Rozhodnutí NS

27 Cdo 4173/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/27/2020
Spisová značka:27 Cdo 4173/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.4173.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Spolek (o. z.) [ Korporace (o. z.) ]
Stanovy
Právnická osoba
Vady řízení
Příslušnost soudu věcná
Dotčené předpisy:§ 239 odst. 1 o. z.
§ 240 odst. 2 o. z.
§ 242 o. z.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 4173/2018-200



USNESENÍ



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem, se sídlem v Plzni, Kovářská 1253/4, PSČ 301 00, za účasti Mysliveckého spolku Bor Bzová, se sídlem ve Bzové 52, PSČ 267 43, identifikační číslo osoby 47512334, zastoupeného JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele ze spolku, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 354/2016, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2018, č. j. 28 Co 104/2018-164, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2018, č. j. 28 Co 104/2018-164, jakož i rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 1. 2018, č. j. 6 C 354/2016-107, se ruší a věc se postupuje k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.


Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 17. 1. 2018, č. j. 6 C 354/2016-107, vyslovil neplatnost usnesení členské schůze Mysliveckého spolku Bor Bzová (dále jen „spolek“) konané dne 16. 9. 2016 v části, v níž bylo rozhodnuto o vyloučení navrhovatele ze spolku (dále též jen „vyloučení“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[2] Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:

1) Navrhovatel coby člen spolku odpracoval v roce 2014 pro spolek 11 brigádnických hodin a následně tyto doplnil dne 8. 4. 2015 o 4 hodiny úklidem pletiva. Méně než 15 hodin odpracovaly za rok 2014 další čtyři osoby. V roce 2015 nemělo splněno 15 hodin brigád celkem 8 osob, mezi nimi i navrhovatel, jenž odpracoval 10,5 hodiny, a dalších 5 osob, které odpracovaly méně hodin než navrhovatel.

2) Dne 2. 8. 2016 navrhovatel odmítl převzít povolenku k lovu laně a koloucha jelena evropského a siky japonského do 2 let věku.

3) Nedatovanou pozvánkou byli členové spolku informováni o členské schůzi svolané na 19. 6. 2016, jako bod 4 pořadu zasedání schůze bylo uvedeno „plnění členských povinností - na návrh výboru MS“.

4) Dne 16. 9. 2016 se konala členská schůze spolku, jež (pod bodem 6 pořadu zasedání) vyloučila navrhovatele ze spolku „za hrubé porušení domácího řádu, odevzdání povolenky na odlov holé jelení zvěře a sičí zvěře“.

5) Vyrozuměním ze dne 26. 9. 2016, odeslaným 27. 9. 2016, spolek informoval navrhovatele, že byl dne 16. 9. 2016 členskou schůzí vyloučen z jeho řad „z důvodu nesplnění brigádnických hodin a odmítnutí lovu holé spárkaté zvěře“.

6) Podle článku 6 odst. 1 stanov spolku může výbor uložit členu, který neplní členské povinnosti vyplývající z těchto stanov či z provozního řádu, opatření, a to výtku, dočasné omezení využití výsledků mysliveckého hospodaření či jiných členských výhod (např. omezení lovu zvěře, podílu zvěřiny) nebo vyloučení za hrubé porušení právních předpisů, stanov či provozního řádu.

7) Z článku 6 odst. 2 stanov spolku plyne, že člena, který hrubě nebo opětovně porušil právní předpisy o myslivosti, zbraních a střelivu a o ochraně přírody a krajiny, nebo jednal v rozporu s provozním řádem a stanovami spolku, může členská schůze na návrh výboru vyloučit ze spolku.

8) Podle článku 6 odst. 3 stanov spolku člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku, může spolek vyloučit. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu.

9) Z článku 6 odst. 4 stanov spolku se podává, že návrh na vyloučení může podat v písemné formě výbor. V návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co je mu k prospěchu.

[3] Soud prvního stupně - poté, co uzavřel, že „žaloba“ byla podána včas ve smyslu § 242 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) - dovodil, že navrhovateli nebylo umožněno včas se seznámit s písemným návrhem na vyloučení ze spolku ve smyslu § 240 o. z., žádat o vysvětlení, uvést a doložit vše, co mu je ku prospěchu, a tím se bránit svému vyloučení.

[4] Vyloučení ze spolku je podle soudu nejzávažnějším způsobem potrestání člena spolku, pročež zákon vyžaduje písemnou formu návrhu na vyloučení. Na uvedeném dle názoru soudu ničeho nemění skutečnost, že spolek je dobrovolným sdružením občanů, na které nelze klást „formalizující podmínky“.

[5] Soud dále poukázal na nedostatek vymezení důvodů vyloučení v zápisu ze zasedání členské schůze, kde není specifikováno, za hrubé porušení jakých povinností byl navrhovatel vyloučen (to obsahuje až vyrozumění o vyloučení). Spolku vytknul také to, že navrhovatele nevyzval ke zjednání nápravy ve smyslu § 239 o. z. Podle soudu přitom nebylo prokázáno, že šlo v projednávané věci o případ, kdy se nevyžaduje předchozí výzva (nemožnost odčinit pochybení, způsobení zvlášť závažné újmy spolku); naopak bylo prokázáno, že si navrhovatel chybějící hodiny brigád odpracoval dodatečně. Soud neshledal ani důvod k nevyslovení neplatnosti ve smyslu § 260 o. z.

[6] K odvolání spolku Krajský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žalobu“ o vyslovení neplatnosti vyloučení zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a odvolacího řízení (třetí výrok).

[7] Odvolací soud doplnil dokazování (zejména svědeckými výpověďmi) a vyšel i z toho, že se o možném vyloučení navrhovatele „ve spolku mluvilo“ už před konáním členské schůze, navrhovatel věděl, že se na členské schůzi bude projednávat jeho porušování členských povinností, před konáním členské schůze se radil s právníkem a na členské schůzi mu byl poskytnut dostatečný prostor bránit se proti konkrétním důvodům pro vyloučení. Na základě uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že k porušení § 240 odst. 2 o. z. nedošlo.

[8] Následně se odvolací soud podrobně zabýval oběma skutky, pro něž byl navrhovatel ze spolku vyloučen. Přitom předně dospěl k závěru, že neodpracování stanoveného počtu brigádnických hodin v předchozím roce nebylo dostatečným důvodem pro vyloučení navrhovatele, šlo odčinit a nemohlo spolku způsobit závažnou újmu.

[9] Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud považoval za hrubé porušení právních předpisů o myslivosti, provozního řádu a stanov spolku ve smyslu článku 6 odst. 2 stanov odmítnutí povolenky k lovu holé zvěře navrhovatelem dne 2. 8. 2016 a podrobně vysvětlil, proč bylo členskou povinností navrhovatele podílet se na odlovu holé zvěře a proč byl povinen si povolenku k jejímu lovu převzít.

[10] Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že se odvolací soud při posouzení otázek týkajících se zásady spolkové autonomie odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

[11] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[12] Úvodem dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že vyslechl toliko dva svědky, jež byli od počátku řízení „na straně“ spolku, přičemž návrh dovolatele na výslech dalších svědků (členů spolku) soud zamítl. Následně podrobně rozebírá jejich výpovědi, rozporuje jejich výroky, zpochybňuje věrohodnost svědků a zjištěný skutkový stav věci a předkládá vlastní verzi skutkových okolností. Namítá i to, že byl výslech obou svědků nepřípustnou novotou, neboť byl proveden až po koncentraci řízení.

[13] Podle přesvědčení dovolatele se odvolací soud při posouzení zásady spolkové autonomie odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1075/2011, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1050/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1893/2014, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, uveřejněného pod číslem 59/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 59/2018“). „Korektiv nepřípustných zásahů do autonomie spolkového života“ podle dovolatele nově obsahuje ustanovení § 260 o. z., jímž se řádně zabýval soud prvního stupně; odvolací soud tak však neučinil.

[14] V projednávané věci přitom spolek porušil článek 6 odst. 4 vlastních stanov, jakož i § 240 odst. 2 o. z., když dovolateli nedoručil písemný návrh na jeho vyloučení před konáním členské schůze, aby se k němu mohl písemně vyjádřit, případně si připravit obhajobu na členskou schůzi a doložit vše (listiny, jiné důkazy), co by mu mohlo být ku prospěchu.

[15] Dále dovolatel namítá, že odmítnutí povolenky k lovu holé zvěře nebylo dostatečným důvodem pro jeho vyloučení ze spolku. Dle svého názoru neměl povinnost si povolenku převzít, neboť spolek neměl vypracovaný plán lovu a povolenka neměla všechny zákonné náležitosti, a nadto ji odmítl převzít toliko jednou. V řízení nebylo prokázáno, že by jej spolek vyzval k opětovnému převzetí povolenky a poučil jej o možnosti vyloučení při neuposlechnutí výzvy. Podle dovolatele nelze přehlédnout ani to, že jiní členové spolku byli za svá porušení členských povinností potrestáni toliko výtkou. Opakované a dlouhodobé porušování členských povinností dovolatelem podle něj nebylo prokázáno.

[16] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k výkladu § 239 odst. 1 (k povinnosti spolku učinit výzvu ke zjednání nápravy) a § 240 odst. 2 o. z. (ke způsobu seznámení se člena spolku s návrhem na jeho vyloučení), jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.

[17] Dovolání je i důvodné.

[18] Podle § 239 o. z. neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu (odstavec 1). Rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu (odstavec 2).

[19] Podle § 240 o. z. neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární orgán (odstavec 1). Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu (odstavec 2).

      I. K povinnosti spolku učinit výzvu ke zjednání nápravy
[20] Ustanovení § 239 odst. 1 o. z. ukládá spolku povinnost vyzvat před rozhodnutím o vyloučení člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství, ke zjednání nápravy. Výzva ke zjednání nápravy, která může být učiněna ústně i písemně, je zásadním předpokladem vyloučení; výjimku představují jedině případy, kdy porušení členských povinností nelze odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu.

[21] K vyloučení člena může dojít pouze pro to konkrétní porušení členských povinností, které bylo ve výzvě popsáno. Ke zjednání nápravy musí být členu ve výzvě stanovena přiměřená lhůta. Jestliže v řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení není prokázáno, že spolek vyloučeného člena řádně vyzval ke zjednání nápravy, soud již zpravidla dále nezkoumá, zda k porušení členských povinností vůbec došlo, a prohlásí rozhodnutí o vyloučení za neplatné.

[22] Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že dovolatel poté, kdy odmítl převzít povolenku k lovu, již dále nebyl vyzýván k nápravě tohoto porušení členských povinností. Stanovy spolku přitom v článku 6 odst. 3 určují, že vyloučení musí zásadně předcházet výzva k nápravě (jejich znění je v tomto směru identické s § 239 odst. 1 o. z.). Tím, zda v projednávané věci jde o případ, kdy výzva ke zjednání nápravy nemusí být učiněna (zda dovolateli vytýkané porušení členských povinností nelze odčinit nebo zda spolku způsobilo zvlášť závažnou újmu), se odvolací soud nezabýval; jeho závěr o platnosti vyloučení je proto předčasný, a tudíž i nesprávný.

      II. K seznámení člena spolku s návrhem na jeho vyloučení
[23] Úprava seznámení se s návrhem na vyloučení má členovi umožnit řádnou a včasnou obranu proti vyloučení. Má-li mít člen spolku, proti kterému písemný návrh na vyloučení směřuje, možnost žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je ku prospěchu, ve smyslu § 240 odst. 2 věty druhé o. z. (již v projednávané věci doslovně přejímá článek 6 odst. 4 stanov spolku), zásadně bude třeba, aby byl s návrhem na vyloučení seznámen před zasedáním orgánu, na němž se má rozhodovat o jeho vyloučení (§ 240 odst. 1 o. z.). Seznámení se s návrhem může proběhnout jak předáním návrhu, tak sdělením jeho obsahu.

[24] Ze skutkových zjištění odvolacího soudu se nepodává, že by dovolatel byl seznámen s návrhem na své vyloučení před konáním členské schůze (která je podle stanov orgánem rozhodujícím o vyloučení člena spolku). Dovolatel (mimo jiné z pozvánky na členskou schůzi) věděl pouze, že na členské schůzi bude projednáváno „porušení členských povinností“. Tuto informaci však nelze považovat za seznámení se s návrhem na vyloučení ve smyslu § 240 odst. 2 o. z. (a stejně tak takto obecné vymezení pořadu jednání není - měla-li členská schůze rozhodovat o vyloučení dovolatele – z pohledu § 249 odst. 1 o. z. dostatečně konkrétní).

[25] Ani v tomto ohledu tak právní posouzení věci odvolacím soudem není správné.

[26] Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Taková vada je dána i tehdy, rozhodoval-li v prvním stupni věcně nepříslušný soud (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 840/98, uveřejněného pod číslem 68/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[27] S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s., v němž jsou k projednání a rozhodnutí v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s.]. V podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod číslem 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[28] Jelikož ve věci rozhodl (jako soud prvního stupně) okresní soud, je řízení (jako celek) zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

[29] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil v plném rozsahu. Jelikož výše popsaná vada řízení tíží i rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i je a věc postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

[30] V řízeních ve statusových věcech právnických osob se rozhoduje usnesením. Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé rozsudkem (ačkoliv měl rozhodnout usnesením), nezbavuje soud vyššího stupně povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (o odvolání nebo o dovolání) usnesením. To, že soud rozhodl jinou - kvalitativně vyšší, leč v rozporu s procesním předpisem zvolenou - formou rozhodnutí, je vadou řízení, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99). Proto Nejvyšší soud i v této věci rozhodl o dovolání usnesením (§ 243f odst. 4 o. s. ř.).

[31] V další fázi řízení se bude soud prvního stupně zabývat i tím, zda je odmítnutí povolenky k lovu natolik závažným porušením členských povinností, že odůvodňuje užití institutu vyloučení člena ze spolku coby nejtvrdší možné sankce a krajního prostředku (ultima ratio).

[32] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný. V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 27. 2. 2020


JUDr. Filip Cileček
předseda senátu