Rozhodnutí NS

26 Cdo 4084/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/23/2019
Spisová značka:26 Cdo 4084/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4084.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
07/30/2019
II.ÚS 2483/19
II.ÚS 2483/19
JUDr. Kateřina Šimáčková
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 4084/2018-203


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 10, IČO: 00063941, se sídlem v Praze 10, Vršovicích, Vršovická 1429/68, proti žalovanému J. F., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janem Krčem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 577/33, o vyklizení bytu, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 70/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017, č. j. 28 Co 286/2017-166, t a k t o :


I. Dovolání se odmítá.
    II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

    O d ů v o d n ě n í :

    Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 4. 2014, č. j. 7 C 70/2013-41, uložil žalovanému povinnost „vyklidit byt č. XY o velikosti 3+1 s příslušenstvím v 10. podlaží domu ulice XY , k. ú. XY a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů po zajištění přístřeší“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.). K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 2. 2015, č. j. 28 Co 460/2014-75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

    Uvedená rozhodnutí napadl žalovaný žalobou na obnovu řízení, podanou u soudu prvního stupně dne 10. 11. 2015. Tvrdil, že jeho otec jako zmocněnec uzavřel jeho jménem s žalobkyní ústní dohodu o úhradě dlužného nájemného do 31. 3. 2013, žalobkyně však tuto dohodu nerespektovala a dala mu výpověď z nájmu bytu, kterou považuje za neplatnou. Plnou moc, kterou dne 29. 11. 2012 udělil otci k jednání se žalobkyní, označil jako nový důkaz, který v původním řízení nemohl použít.

    Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 10. 2016, č. j. 7 C 70/2013-132, žalobu na obnovu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 70/2013 zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

    K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 9. 2017, č. j. 28 Co 286/2017-166, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Své rozhodnutí založil na závěru, že uváděné nové skutečnosti a důkazy (plná moc, údajná absence souhlasu rady městské části) žalovaný mohl použít v původním řízení a že ani nemohou pro něj přivodit příznivější rozhodnutí, neboť se týkají platnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou však již v řízení o vyklizení bytu přezkoumávat nelze.

    Dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce naplnění důvodu obnovy řízení v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

    Podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pravomocný rozsudek soudu může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Podle ustálené judikatury pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení postačuje, že se jeví pravděpodobným, že tyto skutečnosti, rozhodnutí a důkazy mohou pro navrhovatele přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; není tedy třeba, aby soud v tomto směru dospěl k celkem bezpečnému závěru (srov. např. odvolatelem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1419/2000).

    Tím, zda uváděné skutečnosti a důkazy (jimiž žalovaný zpochybňoval platnost výpovědi z nájmu bytu ze dne 26. 2. 2013) by mohly přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí, se odvolací soud zabýval a uzavřel, že v řízení o vyklizení bytu již žalovaný nemůže úspěšně uplatňovat námitku neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Uvedený závěr odvolacího soudu přitom odpovídá ustálené soudní praxi, podle níž je lhůta k podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, lhůtou hmotněprávní prekluzivní. Nepodá-li nájemce žalobu v tam uvedené šedesátidenní lhůtě, je povinen byt – po skončení nájemního poměru uplynutím výpovědní lhůty (§ 711 odst. 2 obč. zák.) – vyklidit. V řízení o vyklizení bytu již nelze k neplatnosti výpovědi z nájmu bytu přihlížet (srov. např. odvolacím soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007, či ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2423/2012, nebo usnesení téhož soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3860/2012). Nejsou-li uváděné skutečnosti a důkazy způsobilé přivodit pro dovolatele příznivější rozhodnutí, nelze obnovu řízení (již proto, aniž by bylo nutné posuzovat splnění ostatních předpokladů) povolit.

    Námitka dovolatele, že odvolací soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, ačkoli svou neúčast u jednání včas omluvil a požádal o odročení jednání, je z obsahového hlediska uplatněním zmatečnostní vady ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se uplatní i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017).

    Dovolací soud nepřehlédl ani to, že dovolatel dovolání podává proti celému rozhodnutí odvolacího soudu, tedy jakoby i proti výroku o náhradě nákladů řízení. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného usnesení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.

    Za této situace není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

    Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

    P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

    Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

    V Brně dne 23. 4. 2019


    JUDr. Jitka Dýšková
    předsedkyně senátu