Rozhodnutí NS

8 Tdo 36/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/27/2018
Spisová značka:8 Tdo 36/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.36.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vydírání
Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:A
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 36/2018-42


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2018 o dovolání obviněné M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8 2017, sp. zn. 6 To 265/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 53/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. M. odmítá.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 66 T 53/2017, byla obviněná M. M. uznána vinou zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, kterého se dopustila skutkem popsaným tak, že poté, co bylo dne 17. 7. 2016 policejním komisařem Policie České republiky, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, Územního odboru Bruntál, oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování Bruntál pod sp. zn. KRPT-91238/TČ-2016-070181, zahájeno trestní stíhání D. M. a M. F. pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, které nebylo ukončeno, obviněná, manželka D. M., vědoma si toho, že v předmětné věci vystupuje jako svědek M. P. zástupce poškozené společnosti Alpex Obaly, s. r. o., v jejímž areálu došlo k opakovaným krádežím výrobního materiálu, a byl předvolán policejním orgánem, aby ve věci svědčil, zaslala mu, v úmyslu jej zastrašit a ovlivnit tak jeho výpověď před orgány činnými v trestním řízení, na jeho mobilní telefon zn. Samsung Galaxy S2, účastnického čísla, v níže uvedených dnech SMS, a to prostřednictvím webového SMS portálu provozovaného společností Interactive Marketing, s. r. o., z IP adresy, přičemž SMS se na jeho mobilním telefonu zobrazila jako odesílaná z telefonního čísla:
- dne 9. 8. 2016 v době mezi 07.49 a 07.50 hodin, v níž uvedla: „Kopie sesitu ze starozitne skrine ma HK. Upravovane uc zaverky a další pikantni data. Staci objasnit. Vem si znovu kalkulacku, prepocitej a vaz slova“
a dále z telefonního čísla dne 15. 8. 2016:
- v 11.10 hodin, v níž uvedla: „Pochopil jsi vaznost situace? Kopii slozky obdrzel clovek z FU s patricnyma vzorcema pro objasneni. Tentokrat zduvodneni o vyrobni nepresnosti neprojde“,
- v 11.22 hodin, v níž uvedla: „Jedna se o mnoha milionovy danovy unik. Falsovani uzaverek atd. Dej skodu dolu pod pul mega nebo se rozpouta peklo“,
- v 11. 28 hodin, v níž uvedla: „Tvuj vyslech na fu moc pobavil, jak si se udal. I ta zmije co si hrejes u sebe co za prachy udela vse a na tvoji kopirce“.

2. Za tento zločin soud prvního stupně obviněnou odsoudil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a devíti měsíců, jehož výkon jí podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků.
    3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. 6 To 265/2017, podle § 256 tr. ř. zamítl.
    II. Dovolání a vyjádření k němu

    4. Citované usnesení odvolacího soudu napadla obviněná prostřednictvím obhájkyně z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř. dovoláním. K důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. uvedla, že nezpochybňovala existenci SMS zpráv ani správnost skutkových zjištění, ale zdůraznila, že z důkazů nutně nevyplývá, že by čin spáchala právě ona, ale vytýkala nedostatek právního posouzení spatřovaný v tom, že znění SMS popsané ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně není dostačující pro závěr o naplnění objektivní stránky zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Namítala tak, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
      5. Obviněná výhrady soustředila i proti rozhodnutí odvolacího soudu, neboť se dostatečně nevypořádal s námitkami uplatněnými v jí podaném odvolání, ale jen stručně shrnul správnost skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně a rovněž dostatečně nereagoval ani na jí uváděnou obhajobu.
        6. Prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněná namítala, že u Krajského soudu v Ostravě jsou do senátu č. 6 To, jenž v její věci rozhodoval, zařazeni čtyři soudci, a to JUDr. Renata Prausová jako předsedkyně tohoto senátu a JUDr. Milan Ihnát, JUDr. Jaroslava Miketová a Mgr. Petr Tajdus jako soudci. Z rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě platného v době rozhodování však vyplývá, že u senátů, do nichž jsou zařazeni více než tři soudci, sestavuje tříčlenný senát právě předseda daného senátu, přičemž dbá o rovnoměrné zatížení soudců. Tudíž senát 6 To byl obsazen na základě rozhodnutí soudního funkcionáře (předsedkyně senátu) podle rozvrhu práce, ve kterém absentují účinné záruky proti libovůli soudních funkcionářů při určování obsazení senátu ad hoc, v důsledku chybějících transparentních a předem stanovených obecných pravidel pro určení konkrétní obsazenosti senátu. Poukázala tím na nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, jenž stanovil pravidla pro přidělování soudní agendy, která musí být stanovena přímo v rozvrhu práce (formální aspekt) a musí být transparentní, obecná, určená předem a musí obsahovat záruky proti případnému zneužití (materiální aspekt). Podle obviněné však rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě uvedené podmínky nesplňuje.
          7. V závěru dovolání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. 6 To 265/2017, a podle § 265l tr. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
          8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání poukázal na to, že výhrady podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. tento důvod obsahově nenaplňují. Konstatoval však, že je evidentní, že složení senátu 6 To Krajského soudu v Ostravě odpovídalo ustanovení § 31 odst. 2 písm. b) tr. ř. Obviněná nenamítala ani vadu spočívající v tom, že by v její trestní věci rozhodovali jiní soudci Krajského soudu v Ostravě než ti, kteří jsou určeni rozvrhem práce tohoto soudu, a nespatřovala porušení ústavního práva na zákonného soudce, ale brojila pouze obecně proti rozvrhu práce jako takovému, jemuž vytýkala, že neobsahuje dostatečně transparentní pravidla pro určení, kteří ze čtyř soudců zařazených do senátu 6 To budou při rozhodování konkrétní trestní věci v tříčlenném senátě zasedat. Neuvedla žádné konkrétní okolnosti, z nichž by dovozovala, že senát rozhodující o jejím odvolání byl složen účelově, a tudíž její námitky nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. podřadit ani při jeho značně extenzivním výkladu, a v dovolacím řízení k nim nelze přihlížet (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 128/2017). Jak vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu, právo na zákonného soudce slouží především k ochraně proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, a nelze je zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí soudu.
            9. K námitkám podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněná jimi sice vytýkala objektivní stránku zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, avšak nespecifikovala, v čem má spočívat nesoulad soudy učiněných skutkových zjištění a objektivních znaků uvedeného zločinu. Argumenty obviněné svědčí spíše pro polemiku s tím, jak odvolací soud interpretoval obsah jejího odvolání, když velká část námitek směřovala proti skutkovým zjištěním zejména, pokud tvrdila, že předmětné SMS mohla zaslat jiná osoba. Ke správnosti použité právní kvalifikace poukázal na to, že SMS obsahovaly pohrůžku, že finančnímu úřadu budou oznámeny nesrovnalosti v účetnictví a údajný mnohamilionový daňový únik ve firmě personálně spojené s poškozeným. Jednalo se o pohrůžku jiné těžké újmy, neboť šetření finančního úřadu s ohledem na jeho dopady lze považovat za jinou těžkou újmu ve smyslu § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zástupce sice připustil, že z některých SMS při izolovaném posuzování jejich obsahu nevyplývá, k jakému konkrétnímu konání měl být poškozený nucen, kladl však důraz na zprávu zaslanou poškozenému dne 15. 8. 2016 v 11.22 hod., z níž vyplynul celkem jasně formulovaný požadavek, aby poškozený v trestním řízení vypovídal tak, že škoda způsobená společnosti Alpex Obaly, s. r. o., by nepřesáhla částku 500.000 Kč, a tedy nedosáhla znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, pro který bylo vedeno trestní stíhání manžela obviněné. Státní zástupce zdůraznil komplexní posouzení obsahu všech SMS ve skutkových zjištěních citovaných, které odpovídá objektivním znakům zločinu vydírání podle § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. K celému dovolání ze všech uvedených důvodů navrhl, aby ho Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
              10. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněné k případné reakci, kterou však Nejvyšší soud do okamžiku konání neveřejného zasedání neobdržel.


              III. Přípustnost a další formální podmínky dovolání

              11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek, a proto je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněnou, a tedy osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Z obsahu spisu dále zjistil, že dovolání bylo podáno včas, protože je obviněná uplatnila ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a u soudu prvního stupně, jenž v této věci rozhodl (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
                12. Při splnění těchto základních formálních podmínek Nejvyšší soud posuzoval, zda v dovolání označené důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř. odpovídají jejich zákonnému vymezení, neboť napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející lze podrobit věcnému přezkoumání jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř.
                  13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze použít, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř. Z uvedených dvou alternativ, na nichž je tento důvod založen (odmítnutí bez splnění procesních podmínek či věcné zamítnutí), jde v přezkoumávané věci o druhou variantu, protože odvolací soud na podkladě odvolání podaného proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 254 odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí věcně přezkoumal a podle § 256 tr. ř. odvolání jako nedůvodné zamítl. Uvedené alternativně zmíněného dovolacího důvodu odpovídá i to, že obviněná v projednávané trestní věci shledala též vady v přezkoumávaných rozhodnutích, které namítala prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř.
                    IV. Výhrady proti nezákonnému soudci

                    14. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze uplatnit, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Z uvedené dikce plyne, že tento důvod slouží k nápravě vad týkajících se věcné nepříslušnosti soudu, anebo nesprávného obsazení soudu, a souvisí s otázkou zákonného soudce, která spadá do rámce základního práva na zákonného soudce, k níž Ústavní soud podřadil i požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, pro účastníky řízení [nález sp. zn. III. ÚS 200/98 ze dne 17. 12. 1998 (N 155/12 SbNU 423), nález sp. zn. III. ÚS 293/98 ze dne 21. 1. 1999 (N 11/13 SbNU 71), nález sp. zn. III. ÚS 182/99 ze dne 25. 5. 2000 (N 77/18 SbNU 169)]. Tyto maximy nebrání využití výpočetní techniky při rozdělování soudní agendy, jakož i využití matematických metod, jež představují základ algoritmu přidělování věcí. Zároveň však z nich, jako jejich důsledek, vyplývá nezbytnost výslovného označení takovýchto metod, resp. nezbytnost popisu algoritmu, jež je východiskem programů pro výpočetní techniku a jejího využití při přidělování věcí. V opačném případě nelze považovat rozvrh práce soudu za souladný se zásadami předvídatelnosti a transparentnosti přidělování soudní agendy, a tudíž přidělení věci za porušení těchto podmínek nutno považovat za porušení ústavního práva na zákonného soudce podle článku 38. odst. 1 Listiny základních práv a svobod [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1302/10 (N 77/61 SbNU 239)].
                      15. S ohledem na to, že obviněná vytýkala způsob, jímž byl sestaven senát 6 To, jenž v její věci rozhodoval, a tvrdila, že rozvrh práce nebyl dostatečně transparentní, je třeba uvést, že za nesprávně obsazený soud se považuje, jestliže jeho obsazení neodpovídalo ustanovením § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (dále „zák. č. 6/2002 Sb.“). Pokud jde o obecné zásady, pro obsazení krajského soudu podle § 31 zák. č. 6/2002 Sb. platí, že rozhoduje v senátech. Samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy. Senáty krajského soudu se skládají z předsedy senátu a 2 přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech, anebo předsedy senátu a 2 soudců v ostatních případech.

                      16. Nejvyšší soud v přezkoumávané věci posuzoval obviněnou vytýkaný způsob přidělování věci v senátě 6 To, a to na základě rozvrhu práce na rok 2017 Krajského soudu v Ostravě, pro trestní odvolací úsek, z jehož obsahu zjistil, že senátu 6 To předsedala JUDr. Renata Prausová a jeho členy byli JUDr. Milan Ihnát, JUDr. Jaroslava Miketová a Mgr. Petr Tajdus. Podle „Poznámky“ k tomuto rozvrhu práce platilo pravidlo, že „předseda senátu organizuje práci v jím řízeném senátě, u senátů, do kterých jsou zařazeni více než 3 soudci, sestavuje tříčlenný senát, přičemž dbá o rovnoměrné zatížení soudců, rozhoduje o přidělení napadlých věcí jednotlivým členům senátu, rovněž dbá na rovnoměrné přidělování spisů, dohlíží na plynulost vyřizování věcí přidělených do jím řízeného senátu“. Vedle tohoto rozvrhu práce Nejvyšší soud vycházel i ze zprávy (viz č. l. 29 spisu sp. zn. 8 Tdo 36/2018), již si od Krajského soudu v Ostravě vyžádal s požadavkem, aby v ní soud vyložil faktický postup při přidělování věci do tohoto senátu, a z níž vyplynulo, že trestní věci napadlé do uvedeného senátu jsou vloženy pracovnicí soudu k tomuto výlučně určenou, do počítačového programu LotusNotes při zohlednění specializací podle rozvrhu práce jednotlivým senátům. Následně je věc přiřazena k takto určenému senátu podle rozvrhu práce, kdy obecnou agendu – stížnostní a odvolací, počítač sám po přednostním respektování specializací přidělí podle percentuálního nápadu v souladu s rozvrhem práce do senátu To, který je na řadě. Poté vedoucí soudního oddělení 6 To jednotlivé věci zapisuje, přiřazuje jednotlivým soudcům, a to v senátě 6 To v poměru 1:1:1:1. Věc je zapsána do evidence v počítači s určením osoby soudce referujícího a předsedy senátu. V senátě 6 To je stanoveno, že věc přidělenou soudkyni JUDr. Jaroslavě Miketové předsedá předsedkyně senátu JUDr. Irena Prausová, předseda senátu JUDr. Milan Ihnát předsedá věci napadlé Mgr. Petru Tajdusovi, třetí člen senátu je předem určen plánem jednacích dnů tohoto senátu podle připojené přílohy. Přehled jednacích dnů se složením v podobě konkrétních osob tvořících členy senátu 6 To je běžně vyvěšen a přístupný na nástěnce trestní kanceláře.
                        17. Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud nemohl přisvědčit dovolatelce, že by se v přezkoumávané věci jednalo o porušení práva na zákonného soudce, protože, i když rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě není zcela transparentní ve všech detailech, je dostatečný k tomu, aby stanovil pravidla pro přidělování věci do konkrétních senátů tak, že je vyloučena možnost lidského zásahu, protože přidělování je prováděno zásadně elektronicky. Jestliže byl napadán konkrétně způsob rozvržení spisů napadlých do senátu 6 To, byť tato skutečnost není řešena rozvrhem práce, je zřejmé, že je zaveden systém, který rozvrh práce předpokládá. Který soudce z konkrétních čtyř soudců do tohoto senátu zařazených a za předsednictví kterého z nich bude každá konkrétní věc projednávána, pro senáty určuje systém na základě předem stanovených pravidel, s nimiž se účastníci řízení mohou seznámit před zahájením věci, neboť jde o Přílohu k rozvrhu práce, která je vyvěšována způsobem, jenž rovněž limituje obavy z libovůle či jiných netransparentních praktik soudců, kteří tyto věci rozhodují.
                          18. Podle takto učiněných zjištění Nejvyšší soud shledal, že rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě obsahuje předem stanovená obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří ve věci budou rozhodovat. Tato pravidla byla respektována jak při prvotním přidělení věci, tak i při případném následném přerozdělení téže věci ve smyslu § 41 až 45 zákona č. 6/2002 Sb., což je ústavně konformní. Rozdělení věcí, jak je z uvedeného zjištění Nejvyššího soudu patrné, nebylo přenecháno na soudním funkcionáři, a není důvodu se obávat, že takové uspořádání ohrožovalo nezávislost soudců a důvěru veřejnosti v soudní moc, ani nezbavilo účastníky řízení účinné ochrany proti účelové manipulaci. Z těchto důvodů soudci, kteří v přezkoumávané věci u soudu druhého stupně rozhodovali, tj. JUDr. Renata Prausová, JUDr. Jaroslava Miketová a Mgr. Petr Tajdus, a byli k rozhodování v dané věci povoláni na základě obviněnou kritizovaného postupu, jsou zákonnými soudci ve smyslu článku 38 odst. 1 Listiny, přičemž tento postup je v souladu i s nedílnou komponentou práva na nezávislý a nestranný soud chráněného článkem 36 odst. 1 Listiny a článkem 6 odst. 1 Úmluvy.
                            19. V přezkoumávané věci Nejvyšší soud nad rámec uvedeného považuje za vhodné též zmínit, že předsedkyně senátu 6 To JUDr. Renata Prausová, která řídí a organizuje činnost senátu 6 To, nebyla tím, kdo určuje, který ze členů tohoto senátu bude konkrétní věc do tohoto senátu napadlou rozhodovat, jak v dovolání tvrdila obviněná. Takové určení je dáno systémem stojícím zcela mimo její vůli, tedy neurčila samu sebe [srov. k tomu přiměřeně např. nález z 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 307/03 (N 76/33 SbNU 243); případně usnesení ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/2015, uveřejněné pod č. 9, ve sv. 78 Sb. nál. a usn. ÚS ČR]. Současně bylo možné zjistit, jak soudům ukládá nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15 (N 115/81 SbNU 795), na základě jakých pravidel jsou nově napadlé věci přidělené podle rozvrhu práce do vícečlenných senátů, tj. do senátů složených z více než tří soudců, přerozdělovány, a že se tak neděje řídícím předsedou takového senátu, ale zcela nezávisle na jeho vůli.
                              20. Jen pro úplnost lze shrnout, že i když pravidla pro přidělování věcí jednotlivým soudcům v rámci vícečlenných senátů nejsou přímo v rozvrhu práce blíže specifikována a rozvrh práce není v tomto směru zcela konkrétní, napadeným rozhodnutím nebylo porušeno právo obviněné na zákonného soudce. Významné je pro tento závěr Nejvyššího soudu i to, že obviněná netvrdí a nedokládá konkrétní manipulaci či účelové přidělení věci, nýbrž porušení svých procesních práv dovozuje pouze z přílišné obecnosti rozvrhu práce na krajském soudu [k tomuto srov. v usnesení Ústavní soud ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 3298/17 (bod 28.)].
                                21. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud obviněnou vytýkané pochybení na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. v posuzované věci neshledal, protože po přezkoumání způsobu přidělování věcí do vícečlenných senátů trestního úseku Krajského soudu v Ostravě neshledal takové vady, které by mohly zakládat pochybnost o tom, že senát, který předmětnou trestní věc rozhodoval, byl soudem, který nebyl náležitě obsazen.
                                  V. Námitky proti právní kvalifikaci
                                    22. Výhrady obviněná v dovolání uplatnila i prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když zpochybňovala naplnění znaků zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, protože měla za to, že znění SMS popsané ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně není pro tuto právní kvalifikaci dostačující. Tyto námitky odpovídají dikci uplatněného dovolacího důvodu, protože prostřednictvím § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat napadeným rozhodnutím nesprávnost použité právní kvalifikace nebo jiné nesprávné právní posouzení skutku. O tento důvod je možné dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), a dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.].
                                    23. Obviněná prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. soudům nižších stupňů vytýkala nesprávnost použité právní kvalifikace spatřované v absenci objektivní stránky zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, což s zákonným vymezením tohoto dovolacího důvodu koresponduje, neboť jde o výhrady proti právní kvalifikaci. Nejvyšší soud proto posuzoval opodstatněnost této hmotněprávní námitky, s níž se však již soudy obou stupňů v přezkoumávaných rozhodnutích v potřebné míře vypořádaly. Zejména soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku na stranách 7 a 8 vysvětlil, že obviněnou zaslané SMS časově spadají do období, kdy bylo vedeno trestní stíhání proti jejímu manželovi, v němž M. P. jako zástupce poškozeného opakovaně podával vysvětlení a posléze vypovídal v procesním postavení svědka. Zabývaly se obsahem a smyslem SMS, jež obviněná odesílala z uvedených telefonních čísel. Přes jejich jednoduchý a zčásti i kusý text, z dokazování dovodily s ohledem na zjištěné souvislosti, že zmíněné zprávy obsahovaly pohrůžku iniciováním finanční kontroly ze strany finančního úřadu, a to na základě oznámení vykonstruovaných daňových úniků a falšovaného účetnictví. Rovněž z jejich obsahu shledaly, že obviněná uvedené výhrůžky uskuteční, jestliže poškozený ve své svědecké výpovědi neupraví údaj o výši škody, která mu, resp. společnosti Alpex Obaly, s. r. o., měla být jednáním trestně stíhaného manžela obviněné D. M. způsobena krádežemi, kterých se vůči společnosti Alpex Obaly, s. r. o., dopouštěl. Obviněná požadovala, aby M. P. ve své výpovědi snížil alespoň o 500.000 Kč („mega“) výši způsobené škody, anebo „se rozpoutá peklo“. Správnost uvedených právních závěrů potvrdil ve svém usnesení i odvolací soud (srov. strany 3 a 4 jeho usnesení).
                                      24. Nejvyšší soud v uvedených závěrech soudů obou stupňů neshledal podstatné nedostatky, protože skutečnosti popsané ve výrokové části rozsudku svědčí o správnosti popsaných závěrů, a tím i o naplnění znaků zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, jejž spáchá ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, páchá-li takový čin na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti.
                                        25. Jestliže obviněná nesprávnost uvedeného právního posouzení shledávala v nenaplnění objektivní stránky, je nutné zmínit, že ta spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Je tedy zřejmé, že prostředkem nátlaku na vůli poškozeného jsou násilí, pohrůžka násilím nebo jiné těžké újmy a pachatel jimi působí, aby si vynutil z jeho strany takové chování, by si tím zajistil cíl, k němuž směřuje. Takový jeho cíl však musí být adresován poškozenému a ten jej musí vnímat. Pokud jde o prostředky, jež k tomu pachatel zvolí, nejsou předepsány a může se jednat o formu ústní, písemnou, nebo dokonce tak může činit i tím, že pohrůžku nesdělil poškozenému přímo, ale oznámil mu ji prostřednictvím třetí osoby [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1172/2008 (uveřejněné pod č. 50/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
                                          26. Ani skutečnost, že obviněná použila k nátlaku na svědka M. P. mobilní telefon a působila na jeho vůli zasláním SMS, v nichž svůj nátlak na něj vyjádřila, resp. formulovala výhrůžky, nebrání závěru o naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu. Přestože jde o písemnou formu vyjádřenou prostřednictvím komunikačního přístroje, který je k tomu účelu určen, není vyloučeno, aby jeho prostřednictvím byly výhrůžky pachatelem poškozenému zasílány s cílem donutit jej, aby podle požadavků obviněného něco konal, opomenul nebo trpěl, a to v nich vyjádřenou pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy. V této věci je významné zejména to, že obviněná znala telefonní číslo poškozeného a na něj mu výhrůžné SMS zaslala. Pro takový závěr je rozhodné, že podle obsahu SMS je dostatečně zřejmý a jasný jak záměr obviněné, tak i povaha výhrůžek, stejně jako i obsah toho, k čemu poškozeného nutila.
                                            27. K povaze použité pohrůžky v přezkoumávané věci je třeba uvést, že obviněná všechny čtyři SMS formulovala i přes jejich stručnost, při znalosti potřebných souvislostí zcela srozumitelně a v kontextu s tím, o jaké výhrůžky šlo a k čemu směřovaly. Právě tyto vzájemné vazby soudy obou stupňů zcela správně posuzovaly ve vztahu k trestnímu stíhání manžela obviněné, které bylo vedeno pro trestnou činnost, jíž se dopustil na úkor společnosti, jejímž představitelem byl adresát SMS M. P., jenž měl v uvedeném trestním řízení pozici poškozeného, a tudíž svědka. Důvodem nátlaku obviněné vůči němu bylo, aby svou výpověď v tomto řízení změnil, a to ku prospěchu jejího manžela tak, aby jím způsobená škoda mohla být ponížena pod hranici 500.000 Kč („mega“), což by ve výsledku znamenalo nepoužití odstavce 4 § 205 tr. zákoníku, pro který byl stíhán, ale případně možnost nižší právní kvalifikace s mírnější trestní sazbou. Slovní obraty, které obviněná použila, odpovídají těmto skutečnostem, a soudy je ve svých závěrech zcela logicky vyjádřily a podaly k nim potřebné a dostatečné vysvětlení, jež s obsahem spisu plně koresponduje.
                                              28. Pokud jde o obsahovou stránku obviněnou uvedených výhrůžek, ty vyjadřují povahu hrozby na právech či dobré pověsti, protože obviněná jimi hrozila, že s ohledem na konkrétní skutečnosti (listinné materiály ve skříni apod.) zajistí, že bude na poškozenou společnost u správce daně podáno, zřejmě nepravdivé udání pro daňové úniky. Takovou výhrůžku soudy v souladu s povahou možných problémů, které by pro společnost nastaly, zejména prokazovat neoprávněnost zmíněného udání, a být vystaveni poškození své cti, považovaly za hrozbu těžkou újmou ve smyslu § 175 odst. 1 tr. zákoníku [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 1978, sp. zn. 7 Tz 33/78 (uveřejněné pod č. 10/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Za této podmínky to může být i hrozba újmou na majetku, která není násilím na věci, ale např. zhoršením výdělečných možností poškozeného. Je přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil či nikoli [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1981, sp. zn. 6 Tz 12/81 (uveřejněné pod č. 27/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 476/2009 (uveřejněné pod č. 23/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Podstatné je, že šlo o jednání neoprávněné. I v případě, kdyby byl pachatel přesvědčen o správnosti a důvodnosti oznámení tvrzeného jednání obviněné, nemůže být toto jednání prostředkem k tomu, aby na poškozeném vynucovala, aby něco konal, opomenul nebo trpěl [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 1978, sp. zn. 7 Tz 33/78 (uveřejněné pod č. 10/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
                                                29. Ze všech uvedených důvodů nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že obviněná činem, jenž jí je kladen za vinu, naplnila po objektivní stránce znaky zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. K této kvalifikované skutkové podstatě je jen pro úplnost, když obviněná vůči ní žádné výhrady nevznesla, vhodné uvést, že podmínkou trestnosti jednání pachatele podle § 175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku je, že vydírání bylo spácháno na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi z pohnutky zde uvedené, tj. v souvislosti s výkonem jejich povinnosti. Postačí jakákoli byť vzdálená souvislost. V této věci se jednalo o to, aby svědek nevypovídal proti manželu pachatelky v trestním řízení. Z hlediska zavinění ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku obviněná o těchto okolnostech věděla, a to nejen, že čin je páchán na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi, ale též že se tak děje „v souvislosti“ s výkonem jejich povinnosti (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1755).
                                                  30. Aplikují-li se tyto obecné teze na posuzovaný případ, je zřejmé, že jednání obviněné popsané ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, které bylo zjištěno a prokázáno výsledky důsledně provedeného dokazování (srov. strany 3 až 6 rozsudku soudu prvního stupně), o jehož správnosti nemá Nejvyšší soud pochyb a jež ani sama obviněná nikterak nezpochybnila, vyjma lakonické poznámky, že předmětné SMS nutně nemusela psát ona, ale mohl to být i někdo jiný, vykazuje všechny znaky skutkové podstaty vymezené v § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, jak soudy v přezkoumávaných rozhodnutích správně shledaly.
                                                    31. Na základě všech uvedených skutečností, když Nejvyšší soud uvážil výhrady obviněné i výrokovou část včetně odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu, shledal, že její výhrady jsou nedůvodné.
                                                      VI. Závěr

                                                      32. Nejvyšší soud poté, co ze všech rozvedených důvodů dospěl k závěru, že z obsahu dovolání a z příslušného spisu je dostatečně patrné, že rozhodnutí a jemu předcházející řízení netrpí dovolatelkou vytýkanými vadami, když šlo o námitky sice pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř. většinou obsahově podřaditelné, avšak nedůvodné, její dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

                                                      Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
                                                      V Brně dne 27. 2. 2018

                                                      JUDr. Milada Šámalová
                                                      předsedkyně senátu