Rozhodnutí NS

7 Tdo 1108/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/17/2018
Spisová značka:7 Tdo 1108/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1108.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmíněné zastavení trestního stíhání
Dotčené předpisy:§ 307 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1108/2018-30


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2018 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněné L. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 6 To 518/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 20 T 5/2016 a rozhodl takto:


Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 6 To 518/2017.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění


Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 20 T 5/2016, byla obviněná L. K. uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody na dvě léta se zkušební dobou stanovenou na dvě léta. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jako přečin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Chomutově spočíval v tom, že obviněná dne 19. 4. 2015 kolem 18,10 hodin na silnici č. III/25116 v obci N., okr. Ch., řídila ve směru z Ch. na obec Š. osobní vozidlo zn. Škoda Fabia registrační značky …, porušila ustanovení § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b), d), § 18 odst. 1, 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, neboť při průjezdu obcí v místě, které je označeno výstražnými dopravními značkami A1 „Pozor, přechod pro chodce“ a A12 „Děti“, plně nesledovala situaci v provozu, nepřizpůsobila své chování ani rychlost dopravní situaci, nedbala zvýšené opatrnosti, jela rychlostí překračující povolenou rychlost v obci a v důsledku toho srazila levou částí svého vozidla poškozenou XXXXX*), která přebíhala vozovku těsně za vyznačeným přechodem pro chodce z pohledu obviněné zprava a která utrpěla pohmoždění mozku, střižné poranění mozku s následnými funkčními mozkovými poruchami, pohmoždění a potrhání plic s nevelkým zavzdušněním a zakrvácením hrudníku, zlomeniny dolních ramének a levého horního raménka stydké kosti a kloubní jamky levé kyčelní kosti, oděrky levé strany hrudníku, oděrky zevní strany levého kolene a kotníků, přičemž tato zranění ohrožovala poškozenou na životě, poškozená byla 16 dnů v bezvědomí na umělé plicní ventilaci, dále pak byla podstatně omezena v obvyklém způsobu života nejprve nutností setrvávat na lůžku s neschopností zajistit si základní osobní potřeby, poté minimálně nemožností chůze nejméně do 8. 6. 2015, posléze nutností chůze o berlích nejméně do července 2015 a její celkové léčení trvalo nejméně do listopadu 2015.

O odvoláních, která podaly obviněná L. K., poškozená H. M., a poškozená XXXXX*), bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 6 To 518/2017. Z podnětu odvolání obviněné byl rozsudek Okresního soudu v Chomutově podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen a podle § 307 odst. 1 tr. ř. bylo trestní stíhání obviněné podmíněně zastaveno s tím, že podle § 307 odst. 3 tr. ř. byla stanovena zkušební doba na dva roky a podle § 307 odst. 6 tr. ř. bylo obviněné jako přiměřené omezení uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradila škodu a odčinila nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem. Odvolání poškozených byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněné v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Namítl, že pro podmíněné zastavení trestního stíhání nebyly splněny zákonné předpoklady stanovené v § 307 odst. 1 tr. ř., pokud jde o náhradu škody, o doznání obviněné ve vztahu k jejímu zavinění, ani z hlediska osoby obviněné a okolností případu. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Obviněná se k dovolání vyjádřila prostřednictvím obhájce v tom smyslu, že uplatněné námitky označila za nepodložené, a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Podle § 307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud podmíněně zastavit trestní stíhání jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

Podmíněné zastavení trestního stíhání je institutem, který svou podstatou představuje jednu z alternativ k potrestání. Jde o takové řešení trestní věci, které má povahu odklonu od standardního postupu, jehož vyústěním jinak je meritorní rozhodnutí o vině a trestu. Smyslem odklonu je mimo jiné vyhnout se standardnímu průběhu řízení a rozhodnout bez provedení dokazování v hlavním líčení. Základní právo obviněného na spravedlivý proces je tu garantováno tím, že jednou z podmínek uplatnění odklonu je souhlas obviněného. To znamená, že obviněnému nelze odklon vnutit. Zároveň ovšem si obviněný nemůže odklon ani vynutit, protože jde o fakultativní opatření, na které není nárok.

Po podání obžaloby (návrhu na potrestání) se podmíněné zastavení trestního stíhání jako jedna z forem odklonu uplatní především v řízení před soudem prvního stupně. Tím se dosahuje účelu spočívajícího v tom, že soudní řízení není zatíženo dokazováním v hlavním líčení. Fakultativní povaha podmíněného zastavení trestního stíhání mimo jiné znamená, že pokud k němu soud i při eventuálním splnění podmínek stanovených v § 307 odst. 1 tr. ř. nepřikročí a rozhodne rozsudkem, jímž obviněného uzná vinným a uloží mu trest, nelze to samo o sobě považovat za vadu rozsudku. Z toho vyplývá, že odvolací soud nemůže zrušit rozsudek výlučně jen proto, že soud prvního stupně nevyužil možnosti podmíněného zastavení trestního stíhání. Ustanovení § 257 odst. 1 písm. d) tr. ř., podle něhož odvolací soud zruší rozsudek a podmíněně zastaví trestní stíhání, tak míří zásadně na případy, kdy předpoklady pro podmíněné zastavení trestního stíhání byly splněny až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, a na případy, kdy rozsudek nebo předcházející řízení vykazují nějakou vadu odůvodňující zrušení rozsudku a zároveň jsou splněny předpoklady podmíněného zastavení trestního stíhání.

V posuzované věci Krajský soud v Ústí nad Labem nevytkl rozsudku Okresního soudu v Chomutově ani předcházejícímu řízení žádnou konkrétní vadu a zrušil rozsudek jen s odkazem na obecné konstatování, že „rozhodnutí okresního soudu je ve vztahu k projednávanému trestnému činu a osobě obviněné nepřiměřeně přísné“. K tomu je třeba poznamenat, že vztah mezi odsuzujícím rozsudkem, který obsahuje výrok o vině, trestu a náhradě škody, na straně jedné a podmíněným zastavením trestního stíhání jako alternativy rozsudku na straně druhé se primárně neřídí tím, zda rozsudek je „nepřiměřeně přísný“, ale tím, zda podmíněné zastavení trestního stíhání, jsou-li splněny jeho předpoklady, lze považovat za dostačující (viz § 307 odst. 1 tr. ř., § 307 odst. 2 tr. ř.).

Z odůvodnění napadeného usnesení je patrno, že Krajský soud v Ústí nad Labem považoval zákonné předpoklady podmíněného zastavení trestního stíhání za splněné již v řízení před Okresním soudem v Chomutově, který se ovšem těmito předpoklady nezabýval a podle odůvodnění rozsudku ani neuvažoval o podmíněném zastavení trestního stíhání. Krajský soud v Ústí nad Labem se nevypořádal se všemi předpoklady podmíněného zastavení trestního stíhání, jak jsou stanoveny především v § 307 odst. 1 tr. ř.

S Krajským soudem v Ústí nad Labem lze souhlasit v tom, že tu je řízení o přečinu, souhlas obviněné s podmíněným zastavením trestního stíhání a její doznání. Nejvyšší soud nesdílí názor nejvyššího státního zástupce, že doznání obviněné nezahrnuje i její zavinění. Obviněná se k otázce zavinění nakonec vyjádřila v hlavním líčení tak, že „měla dávat větší pozor“. Obviněná byla stíhána pro nedbalostní trestný čin, u něhož postačí i nevědomá nedbalost podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel nevěděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Přiznání obviněné, že „měla dávat větší pozor“, fakticky zahrnuje to, že při jízdě nedávala dostatečně pozor, a proto nezaregistrovala poškozenou přecházet vozovku těsně za přechodem pro chodce, ačkoli při náležité pozornosti ji zaregistrovat měla a mohla. Citované vyjádření lze interpretovat tak, že obviněná doznala okolnosti rozhodné z hlediska naplnění zákonných znaků nevědomé nedbalosti. Předpoklad podmíněného zastavení trestního stíhání uvedený v § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř. je tudíž možno považovat za splněný.

Nejvyšší státní zástupce důvodně namítl, že nebyl splněn předpoklad uvedený v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. předpoklad vztahující se k náhradě škody. Namítaná okolnost, že obviněná neměla uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, sama o sobě nevylučuje splnění předpokladu stanoveného v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podstatné ovšem je, že napadené usnesení je z hlediska tohoto předpokladu založeno jen na nekonkrétním konstatování, podle něhož obviněná „uzavřela dohodu o náhradě škody s Českou kanceláří pojistitelů, která poškozené XXXXX*) uhradila prozatím část způsobené škody, a učinila další kroky a opatření, aby všem poškozeným byla škoda, kterou trestným činem způsobila, uhrazena buď prostřednictvím pojišťoven či přímo obviněnou“. V odůvodnění napadeného usnesení není vyloženo, jaké konkrétní nároky kterých subjektů z titulu náhrady škody směřují proti obviněné, do jaké výše byly uspokojeny a jaká konkrétní opatření obviněná učinila ve směru jejich úplného uspokojení. Tím pádem je napadené usnesení ohledně splnění předpokladu stanoveného v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. v podstatě nepřezkoumatelné. O tom, že nejvyšší státní zástupce důvodně namítl nedostatek jeho splnění, svědčí reakce obviněné na podané dovolání. Obviněná ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedla, že „nadále jedná s ČKP, kdy od doby vydání dovoláním napadeného usnesení … došlo k uzavření další dohody, resp. uznání dluhu obviněnou vůči ČKP, a to dne 20. 6. 2018 co do částky 195 623,33 Kč“, a dodala, že „co se týče úhrady škody vzniklé poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně …, pak i ohledně této škody … podniká aktivní kroky“. Z toho je zřejmé, že v době, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl napadeným usnesením, nebyly všechny nároky všech poškozených v celém rozsahu vypořádány, takže závěr o splnění předpokladu stanoveného v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. nemůže obstát.

Z hlediska osoby obviněné je významné, že do doby spáchání činu nebyla odsouzena za žádný trestný čin a že byla podle odůvodnění napadeného usnesení „ukázněnou řidičkou bez trestných bodů v evidenční kartě řidiče“. Avšak Krajský soud v Ústí nad Labem zcela pominul, že obviněná se v době po spáchání posuzovaného činu dopustila čtyř přestupků, za které jí byly uloženy pokuty. Šlo o přestupky, které spočívaly v tom, že obviněná jako řidička motorového vozidla překročila povolenou rychlost, a to mimo obec i v obci. Přitom tato závažná skutečnost vyplývala ze spisu v době, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl napadeným usnesením. Uváží-li se, že posuzovaný čin obviněná spáchala porušením několika povinností, mezi nimiž byla i povinnost dodržet rychlostní limit v obci, pak zjištění, že po tomto činu následovalo ze strany obviněné spáchání čtyř přestupků spočívajících opět v překročení povolené rychlosti, nemůže vést k jinému závěru, než že obviněná je osobou s již výraznějším sklonem k nerespektování pravidel silničního provozu, jak to namítl nejvyšší státní zástupce v dovolání. Tím pádem nemůže obstát závěr Krajského soudu v Ústí nad Labem, že z hlediska osoby obviněné lze považovat podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř. za dostačující.

Okolnosti případu Krajský soud v Ústí nad Labem zmínil v odůvodnění napadeného usnesení pouze paušálním konstatováním, že vzhledem k nim lze považovat podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř. za „zcela dostačující“. Nejvyšší státní zástupce důvodně vytkl nesprávnost takového závěru. Uváží-li se okolnosti případu v jejich konkrétní podobě, pak je nutno konstatovat širší okruh okolností, které vyznívají v neprospěch obviněné. Především tu je souběh několika povinností, které obviněná porušila. Obviněná jela rychlostí 58 km/h, při které překročila nejvyšší přípustnou rychlost jízdy v obci (50 km/h). I když jde o poměrně malou míru překročení rychlostního limitu, závažné je, že touto rychlostí jela nejen před samotnou nehodou, ale i v okamžiku nárazu do poškozené, což svědčí o tom, že její přítomnost vůbec nepostřehla a že na ni nijak nereagovala. Nedostatek takové reakce byl evidentním projevem toho, že obviněná nevěnovala řízení motorového vozidla potřebnou pozornost. K tomu přistupuje skutečnost, že obviněná srazila poškozenou těsně za vyznačeným přechodem pro chodce poté, co bez jakékoli reakce a přizpůsobení své jízdy minula dvě dopravní značky upozorňující na přechod pro chodce a na děti. Závažnou okolností pak je zranění poškozené, které bylo rozsáhlé, velmi komplikované a bezprostředně ohrožovalo poškozenou na životě. Zdůraznit je třeba velmi vážné poranění hlavy a mozku s bezvědomím trvajícím 16 dnů. Z okolností případu, které lze hodnotit ve prospěch obviněné, tu je její chování po nehodě, tj. zejména přivolání zdravotnické záchranné služby, pomoc poškozené před příjezdem zdravotnické záchranné služby a zájem o stav poškozené v průběhu léčení. V celkovém hodnocení je očividná přítomnost takových okolností případu, které svědčí výrazněji v neprospěch obviněné a s nimiž je sotva slučitelný závěr, že podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř. je dostačující.

Z obsahového kontextu napadeného usnesení vyplývá, že Krajský soud v Ústí nad Labem považoval rozsudek za nepřiměřeně přísný vzhledem k tomu, že obviněná je vojákyní Armády České republiky a že pravomocné odsouzení by nutně vedlo k ukončení jejího služebního poměru. Jestliže by měl být brán ohled na zmíněné postavení obviněné, pak to přicházelo v úvahu jen v souvislosti s případnou aplikací ustanovení § 307 odst. 2 tr. ř.

Podle § 307 odst. 2 tr. ř. je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo
b) složí na účet soudu peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

Aplikace ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. by ovšem vyžadovala, aby se obviněná zavázala, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel. Jde o to, že spáchaným přečinem obviněná projevila vyšší stupeň nekázně při řízení motorového vozidla a že její sklon k porušování pravidel silničního provozu se ukázal i v době po činu, a to spácháním čtyř přestupků, jejichž podstatou bylo překročení povolené rychlosti. O splnění účelu podmíněného zastavení trestního stíhání a o dostatečnosti takového rozhodnutí lze uvažovat jen za předpokladu, že obviněná bude po určitou přiměřenou dobu vyloučena z možnosti nadále řídit motorová vozidla. Pouze za tohoto předpokladu bude riziko, které osoba obviněné představuje pro bezpečnost silničního provozu, sníženo v míře, s níž může být podmíněné zastavení trestního stíhání slučitelné.

Krajský soud v Ústí nad Labem se o ustanovení § 307 odst. 2 tr. ř. zmínil tak, že „není formulováno jako dispozitivní norma, jejíž užití by bylo ponecháno na volné úvaze soudu, ale je kogentní normou, podle které je soud povinen postupovat při splnění všech zákonných podmínek“. Kogentní povaha citovaného ustanovení ovšem nevylučuje jeho případné použití v posuzovaném případě, v němž Nejvyšší soud učinil závěr, že podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř. nelze považovat za dostačující vzhledem k osobě obviněné a s přihlédnutím k okolnostem případu (nehledě na nesplnění předpokladu týkajícího se náhrady škody). Podmíněné zastavení trestního stíhání jako takové je dispozitivní (fakultativní) v tom smyslu, že soud k němu může přikročit, avšak při tak závažných okolnostech spáchání přečinu, jaké jsou dány v posuzované věci, má kogentní povahu jen to, že soud při podmíněném zastavení trestního stíhání musí mít nad rámec ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř. splněný ještě předpoklad stanovený v § 307 odst. 2 písm. a) nebo b) tr. ř.

Napadeným usnesením, které Krajský soud v Ústí nad Labem opřel o ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř., bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Ústí nad Labem znovu rozhodne o odvoláních podaných proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově. Pokud Krajský soud v Ústí nad Labem zjistí, že již byl splněn předpoklad uvedený v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. týkající se náhrady škody, může zvážit podmíněné zastavení trestního stíhání, avšak pokud se pro něj rozhodne, musí tak učinit podle § 307 odst. 2 tr. ř. při splnění předpokladu uvedeného v § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř.

Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení, ke kterému došlo dne 24. 1. 2018, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním nejvyššího státního zástupce předložena dne 3. 9. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem nedošlo k průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 10. 2018


JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu


*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.