Rozhodnutí NS

25 Cdo 4419/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/04/2019
Spisová značka:25 Cdo 4419/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4419.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Náhrada škody
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 4419/2018-181


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: L. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti žalovanému: J. P., advokát se sídlem XY, o 62 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 161 C 23/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2018, č. j. 56 Co 83/2018-157, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal zaplacení 62 700 Kč představující škodu, kterou mu žalovaný jako advokát způsobil pochybením při výkonu advokacie spočívajícím v tom, že bez konzultace se žalobcem souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci odvolacím soudem bez nařízení odvolacího jednání. Žalovaná částka sestává z částky 20 000 Kč, které se žalobce domáhal proti třetí osobě v řízení, v němž ho zastupoval žalovaný, z částky 20 700 Kč, kterou byl nucen zaplatit protistraně v důsledku svého neúspěchu v uvedeném řízení, a z částky 22 000 Kč, kterou žalovanému zaplatil za právní službu.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 6. 2018, č. j. 56 Co 83/2018-157, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2017, č. j. 161 C 23/2015-124, jímž soud zamítl žalobu o zaplacení částky 62 700 Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 17. 2. 2012 žalobce uzavřel s XY jednající jednatelem J. P., smlouvu o právní pomoci pro zastupování v odvolacím řízení a sepis odvolání proti zamítavému rozsudku v řízení vedeném žalobcem u Okresního soudu v Bruntále proti M. B., o zaplacení částky 20 000 Kč. Žalovaný k výzvě odvolacího soudu bez konzultace se žalobcem vyjádřil souhlas s projednáním odvolání žalobce bez nařízení jednání. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 163/2012-107 byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dne 7. 9. 2012 žalovaný žalobci zaslal elektronicky rozsudek Krajského soudu v Ostravě a informoval jej o nepříznivém výsledku sporu a o povinnosti uhradit náklady řízení a sdělil číslo účtu, na nějž měl žalobce zaplatit náklady právního zastoupení. V odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 163/2012-107 bylo uvedeno, že odvolací soud odvolání žalobce projednal bez nařízení jednání s ohledem na uplatněný důvod - nesprávné právní posouzení věci. Účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Odvolací soud v nyní projednávané věci shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť podle § 24 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, vykonává-li advokát advokacii ve společnosti nebo v zahraniční společnosti, odpovídá klientovi za škodu podle odstavce 1 tato společnost nebo zahraniční společnost. Odvolací soud shledal důvodnou i námitku promlčení, běh promlčecí doby započal dne 8. 9. 2012, tj. den následující po dni, kdy se žalobce seznámil s obsahem rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 163/2012-107 a s tím, že odvolací soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání se souhlasem účastníků, a skončil dne 8. 9. 2014. Byla-li žaloba podána žalobcem dne 27. 5. 2015, byla podána po uplynutí promlčecí doby. Odvolací soud současně uzavřel, že žalobce nemůže být ve sporu úspěšný i proto, že nejsou splněny zákonné předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu, neboť zde není příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného advokáta a tvrzenou škodou. Proběhlo-li by odvolací jednání za účasti advokáta, nemohlo by to pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, samotná přítomnost účastníků a jejich zástupců by výsledek odvolacího řízení nemohla ovlivnit.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že odvolací soud nesprávně posoudil návrh žalobce na přistoupení účastníka podle § 92 o. s. ř., jestliže jeho návrhu nevyhověl, nesprávně posoudil otázku promlčení nároku žalobce a otázku pasivní legitimace žalovaného, jedná se o otázky dovolacím soudem neřešené. Dovolatel namítal, že rozsudek mu byl žalovaným doručen elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu, takže doručení je neúčinné. Žalovaný nezaslal žalobci rozsudek v originální podobě s vyznačenou doložkou právní moci, s rozsudkem se tak seznámil až okamžikem nahlédnutí do spisu u Okresního soudu v Bruntále. Při posouzení smlouvy o právní pomoci je třeba vycházet analogicky z předpisů o ochraně spotřebitele. Na osobu advokáta musí platit přísnější pravidla z hlediska seznámení spotřebitele s obsahem smlouvy o právní pomoci a s tím, na koho se má spotřebitel obrátit v případě uplatnění nároku na náhradu škody. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí spočívá na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby (a potvrzení zamítavého rozsudku soudu prvního stupně), přičemž řešení jedné z otázek -existence příčinné souvislosti mezi pochybením advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody - nebylo dovoláním vůbec zpochybněno.

Úprava odpovědnosti advokáta za škodu je bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Předpokladem vzniku nároku na náhradu škody je zjištění, že pochybení advokáta je podstatnou příčinou majetkové újmy vzniklé poškozenému. Odvolací soud při právním posouzení otázky odpovědnosti advokáta za vznik škody způsobené jeho klientovi v souvislosti s výkonem advokacie (§ 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) řešil jako předběžnou otázku (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), zda by při řádném postupu advokáta klient se svým nárokem u soudu uspěl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1738/2009, ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 886/2004, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nevyššího soudu pod č. C 3227, rozsudek ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 860/2002, popř. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 6. 1984, sp. zn. 1 Cz 17/84, publikovaný pod č. 13/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí odvolacího soudu v posuzované věci spočívá na závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi újmou žalobce a tím, že jeho zástupce bez konzultace s ním souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci odvolacím soudem bez nařízení jednání, a to proto, že i bez vytýkaného pochybení žalovaného by spor v konečném výsledku dopadl stejně, tedy neúspěchem žalobce. Přestože tento závěr sám o sobě obstojí (v případě jeho správnosti) jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, dovolatel jej nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá. Dovolací soud je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže. Za této situace dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné ani k přezkoumání ostatních závěrů, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tj. závěru o promlčení nároku žalobce a o pasivní legitimaci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 6. 2019


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu