Rozhodnutí NS

26 Cdo 4444/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/21/2019
Spisová značka:26 Cdo 4444/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4444.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 4444/2018-364


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně I. Z., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6 – Hradčanech, Tychonova 221/1, IČO 60162694, s adresou pro doručování Ministerstvo obrany ČR, Odbor pro právní zastupování, Praha 6, náměstí Svobody 471/4, o zaplacení 334.701 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 218/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2018, č. j. 15 Co 542/2017-340, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 1. 2018, č. j. 15 Co 542/2017-340, odmítl odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 25. 4. 2017, č. j. 8 C 218/2009-299, jímž uložil žalované zaplatit žalobkyni 55.933 Kč, potvrdil ho ve výrocích II. - V., jimiž soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení 278.768 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (dále jen „potvrzující výrok“); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku a výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.

Dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§ 237–238a o. s. ř.) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelka pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu, aniž by bylo z jejího podání zřejmé, kterou judikaturu při svých úvahách nerespektoval, popř. která by měla být postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána, nevymezuje ani žádnou právní otázku – na které napadené rozhodnutí spočívá – jež by doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena.

Dovolatelka zpochybňuje právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (konkrétně znaleckého posudku), tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který k dispozici nemá (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci.

Rovněž námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal se všemi námitkami uplatněnými v řízení a že své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.).

Dovolatelka sice napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, avšak tento výrok napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 237, § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 21. 1. 2019


JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu