veřejného zasedání.

Z obsahu napadeného usnesení vyplývá, že dotčený předseda senátu obhájce Mgr. Zdeňka Burdu ani obviněného P. Ch. osobně nezná a necítí k nim žádné antipatie. Dále neexistují žádné indicie, kromě již výše vysvětleného hodnocení omluvy z veřejného zasedání, které by naznačovaly opak. Telefonické dotazy na Polikliniku J., P. a snaha o kontaktování lékařky S. B. kvůli ověření pravdivosti doloženého lékařského potvrzení, nelze považovat žádným způsobem za dehonestující, či jinak zasahující do integrity obhájce. Navíc předložená kopie potvrzení o pracovní neschopnosti svým obsahem vzbuzovala pochybnosti o pravdivosti v ní tvrzených skutečností o zdravotním stavu obhájce, byť z tohoto měla být dovozována jeho neschopnost účastnit se nařízeného soudního jednání. Předloží-li obviněný či jeho obhájce omluvu z již nařízeného jednání soudu, musí také předpokládat, že ze strany soudu může dojít k prověření její opodstatněnosti, zejména je-li předložena krátce před konáním jednání soudu, neboť je povinností soudu, aby věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Podjatost předsedy senátu JUDr. Vladimíra Rutara je proto na základě obviněným předložených výhrad vyloučena.

Obviněný rovněž namítá pochybení vrchního soudu, pokud nedoručil jím podanou námitku podjatosti soudce jeho obhájci, ačkoliv se týkala jeho osoby, aby se k této mohl vyjádřit, jeho podání korigovat a doplnit, když se nachází ve vazbě a jeho komunikace s obhájcem je značně ztížena, navíc má za to, že obhájce přirozeně nemůže vědět o každém opravném prostředku podaném obviněným. K tomu Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že soudu nepřísluší ani není jeho úkolem zasahovat do vztahů obviněného a jeho obhájce jím naznačeným způsobem. Podle zákona o advokacii č. 128/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je v rámci poskytování právní pomoci advokát oprávněn a povinen chránit oprávněná práva a zájmy svého klienta všemi zákonnými prostředky a uplatňuje vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Jakým způsobem však v konkrétním případě bude obhajoba vedena a práva obviněného na obhajobu realizována, a zda bude obviněný činit ve věci případné kroky i sám bez toho, aby jejich vhodnost a účelnost předem konzultoval se svým obhájcem, je pouze jejich interní věcí. Jen pro úplnost lze dodat, že tvrzené obtížnosti kontaktu obviněného a jeho obhájce nikterak nenasvědčuje obviněným bezprostředně – již dne 21. 2. 2019 podaná stížnost, v níž reaguje na obsah sdělení JUDr. Vladimíra Rutara obhájci Mgr. Zdeňku Burdovi, který tento obdržel dne 20. 2. 2019.

Protože ani Nejvyšší soud neshledal žádné důvody pro vyloučení předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vladimíra Rutara, nezbylo mu než podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nedůvodnou stížnost zamítnout.


    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 11. 4. 2019


    JUDr. Antonín Draštík
    předseda senátu