Rozhodnutí NS

22 Cdo 1960/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2019
Spisová značka:22 Cdo 1960/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.1960.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§ 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Cdo 1960/2019-346


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce R. T., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 220, proti žalovanému V. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému doc. JUDr. Jiřím Jiráskem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 736/17, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 10 C 99/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. února 2019, č. j. 19 Co 313/2019-316, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2 176 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Jitky Třeštíkové, advokátky se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 220.

Odůvodnění:

Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.
– dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 1. 2019, č. j. 10 C 99/2016-305, zastavil odvolací řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a vrácení soudního poplatku (výrok III.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. 2. 2019, č. j. 19 Co 313/2019-316, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Odvolací soud chybně vyložil § 9 odst. 1 a 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, resp. použil znění zákona, které na daný případ nelze aplikovat. Žalovaný je přesvědčen, že soudy neměly postupovat podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích provedeného zákonem č. 296/2017 Sb., který stanoví, že na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti této novely se použije zákon ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely, tedy ve znění účinném přede dnem 1. 10. 2017. Toto řízení však bylo zahájeno žalobou doručenou soudu dne 22. 4. 2016. Pokud přechodná ustanovení hovoří obecně o řízení, aniž by blíže specifikovala typ řízení, je třeba slovní spojením „na řízení zahájená“ vyložit tak, že zákon má na mysli zahájení řízení jako celku a nikoli jednotlivé fáze (odvolacího řízení). Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření uvedl, že považuje dovolání do určité míry za zmatečné a je otázkou, zda splňuje náležitosti předvídané v § 241a o. s. ř. Žalovaný směšuje přípustnost dovolání a nesprávnost právního posouzení. Není pravdou, že by se dovolací soud problematikou novelizace zákona o soudních poplatcích účinnou od 1. 10. 2017 nezabýval. Stalo se tak v usnesení sp. zn. 22 Cdo 2827/2018. V tomto duchu postupovaly i soudy v této věci. Navrhuje odmítnutí nebo zamítnutí dovolání.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Žalovaný pokládá otázku uplatnění novely zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb. v odvolacím řízení zahájeném po její účinnosti, jestliže žaloba byla ve věci podána před účinností novely.

Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena a odvolací soud se od přijatého řešení neodchýlil.

Žalovaný v tomto řízení zahájeném podáním žaloby dne 22. 4. 2016 podal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28. 5. 2018, č. j. 10 C 99/2016-271, jímž bylo zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví účastníků řízení ke sporným pozemkům, odvolání. Následně byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, přičemž patnáctidenní lhůta k zaplacení uplynula dne 22. 10. 2018. Žalovaný předložil výpis z internetového bankovnictví, z něhož vyplývá, že příkaz k převodu částky za soudní poplatek za odvolání na účet soudu učinil dne 22. 10. 2018. Na účet soudu prvního stupně však byla částka připsána až 23. 10. 2018. Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, neboť z hlediska včasnosti je soudní poplatek zaplacen až dnem, kdy je částka připsána na účet soudu; na místě tedy bylo zastavení řízení, protože podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. se již k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží.

V dané věci jde o řešení otázky, zda poplatková povinnost v řízení zahájeném žalobou podanou před nabytím účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. a týkající se odvolání podaného poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb. V usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, a ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 693/2019 (obě dostupná na www.nsoud.cz), se uvádí: „Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v § 4 odst. 1 stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení vzniká: výslovně uvádí, že podle písm. a) vzniká podáním návrhu na zahájení řízení, podle písm. b) podáním odvolání, podle písm. c) podáním dovolání, podle písm. d) podáním kasační stížnosti. Vychází tedy mimo jiné z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání se jedná – zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z toho se podává závěr, že poplatková povinnost založená odvoláním [§ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.], které bylo podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017 Sb., se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb.“

Právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, akceptoval i jiný senát Nejvyššího soudu – viz usnesení ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3550/2018. Touto otázkou se též zabýval Ústavní soud ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č. j. 14 Co 204/2018-125. Ústavní soud v usnesení ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 2639/18 (dostupném na nalus.usoud.cz), popsal věc takto: „Odvolací soud uvedl, že odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 2. 2018, č. j. 14 C 113/2017-113 bylo podáno dne 19. 3. 2018, tedy již za účinnosti zákona o soudních poplatcích ve znění novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb. Podle čl. IV. zákona č. 296/2017 Sb se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon o soudních poplatcích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Argumentem a contrario odvolací soud vyvodil, že na řízení zahájená po 30. 9. 2017, tj. po účinnosti zákona č. 296/2017 Sb., se soudní poplatky vyberou již podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích. Podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích v platném znění, jde-li o poplatek za řízení, poplatková povinnost vzniká podáním odvolání. Odvolací soud uzavřel, že z § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že pro účely poplatkové povinnosti jsou řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolací samostatná řízení se samostatnou poplatkovou povinností. Na základě uvedeného není relevantní argument stěžovatelky, že na její případ se nevztahuje poplatková povinnost za odvolací řízení, když řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno 19. 5. 2017. Naopak, vzhledem k tomu, že odvolací řízení bylo zahájeno 19. 3. 2018, tj. za účinnosti již novelizovaného zákona, vztahuje se na dané odvolací řízení poplatková povinnost.“ Výhrady stěžovatelky Ústavní soud odmítl a uvedl: „Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolací soud v dané věci vycházel ze zákonné procesní úpravy a jeho závěru Ústavní soud nemá z hlediska ústavnosti co vytknout. Jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Odvolací soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil, když s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích v platném znění objasnil, že na řízení zahájená po účinnosti zákona č. 296/2107 Sb., se soudní poplatky vyberou již podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích.“

Lze proto uzavřít, že odvolací soud v dané věci postupoval podle judikatury Nejvyššího soudu a jeho závěru nelze nic vytknout.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 31. 7. 2019

Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu