Rozhodnutí NS

3 Tz 7/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/25/2019
Spisová značka:3 Tz 7/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TZ.7.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Přípravné řízení
Státní zástupce
Stížnost
Dotčené předpisy:§ 146a odst. 2 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tz 7/2019-33


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a Mgr. Daniela Broukala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných K. Ch., nar. XY, bytem XY, XY, J. Z., nar. XY, bytem XY, XY, a A. W., nar. XY, bytem XY, XY, proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-49, a proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2017 č. j. 1 ZT 163/2017-98, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:


Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-49, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných K. Ch. a J. Z.

Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-98, byl porušen zákon v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného A. W.

Obě usnesení se zrušují.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:


Usnesením orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Ústí nad Labem, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 3. 4. 2017, č. j. KRPU-107287-224/TČ-2014-041081-ST bylo zahájeno trestní stíhání obviněného K. Ch. a obviněného J. Z. pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pro přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Oba obvinění prostřednictvím svého obhájce podali proti shora citovanému usnesení včas odůvodněnou stížnost. O této stížnosti rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále též „dozorující státní zástupkyně“) usnesením ze dne 3. 7. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-49, tak, že stížnost obou obviněných podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla jako nedůvodnou.

Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Ústí nad Labem, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 3. 4. 2017, č. j. KRPU-107287-225/TČ-2014-041081-ST bylo zahájeno trestní stíhání obviněného A. W. pro zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a pro přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný podal proti shora citovanému usnesení včas stížnost a to i prostřednictvím svého obhájce, kterou dodatečně odůvodnil. Usnesením ze dne 2. 10. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-98, dozorující státní zástupkyně stížnost obviněného A. W. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítla.

Proti těmto pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále též „dozorující státní zástupkyně“) ze dne 3. 7. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-49, a 2. 10. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-98, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných K. Ch., J. Z. a A. W.

Podle názoru stěžovatele byl těmito usneseními v neprospěch obviněných porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch všech tří obviněných, a to z důvodu, že věc nebyla předložena nadřízenému státnímu zástupci k rozhodnutí o stížnostech obviněných, neboť státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, dal souhlas a pokyn k zahájení trestního stíhání. Podrobně rozebral, co se podle něj považuje za pokyn a co za souhlas s trestním stíháním, a to včetně poukazu na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Porušení zákona je dáno tím, že dozorující státní zástupkyně nepředložila stížnosti proti usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Ústí nad Labem, Oddělení hospodářské kriminality, nadřízenému státnímu zástupci a v důsledku takového pochybení rozhodl věcně (funkčně) nepříslušný státní zástupce. Dále podrobně rozebral, jakým konkrétním procesním postupem se tak mělo stát, včetně odkazů na příslušné záznamy dozorující státní zástupkyně. V projednávané věci tak dozorující státní zástupkyně zamýšlené zahájení trestního stíhání vůči shora uvedeným obviněným nevzala pouze na vědomí, ale zjevně vyjádřila aktivní činností své kladné stanovisko ke konkrétním usnesením policejního orgánu oddělení hospodářské kriminality. Jelikož v projednávané věci obvinění proti usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podali v zákonné lhůtě stížnosti, kterým nebylo vyhověno policejním orgánem podle § 146 odst. 1 tr. ř., měly být tyto pro souhlas dozorující státní zástupkyně postoupeny v intencích § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízenému orgánu, tj. v posuzovaném případě státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Pokud tak dozorující státní zástupkyně neučinila a svými usneseními ze dne 3. 7. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-49, a ze dne 2. 10. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-98, sama rozhodla tak, že stížnosti obviněných jako nedůvodné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla, porušila tím zákon v neprospěch obviněných, neboť k těmto rozhodnutím nebyla ze zákona oprávněna. Svým postupem obviněné zbavila práva na nestranné a objektivní posouzení jejich opravných prostředků nadřízeným orgánem.

V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výše označenými napadenými usneseními státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-49, a ze dne 2. 10. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-98, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněných K. Ch., J. Z. a A. W. Dále navrhl podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušení obou napadených usnesení i všech případných dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a naposledy navrhl, aby Nejvyšší soud přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků obou rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl v neprospěch všech tří obviněných K. Ch., J. Z. a A. W. porušen.

V dané věci obecně platí pravidla uvedená v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v případě, že lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 (orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, přičemž jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce, tzv. autoremedura) předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

Stěžejní otázkou v dané věci je vymezení pojmu, co se rozumí pokynem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., kdy stěžovatel správně poukázal na skutečnost, že nejde jen o pokyn vydaný podle § 12d odst. 1 a 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů nebo pokyn podle § 174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale jde také o jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci. Přitom postačí uvedení těchto úkonů jen v odůvodnění usnesení či v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozorové činnosti státního zástupce. Za souhlas podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je třeba považovat nejen úkony takto v zákoně výslovně označené, ale také další úkony státního zástupce, kterými vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu. Státní zástupce je oprávněn v rámci dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení usměrňovat činnost policejního orgánu a v rámci tohoto oprávnění také vyjádřit právní názor na posuzovanou věc.

Pro případ definice souhlasu bylo správně stěžovatelem poukázáno na skutečnost, že za něj ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. lze považovat nejen úkon státního zástupce takto výslovně označený a vyžadovaný (např. podle § 76 odst. 1, § 79 odst. 1, § 79a odst. 1, § 79c odst. 2, § 79e odst. 1, § 83b odst. 1 tr. ř. a dalších ustanovení), ale obdobně jako u pokynu též další úkony státního zástupce, jimiž vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu. Takový souhlas pak může být rovněž obsažen i v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozoru státního zástupce nad zachováváním zákona v přípravném řízení.

Bylo poukázáno na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, ze kterého vyplývá, že „I. Pokynem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu se rozumí nejen pokyn vydaný podle § 12d odst. 1 a 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, nebo pokyn podle § 174 odst. 2 písm. a) a d) tr. řádu, ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci. Přitom postačí uvedení těchto úkonů jen v odůvodnění usnesení či v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozorové činnosti státního zástupce. II. Souhlasem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. řádu jsou nejen úkony takto v zákoně výslovně označené, ale také i další úkony státního zástupce, kterými vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu“.

Současně platí, že za souhlas ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je třeba považovat i případ, kdy policejní orgán konající vyšetřování v určité trestní věci již před zahájením trestního stíhání obviněného věděl od dozorujícího státního zástupce, že usnesení o zahájení trestního stíhání bude akceptováno, na čemž nic nemění ani skutečnost, že dozorující státní zástupce dal k trestnímu stíhání souhlas způsobem, který trestní řád neupravuje, když bylo poukázáno na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 7 Tz 32/2013, podle kterého platí, že „Pokud policejní orgán konající vyšetřování v určité trestní věci již před zahájením trestního stíhání obviněného věděl od dozorujícího státního zástupce, že usnesení o zahájení trestního stíhání bude akceptováno, nemůže dozorující státní zástupce následně rozhodovat o stížnosti obviněného proti takovému usnesení. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dozorující státní zástupce dal k trestnímu stíhání souhlas způsobem, který trestní řád neupravuje.“.

Ze spisových podkladů zařazených u spisu vedeného u shora konkretizovaného policejního orgánu vyplývá, že dozorující státní zástupkyně v úředním záznamu ze dne 16. 3. 2017, č. j. 1 ZN 8315/2014-84 o provedené prověrce postupu policejního orgánu výslovně uvedla, že „… byl konzultován nástin usnesení o zahájení trestního stíhání K. Ch. a J. Z. …, text usnesení je třeba přepracovat, aby jednání mohlo být kvalifikováno jako trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 trestního zákoníku …“. V úředním záznamu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 1 ZN 8315/2014-86, o provedené prověrce postupu policejního orgánu výslovně uvedla, že „… akceptovala nově zpracované usnesení o zahájení trestního stíhání vůči Ch. a Z.“ a „bylo řešeno usnesení o zahájení trestního stíhání vůči obviněnému W. …“. Současně jsou u těchto záznamů připojeny i koncepty usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných Ch. a Z. a Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem také výrok usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného W. Navíc v úředním záznamu dozorující státní zástupkyně ze dne 2. 10. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-97, ohledně usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného W., hovoří o tom, že „… Policejní orgán však usnesení o zahájení trestního stíhání předběžně konzultoval s dozorovou státní zástupkyní a … sdělila, že hodlá usnesení potvrdit a stížnost zamítnout …“, k čemuž i poté došlo.

Obsah těchto vyjádření je takový, že nešlo o pouhé vzetí na vědomí postupu policejního orgánu, ale o jednoznačně vyjádřenou aktivitu ve směru působení na policejní orgán ve smyslu definice souhlasu a pokynu shora popsaných. K tomu přiměřeně též rozhodnutí publikované ve Sbírce rozhodnutí trestních pod č. 7/2010. Vše směřovalo k tomu, aby na jejich základě došlo k zahájení trestního stíhání všech tří obviněných usneseními policejního orgánu, kdy státní zástupkyně předem vyjadřovala s tímto souhlas. Ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. má zásadní význam pro zajištění objektivity rozhodování o stížnosti. Státní zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením a v jeho rámci nad činností jednotlivých policejních orgánů, je zásadně orgánem oprávněným k rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení těchto policejních orgánů. Výjimkou je ale situace, kdy tento státní zástupce sám dal souhlas nebo pokyn k vydání usnesení policejnímu orgánu. V důsledku toho by totiž nemohl zcela nestranným způsobem podanou stížnost přezkoumat a rozhodnout o ní. V těchto případech proto musí být taková stížnost jeho prostřednictvím předložena státnímu zástupci nadřízeného státního zastupitelství. Tyto zásady lze bezpochyby vztáhnout i na případ obviněných K. Ch., J. Z. a A. W., přičemž v duchu těchto zásad nebylo státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem postupováno. Z tohoto důvodu pak nemohla rozhodovat o stížnostech obviněných ale měla tyto stížnosti postoupit podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. k rozhodnutí nadřízenému státnímu zástupci (k tomu přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce rozhodnutí trestních pod č. 8/2013).

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-49, a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2017, č. j. 1 ZT 163/2017-98, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí, která na tato zrušená usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Věc poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ten rozhodne o všech stížnostech (srovnej stranu 2 i.f. stížnosti pro porušení zákona) všech tří obviněných proti dvěma usnesením orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Ústí nad Labem, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 3. 4. 2017, č. j. KRPU-107287-224/TČ-2014-041081-ST, a ze dne 3. 4. 2017, č. j. KRPU-107287-225/TČ-2014-041081-ST.

Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud.



Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 4. 2019


JUDr. Petr Šabata
předseda senátu


Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal