Rozhodnutí NS

11 Tdo 1262/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/29/2018
Spisová značka:11 Tdo 1262/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1262.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Organizovaná skupina
Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 1262/2018-128


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2018 o dovolání obviněných Q. M. N., nar. XY ve Vietnamu, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, trvale XY, a D. H. N., nar. XY ve Vietnamu, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 11 To 97/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 10/2016, t a k t o :


I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Q. M. N. odmítá.

    II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. H. N. odmítá.
      Odůvodnění:

      I.
      Dosavadní průběh řízení
        1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 51 T 10/2016, byli obvinění Q. M. N. (jednáním pod body I. a II.) a D. H. N. (jednáním pod body III., IV., V. a IX.) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (obviněný Q. M. N.) a zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (obviněný D. H. N.). Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že:

            I. Obviněný N. Q. M. společně s N. V. S. a J. P.

        obv. N. V. S. a obv. N. Q. M. společně s L. D. L., T. T. H., H. X. H. a P. V. T., stíhanými samostatně v Polsku, v době nejméně od 29. 6. 2015 do 14. 8. 2015, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů se jako členové organizované skupiny osob působící přinejmenším na území České republiky a Polska, vedeni společným záměrem, úmyslně podíleli na organizování a realizaci vývozu psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu) z Polska do ČR s cílem získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, přičemž v rámci této jejich skupiny mezi nimi existovala vlastní dělba činností, kdy v Polsku samostatně stíhaní občané Vietnamu L. D. L., T. T. H., H. X. H. a P. V. T. se podíleli na výrobě metamfetaminu v nemovitosti situované na adrese XY., ul. XY, Polsko, zatímco obv. N. Q. M. v blíže nezjištěné době v roce 2015 zjistil od T. T. H., že tento disponuje metamfetaminem, informoval obv. N. V. S. a zprostředkoval mezi oběma osobní schůzku ve svém bydlišti, a dále zajišťoval kontakty mezi nimi, přičemž po vzájemné telefonické domluvě mezi obv. N. V. S. a T. T. H., při kterých opakovaně řešili kvalitu metamfetaminu vyrobeného v Polsku, množství, jež mělo být dodáno do ČR pro obv. N. V. S., jakož i čas příjezdu kurýra, L. D. L. dne 14. 8. 2015 převezl ve speciálně zhotoveném úkrytu ve vozidle zn. Mercedes Benz, RZ: XY nejméně 6.000 g psychotropní látky metamefaminu z Polska do ČR, zatímco T. T. H. jel před ním ve vozidle tov. zn. VW Passat, RZ: XY, MPZ: Polsko a kontroloval eventuální přítomnost policejních hlídek, následně L. D. L. na území ČR kontaktoval obv. J. P., který ve svém vozidle označeném jako taxi tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY za úplatu, aniž by zjišťoval obsah předaného zavazadla a při vědomí, že může jít o převoz nedovolené omamné látky, převezl z Karlových Varů do XY nejméně 6.000 g metamfetaminu před bydliště obv. N. V. S., kde si metamfetamin opětovně převzal L. D. L., který dne 14. 8. 2015 ve 21:03 hod předal na adrese XY osobě obv. N. V. S. nejméně 6.000 g metamfetaminu, jenž mu za toto zaplatil sjednanou částku při ceně 8.500 EUR za 1.000 g,
            II. Obviněný N. Q. M. společně s N. V. S.

        společně s L. D. L., T. T. H., H. X. H. a P. V. T. stíhanými samostatně v Polsku, v době nejméně od 17. 8. 2015 do 6. 9. 2015, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů se jako členové organizované skupiny osob působící na území České republiky a Polska, vedeni společným záměrem, úmyslně podíleli na organizování a realizaci vývozu psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu) z Polska do ČR s cílem získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, přičemž v rámci této jejich skupiny mezi nimi existovala vlastní dělba činností, kdy v Polsku samostatně stíhaní občané Vietnamu L. D. L., T. T. H., H. X. H. a P. V. T. se podíleli na výrobě metamfetaminu v nemovitosti situované na adrese XY, ul. XY, Polská republika, zatímco obv. N. Q. M. v blíže nezjištěné době v roce 2015 zjistil od T. T. H., že tento disponuje metamfetaminem, informoval obv. N. V. S. a zprostředkoval mezi oběma osobní schůzku ve svém bydlišti, a dále zajišťoval kontakty mezi nimi, a po opakované vzájemné telefonické domluvě mezi obv. N. V. S., obv. N. Q. M. a T. T. H., při kterých řešili kvalitu metamfetaminu vyrobeného v Polsku, množství, jež mělo být dodáno do ČR pro obv. N. V. S., jakož i čas příjezdu kurýra, L. D. L. dne 6. 9. 2015 převážel pro obv. N. V. S. ve speciálně zhotoveném úkrytu ve vozidle tov. zn. Mercedes Benz, RZ: XY celkem 16.968,40 g metamfetaminu z Polska do ČR, zatímco T. T. H. jel před ním ve vozidle VW Passat, RZ: XY, MPZ: Polsko a kontroloval eventuální přítomnost policejních hlídek, přičemž k předání metamfetaminu obv. N. V. S. nedošlo, neboť L. D. L. a T. T. H. byli v Polsku zadrženi tamními orgány „Straze Granicznej“, kdy prohlídkou výše uvedeného kurýrního vozidla bylo objeveno celkem 16.968,40 g metamfetaminu,
            III. Obviněný N. D. H. společně s N. V. D., P. A. T., D. V. K.,

        v době nejméně od 25. 8. 2015 do 5. 9. 2015, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů se jako členové organizované skupiny osob, vedeni společným záměrem, spolu s dalšími nezjištěnými osobami, úmyslně podíleli na organizování a realizaci obchodu s psychotropní látkou metamfetaminem s cílem získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, přičemž v rámci této jejich skupiny mezi nimi existovala vlastní dělba činností, kdy obv. N. D. H., obv. N. V. D. společně s obv. P. A. T. zajistili obstarání a následné předání metamfetaminu odběrateli obv. D. V. K., který si od obv. N. V. D. objednal 7.000 g metamfetaminu, dne 3. 9. 2015 v době od 13:10 hod do 14:09 hod před restaurací „B.“ v XY ul. v XY došlo k osobní schůzce mezi dodavateli metamfetaminu, které se zúčastnili obvinění N. V. D., P. A. T. a N. D. H., bezprostředně poté došlo k osobní schůzce mezi obviněnými P. A. T., N. V. D. a D. V. K. v restauraci L.v ul. XY v XY, při které obv. D. V. K. předal v 15:28 hod přesně nezjištěnou finanční částku za objednaný metamfetamin obviněným P. A. T. a N. V. D.; následně dne 5. 9. 2015 došlo k další osobní schůzce mezi obviněnými N. V. D., P. A. T., N. D. H. a D. V. K., při které v 18:11 hod předal na ulici XY v XY obv. N. D. H. obviněnému P. A. T. papírovou krabici s metamfetaminem, kterou na místo schůzky dovezl, kdy obv. P. A. T. ji bezprostředně poté předal obv. D. V. K., a obv. D. V. K. byl v 18:15 hod na ulici XY v XY zadržen příslušníky Policie ČR, přičemž bylo zjištěno, že v papírové krabici přechovával celkem 7.808 g metamfetaminu s koncentrací báze metamfetaminu 80,3 %, což představuje 6.270,4 g báze metamfetaminu,

        IV. Obviněný N. D. H. společně s N. V. D., P. A. T., P. T. S., H. T. H. Y., T. T. D., K. P.

        obvinění N. V. D., P. A. T., N. D. H., P. T. S., H. T. H. Y. a T. T. D. v době nejméně od 7. 10. 2015 do 8. 10. 2015, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů se jako členové organizované skupiny osob, vedeni společným záměrem, spolu s dalšími nezjištěnými osobami, úmyslně podíleli na organizování a realizaci obchodu s psychotropní látkou metamfetaminem (pervitinem) s cílem získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, přičemž v rámci této jejich skupiny mezi nimi existovala vlastní dělba činností, kdy obv. N. V. D. financoval obchod s metamfetaminem, obv. P. T. S. figuroval jako dodavatel metamfetaminu, obv. P. A. T. převezl kurýrní vozidlo na místo předání metamfetaminu a obv. T. T. D. s obv. H. T. H. Y. figurovali jako doprovod kurýra, obviněného K. P., který byl přinejmenším srozuměn s tím, že v jeho vozidle převáží metamfetamin pro obžalované na základě pokynů od obv. N. D. H., po předchozí telefonické domluvě ze dne 7. 10. 2015, kdy obvinění P. A. T. a P. T. S., domluvili vyzvednutí a předání 10.000 g metamfetaminu a setkání na den 8. 10. 2015, následně obvinění T. T. D. a H. T. H. Y. dne 7. 10. 2015 ve 21:02 hod společně odjeli osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY na adresu XY, kde se v době od 22:02 hod do 23:45 hod setkali s obv. N. D. H., kde obdrželi pokyny, a dne 8. 10. 2015 v 17:30 hod došlo k osobní schůzce mezi obviněnými P. A. T., P. T. S., H. T. H. Y., T. T. D. a K. P. a na parkovišti u OD K. na XY ul. v XY, kde obviněný P. A. T. nasedl do vozidla obviněného K. P. tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, a odjel s ním v doprovodu obv. P. T. S., jedoucím za ním ve vozidle tov. zn. VW Passat, RZ: XY, k restauraci „U L.“ v ul. XY v XY, následně dveřmi, které obviněný P. T. S. odemknul vlastními klíči, vešli do této restaurace, v 17:45 hod z objektu vyšli a nasedli do vozidla tov. zn. VW Passat, RZ: XY a společně odjeli do XY ul. v XY, kde zaparkovali na parkovišti poblíž sázkové kanceláře „M.“; mezitím neztotožněný Asiat vyšel ze vchodových dveří restaurace „U L.“ a uložil tašku o rozměrech 30x30x40 cm s metamfetaminem do zavazadlového prostoru osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, načež se obv. P. T. S. a obv. P. A. T. vrátili zpět k tomuto vozidlu, ke kterému v 17:53 hod přijeli v osobním automobilu tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY obvinění H. T. H. Y. a T. T. D., kteří přivezli kurýra obviněného K. P., jenž měl za tuto cestu slíbenou odměnu ve výši 15.000 Kč, ten, aniž se přesvědčil, co je obsahem zavazadlového prostoru, v 17:53 hod nastoupil do tohoto vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY a v doprovodu obviněných H. T. H. Y. a T. T. D., jedoucích ve vozidle tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, po celou cestu před ním, odjel z Ch. do B., kde byl zadržen příslušníky Policie ČR, přičemž bylo zjištěno, že ve vozidle tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY přechovával celkem 7.954,45 g metamfetaminu s koncentrací 80 % báze metamfetaminu, což představuje 6.363,56 g báze metamfetaminu,

        V. Obviněný N. D. H. společně s H. T. H. Y., T. T. D. a J. P.
          a) obvinění N. D. H., H. T. H. Y., T. T. D. za účasti dalšího podezřelého a společně se samostatně trestně stíhaným obv. N. V. T. a s dosud neustanoveným Asiatem v době nejméně od 28. 10. 2015 do 29. 10. 2015, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů se jako členové organizované skupiny osob, vedeni společným záměrem, spolu s dalšími dosud nezjištěnými osobami, úmyslně podíleli na organizování a realizaci obchodu s psychotropní látkou metamfetaminem (pervitinem) a s dosud přesně nezjištěným množství léků obsahujících prekurzor pseudoefedrin, s cílem získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, přičemž v rámci této jejich skupiny mezi nimi existovala vlastní dělba činností, kdy obviněný N. D. H. figuroval jako organizátor obchodu s metamfetaminem, obviněný T. T. D. s obviněnou H. T. H. Y. figurovali jako doprovod zjednaného kurýra, obviněného J. P., samostatně trestně stíhaný N. V. T. a dosud neztotožněný Asiat figurovali jako dodavatelé psychotropní látky pro podezřelého T. V. T., kdy nejprve dne 29. 10. 2015 obviněný N. D. H. odvezl ve svém vozidle tov. zn. BMW obviněného T. T. D. k OD B.ve XY, kde mu představil dodavatele metamfetaminu N. V. T., jenž tam přijel osobním automobilem tov. zn. Audi, RZ: XY, následně po osobních schůzkách konaných dne 28. 10. 2015 v XY mezi obviněnými T. T. D., N. D. H. a podezřelým T. V. T. v dopoledních hodinách dne 29. 10. 2015 obviněný T. T. D. na základě pokynu od obviněného N. D. H. telefonicky kontaktoval kurýra - obviněného J. P. označovaného jako „K. B.“, jemuž následně předal 12.000 Kč jako odměnu za kurýrní cestu, přičemž tyto peníze předtím obdržel od obviněného N. D. H. a sjednal si s ním schůzku ve 13:00 hod u pobočky M. na XY ul. v XY, kam přijel společně s obviněnou H. T. H. Y. osobním automobilem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, ve 14:03 hod, zde se setkali s kurýrem - obviněným P., který následně nastoupil do svého vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY a následoval vozidlo s obviněnými H. T. H. Y. a T. T. D. do obce XY, kde v 15:52 hod zastavili pod železničním mostem (na trati XY - XY) mezi obcemi XY a a XY, kde došlo ke kontaktu mezi obviněnými H. T. H. Y. a T. T. D. s N. V. T. a doposud neustanoveným Asiatem, který na místo schůzky přijel ve vozidle tov. zn. Audi A6, RZ: XY, poté, co na místo přijel obviněný P., převzal obviněný T. T. D. od N. V. T. a doposud neztotožněného Asiata papírovou krabici o rozměrech 40x40x30 cm a uložil ji do zavazadlového prostoru vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, přičemž obviněný P., přinejmenším srozuměn s tím, že převáží metamfetamin, v 15:55 hod z místa schůzky odjel svým vozidlem do P., doprovázen v bezprostřední vzdálenosti vozidlem obviněných H. T. H. Y. a T. T. D., kdy v 17:25 hod v ul. XY v XY, došlo ke kontrole vozidla a k následnému zadržení obviněného P. příslušníky Policie ČR, přičemž následně bylo zjištěno, že tento měl ve vozidle uloženo celkem 6.936,25 g metamfetaminu s koncentrací 80,1 % báze metamfetaminu, což představuje 5.555,94 g báze metamfetaminu;

          b) následně téhož dne v 19:32 hod XY ul. v XY došlo k osobní schůzce mezi obviněným T. T. D., podezřelým T. V. T. a doposud neustanoveným mužem evropského vzezření, který na místo schůzky přijel vozidlem tov. zn. Mercedes Benz E 250D, RZ: XY, MPZ: Polsko a v 19:35 hod společně z tohoto vozidla přeložili do vozidla tov. zn. Ford Tranzit, RZ: XY jutové pytle obsahující doposud nezjištěné množství léků s obsahem prekurzoru pseudoefedrin, kdy tyto léky odvezli na doposud přesně nezjištěné místo,

              IX. Obviněný N. D. H. společně s H. D. L., D. C. T., T. T. D. a K. P.

          obvinění N. D. H., N. V. L., alias „K.“, H. D. L., D. C. T., T. T. D. v době nejméně od 22. 9. 2015 do 9. 11. 2015, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů se jako členové organizované skupiny osob, vedeni společným záměrem, úmyslně podíleli na organizování a realizaci výroby psychotropní látky metamfetamin (pervitin) s cílem získat majetkový prospěch a s vědomím, že se o takovou látku jedná, přičemž v rámci této jejich skupiny mezi nimi existovala vlastní dělba činností, kdy obv. N. D. H. figuroval jako organizátor výroby metamfetaminu a tuto výrobu zároveň finančně zaštiťoval, odděleně trestně stíhaný N. V. L. alias „K.“ rovněž finančně zaštiťoval výrobu metamfetaminu a zároveň společně s obv. H. D. L. figurovali jako tzv. „vařiči“ (t.j. výrobci), obv. D. C. T. na základě pokynů od obv. T. T. D. a N. V. L. sehnal nemovitost vhodnou k výrobě metamfetaminu a obv. T. T. D. společně s obv. K. P., který si byl přinejmenším vědom toho, že poskytuje potřebnou pomoc a součinnost obžalovanému T. T. D. při nelegální činnosti při výrobě metamfetaminu, vykonávali pomocné práce spočívající v dovozu a odvozu předmětů a látek nezbytných k výrobě metamfetaminu, přičemž obv. N. D. H. a odděleně stíhaný N. V. L. alias „K.“, figurující jako organizátoři výroby metamfetaminu, pověřili obv. T. T. D., aby sehnal objekt vhodný ke konspirativní výrobě metamfetaminu, načež ten kontaktoval obv. D. C. T. s žádostí o zajištění takové nemovitosti, kdy obv. D. C. T. věděl, za jakým účelem nemovitost zajišťuje, přičemž pomáhal obv. T. T. D. při jednáních s vlastníky nemovitosti, s podpisem nájemní smlouvy, skládáním zálohy, při prohlídce nemovitosti a při předávání nemovitosti zpět majiteli, přičemž pro obviněného T. T. D., jednajícím na základě pokynů od obv. N. D. H. a N. V. L. alias „K.“, opatřil přinejmenším nemovitost situovanou na adrese XY, přičemž po sjednání nájemní smlouvy se do tohoto domu dostavili obv. N. D. H. a N. V. L., aby ověřili vhodnost nemovitosti ke konspirativní výrobě metamfetaminu, kdy po jejich souhlasu obv. T. T. D. a obv. K. P. na základě jeho pokynů dovezli dne 1. 10. 2015 do tohoto domu plechovky s acetonem a další věci nezbytné k výrobě metamfetaminu, kdy následně tzv. „vařiči“ psychotropní látky metamfetaminu N. V. L. alias „K.“ a H. D. L. v této nemovitosti v přesně nezjištěné době v říjnu 2015 vyrobili z chemikálií, prekurzoru a dalších věcí, dovezených obv. T. T. D. a obv. K. P., nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu, načež po ukončení výroby se do uvedené nemovitosti dostavili obv. T. T. D. a obv. K. P., kteří odtud odvezli věci a chemikálie nezbytné k výrobě metamfetaminu, načež obv. D. C. T. předal dům se značně poškozeným interiérem zpět majiteli O. Š.;

          přičemž metamfetamin (pervitin) je zařazen v Seznamu II - přílohy Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb. a je také uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

          přičemž pseudoefedrin je jako prekursor uveden v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog, jakož i v kategorii 1 přílohy Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. 12. 2004, jímž se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi.

          2. Za toto jednání byl obviněný Q. M. N. citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 51 T 10/2016, podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře jedenácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále uložen trest vyhoštění na dobu pěti let a podle § 70 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku, včetně osobního motorového vozidla tov. zn. VW Passat, registrační značky: XY, s dvěma dálkovými ovladači s klíčem, osvědčením o registraci vozidla a zelené karty. Obviněný D. H. N. pak byl za shora uvedené jednání podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a to za současného uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, a to movitých věcí specifikovaných ve výrokové části rozsudku, včetně částky ve výši 21.300 Kč, peněžní hotovosti ve výši 325.598 Kč, 5.550,30 EUR, 145 USD, digitálních vah zn. Soehenle a dvou kusů hodinek zn. Armani.



          3. Rozsudek krajského soudu napadl obviněný Q. M. N., jakož i obviněný D. H. N. odvoláním. Z podnětu odvolání obviněného Q. M. N. pak byl napadený rozsudek zrušen ohledně jeho osoby ve výrocích o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, trestu vyhoštění a trestu propadnutí věci uloženého podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s tím, že obviněný byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 11 To 97/2017, při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž z podnětu odvolání obviněného D. H. N. byl napadený rozsudkem krajského soudu částečně zrušen, a to ohledně jeho osoby ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu s tím, že obviněný byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 11 To 97/2017, při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.


          II.
          Dovolání a vyjádření k němu

          4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Q. M. N. prostřednictvím ustanoveného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje pochybení v podobě tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, ke kterému dle jeho názoru v dané věci došlo. Soudu prvního stupně vytýká, že v dané věci vyšel z výpovědí svědků nacházejících se na území Polska, které byly v rámci hlavního líčení přečteny postupem podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 235/2015. Dále ve svých námitkách obviněný setrvává na svém předchozím stanovisku, že se jednání, jímž byl uznán vinným, nedopustil. Současně namítá, že závěry odvolacího soudu jsou nepřesvědčivé a jsou založeny na úvahách, jež byly vykonstruovány nalézacím soudem. Podkladem pro jeho odsouzení byly toliko výpovědi svědků, jež byly v řízení před soudem prvního stupně nezákonným způsobem přečteny a dále odposlechy telefonních hovorů, ze kterých však jeho zapojení do předmětné trestné činnosti nikterak nevyplývá, neboť v žádném z hovorů či textové zprávě nehovoří o metamfetaminu, když soudy akcentovaná komunikace je toliko vytržena z kontextu. V další části podaného dovolání obviněný cituje část skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně s tím, že nemá oporu v žádném z provedených důkazů, k čemuž rozebírá důkazní situaci. Obviněný rovněž namítá nedodržení totožnosti skutku, když jeho jednání je v rozsudku nalézacího soudu popsáno odlišným způsobem, než v usnesení o zahájení trestního stíhání, z čehož zároveň dovozuje, že soudy neměly jasno o jeho zapojení do předmětné trestné činnosti. Jelikož tak v jeho případě existuje několik skutkových verzí, které jsou rovnocenné, domáhá se dovolatel aplikace zásady „in dubio pro reo“. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.

          5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal prostřednictvím zvolené obhájkyně dovolání rovněž obviněný D. H. N., jenž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku deklaruje námitky, jež lze rozdělit do třech okruhů. Nejprve uplatňuje existenci procesně nepoužitelných důkazů ve vztahu k výsledkům sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu, když upozorňuje na skutečnost, že k protokolu o sledování nebyl připojen zákonem předvídaný záznam, přičemž ke čtení protokolů o sledování nedal žádný z obviněných souhlas. Ve druhém okruhu obviněný namítá extrémně nesprávné hodnocení provedených důkazů, neboť má za to, že soudy provedené důkazy hodnotily selektivně, zejména pokud jde o hodnocení výpovědi spoluobviněného T. T. D.. V této souvislosti upozorňuje na to, že při hodnocení jeho výpovědi soud zcela vybočil z rámce § 2 odst. 6 tr. řádu, když z několika výpovědí tohoto spoluobviněného vždy vybíral pouze ty části, které usvědčovaly ostatní spoluobviněné, aniž by se vypořádal s namítanými rozpory v jednotlivých výpovědích a rozpory s dalšími ve věci provedenými důkazy. Třetí okruh námitek tvoří výhrady obviněného proti zákonnému znaku „organizované skupiny“, když má za to, že tento znak z popisu jednání obviněných nikterak nevyplývá, neboť není patrné, jaká měla být organizační struktura takové skupiny. V dalším bodě svého dovolání pak obviněný v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu namítá nezákonnost uloženého trestu propadnutí věci ohledně finanční hotovosti, když dle jeho názoru nebyl proveden jediný důkaz svědčící pro závěr, že by se jednalo o prostředky získané trestnou činností. Obviněný současně upozorňuje, že část těchto prostředků byla zajištěna v automatech patřících jinému subjektu, což možnost uložení tohoto trestu vylučuje. Ohledně digitálních vah a hodinek pak nebylo prokázáno, že by byly jeho vlastnictvím a byly pořízeny za prostředky získané trestnou činností. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

          6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaných dovolání obviněných Q. M. N. a D. H. N. uvedl, že námitky uplatněné obviněným Q. M. N. obsahově neodpovídají zvolenému dovolacímu důvodu. Zároveň však tento obviněný obsahově uplatňuje námitku porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku užití údajně procesně nepoužitelných důkazů. S tímto okruhem námitek obviněného se však státní zástupce neztotožňuje, neboť obviněný v podaném dovolání závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 235/2015 zcela dezinterpretuje, když právní větu tohoto rozhodnutí publikovaného pod č. 16/2016 Sb. rozh. tr. necituje přesně, nýbrž z ní účelově vybírá pouze určité pasáže. V souvislosti s případem, jenž byl řešen citovaným rozhodnutím, přitom státní zástupce poukazuje na skutečnost, že se v předkládané věci ve vztahu k obviněnému jedná o zcela odlišnou situaci, neboť výpověď svědků nacházejících se v Polsku byla v přípravném řízení provedena řádně, přičemž účast obhájců u této výpovědi byla v rámci mezinárodní právní pomoci zajištěna. Za těchto okolností pak nelze soudu prvního stupně vytýkat, pokud poté, co byly vyčerpány další možnosti pro osobní výslech těchto svědků v hlavním líčení, přikročil ke čtení uvedených výpovědí, ohledně kterých jinak byla zachována zásada kontradiktornosti. Obviněným tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces pak nelze dle názoru státního zástupce přisvědčit ani v tom směru, v jakém namítá údajné porušení totožnosti skutku, když jde mimo jiné o identickou námitku, kterou se již relevantně zabýval zejména soud odvolací, jehož závěr je v tomto směru zcela přiléhavý. V této souvislosti státní zástupce konstatuje, že totožnost skutku nepředstavuje naprostou identitu slovního popisu jednání obviněného v jednotlivých fázích trestního řízení, nýbrž jde alespoň o částečnou shodu ve vlastním jednání nebo alespoň částečnou shodu v následku takového jednání. V tomto smyslu pak dle státního zástupce nelze o zachování totožnosti skutku v dané věci jakkoli pochybovat. Ve vztahu k ostatním námitkám obviněného státní zástupce uvádí, že představují prostou polemiku s hodnocením provedených důkazů nižšími soudy, resp. nespokojenost obviněného s důkazní situací, když toliko tvrdí, že o jeho trestné činnosti provedené důkazy nesvědčí, třebaže soudy byly zjevně opačného názoru a své závěry přiléhavě a pečlivým způsobem odůvodnily. V předkládané věci přitom nelze dle státního zástupce shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, naopak soudy obou stupňů skutkový stav zjistily bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Za tohoto stavu shledává státní zástupce dovolání obviněného Q. M. N. za neodpovídající žádnému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, pročež navrhuje, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto.

          7. Rovněž ve vztahu k dovolacím námitkám uplatněným obviněným D. H. N. stran tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces v důsledku užití údajně procesně nepoužitelných důkazů v podobě výsledků sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu státní zástupce konstatuje, že se s tímto okruhem námitek obviněného nelze ztotožnit, neboť obviněný přehlíží vlastní konstrukci ustanovení § 158d tr. řádu, jež v odstavcích 1, 2 a 3 odlišuje jednotlivé režimy sledování. V odstavci 1 je přitom zakotveno prosté sledování, jehož výsledkem není žádný obrazový, zvukový či jiný druh technického záznamu. Za daného stavu tak byl postup orgánů činných v přípravném řízení, jakož i na to navazující postup soudů při provádění tohoto důkazu zcela řádný. K námitce obviněného, že ke čtení protokolů o sledování osob a věcí nebyl dán žádným z obviněných souhlas, státní zástupce poukazuje na skutečnost, že tyto protokoly byly v rámci hlavního líčení provedeny jako listinné důkazy v režimu § 213 tr. řádu, k čemuž není souhlas stran vyžadován. K obviněným namítanému údajně extrémně nesprávnému hodnocení provedených důkazů státní zástupce odkazuje na zákonné meze uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jimž však obviněným vznesené námitky obsahově neodpovídají. Jelikož obviněný sám namítané rozpory mezi jednotlivými důkazy ani nikterak nerozvádí a v tomto směru odkazuje toliko na své odvolání, jde dle státního zástupce o dovolací námitku uplatněnou nekorektně. Státní zástupce se neztotožňuje ani s námitkou obviněného ohledně nenaplnění znaku organizované skupiny ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění nižších soudů tak, jak jsou vyjádřena ve skutkové větě výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, lze bez zřejmých obtíží dovodit, že se obviněný dané trestné činnosti účastnil ve vzájemné součinnosti více trestně odpovědných osob, mezi nimiž byla zároveň i zjevná dělba činností, a to jak manažerského, tak výkonného charakteru. Požadavek obviněného na popis organizační struktury je v tomto směru zcela irelevantní, neboť znak organizované skupiny není definován organizační strukturou jako vyšší formou organizovanosti, ale v souladu s ustálenou judikaturou zde postačí prostá dělba úkolů, která je ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně popsána zcela přiléhavým způsobem. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce konstatuje, že obviněným namítané právní překážky pro uložení trestu propadnutí věci jsou sekundárně odvozeny od primárně skutkových námitek, že nebylo prokázáno jeho vlastnictví k uvedeným věcem, příp. že nebylo prokázáno, že by se jednalo o věci získané trestným činem. Obviněný v tomto směru dle státního zástupce opět pouze polemizuje se skutkovými závěry soudů, které dovodily trestněprávně relevantní vztah obviněného k těmto věcem. S přihlédnutím ke správným zjištěním obou soudů ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům, digitálním váhám a hodinkám zn. Armani má státní zástupce za to, že výroky o uložených trestech propadnutí věci netrpí vadami podřaditelnými pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Za tohoto stavu shledává státní zástupce dovolání obviněného D. H. N. v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněným, pročež navrhuje, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto.


          III.
          Přípustnost dovolání

          8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla obě dovolání podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu.

          9. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
            10. Oba obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Obviněný D. H. N. pak v rámci podaného dovolání uplatnil rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obou obviněných splňují kritéria uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.

            IV.
            Důvodnost dovolání

            11. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnými Q. M. N. a D. H. N. uplatněné dovolací námitky, vyjma nesplnění zákonných podmínek pro uložení trestů propadnutí věci, neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněných na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obvinění domáhali.

            12. Vyjma skutečnosti, že oba obvinění jen opakují obhajobu uplatněnou v dosavadním průběhu trestního řízení, je pak z hlediska posouzení dovolání významné, že řadu jejich výhrad pod uplatněné dovolací důvody (ani žádné jiné, byť neuplatněné, ze zákonného taxativního výčtu dovolacích důvodů) podřadit nelze. Část v obou dovoláních uplatněných námitek totiž směřuje do oblasti soudy učiněných skutkových zjištění, v rámci kterých obvinění vznášejí výhrady jednak proti způsobu provedeného dokazování, jakož i proti způsobu hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů nižších stupňů, což jsou námitky z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (i dovolacích důvodů ostatních) zcela irelevantní. Konkrétně se jedná o výtky obviněných ohledně neúčinnosti některých provedených důkazů, konkrétně protokolů o výslechu svědků P. V. T., T. T. H. a L. D. L. nacházejících se v Polsku, jež byly v rámci hlavního líčení soudem prvního stupně čteny podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž však byly pro takový postup splněny zákonné podmínky, a dále výsledků sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu, ke kterým nebyly připojeny zákonem předvídané záznamy, když ke čtení těchto protokolů v rámci hlavního líčení ani nedal žádný z obviněných souhlas. Těmito námitkami se přitom obvinění domáhají pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byli trestně stíháni a následně pravomocně odsouzeni. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k výše uvedeným námitkám pak vyvozují z vlastní verze skutkového děje. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzením.

            13. K tomu Nejvyšší soud pouze pro úplnost podotýká, že nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obou obviněných a proč naopak jejich obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, vedenou snahou vyhnout se vlastní trestní odpovědnosti za žalované jednání. V tomto směru je třeba konstatovat, že obhajoba obviněných argumentující údajnou procesní neúčinností některých důkazů, které byly v rámci nalézacího řízení provedeny, byla logickým způsobem a bez jakýchkoliv pochybností vyvrácena závěry obou soudů nižších stupňů. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně věnoval dokazování náležitou pozornost a provedl je pečlivě a v dostatečném rozsahu. Veškeré důkazy přitom hodnotil řádně podle zásad vymezených v § 2 odst. 6 tr. řádu a odsuzující rozsudek také logicky a srozumitelně odůvodnil, a to i ve vztahu k procesní použitelnosti obviněným Q. M. N. namítaných protokolů o výslechu svědků slyšených v přípravném řízení na základě mezinárodní právní pomoci v Polské republice, a obviněným D. H. N. namítaných výsledků sledování osob a věcí, jež neobsahovaly žádné obrazové záznamy a v rámci hlavního líčení byly čteny bez souhlasu obviněných (viz strana 26, 57, 65, 77 a 103 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud následně řádně přezkoumal oběma obviněnými podaná odvolání, přičemž se v dovoláním napadeném rozsudku obsáhle vyjádřil ke všem shora uvedeným odvolacím námitkám, jež byly obviněnými uplatněny (viz strana 38–40 odůvodnění napadeného rozsudku).

            14. Rovněž ve vztahu k oběma dovolateli tvrzenému extrémnímu rozporu skutkových závěrů obou nižších soudů s provedeným dokazováním, a to jednak ve vztahu k otázce aktivního zapojení osoby obviněného Q. M. N. do předmětné trestné činnosti, jakož i ve vztahu k otázce údajně selektivního hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi spoluobviněného T. T. D., je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu. Naopak oba nižší soudy postupovaly při hodnocení důkazů, včetně hodnocení věrohodnosti postupných výpovědí jednotlivých obviněných, jakož i odposlechů a záznamů o uskutečněném telekomunikačním provozu, důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Ze srozumitelného a logického odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se oba nižší soudy přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obou obviněných, vyložily, jakými úvahami se přitom řídily a z jakých důvodů tvrzením obviněných, kteří jakoukoli svoji účast na drogové trestné činnosti odmítli, neuvěřily. Soudy jasně rozvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a kterak postupovaly při hodnocení vzájemně si nekorespondujících důkazů.

            15. Namítá-li obviněný Q. M. N., že v rámci řízení před soudem prvního stupně byly provedeny výslechy svědků P. V. T., T. T. H. a L. D. L., kteří se nacházeli v Polsku, v rozporu s ustanovením § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, pak je třeba odkázat na přesvědčivé a logicky správné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ze kterého jednoznačně plyne, že soudem prvního stupně zvolený postup při realizaci tohoto důkazu odpovídal nejen zákonným podmínkám obsaženým v ustanovení § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, ale nebyl v rozporu ani s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, včetně rozhodnutí zveřejněného pod č. 16/2016 Sb. rozh. tr., neboť obhájci obviněných se měli možnost daného výslechu, který byl v rámci přípravného řízení proveden cestou mezinárodní právní pomoci v Polské republice, řádně zúčastnit, čímž byla obhajobě v průběhu trestního řízení alespoň jednou dána možnost klást těmto svědkům otázky.
              16. Taktéž ve vztahu k obviněným D. H. N. namítané procesní nepoužitelnosti výsledků sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu, lze poukázat na skutečnost, že se touto námitkou již podrobným způsobem zabývaly oba nižší soudy, přičemž ve shodě se státním zástupcem je namístě konstatovat, že ustanovení § 158d tr. řádu odlišuje jednotlivé režimy sledování s tím, že v § 158d odst. 1 tr. řádu je zakotveno prosté sledování, o kterém nejsou (na rozdíl od sledování realizovaného v režimu § 158d odst. 2 nebo odst. 3 tr. řádu) pořizovány žádné obrazové, zvukové či jiné druhy technického záznamu. Podle komentáře k ustanovení § 158d odst. 1 tr. řádu „nejsou-li při sledování pořizovány záznamy ve smyslu odstavce 2 ani není zasahováno do soukromí osob ve smyslu odstavce 3, může je provádět policejní orgán bez povolení státního zástupce nebo soudce, nicméně o provádění tohoto úkonu by měl bez zbytečného prodlení informovat dozorového státního zástupce. Takové sledování bude z povahy věci zejména operativního charakteru, přičemž důkazně využitelné bude spíše výjimečně prostřednictvím svědecké výpovědi policisty provádějícího sledování“ (Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 1195). Pakliže obviněný namítá, že k přečtení protokolů o sledování nebyl dán žádným z obviněných v průběhu hlavního líčení souhlas, je třeba poukázat na skutečnost, že tyto protokoly mají povahu toliko listinných důkazů, jež byly v rámci procesu dokazování provedeny postupem podle § 213 tr. řádu, k čemuž není souhlas stran nikterak vyžadován, neboť takové důkazy jsou při hlavním líčení stranám předloženy pouze k nahlédnutí s tím, že přečteny jsou jen tehdy, navrhne-li to některá ze stran.

              17. Vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním se nelze ztotožnit ani s názorem obviněného D. H. N. stran nesprávného právního posouzení jednání, jímž byl uznán vinným, s tím, že udájně nenaplňuje zákonný znak „organizované skupiny“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění obou nižších soudů tak, jak jsou vyjádřena mimo jiné ve skutkové větě výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, lze naopak bez jakýchkoli pochybností dovodit, že se obviněný předmětné trestné činnosti dopouštěl ve vzájemné součinnosti s dalšími osobami, mezi kterými byla dána zjevná dělba činností, a to jak ve vztahu k dohodě stran množství pořizovaného pervitinu a platebním podmínkám za jeho převzetí, tak ve vztahu k logistickému zajištění převozu takto opatřené látky. Organizovanou skupinou je třeba rozumět sdružení více osob, ve kterém je provedeno určité rozdělení úloh mezi jednotlivé členy a jehož činnost se v důsledku toho projevuje určitou plánovitostí a koordinovaností a jímž se spáchání činu usnadňuje a zvyšuje se pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle (rozhodnutí zveřejněné pod č. 53/1976-II Sb. rozh. tr.). Současně se však nevyžaduje jakákoli stabilnější struktura a trvalejší řídící vztahy, když vzájemné vztahy členů této skupiny nemusí být nikterak uspořádány do jakékoli pevné organizační struktury. V dovoláním napadené věci je přitom dělba úkolů mezi jednotlivé členy organizované skupiny popsána zcela přiléhavým způsobem, a to ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Za tohoto stavu tak nelze právnímu závěru učiněnému oběma soudy nižších stupňů stran naplnění znaku „jako člen organizované skupiny“, podmiňujícího užití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, podle názoru Nejvyššího soudu ničeho vytknout, neboť tento závěr má plnou oporu v provedených skutkových zjištěních.

              18. Obviněnému Q. M. N. nelze přisvědčit ani ohledně jeho námitek stran porušení totožnosti skutku s tím, že jeho jednání je v rozsudku soudu prvního stupně popsáno odlišným způsobem, než v usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť skutek samotný nelze ztotožňovat s jeho popisem. Byť v jednotlivých fázích trestního stíhání musí jít vždy o skutek totožný s tím, který je popsán ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání, nelze vyloučit možnost následné změny či upřesnění skutkových okolností v průběhu trestního stíhání. Totožnost skutku v trestním řízení je přitom zachována tehdy, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku, přičemž jednání nebo následek nemusí být popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 1/1996-I, č. 6/1962 a č. 24/1981-II Sb. rozh. tr.). V tomto smyslu pak nelze o zachování totožnosti skutku ve vztahu k jednání, jímž byl obviněný Q. M. N. v této věci pravomocně uznán vinným, jakkoli pochybovat.

              19. K obviněným D. H. N. zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že oba soudy nižších stupňů svá rozhodnutí o uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům, digitálním váhám a hodinkám zn. Armani založily na nesprávném hmotněprávním posouzení, Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v podaném dovolání v tomto směru v podstatě jen opakuje námitky, jež uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se nalézací i odvolací soud již dostatečně a řádným způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 To 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck). Nejvyšší soud současně podotýká, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).

              20. Za daného stavu, respektujíc svoji povinnost vykládat podmínky připuštění dovolání podle § 265b tr. řádu tak, aby byla naplněna článkem 4 Ústavy ČR stanovená povinnost soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného D. H. N. věcně splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu či jiného důvodu dovolání. Jak správně poukázal státní zástupce ve svém vyjádření k podanému dovolání, námitky obviněného směřující proti výrokům o trestech propadnutí věci svým charakterem odpovídají námitkám skutkovým, neboť namítanou existenci právních překážek pro uložení tohoto druhu trestu sekundárně odvozuje od tvrzení, že nebylo prokázáno jeho vlastnictví k uvedeným věcem (ve vztahu k zajištěné částce 21.300 Kč, peněžní hotovosti 325.598 Kč, 5.550,30 EUR, 145 USD a digitálním váhám), příp. že nebylo prokázáno, že se jednalo o věci získané trestným činem (ve vztahu ke 2 kusům hodinek zn. Armani), tzn. že obviněný de facto pouze polemizuje se skutkovými závěry nižších soudů, které dovodily právně relevantní vztah jeho osoby k dotčeným věcem. Nejvyšší soud na základě uvedených skutečností v návaznosti na závěry učiněné soudem prvního stupně (viz strana 112–113 odůvodnění jeho rozsudku), jakož i soudem odvolacím (viz strana 50–51 odůvodnění napadeného rozsudku) zkonstatoval, že trest propadnutí věci, a to částky 21.300 Kč, peněžní hotovosti 325.598 Kč, 5.550,30 EUR, 145 USD, digitálních vah a 2 kusů hodinek zn. Armani, byl obviněnému uložen v souladu se všemi zákonnými podmínkami ve smyslu § 70 odst. 1, resp. 70 odst. 2 písm. a) a písm. b) tr. zákoníku. Současně shledal, že je trestem splňujícím obecná hlediska § 70 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterých je možné trest propadnutí věci uložit jen tehdy, jde-li o věc náležející osobě pachatele. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že oba soudy nižších stupňů ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům vyšly ze zjištění, že obviněný neměl žádný jiný legální zdroj příjmů, přičemž prostředky pro svoji obživu si opatřoval převážně drogovou trestnou činností, pro kterou byl uznán vinným. Oba soudy nižších stupňů přitom dospěly na podkladě provedeného dokazování rovněž k relevantnímu závěru, že se jednalo o finanční prostředky nepochybně náležející osobě obviněného. V kontextu obviněným vznesené námitky, že nebyl proveden jediný důkaz o tom, že by se jednalo o prostředky získané trestnou činností, nelze pominout skutečnost, že k jeho osobě bylo provedeno mimo jiné majetkové šetření, o jehož výsledky se soudy nižších stupňů ve svých závěrech opírají. Rovněž ve vztahu k digitálním vahám neshledaly oba nižší soudy jakékoli důvodné pochybnosti o tom, že se jednalo o věc patřící obviněnému, neboť na těchto vahách, jež byly nalezeny v místě jeho bydliště, byla mimo jiné zjištěna stopa DNA náležející jeho osobě. V případě dvou kusů hodinek zn. Armani pak s přihlédnutím ke zjištěným majetkovým poměrům obviněného neměly soudy jakýkoli důvod vedoucí k pochybnostem o tom, že se jedná o věci získané zprostředkovaně z výnosů trestné činnosti ve smyslu § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Vzhledem k výše uvedenému tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným uplatněné námitky vůči výrokům o uložení trestu propadnutí věci nelze podřadit pod rámec jím věcně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.

              21. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že oba obvinění veškerými svými námitkami uplatněnými v podaných dovoláních v podstatě jen opakují svoji obhajobu užitou již dříve před soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhají přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění ve svůj prospěch. Obvinění, vyjma nesplnění zákonných podmínek pro uložení trestů propadnutí věci, nevznesli žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jimi uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu. Ani výroky o uložených trestech propadnutí věci netrpí vadami, jež by byly podřaditelné pod obviněným D. H. N. uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
                22. Za tohoto stavu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu a jemu předcházejícím řízením nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným Q. M. N. uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání jmenovaného obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl.
                  23. Jelikož nebylo s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšším soudem shledáno, že by napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze či řízení, které mu předcházelo, trpělo obviněným D. H. N. vytýkanými vadami, bylo postupováno podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
                    24. O odmítnutí obou dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

                    P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

                    V Brně dne 29. 11. 2018

                    JUDr. Antonín Draštík
                    předseda senátu


                    Vypracoval:
                    JUDr. Tomáš Durdík