Rozhodnutí NS

30 Cdo 713/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/13/2019
Spisová značka:30 Cdo 713/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.713.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastoupení
Vady podání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 30 o. s. ř.
§ 43 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 20 odst. 2 předpisu č. 85/1996Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/17/2019
III.ÚS 1967/19
III.ÚS 1967/19
JUDr. Milada Tomková
odmítnuto
02/07/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 713/2017-173



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce F. F., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Evou Vaňkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, proti žalované České republice – Krajskému soudu v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 34, o zaplacení 80 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 278/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2016, č. j. 57 Co 149/2016-122, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 23 C 278/2014-93, zamítl žádost žalobce o změnu zástupce z řad advokátů (výrok I), zamítl žádost D. J. o zproštění právního zastoupení žalobce (výrok II), odmítl podání žalobce ze dne 22. 8. 2014 a 8. 1. 2016 (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce a D. J. napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II tak, že D. J. se zprošťuje právního zastoupení žalobce (výrok I), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).

Odvolací soud nepřisvědčil soudu prvního stupně, že zástupce žalobce netvrdil žádné závažné okolnosti, které by měly vést k jeho zproštění. Ze spisu je naopak dle odvolacího soudu zcela zjevné, že mezi žalobcem a D. J. je narušena vzájemná důvěra, neboť žalobce neposkytoval J. patřičnou součinnost – byl nekontaktní, nesouhlasil s ustanovením J. jeho zástupcem a domáhal se dovoláním změny zástupce. V této souvislosti poukázal odvolací soud na § 20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii), dle něhož je advokát oprávněn požádat o zrušení ustanovení.

Dále odvolací soud uvedl, že žalobce se sice domáhal ustanovení zástupce, avšak s ustanoveným zástupcem D. J. nespolupracuje a odmítá ho, čímž institut ustanovení zástupce neplní svůj účel, jenž spočívá v ochraně práv účastníka před újmou, které by se mu mohlo pro nedostatek právních znalostí dostat. V daném případě se tak ustanovení zástupce žalobci pro toto řízení dle odvolacího soudu míjí zákonným účelem a důvody pro ustanovení zástupce žalobce netrvají, neboť ochrana jeho zájmů, i když je osobou osvobozenou od soudních poplatků, toto zastoupení nevyžaduje.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce po doručení výzvy dle § 43 odst. 1 o. s. ř. neodstranil vady žaloby, z níž tak není patrno, jaká část z požadované částky představuje újmu materiální a jaká újmu nemateriální. Není tedy zřejmé, čeho a v jaké výši se žalobce domáhá. Vady žaloby neodstranil ani ustanovený zástupce (vady nebyly odstraněny ani v odvolacím řízení), přičemž z hlediska § 43 o. s. ř. je dle odvolacího soudu nerozhodné, že s ním klient nespolupracoval.

Usnesení odvolacího soudu ve výroku II napadl žalobce, zastoupený advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. nemůže založit právní otázka, zda jsou nalézací soudy oprávněny rozhodnout současně o odmítnutí žaloby a o zamítnutí zproštění či záměně právního zástupce, neboť se při jejím řešení odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jak dovolatelem označeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněným pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3403/2009, tak usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1342/2016, uveřejněným pod číslem 34/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí dovolacího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz).

Podle rozhodnutí R 67/2014 (obdobně srov. též usnesení 30 Cdo 3403/2009) zamítá-li soud žádost o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.) žalobci, jenž podal u soudu žalobu, která trpí vadami, bránícími pokračovat v řízení, může ho ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. usnesením vyzvat, aby žalobu opravil nebo doplnil, teprve v době, kdy usnesení o zamítnutí žádosti je v právní moci. Podle rozhodnutí R 34/2018 účastník, jemuž byl soudem ustanoven advokát a jenž svým následným chováním vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii, nemá právo na ustanovení dalšího zástupce soudem.

V nynější věci nedošlo ve smyslu R 67/2014 k postupu a následnému odmítnutí žaloby podle § 43 o. s. ř. dříve, než soud rozhodl o žádosti žalobce o ustanovení zástupce, naopak žalobce byl, a to i v odvolacím řízení, dříve ustanoveným zástupcem z řad advokátů zastoupen, a k zproštění zastoupení došlo teprve v rámci rozhodnutí o odvolání. Nadto důvod, pro který k zproštění zastoupení posléze došlo, by ve smyslu R 34/2018 šel k tíži žalobce, který by tak jako tak neměl právo na ustanovení dalšího zástupce soudem.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 13. 2. 2019


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu