Rozhodnutí NS

20 Cdo 1578/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/07/2019
Spisová značka:20 Cdo 1578/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1578.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení exekuce
Dotčené předpisy:§ 290 odst. 1 o. s. ř.
§ 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 1578/2019-633


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného KLAS, opravárensko výrobního družstva Kroměříž, se sídlem v Kroměříži, Kaplanova č. 1763/1, identifikační číslo osoby 00532762, zastoupeného Mgr. Lindou Henzélyovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Kollárova č. 647/15, proti povinnému P. R., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Karlov č. 2392/6, pro 432 895 Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 38 EXE 858/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. července 2017, č. j. 12 Co 557/2016-418, t a k t o :

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 19. května 2016, č. j. 38 EXE 858/2010-313, zamítl návrh povinného ze dne 26. 5. 2014 na zastavení exekuce (výrok I.) a dále zamítl návrh povinného ze dne 16. 3. 2015 na odklad exekuce (výrok II.). Uvedl, že předmětná exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 6. 2010, č. j. 38 EXE 858/2010-19, na základě vykonatelného rozsudku Krajského soudu Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 5. 2010, č. j. 6 To 175/2010-596, za účelem uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 432 895 Kč. Ze spisového materiálu a z vyjádření pověřeného soudního exekutora je zřejmé, že návrh povinného na zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti není prozatím důvodný. Povinný v současné době pobírá pouze invalidní důchod prvního stupně, ze kterého mu již jsou prováděny exekuční srážky v rámci exekucí, které časově předcházejí předmětné exekuci. Proto lze předpokládat, že pohledávka oprávněného, která byla plátcem důchodu zaznamenána do pořadí, bude v budoucnu postupně vymožena srážkami z důchodu povinného, přičemž také nelze vyloučit, že se v budoucnu důchod povinného zvýší a srážky z důchodu tak bude možno provádět ve větším rozsahu než doposud. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost povinného o 35 % a povinný je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné nebo duševní schopnosti, z čehož vyplývá, že povinný není osobou, která není schopna žádné výdělečné činnosti, ale že naopak má možnost si nějakou lehčí pracovní činností svoji finanční situaci vylepšit, aby mohl dostát svým závazkům. Naopak v případě, že by se zdravotní stav povinného zhoršil, lze očekávat, že mu bude přiznán invalidní důchod vyššího stupně. Rovněž nelze vyloučit, že povinný získá nějaký majetek dědictvím či darem. Zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. lze odůvodnit v zásadě jen se zjištěním soudního exekutora o nemajetnosti povinného, které má podklad v konkrétním šetření, nikoliv pouhým subjektivním tvrzením povinného. Soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2242/2008, a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, uzavřel, že důvod pro zastavení exekuce dle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých věcí, případně nemovitostí, a naopak v exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu, např. invalidního důchodu, jej aplikovat nelze, a to již proto, že srážky se opakují tak dlouho, dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím a náklady exekuce zaplacena.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. července 2017, č. j. 12 Co 557/2016-418, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že soud I. stupně na danou věc správně aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu, dle které v případě, kdy je exekuce vedena postižením mzdy či jiných příjmů povinného, je aplikace ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nepřípadná. V takovém případě je třeba na konkrétní situaci nahlížet skrze ust. § 290 odst. 1 o. s. ř. a exekuci tak lze zastavit pouze tehdy, jestliže povinný nemá po dobu jednoho roku vůbec žádnou mzdu (jiný příjem), nebo ji nemá v takové výši, aby z ní mohly být prováděny srážky. To, že je mzda (jiný příjem) postižena vícero exekucemi či výkony rozhodnutí a to, že jen některá či některé mají aktuálně z realizovaných srážek nějaký výtěžek (v situaci, kdy ostatní exekuce – výkony rozhodnutí – jsou pouze tzv. „v pořadí“), není důvodem, aby mohl povinný úspěšně podat návrh na zastavení exekuce či výkonu rozhodnutí dle ust. § 290 odst. 1 o. s. ř. a tím méně dle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že odvolací soud pochybil, když se nezabýval tím, jaký postižitelný majetek povinný vlastní, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a zda postižitelný majetek povinného je či není dostačující ke krytí nákladů exekuce a jaké je stanovisko soudního exekutora po provedení šetření k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného. Teprve po zjištění uvedených skutečností provedeným dokazováním mohlo být ve věci rozhodováno. Soud se však zcela nesprávně spokojil jen se sdělením soudního exekutora, že předpokládá, že vymáhaná pohledávka oprávněného bude postupně umořována srážkami z důchodu povinného, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce zastavení exekuce dle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně podniku (viz též Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zásadně není na místě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§ 284 odst. 1, § 299 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2242/2008, usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4832/2008, usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1711/2010, usnesení ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 144/2016, usnesení ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017).

Nadto Nejvyšší soud též vyjádřil názor, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, příp. usnesením ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019).

V projednávané věci jsou srážkami z důchodu povinného prozatím prováděny jiné exekuce směřující k uspokojení pohledávek jiných věřitelů povinného, jež mají lepší pořadí (srážky na úhradu exekučního příkazu Exekutorského úřadu Zlín ze dne 14. 8. 2009, č. j. 177 EX 18641/13-52, ve prospěch oprávněné Servis Climax, a. s., pro pohledávku ve výši 13.630,93 Kč s příslušenstvím a srážky na úhradu příkazu Finančního úřadu v Prostějově ze dne 22. 6. 2012, č. j. 189599/12/325940700737, pro pohledávku ve výši 21 769 Kč s příslušenstvím). Nejde tedy o situaci, kdy nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinného, a proto lze očekávat, že exekuce i v tomto případě splní zákonem stanovený účel.

Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v části, jíž byl potvrzen výrok I. usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. května 2016, č. j. 38 EXE 858/2010-313, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Dovolání povinného proti části usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. července 2017, č. j. 12 Co 557/2016-418, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. května 2016, č. j. 38 EXE 858/2010-313, Nejvyšší soud též odmítl, a to podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., protože směřuje proti části usnesení odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, [§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 8. 2019


JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu