Rozhodnutí NS

6 Tdo 290/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/12/2019
Spisová značka:6 Tdo 290/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.290.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/14/2019
I.ÚS 1953/19
I.ÚS 1953/19
JUDr. Vladimír Sládeček
odmítnuto
07/16/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 290/2019-423


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný L. T., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, č. j. 15 To 72/2018-385, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 T 102/2017, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :
I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 27. 6. 2018, č. j. 9 T 102/2017-359, byl obviněný L. T. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst.1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že

dne 6. 10. 2016 v době od 21:29 hod. do 21:32 hod v D., XY, okr. Praha-západ, na svém pracovišti ve skladové hale XY, v levé části označení XY v 1. podlaží, v řadách č. XY a č. XY regálů č. 310 – 313 s různorodým zbožím úmyslně založil požár tak, že nezjištěným způsobem zapálil krabici s blíže neurčeným zbožím, čímž na majetku společnosti Amazon Logistic Prague, s.r.o., IČO: 013 80 991, se sídlem v Dobrovízi, U Trati 216, okr. Praha – západ v předmětném požárním úseku N1.07 o celkové hodnotě až ve výši 1 miliarda Kč, spočívající v hodnotě uskladněného zboží, skladovacích regálů, rozvodu elektroinstalace a dalších zařízení, způsobil v důsledku vlastního požáru nebo promáčením faktickou škodu v blíže nezjištěné výši na zničeném zboží a zařízení, přičemž současně tímto úmyslným založením požáru vydal v nebezpečí usmrcení nebo těžkých zranění nejméně 40 pracovníků směny v uvedeném požárním úseku skladu, avšak k většímu vývinu požáru nedošlo jen díky jeho automatické lokalizaci a spuštění hasícího zařízení, skrápějícího požářiště až do příjezdu a hasebního zásahu přivolaných jednotek požární ochrany.

2. Obviněný byl odsouzen za tento zločin a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 6. 2017, č. j. 27 T 45/2017-55, podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z citovaného trestního příkazu, jakož i všechny další výroky na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Poškozená společnost byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2018, č. j. 15 To 72/2018-385, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Kubicy dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. Obviněný namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly pro to dány procesní podmínky stanovené zákonem.

5. Odvolacímu soudu obviněný vytýká (části II., III., IV.), že se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, zejména když dle dovolatele bylo mimo vší pochybnost prokázáno, že je pachatelem označeného zločinu. Nepřímé důkazy netvoří dle dovolatele ucelený a nezpochybnitelný řetězec, soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Odvolací soud se nezabýval absentujícím motivem. Samotné zhodnocení důkazů soudy o přítomnosti obviněného na místě činu nemůže vést k závěru o jeho vině, zejména svědčí-li v jeho prospěch poznatek, že v předmětném logistickém centru dochází k případům žhářství (část V.), a když soudy ignorovaly jeho vnitřní vztah k následku (část VII).

6. S oporou o zásadu subsidiarity trestní represe (část VI.) vyjádřenou v § 12 tr. zákoníku obviněný dovozuje, že v případě, kdy jeho vina není dostatečně a nad veškerou pochybnost prokázána, je třeba postupovat dle této zásady a již zmíněné zásady in dubio pro reo a upustit i trestně právní represe.

7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, č. j. 15 To 72/2018-385, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 27. 6. 2018, č. j. 9 T 102/2017-359 a zprostil jej obžaloby v celém rozsahu. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon trestu do doby rozhodnutí o podaném dovolání.

8. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Udělil souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.
Důvodnost dovolání
      a) obecná východiska

10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

15. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.

16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
      b) vlastní posouzení dovolání

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

18. Jak již zmíněno výše (body 12. až 14.), tento dovolací důvod nelze zásadně uplatňovat jako prostředek zpochybnění skutkových zjištění soudů, která se stala předmětem právního posouzení. Dovolací soud je totiž zásadně (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a správnost právního posouzení skutku posuzuje s vazbou k nim (tj. hodnotí, zda je důvodná příslušná hmotně právní subsumpce skutkových zjištění pod zákonné znaky trestného činu, který ve skutku tyto soudy shledaly).

19. Dovolací argumentace obviněného míří zcela mimo obsahové vymezení jím uplatněného dovolacího důvodu. Je tomu tak proto, že obviněný nevznáší jedinou výhradu, kterou by bylo možno označit za hmotně právní námitku, jíž by brojil vůči právnímu posouzení skutku, jehož podstatu vyjadřuje popis v rámci tzv. skutkové věty odsuzujícího výroku, jako zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. ř. Podstatou dovolání obviněného totiž zůstává jeho polemika se skutkovým závěrem soudů, že je pachatelem skutku, jehož spáchání mu bylo vytýkáno podanou obžalobou. Obviněný ve svém mimořádném prostředku uplatňuje námitky, které tvořily podstatu jeho obhajoby již v řízení před soudem prvního stupně a které následně byly vtěleny do jeho řádného opravného prostředku, tj. do odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Soudy obou stupňů se s takto prezentovanou obhajobou vypořádaly ve zcela dostačujícím rozsahu. Jejich závěry jsou přesvědčivé, zhodnocení důkazů nelze vytýkat, že by nesplňovalo požadavky § 2 odst. 6 tr. ř. Ostatně obviněný ani netvrdí opak. Z jeho dovolání plyne, že setrvává na svém hodnocení o nedostatečnosti důkazní materie pro závěr o jeho pachatelství na činu a že se s oporou zásadu presumpce neviny, resp. ji vyjadřující princip in dubio pro reo, snaží o zvrácení skutkových zjištění, které soudy učinily.

20. Úkolem dovolacího soudu není, aby opětovně a toliko jinými slovy vyjadřoval to, co již odeznělo v rozhodnutích soudů nižších stupňů. Vytýká-li obviněný těmto soudům, že nepostupovaly způsobem, který požadoval, pak je třeba konstatovat, že z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, že žádné pochybnosti o vině obviněného (a to ani v otázce jeho pachatelství) neměly. Důvodně proto nepřistoupily k aplikaci principu in dubio pro reo.

21. Namítá-li obviněný, že se soudy nevypořádaly s otázkou motivu činu, pak je třeba konstatovat, že tento není fakultativně obligatorním znakem subjektivní stránky zločinu, jímž byl uznán vinným. Tvrzená povinnost proto soudy nezatěžovala, vyjádřeno jinak, nezjištění a explicitní nevyjádření motivu jednání obviněného nezakládá vadu rozhodnutí, jež by zakládala obviněným označený důvod dovolání.

22. Tvrdí-li dovolatel, že soudy ignorovaly jeho vnitřní vztah k následku, pak přehlíží to, že zločin, jímž byl uznán vinným, je trestným činem ohrožovacím, a že z hlediska stránky subjektivní, která vyjadřuje vnitřní psychický stav pachatele k jeho jednání a přivozenému následku, se již soud prvního stupně (str.7-8 rozsudku) vyjádřil zcela jednoznačně [podle jeho závěru spáchal obviněný čin v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku].

23. Stručně shrnuto, obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku, která by – byť ryze formálně – byla podřaditelná pod uplatněný důvod dovolání. Přitom jen taková námitka může založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu podle § 265i odst. 3 tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

24. Vyjde-li se z toho, jak obviněný svou námitku formuloval („zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly pro to dány procesní podmínky stanovené zákonem“), pak je nezbytné dojít k závěru, že ji uplatnil ve variantě vyjadřující odepření přístupu odvolatele k soudu druhého stupně. Taková varianta však v jeho případě nenastala, neboť odvolací soud jak jeho odvolání, tak i odvolání státního zástupce podaného v jeho neprospěch proti výroku o trestu, věcně přezkoumal, jak je zřejmé již ze samotného výroku, jímž k zamítnutí těchto řádných opravných prostředků došlo (§ 256 tr. ř.).

25. Pokud jde o variantu spočívající v tom, že došlo k zamítnutí odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), pak ani tato nemůže být v případě obviněného naplněna, neboť existence důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když nejen po věcné, ale ani po formální stránce obviněný svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
V.
K rozhodnutí dovolacího soudu

26. Z výše uvedeného vyplynulo, že obviněný svými námitkami vůbec, tj. ani formálně hodnoceno, nenaplnil obsahové vymezení uplatněných dovolacích důvodů. Dovolací soud proto o jeho dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

27. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. 3. 2019

                                      JUDr. Ivo Kouřil
                                      předseda senátu