Rozhodnutí NS

7 Td 11/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/20/2019
Spisová značka:7 Td 11/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.11.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Delegace
Místní příslušnost
Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 tr. ř.
§ 25 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Td 11/2019-11611


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 3. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných T. H., narozeného XY v XY, trvale bytem XY a J. K., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 149/2018, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti a návrhu na delegaci takto:


Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud ve Strakonicích.

Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Strakonicích neodnímá.

Odůvodnění:


Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích podal dne 20. 12. 2018 u Okresního soudu ve Strakonicích obžalobu na obviněné T. H. a J. K., pro pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku , a pro pokračující přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Trestných činů se měli dopustit v podstatě tím, že (zkráceně uvedeno) po vzájemné domluvě, kdy obviněný T. H. prostřednictvím anonymních e-mailů obstaral od dosud neustanovených osob kopie jejich osobních dokladů a výpisy z účtu, na které pak založil u různých bank bankovní účty u kterých zřídil elektronické bankovnictví a nechal si zaslat bankovní kartu k nim, nebo prostřednictvím internetového serveru www.myunicard.com objednal na smyšlené údaje nejméně 10 ks anonymních platebních karet, následně obviněný J. K. založil z nezjištěného místa internetový e-shop s elektronikou na zcizené údaje v obžalobě uvedených společností, a následně podvodným způsobem prostřednictvím internetu nabízeli různé zboží, které neměli k dispozici, za zboží vybírali peníze, které si ponechali a použili pro svoji potřebu, aniž by nabízené zboží dodali, přičemž jednáním pod body 1) - 10) obžaloby způsobili nebo se pokusili způsobit škodu na majetku v celkové výši nejméně 2 616 796, 40 Kč.

Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 18 T 149/2018, byla věc podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Podle okresního soudu, pokud jde o místní příslušnost, je v projednávané věci (vedle obecných kritérií uvedených v § 18 tr. ř.) určující ustanovení § 21 odst. 2 tr. ř., podle něhož koná společné řízení soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. V dané věci je vedeno společné řízení proti dvěma obviněným, kteří jsou viněni z přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Přísnějším trestným činem je zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kde sazba trestu odnětí svobody činí 2 – 8 let. Nebyl podle soudu opatřen žádný důkaz, který by nasvědčoval tomu, že k trestnému jednání obviněných došlo v obvodu Okresního soudu ve Strakonicích. Oba obvinění se k místu páchání trestné činnosti přímo nevyjádřili. Obviněný J. K. nastínil, že on se staral o technickou správu podvodných e-shopů, tyto založil a spravoval. Vzhledem k místu jeho pobytu a zaměstnání (v obvodu Krajského soudu v Ostravě) trestní spis neobsahuje žádný záznam, že by tak činil v obvodu Okresního soudu ve Strakonicích. Také obviněný T. H. uvedl, že se části trestné činnosti dopustil v Ostravě (v obvodu Krajského soudu v Ostravě), tj. v místě svého bydliště a studia. Doznal, že platební karty z účtů, které uváděli v podvodných e-shopech, si vyzvedl v Ostravě, v ul. XY. Je tak zřejmé, že k jednání u obou obviněných mělo dojít v místě jejich bydliště, tj. v Ostravě. Pokud jde o následek jednání obviněných, z obsahu spisu a i ze samotné obžaloby vyplývá, že k následku došlo v obvodu všech krajských soudů v České republice. Z celkové způsobené škody zjištěné vyšetřujícím orgánem bylo podle Okresního soudu ve Strakonicích v rámci obvodu Městského soudu v Praze způsobeno cca 14,8% (cca 309 000 Kč při počtu osob 69), v rámci Krajského soudu v Praze cca 11,9% (cca 384 000 Kč při počtu osob 50), v rámci Krajského soudu v Českých Budějovicích cca 6,8% (cca 176 000 Kč při počtu osob 34), v rámci Krajského soudu v Plzni cca 8,2% (cca 213 000 Kč při počtu osob 36), v rámci Krajského soudu v Ústí nad Labem cca 8,6% (cca 223 000 Kč při počtu osob 50), v rámci Krajského soudu v Hradci Králové cca 16,7% (cca 432 000 Kč při počtu osob 69), v rámci Krajského soudu v Brně cca 19,6% (cca 509 000 Kč při počtu osob 95), v rámci Krajského soudu v Ostravě cca 13,4% (cca 347 000 Kč při počtu osob 92). Z výše uvedeného je podle okresního soudu zřejmé, že k nejvyššímu následku (k nejvyšší způsobené škodě) došlo v obvodu Krajského osudu v Brně, kde je i nejvyšší počet poškozených. Naopak k nejmenšímu následku došlo v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích, kde je podle okresního soudu nejméně poškozených osob. Z celého počtu poškozených (téměř 500 osob), jsou pouze 4 osoby z obvodu Okresního soudu ve Strakonicích (způsobená škoda činí cca 7 000 Kč, tj. cca 0,27 % z celkové škody). Soud se proto domnívá, že s ohledem na počty poškozených a výši způsobené škody v rámci obvodů jednotlivých krajských soudů, není soudem příslušným, kde by vznikl převážně následek jednání obviněných. Okresní soud ve Strakonicích uvedl, že by nebyl příslušným soudem určeným ani podle místa pobytu obviněných, neboť oba v obvodu Okresního soudu ve Strakonicích ani nebydlí, ani nepracují, ani se nezdržují.

Pokud Nejvyšší soud přesto shledá, že Okresní soud ve Strakonicích je i s ohledem na pouze 4 poškozené místně příslušný k projednání věci, navrhuje okresní soud, aby Nejvyšší soud postupem podle § 25 tr. ř. věc Okresnímu soudu ve Strakonicích odňal a přikázal ji okresnímu soudu v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Prvním důvodem je podle soudu hledisko hospodárnosti a rychlosti řízení. Z podané obžaloby, z důkazních návrhů státního zástupce (str. 70 – 74 obžaloby), je zřejmé, že je navrhován výslech celé řady osob, kdy se jedná především o poškozené v této trestní věci. Z tohoto množství poškozených jsou pouze 4 z obvodu Okresního soudu ve Strakonicích (M., K., B., B.). I ze samotného obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích je nejmenší počet poškozených, tedy případných svědků (34 osob). Podle soudu by náklady v podobě cestovních náhrad na případné výslechy svědků znamenaly pro Okresní soud ve Strakonicích, potažmo pro jiný soud v rámci obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích, nezanedbatelně vyšší náklady než u některých jiných soudů. Nejvíce poškozených osob je podle okresního soudu v rámci Krajského soudu v Brně (95 osob, z toho 14 osob v obvodu Městského soudu v Brně, 11 osob v obvodu Okresního soudu Brno-venkov). Nepatrně menší počet poškozených osob je v rámci obvodu Krajského soudu v Ostravě (92 osob, z toho 16 osob v obvodu Okresního soudu v Ostravě, 17 osob v obvodu Okresního soudu v Karviné, 11 osob v obvodu Okresního soudu Frýdek-Místek, 9 osob v obvodu Okresního soudu v Novém Jičíně, 4 osoby v obvodu Okresního soudu v Opavě). Mezi těmito soudy je vzájemná vzdálenost nejkratší. Navíc příslušnosti soudu v obvodu Krajského soudu v Ostravě by svědčilo i hledisko bydliště obviněných (OS Ostrava). Druhým důvodem pro tento postup je podle názoru Okresního soudu ve Strakonicích eliminování případných výtek příslušných osob na podjatost soudců Okresního soudu ve Strakonicích. Z podané obžaloby totiž vyplývá, že jedním z poškozených v trestné činnosti obžalovaných T. H. a J. K. je D. M. (č. l. 3557-3558), soudce Okresního soudu ve Strakonicích. Jmenovaný je i navržen státním zástupcem jako svědek (str. 71 obžaloby). Okresní soud se domnívá, že není na místě, aby tato trestná činnost byla projednávána u soudu ve Strakonicích, neboť s jedním z poškozených jsou soudci tohoto soudu v každodenním kontaktu.

Z těchto důvodů proto Okresní soud ve Strakonicích předložil věc Nejvyššímu soudu, aby posoudil místní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích, zda v dané věci není místně příslušným jiný soud, zejména některý ze soudů v obvodu Krajského soudu v Ostravě či v Brně, případně aby tuto trestní věc dle § 25 tr. ř. odňal Okresnímu soudu ve Strakonicích a přikázal ji některému ze soudů v obvodu Krajského soudu v Ostravě (kde byla páchána trestná činnost, kde také v převážné míře vznikl následek a kde je také druhý nejvyšší počet poškozených) z důvodu vhodnosti (rychlost a hospodárnost řízení, podjatost soudců Okresního soudu ve Strakonicích).

Nejvyšší soud nejprve zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

Podle obžaloby se měli obvinění dopustit pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a to dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pokračujícího přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle § 20 odst. 1 věta první tr. ř., proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.

Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že v daném případě je obviněným obžalobou kladeno za vinu spáchání dvou trestných činů ve spolupachatelství. Jde tedy o souvislost trestních věcí subjektivní, tj. v osobě, kdy se téže osobě klade za vinu více trestných činů. Při subjektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení o nejtěžším trestném činu. Nejtěžším trestným činem je trestný čin s nejpřísnější trestní sazbou (ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. § 21. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 316.).

Nejtěžším trestným činem, který je v uvedené věci obviněným kladen za vinu, je zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS). Místem spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/1994).

Nejvyšší soud v uvedené věci především zjistil, že z obsahu spisového materiálu vyplývají skutečnosti uváděné podrobně a obsáhle v usnesení Okresního soudu ve Strakonicích. Také podle tohoto usnesení, je však zřejmé, že není pochyb o místní příslušnosti tohoto soudu k projednání věci, neboť v obvodu Okresního soudu ve Strakonicích bydlí 4 poškození, kteří měli reagovat na podvodné inzeráty obviněných a objednat jimi nabízené zboží, kdy ve třech případech převedli peníze ze svých účtů a objednané zboží jim nebylo dodáno (poškozený T. M., str. 23 obžaloby; poškozená V. K., str. 37 obžaloby; poškozená L. B., str. 57 obžaloby; poškozený T. B., str. 63 obžaloby). V obvodu tohoto soudu nejen že mělo dojít k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu (poškození měli být v obvodu tohoto soudu uvedeni v omyl), ale je to i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu, v místech bydlišť poškozených. Nejvyšší soud tak nemohl přisvědčit názoru Okresního soudu ve Strakonicích, že není místně příslušný k projednání věci, když také v jeho obvodu mělo dojít, byť toliko ve 4 případech poškozených, ke spáchání zločinu podvodu (jak je obžalobou kladen za vinu obviněným) a u tohoto soudu byla státním zástupcem podána obžaloba. Tento soud se tak stal místně příslušným k rozhodnutí věci obviněných, i když by v úvahu připadala příslušnost i dalších soudů.

Proto nelze přisvědčit argumentaci Okresního soudu ve Strakonicích, že „s ohledem na počty poškozených a výši způsobené škody v rámci obvodů jednotlivých krajských soudů, není soudem příslušným, kde vznikl převážně následek jednání obžalovaných“. Podáním obžaloby se Okresní soud ve Strakonicích stal jediným místně příslušným soudem k projednání věci a uvedené okolnosti jsou z hlediska jeho místní příslušnosti bez významu.

Nejvyšší soud se dále zabýval návrhem Okresního soudu ve Strakonicích na delegaci. Okresní soud navrhuje podle § 25 tr. ř. odnětí věci Okresnímu soudu ve Strakonicích a její přikázání některému z okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Nejvyšší soud však k takovému postupu neshledal důvody.

Především je potřeba upozornit na to, že rozptýlenost bydlišť poškozených po celém území republiky a mnohost poškozených je typická pro tuto trestnou činnost páchanou prostřednictvím internetu a nejedná se proto o nic výjimečného. Důkazy pro objasnění věci, jak je také uvedeno v obžalobě, jsou vedle výpovědi obviněných také výpovědi dalších svědků, navrhovaných obžalobou ke slyšení. V dané věci je navrhován velký počet svědků ke slyšení u hlavního líčení. Bude však pouze na soudu, zda a jaké svědky bude potřeba skutečně v hlavním líčení osobně vyslechnout. S ohledem na skutečnosti vyplývající z obsahu trestního spisu, že obvinění se k trestné činnosti v podstatě doznávají a litují jí, nelze vyloučit, že vysloví souhlas se čtením úředních záznamů o podání vysvětlení svědků. Pokud je důvodem návrhu na delegaci okolnost, že projednání věci u příslušného Okresního soudu ve Strakonicích by znamenalo nezanedbatelně vyšší náklady na řízení než u jiného soudu, tak výjimečné okolnosti, dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu, nelze založit na srovnání kilometrových vzdáleností mezi bydlištěm předvolaných osob a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů.

Okresní soud ani ve svém usnesení neuvádí žádné důležité důvody, proč by se nemohli obvinění účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu ve Strakonicích. Přičemž na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. Okresní soud neuvádí žádná závažná zdravotní omezení na straně obviněných, která by odůvodňovala průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Druhým z důvodů, kterým je podle okresního soudu odůvodněn postup podle § 25 tr. ř., je skutečnost, že jeden ze soudců Okresního soudu ve Strakonicích D. M. je poškozeným v trestní věci obviněných (str. 50 obžaloby) a je státním zástupcem navržen jako svědek ke slyšení v hlavním líčení (str. 71 obžaloby). Ani v tomto argumentu však Nejvyšší soud neshledal důležitý důvod pro postup podle § 25 tr. ř. Nutno zopakovat, že bude otázkou dokazování, zda bude nutné tuto osobu osobně slyšet u hlavního líčení, kdy navíc jde o soudce civilního úseku Okresního soudu ve Strakonicích, který se na rozhodování v této trestní věci nijak nepodílí. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz rozhodnutí publikované pod č. 34/1997 Sb. rozh. tr.). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě, by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajících objektivně. Skutečnost, že jeden z poškozených je činný jako soudce Okresního soudu ve Strakonicích, nemůže automaticky znamenat, že celý okresní soud není schopen ve věci spravedlivě a nestranně rozhodnout.
Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené neshledal v argumentech Okresního soudu ve Strakonicích důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.


Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 20. 3. 2019


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu