Rozhodnutí NS

7 Tdo 1242/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/08/2018
Spisová značka:7 Tdo 1242/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1242.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1242/2018-28


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 11. 2018 o dovolání obviněného L. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 12 To 139/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 46/2017 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá.

Odůvodnění

Obviněný L. V. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 7. 2018, č. j. 12 To 139/2018-337, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání (zaměřené proti výroku o vině i trestu) proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 3. 2018, č. j. 3 T 46/2017-310, jímž byl uznán vinným pod bodem 1) zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s ostrahou.

Dovolání obviněný zaměřil proti výrokům o vině a odkázal na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněnými námitkami vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, včetně toho, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly. Vyjádřil názor, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je extrémní rozpor a že svědci si možná celou věc vymysleli, případně „nafoukli“. V tomto směru rozvedl své námitky, které shrnul tak, že jednání kladeného mu za vinu se mohl ve skutečnosti dopustit A. H. Dále namítl, že v hlavním líčení byl v rozporu s § 211 odst. 6 tr. ř. čten úřední záznam o vysvětlení podaném P. V. bez souhlasu obviněného a státního zástupce. Ačkoli z tohoto důkazu soud nevycházel, je tímto postupem podle dovolatele znehodnoceno celé řízení, neboť jde o „plod otráveného stromu“. Vyslovil názor, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i předcházející řízení a aby sám rozhodl o zproštění obžaloby.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že obviněný dovolání odůvodnil skutkovými a procesními námitkami, které nespadají pod uplatněné dovolací důvody. Navíc jsou skutkové závěry soudů, které obviněný zpochybňuje, podepřeny obsahem provedených důkazů. Napadené rozhodnutí podle státní zástupkyně není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Státní zástupkyně navrhla dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy. Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný tudíž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, kterou založil na existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předchozím řízení.

Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.

Jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění nalézacího soudu, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočívá v podstatě v tom, že obviněný dne 21. 9. 2016 mezi 15. a 16. hodinou v XY v parku v ulici XY v přítomnosti svého bratra P. V. a A. H. pohrůžkou zbití poškozeného Z. H. i jeho partnerky D. K. přinutil poškozeného k vydání částky 2 000 Kč. Přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku spočívá podle výroku rozsudku v podstatě v tom, že obviněný v přesně nezjištěné době v průběhu října 2016 a dále mezi 15. 2. 2017 a 4. 4. 2017 na různých místech XY vyhrožoval Z. H. a D. K. různými formami násilí v souvislosti s jejich svědectvím v řízení o výše popsaném zločinu loupeže.

Dovolání založil obviněný především na námitkách ve vztahu k trestnému činu loupeže (bod 1 výroku o vině), které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení, založenou na tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil, částku 2 000 Kč si od poškozeného pouze půjčil a později mu ji vrátil. K trestnému činu nebezpečného vyhrožování konkrétní námitky neuplatnil. Uvedené dovolací námitky mají vyloženě skutkovou povahu, a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Totéž platí o procesní námitce ohledně čtení úředního záznamu o podání vysvětlení P. V. Navíc jde o námitky, s nimiž se přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, na jehož usnesení lze odkázat.

Konkrétně námitkou týkající se čtení zmíněného úředního záznamu se zabýval na straně 4 svého rozhodnutí se závěrem, že sice jde o procesní vadu, jestliže byl úřední záznam čten bez splnění zákonných podmínek § 211 odst. 6 tr. ř., avšak nikoli o vadu, která by znehodnocovala další provedené důkazy. Doktrína „plodů z otráveného stromu“ (fruit of the poisonous tree) – pokud o její aplikaci v podmínkách českého trestního řízení vůbec lze relevantně uvažovat – se na daný případ nemůže vztahovat už proto, že její podstata spočívá v ochraně proti kontaminaci dalších důkazů důkazem protiprávně opatřeným. V daném případě dovolatel namítá nikoli znehodnocení dalších důkazů (plodů) z nezákonného důkazu, nýbrž údajné ovlivnění soudu obsahem tohoto nezákonně provedeného důkazu. Použitá argumentace se tudíž s podstatou uvedené námitky míjí. Kromě toho dovolatel napadl nikoli proces opatření důkazu, nýbrž způsob jeho provedení v hlavním líčení.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Náchodě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný extrémní rozpor. Ten nemůže být založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě odůvodnily. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soudy odpovídajícím způsobem zhodnotily a svůj postup vysvětlily v odůvodněních svých rozhodnutí. Zabývaly se i tím, že podle odborného vyjádření z oboru odorologie (metody pachové identifikace) byla na peněžence poškozeného zajištěna pachová stopa A. H., a s tímto důkazem se v kontextu ostatních důkazů a situace na místě činu odpovídajícím způsobem vypořádaly.

V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem dovolacího řízení jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Jestliže dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 11. 2018



JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu


Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák