Rozhodnutí NS

8 Tdo 1243/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/25/2018
Spisová značka:8 Tdo 1243/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1243.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hodnocení důkazů
Skončení vyšetřování
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
§ 166 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 1243/2018-25


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2018 o dovolání obviněného P. J., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. 4 To 71/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 83/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. 3 T 83/2017, byl obviněný P. J. uznán vinným pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1, § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný pokusu zločinu znásilnění dopustil tím, že dne 26. 11. 2016 kolem 6:00 hodin v podnapilém stavu u obce Ch., za křižovatkou na obce Ž. a N. S. za železničním přejezdem přiměl zastavit řidičku taxislužby E. C., která ho vezla ze Ž. do obce L. osobním automobilem zn. Škoda Octavia, u krajnice s tím, že je mu nevolno, poté, co přibrzdila, zatáhl za ruční brzdu a vypnul klíčkem zapalování, nasunul se na poškozenou, začal jí lízat obličej, poté si sedl zpět na místo spolujezdce, svou nohu nechal přes nohy poškozené, kterou osahával na obličeji, na prsou a pod kalhotkami na přirození, tato se mu snažila klást odpor, svého jednání však nezanechal, chytal ji za krk, tahal ji za vlasy, chytil ji i za rukáv svetru, který roztrhl, roztrhl jí i řetízek, při tom jí říkal, že se jí to bude líbit, že mu na ní záleží, poškozené se však po nějaké chvíli podařilo zapnout klakson ve vozidle a začala křičet, poté, co bylo vidět, že se k vozidlu blíží nějaké světlo, obviněný svého jednání zanechal, vystoupil a odešel.

3. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřovalo proti jeho výrokům o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. 4 To 71/2018, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.




II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. 4 To 71/2018, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně spočívala na nesprávném hmotněprávním posouzení. Měl za to, že ve věci došlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, a rovněž upozornil, že mu bylo upřeno právo prostudovat spis po skončení vyšetřování, jelikož byl o možnosti prostudování vyrozuměn na adresu trvalého pobytu, ačkoliv již byl ve výkonu trestu odnětí svobody.

5. Obviněný zopakoval, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil, a nesouhlasil s tím, že jej soudy uznaly vinným na základě jediného důkazu, kterým byla výpověď poškozené, přestože výpověď poškozené trpí podstatnými vadami a neexistují žádné jiné hodnověrné důkazy svědčící o tom, že se předmětného jednání dopustil. Hodnocení důkazů tak podle něj vybočuje z mezí zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

6. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2018, č. j. 4 To 71/2018-238, jakož i rozhodnutí mu předcházející, tedy rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 1. 2018, č. j. 3 T 83/2017-220, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby přikázal Okresnímu soudu v Lounech ve věci znovu jednat a rozhodnout.

7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v reakci na dovolání obviněného sdělil, že po seznámení se s obsahem tohoto podání a soudních rozhodnutí se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání

9. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

10. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř.

11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174 až 3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

12. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné poté, co odvolací soud z jeho podnětu meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

13. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

15. Ačkoliv je Nejvyšší soud vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

16. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. V posuzovaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Pokud obviněný namítal, že se rozhodnutí soudů nižších stupňů opírala o pouhý jediný usvědčující důkaz, a to výpověď poškozené, která trpěla vadami, aniž by ale konkretizoval, o jaké vady se jednalo, lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (především str. 7 a 8 rozsudku nalézacího soudu, str. 3 a 4 usnesení odvolacího soudu), z nichž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Jednání obviněného popsané v tzv. sutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně bylo spolehlivě prokázáno nejen výpovědí poškozené E. C., kterou oba soudy nižších stupňů shledaly z podrobně vyložených důvodů věrohodnou, ale i dalšími nepřímými důkazy, které s ní korespondovaly. V této souvislosti nutno zmínit výpověď svědka L. Š., který byl s poškozenou v kontaktu bezprostředně poté, co k projednávanému činu došlo, výpověď svědkyně J. C., ale též obsah SMS, které obviněný poškozené zasílal po předmětném jednání (č. l. 151 až 156). Obhajoba obviněného nekoresponduje ani s výpovědí svědka R. H., který popisoval jednání obviněného v době před spácháním projednávaného jednání, konkrétně jeho ovlivnění alkoholem, chování v restauraci Jahůdka, manipulaci s penězi apod. Nejvyšší soud žádné vady či mezery ve výpovědi poškozené neshledal, když, jak uvedly i soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích, tato vypovídala shodně v přípravném řízení i v řízení před soudem a případné rozpory, na které obhájce v hlavním líčení poukazoval, dostatečně vysvětlila. Závěr o věrohodnosti její výpověď je podporován i ostatními uvedenými důkazy.

17. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

18. Obviněný dále namítal, že mu bylo upřeno právo prostudovat spis po skončení vyšetřování, neboť o možnosti prostudování spisu nebyl řádně vyrozuměn. Podle § 166 odst. 1 tr. ř. má policejní orgán povinnost upozornit obviněného na možnost prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování, uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby. Smyslem tohoto ustanovení je mimo jiné realizace práva na obhajobu v důležitém okamžiku trestního řízení, jež má vstoupit do fáze řízení před soudem. Zároveň slouží institut prostudování spisu k prověrce dodržování procesních předpisů ve vyšetřování, což je důležité i z hlediska náležitého zjištění skutkového stavu věci.

19. Jak již bylo uvedeno, podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Námitku obviněného spočívající v odepření jeho práva na prostudování spisu však nelze pod tento, ale ani jiný dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. podřadit. Nejvyšší soud je však povinen poskytnout ochranu základním právům a svobodám ve smyslu dodržení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Jak se však podává z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. přiměřeně věc K. proti Belgii, stížnost č. 40233/07, rozsudek ze dne 31. 1. 2017, body 89, 90), tak i judikatury Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 1537/07), posuzovat je třeba spravedlivost řízení jako celku a to, zda celkový průběh řízení je s to garantovat spravedlivý výsledek. I kdyby bylo zjištěno, že některé dílčí ustanovení trestního řádu bylo porušeno (což v této věci shledáno nebylo), nemusí vždy dojít ke zrušení napadených rozhodnutí, pokud takové porušení práva nedosahuje ústavněprávní dimenze. Zásah soudu není potřebný také tehdy, jestliže k namítanému porušení práva mělo dojít v přípravném řízení a toto porušení lze zhojit v dalších stadiích řízení, zejména v řízení před soudem (v podrobnostech srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 1537/07).

20. V projednávané věci bylo zjištěno, že obviněnému bylo dne 28. 4. 2017 s opakovanými pokusy doručováno vyrozumění o možnosti prostudování spisu na adresu jeho trvalého bydliště (č. l. 171), ačkoliv byl obviněný od 19. 4. 2017 ve výkonu trestu odnětí svobody (viz zpráva Vězeňské služby ČR, Věznice Kynšperk nad Ohří ze dne 24. 11. 2017, č. l. 190). Z obsahu spisu nevyplývá, že by následně bylo vyrozumění o možnosti prostudování spisu po skončení vyšetřování doručeno obviněnému do věznice, ve které se v předmětné době nacházel. Lze proto uzavřít, že tímto postupem policejního orgánu došlo k porušení práva obviněného na prostudování spisu podle § 166 odst. 1 tr. ř.

21. Zjištěné porušení zmiňovaného ustanovení trestního řádu však v této věci nedosahuje parametrů relevantního porušení práva na spravedlivý proces, jelikož k namítanému pochybení došlo v přípravném řízení a bylo možné je zhojit v dalších stadiích řízení, zejména v řízení před soudem. Obviněný mohl sám či prostřednictvím obhájce (který spis prostudoval dne 27. 4. 2017, č. l. 169), usilovat o nahlížení do spisu podle § 65 tr. ř. v řízení před soudem, kde mu toto právo nemůže být odepřeno. V kterémkoli okamžiku trestního řízení může také činit důkazní a jiné návrhy ve smyslu ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř. Ze spisového materiálu se nepodává, že by obviněný tato svá práva ve stadiu soudního řízení uplatil. Naopak obviněný několikrát vyjádřil svou nevůli účastnit se hlavního líčení a využívat tak svých práv, která jsou s osobní přítomností spojena, a odmítl se i zúčastnit výpovědi poškozené před soudem, přičemž se vzdal i práva vyjádřit se k ní. Nejenže tedy obviněný nevyužil svých práv a možnosti zhojení porušení ustanovení § 166 odst. 1 tr. ř., ale v důkazním řízení v celkovém vyznění zaujal spíše pasivní postoj. Obviněný ostatně námitku ohledně porušení jeho práva na prostudování spisu po skončení vyšetřování neuplatnil ani v řízení před odvolacím soudem, a neusiloval tak o zhojení této vady.

22. Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti takové námitky skutkové, příp. procesní, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. řádu obsahově naplnit, a to ani z pohledu relevantní judikatury Ústavního soudu. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., platí totéž i z hlediska důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

23. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 10. 2018


JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu