Rozhodnutí NS

11 Tdo 187/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/14/2019
Spisová značka:11 Tdo 187/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.187.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Organizovaná skupina
Prospěch velkého rozsahu
Subjektivní stránka
Trest
Vyloučení soudce
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:CD
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
09/07/2019
09/07/2019
II.ÚS 2220/19
II.ÚS 2219/19
II.ÚS 2219/19

II.ÚS 2220/19
JUDr. Milada Tomková
doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.
-
odmítnuto
-
23.7.2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 187/2019-110


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 3. 2019 o dovolání obviněných K. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební Věznici Praha–Pankrác, B. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební Věznici České Budějovice, a V. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 11 To 155/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 1/2017, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných K. K., B. K. a V. M. odmítají.

Odůvodnění:


I.
Dosavadní průběh řízení
    1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 16 T 1/2017, byl obviněný K. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to majetkových hodnot podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to finančních částek ve výši 18.000 EUR a 8.000 Kč.

    2. Tímtéž rozsudkem byla uznána vinnou spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku též obviněná B. K.. Za dané jednání pak byla podle § 283 odst. 4 a za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to majetkových hodnot podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.

      3. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 16 T 1/2017, byl uznán vinným též obviněný V. M., a to zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 4 za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to majetkových hodnot podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.
        4. Dále byli pro tutéž organizovanou trestnou činnost odsouzeni rovněž obvinění K. S., T. K., D. R. a L. F.
          5. Podle skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně se obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že:

          všichni obvinění, přestože věděli, že konopí je řazeno mezi omamné látky podle Seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a delta-9-tetrahydrocannabinol je psychotropní látkou zařazenou v Seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách a je vedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k manipulaci s takovými látkami je potřeba zvláštního povolení, které neměli,

          ve vzájemné shodě a spolupráci jako členové organizované skupiny, kdy měli rozděleny úkoly financování, zásobování, výroby i distribuce, a s cílem vyrábět marihuanu, případně tuto získávat od dalších osob, v době nejméně od konce srpna 2015 do 1. 4. 2016, nejméně ve 25-ti případech, vždy v časných ranních hodinách mezi 01:00 a 07:00 hod., na účelové komunikaci mezi obcemi XY a XY, ve vzájemné shodě a spolupráci jako členové organizované skupiny, kdy měli rozděleny úkoly v podobě financování, zásobování, výroby, přepravy a konečného prodeje s cílem vyrábět marihuanu, případně tuto získávat od dalších osob, každý obviněný jednotlivě různým způsobem a rozdílnou četností přispěl k výrobě či prodeji sušené drti rostliny konopí setého – marihuany s vysokým obsahem účinné psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannobinolu, a to skupině rakouských státních občanů vedených I. P., za účelem jejího vývozu k další distribuci do Rakouska, když v uvedeném období prodali více než 64.800 g marihuany za různou cenu stanovenou podle kvality marihuany, nejčastěji v rozpětí 4,5 – 5,5 € za 1 gram, v případě marihuany s velmi vysokým obsahem účinné psychotropní látky delta-9-THC, kterou vyrobili, byla částka za 1 gram i vyšší, přičemž všichni obvinění si počínali s vědomím, že jimi vyrobená či jinak opatřená marihuana je určena k prodeji mimo území České republiky a počínali si tak se zištným motivem, tedy získat finanční prostředky na krytí svých osobních potřeb a zájmů, když konkrétní podíl každého obviněného na této činnosti byl následující:

          K. K. jednotlivé obchody s osobou I. P. domlouval a následně realizoval, chod celé skupiny financoval, rostliny konopí buď sám pěstoval na adrese svého posledního pobytu v XY, XY, a tamtéž z rostlin vyráběl marihuanu, nebo marihuanu získával od dalších osob, a to V. M., T. K., L. F., ale i dalších osob, které nejsou stíhány, takto obstaranou marihuanu prostřednictvím kurýrů nechal převézt z XY do XY, kde ji nechal dopravit do bytu své matky, obviněné B. K., tam byla marihuana skladována a poté v konkrétní datum a hodinu marihuanu převezl sám, nebo za pomoci B. K., na smluvené místo prodeje nacházející se na účelové komunikaci mezi obcemi XY a XY, k dopravě na místo prodeje užíval vozidlo tov. zn. Škoda Fabia II VRS, registrační značky XY, poté se sešel s I. P., který od něho marihuanu převzal a uhradil v hotovosti v měně euro, případně v některých případech uhradil dodatečně zasláním peněz prostřednictvím společnosti XY na jméno K. S., následně marihuanu převezl do Rakouska za doprovodu dalších vozidel a osob, např. R. T., N. D. a P. M. a dalších, kteří jsou trestně stíháni na území Rakouska;

          načež byla při domovní prohlídce provedené dne 1. 4. 2016, v garáži domu ve XY ul. v XY, odhalena pěstírna konopí a zajištěno její vybavení, tj. 65 ks rostlin konopí, květináče, výbojky, svítidla, ventilátory, vzduchotechnika s potrubím, spínací hodiny, pěstební stan, filtry, elektrické kabely, předřadníky, nůžky na stříhání rostlin, měřiče pH, rozprašovače, digitální váhy, řada různých hnojiv a další věci, sloužící k pěstování konopí a výrobě marihuany, přičemž zajištěné rostliny bez stonků představovaly 219,2 g rostlinného materiálu, z tohoto množství bylo 185 g využitelné sušiny, která obsahovala 1.178 mg účinné látky delta-9-THC;

          kromě toho byla při této domovní prohlídce zajištěna prosklená krabička s rostlinným materiálem o hmotnosti 25 g (z toho bylo 19,1 g využitelné sušiny, účinná látka delta-9-THC byla v koncentraci 24,1%, tj. 4,6 g účinné látky), dále slisovaná hnědozelená rostlinná hmota o hmotnosti 10,3 g (koncentrace účinné látky byla stanovena 22,3%, tj. 2,27 g účinné látky delta-9-THC), hnědá tvrdá hmota o hmotnosti 2,2 g s koncentrací účinné látky 49,71% (tj. 1,09 g účinné látky delta-9-THC, jde o hašiš), v plastovém obalu pak byly zjištěny 2 ks vrcholových částí rostliny konopí o hmotnosti 3,2 g;

          přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 6T 117/2014, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2014, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnou a psychotropní látkou a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 let;

          B. K. podle pokynů K. K. čekala na kurýry převážející marihuanu z XY poblíž vlakového nádraží v XY, poté svým vozidlem zásilku s kurýry převezla do svého bytu v XY, XY, případně marihuanu převzala přímo v místě bydliště, nejčastěji od V. M., k přepravě užívala motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, registrační značky XY, ve svém bydlišti marihuanu přechovávala do doby jejího prodeje, opakovaně před cestou K. K. na místo setkání s kupcem projížděla trasu s cílem zjistit, zda nedochází k policejním kontrolám, osobně se též v několika případech zúčastnila předání marihuany na účelové komunikaci mezi obcemiXY a XY v nočních hodinách, mimo to v době od 31. 3. do 1. 4. 2016 ve svém bytě přechovávala dva plastové sáčky s 2.026 ks tablet extáze - MDMA zelené barvy ve tvaru trojúhelníku na jedné straně s logem "Mitsubishi" o celkové hmotnosti 440,5 g, dále plastový sáček se 2 ks tablet extáze - MDMA modré barvy ve tvaru "Helo Kitty" o celkové hmotnosti 596,4 mg, 1 ks tablety extáze - MDMA růžové barvy ve tvaru srdíčka o hmotnosti 294,9 mg a 1 ks tablety extáze - MDMA zelené barvy kruhového tvaru, na jedné straně s logem - motivem hvězdy, na druhé straně s půlením o hmotnosti 202 mg, přičemž celková hmotnost všech tablet je 441,59 g s obsahem 161,9 g účinné psychotropní látky 3,4-methylen-dioxymetamfetaminu MDMA, což je 476-ti násobek množství většího než malého, přičemž extáze byla opatřena K. K.., který ji nechal dopravit do XY nezjištěného dne a nezjištěnou osobou, se záměrem tuto nabídnout k prodeji osobě I. P., k prodeji však nedošlo, a takto obviněná jednala přesto, že věděla, že extáze (MDMA) je řazena mezi omamné látky podle Seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, 3,4-methylen-dioxymetamfetamin je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je obsažen v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a věděla, že k nakládání s takovými látkami je potřeba mít zvláštního povolení, které neměla,

          V. M. z pokynu a za přispění K. K. a za pomoci L. F., D. R. a T. K. zřídili v únoru 2016 pěstírnu konopí na adrese XY, XY, kde se o rostliny staral převážně L. F., přičemž účelem byla produkce rostlin konopí setého a následná výroba marihuany v množství dostatečném pro další obchody zamýšlené K. K., další pěstírnu zřídil a provozoval V. M. v rodinném domě v obci XY bez čísla popisného, a to nejméně od září 2015, který měl v pronájmu, za účelem dlouhodobé a trvalé produkce rostlin konopí setého a následné výroby marihuany v množství dostatečném pro další obchody zamýšlené K. K.,

          přičemž při domovní prohlídce na adrese XY, XY, bylo zajištěno 72 ks rostlin konopí, květináče, výbojky, svítidla, ventilátory, vzduchotechnika s potrubím, spínací hodiny, pěstební stan, filtry, elektrické kabely, předřadníky, nůžky na stříhání rostlin, měřiče pH, rozprašovače, digitální váhy, různé druhy hnojiv a další předměty, kterými byla pěstírna vybavena a také 3 ks sáčků, 1 ks plechové krabičky a 1 ks plastové dózy, vše s obsahem sušeného rostlinného materiálu v celkové hmotnosti 2.803,8 g (z toho bylo využitelné sušiny 1.307,9 g s celkovým obsahem účinné látky delta-9-THC 22 641,6 mg),

          dále při domovní prohlídce na adrese XY bez čísla popisného, kdy jde o objekt, který měl pronajatý V. M., byla zajištěna vybavená pěstírna konopí a celkem 6 textilních boxů pro pěstování konopí, 220 ks rostliny konopí, květináče, výbojky, svítidla, ventilátory, vzduchotechnika včetně potrubí k ní, spínací hodiny, filtry, elektrické kabely, předřadníky, nůžky na stříhání rostlin, měřiče pH, rozprašovače, digitální váhy, různá hnojiva a také suchá rostlinná drť, slisovaný rostlinný materiál a rozdrobený zelený prášek, kdy celková hmotnost zajištěného rostlinného materiálu činila 4.790,9 g (z toho bylo 2.974,2 g využitelné sušiny, koncentrace účinné látky činila od 0,3 do 41%, využitelná sušina tak obsahovala 187.727,4 mg účinné látky delta-9-THC);

          přičemž jím vyrobená marihuana, v přesně nezjištěném množství, byla osobně předána K. K., případně B. K., a to za účelem následného prodeje osobě I. P., následně došlo k dělení zisku z prodeje nezjištěným způsobem,

          když všichni obvinění tak činili se zištným záměrem a nejméně obvinění K. K., B. K., V. M. (a K. S.) při zjištěném množství vyrobené, resp. prodané marihuany, zřízených a provozovaných pěstírnách rostlin konopí, a dlouhodobosti nedovoleného obchodování s marihuanou, při rozdělení úkolů a utajení za účelem usnadnění obchodů s marihuanou jednali s cílem získat prospěch velkého rozsahu, prodejem marihuany získali částku přes 8 milionů korun, kterou si rozdělili nezjištěným způsobem, když část použili pro vlastní potřebu a část investovali do dalších obchodů s marihuanou s cílem navýšit neoprávněný finanční prospěch a činili tak ve spojení s organizovanou skupinou působící na území České republiky a Rakouska.

          6. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích však nabyl právní moci pouze ve vztahu k osobě obviněného D. R. Ostatní obvinění proti tomuto rozsudku podali odvolání, stejně jako státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, která podala odvolání v neprospěch všech obviněných, vyjma D. R.

          7. Na podkladě podaných odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 11 To 155/2017, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek ohledně obviněných K. K., B. K. zrušil v celém rozsahu, dále podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného V. M. v celém rozsahu, a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl, že obvinění K. K., B. K. a V. M. spáchali zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) (pouze obviněný K. K.), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, v důsledku čehož

          obviněného K. K. odsoudil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a současně mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil rovněž trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku, a podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku též trest propadnutí věci, a to finančních částek ve výši 18.000 EUR a 8.000 Kč,

          obviněnou B. K. odsoudil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou, a současně jí podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku, a

          obviněného V. M. odsoudil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a současně mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.


          II.
          Dovolání a vyjádření k němu

          8. Proti shora rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 11 To 155/2017, podal obviněný K. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém své námitky podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a b) tr. řádu, neboť má za to, že napadená rozhodnutí obou soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, přičemž současně namítl, že ve věci mohl rozhodnout vyloučený orgán.

          9. Úvodem svého dovolání obviněný K. nejprve vznesl námitku vůči postupu orgánů činných v trestním řízení, konkrétně Policie ČR, o které tvrdí, že místo aby zabránila páchání trestné činnosti, tak dle jeho mínění vyčkávala až do doby, než jednání obviněného naplní právní kvalifikaci podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku, aby jej následně bylo možno sankcionovat přísnějším trestem. V této souvislosti rovněž odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 797/02, podle kterého z tradičních principů oficiality a legality vyplývá povinnost zahájit trestní stíhání neprodleně po splnění podmínek uvedených v § 160 odst. 1 tr. řádu. Obviněný K. je tak přesvědčen o tom, že policie měla v dané věci zasáhnout daleko dříve.
            10. Následně obviněný vyjádřil svůj nesouhlas s právní kvalifikací předmětného skutku podle § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, resp. se závěrem nižších soudů, že spáchal čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. V této souvislosti zdůraznil, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba založená na tvrzení, že prodal celkové množství zhruba 10 kg sušené marihuany, pročež nezískal prospěch přesahující částku 5.000.000 Kč. Tím vyjádřil rovněž nesouhlas s tím, že by přisouzená trestná činnost byla ve vztahu k uvedenému znaku dokonána, když má za to, že soud prvého stupně v napadeném rozsudku rovněž neodůvodnil, z jakého důvodu jde v jeho případě o dokonaný čin a nikoli pouze o pokus. K tomu pak dále odkázal na judikaturu Ústavního soudu (zejména na nález ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. ÚS 37/03) vztahující se k aplikaci principu in dubio pro reo.

            11. Dovolatel vyjádřil svůj nesouhlas rovněž ve vztahu k právní kvalifikaci skutku, jímž byl uznán vinným, podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy se závěrem nižších soudů, že předmětný čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Dle jeho názoru se maximálně mohlo jednat o dvě samostatné skupiny, které nebyly vzájemně jakkoli propojeny, k předávání drog docházelo výhradně na území České republiky, přičemž nebylo prokázáno, že by sám věděl o následné distribuci těchto drog do zahraničí. K tomu obviněný doplnil, že uvedená právní kvalifikace je zaměřena na postih tzv. drogových bossů, ačkoli on takovou osobou není.
              12. Současně dovolatel rozporoval postup nižších soudů při hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného a poukázal na skutečnost, že dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. ve věci Doorson vs. Nizozemí ze dne 26. 3. 1999) nesmí být uznání viny založeno výlučně nebo v rozhodující míře na takovém důkazu. Současně s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 859/13, zdůraznil, že proces hodnověrnosti výpovědi spolupracujícího obviněného musí být mimořádně pečlivý, neboť musí být prověřeny mimo jiné jeho osobnostní rysy, jeho motivace ke spolupráci a souladnost jeho výpovědi s ostatními důkazy. V návaznosti na to dodal, že svědectví spolupracujícího obviněného D. R. v dané věci není natolik hodnověrné, kterak je vyhodnotily soudy nižších instancí, neboť tento obviněný opakovaně měnil svoji výpověď. Tato skutečnost je pak v protikladu s požadavkem, že spolupracující obviněný je povinen v přípravném řízení i před soudem podat úplnou pravdivou výpověď, což se v daném případě nestalo.

              13. Obviněný své další výhrady soustředil též proti výroku o trestu, a to i přesto, že si je vědom, že taková námitka neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (v záhlaví svého dovolání na tento dovolací důvod neodkázal). Přesto se domnívá, že uložený trest je zcela nepřiměřený, ve vztahu k čemuž akcentoval jednak své osobní poměry (zejména starost o výchovu svého nezletilého syna), jakož i charakter drog, které měl distribuovat (marihuana patří mezi tzv. měkké drogy). Z těchto důvodů se proto domáhá aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.
                14. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněný dále poukázal na informace z veřejně dostupných zdrojů ohledně trestního stíhání jednoho člena senátu Vrchního soudu v Praze v předkládané věci, který byl obviněn z trestné činnosti související s výkonem soudcovského povolání. Dovolatel se domnívá, že by i tato skutečnost mohla mít (minimálně z hlediska případného vyloučení dotčeného člena senátu) vliv na projednávanou věc, pročež namítl, že v projednávané věci mohl rozhodnout vyloučený orgán.
                  15. S ohledem na výše uvedené obviněný K. K. závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky Vrchního soudu v Praze i Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc vrátil soudu prvé instance k dalšímu řízení.

                  16. Proti rozhodnutí vrchního i krajského soudu podala prostřednictvím svého obhájce dovolání rovněž obviněná B. K., která své námitky subsumovala pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a b) tr. řádu, neboť je přesvědčena o tom, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, a současně má za to, že ve věci mohl rozhodnout vyloučený orgán. Jelikož obviněná je matkou K. K., a oba mají společného obhájce, jimi uplatněné námitky v podaných dovoláních se částečně kryjí.
                    17. V úvodu svého dovolání obviněná, shodně se svým synem, vytýká policejním orgánům údajné vyčkávání se zahájením trestního stíhání. Za klíčový argument svého dovolání pak obviněná označila své námitky, v nichž zpochybnila naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu, neboť její informovanost a participace na probíhajících obchodech z nich nikterak nevyplynula. V této souvislosti poukázala i na specifické rysy svého vztahu ke svému synovi, kterým se do značné míry nechala využívat. Obviněná rovněž vyjádřila svůj nesouhlas se závěry soudů nižších stupňů ve vztahu k jejímu vědomému přechovávání tablet extáze, neboť nebylo řádně prokázáno, jakým způsobem se tyto tablety dostaly do jejího bytu.
                      18. Následně obviněná analyzovala své výhrady k výpovědi spolupracujícího obviněného D. R. Jelikož její výpověď se zásadním způsobem rozchází s výpovědí tohoto obviněného, je přesvědčena o tom, že soud prvého stupně měl z vlastní iniciativy přistoupit k provedení konfrontace obou výpovědí v souladu s § 104a tr. řádu.
                        19. V další části svého dovolání obviněná rozporovala právní kvalifikaci skutku, jímž byla uznána vinnou, podle § 283 odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku. Ve shodě se svým synem zpochybňovala zejména zjištěné množství distribuované marihuany, jakož i prokázání jejího úmyslu získat pro sebe (nebo pro jiného) prospěch velkého rozsahu, stejně jako vlastní zapojení do aktivit organizované skupiny působící ve více státech. Dovolatelka pak setrvala na svém závěru, že její jednání je možné kvalifikovat pouze jako pomoc k trestnému činu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
                          20. Následně obviněná s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu uplatnila námitky proti výroku o trestu, který považuje za nepřiměřený, a to i přesto, že si je vědoma, že taková námitka tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá. Nicméně v této souvislosti podobně jako její syn poukázala na své osobní poměry, jakož i charakter drogy, o kterou se v daném případě jednalo. V neposlední řadě obviněná uplatnila námitku s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť dle jejího náhledu ve věci mohl rozhodovat vyloučený orgán. Závěrem svého dovolání pak obviněná navrhla, aby v jejím případě Nejvyšší soud postupoval podle § 265o odst. 1 tr. řádu a odložil jí výkon trestu odnětí svobody, a to vzhledem k jejímu věku, zdravotnímu stavu i psychické situaci. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelka, stejně jako její syn, navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky vrchního i krajského soudu zrušil a věc vrátil soudu prvé instance k dalšímu řízení.
                            21. Obviněný V. M. své dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť je přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, a současně poukázal i na to, že mu byl uložen trest, který je nepřiměřený a nesprávný.
                              22. V úvodu svého dovolání obviněný rozebral své výhrady proti právnímu posouzení svého jednání podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti zdůraznil nesprávná skutková zjištění soudů nižších stupňů, kdy z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec bylo možné z dostupných výrobních kapacit vyrobit 64 kg marihuany, tedy drogu v tak velkém rozsahu. Navíc obviněný ani nebyl hlavním či výlučným dodavatelem obviněného K., pročež se domnívá, že mu není možno k tíži přičítat celkové množství prodané marihuany, a že v tomto ohledu je tak mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními nižších soudů zjevný extrémní nesoulad.
                                23. V další části obviněný rozporoval naplnění zákonného znaku podle § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tedy svůj úmysl získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Dovolatel je přesvědčen o tom, že z dostupných důkazů mu takový úmysl nebyl prokázán a i v tomto ohledu namítl přítomnost tzv. extrémního rozporu. V podobném duchu rozporoval i závěr soudů o tom, že by měl vůbec povědomí o celkovém rozsahu činnosti spoluobviněného K. K., když zdůraznil, že prodávaná marihuana pocházela i z jiných zdrojů.
                                  24. Dovolatel rovněž rozporoval své spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. K tomu zdůraznil, že z žádného důkazu nevyplynulo, že obviněný K. prodává marihuanu rakouskému občanovi, resp. že je určena pro rakouský trh. Na podkladě předestřené judikatury Nejvyššího soudu dovodil, že k naplnění tohoto znaku je zapotřebí, aby se subjekt při páchání trestného činu nacházel na území cizího státu. Současně upozornil, že ani z rozsudku Zemského soudu ve Steyru nevyplynulo, že by tam souzení pachatelé byli považováni za nadnárodní organizovanou skupinu. Ve vztahu k posouzení tohoto znaku odkázal též na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje rovněž v tom, že byl označen za toho, kdo v rámci organizované skupiny zaujímal významné postavení. S tímto závěrem však vyjádřil nesouhlas a svoji pozici ve skupině naopak srovnává s postavením spoluobviněných R., K. a F., jejichž role, byť se taktéž podíleli na produkci i distribuci marihuany, nebyla soudy vyhodnocena jako významná či dokonce klíčová.
                                    25. Závěrečnou námitku dovolatel V. M. zamířil proti výroku o uloženém trestu, když vzhledem k výše uvedeným skutečnostem poukázal na jeho nepřiměřenost a nesprávnost. Na podporu svého stanoviska podrobně rozebral teoretická východiska účelu trestu a kritéria pro určení druhu trestu a jeho výměry, aby poté dospěl k závěru, že v jeho případě nemůže být uloženým trestem naplněn účel trestu, neboť je neúměrný. Jako překvapivou pak vyhodnotil skutečnost, že odvolací soud (na rozdíl od soudu prvého stupně) při ukládání trestu ve vztahu k jeho osobě nevyužil ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

                                    26. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek vrchního i krajského soudu zrušil a posledně jmenovanému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
                                      27. K projednávané věci se vyjádřil též státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření ze dne 7. 8. 2018, kdy k námitkám všech obviněných nejprve obecně předeslal, že hlavnímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odpovídají pouze některé, neboť řada z nich se domáhá přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, což jsou však výhrady stojící mimo meze uplatněného dovolacího důvodu.

                                      28. Ve vztahu k dovolání obviněného K. K. státní zástupce uvedl, že za obsahově relevantní ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu lze vyhodnotit pouze dílčí část námitek, ve kterých zpochybňuje naplnění znaků „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ a „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. b), písm. c) tr. zákoníku. V tomto směru se však státní zástupce s dovoláním obviněného neztotožňuje, neboť z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že jednání obviněného K. K., stejně jako ostatních dovolatelů, jasně směřovalo k naplnění obou výše uvedených znaků, pročež přisouzenou právní kvalifikaci vyhodnotil jako správnou a odpovídající zákonu. To platí i o naplnění znaku „spáchání trestného činu ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterou však státní zástupce označil za obsahově neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť ji obviněný odvíjí pouze od vlastního polemizování se skutkovými zjištěními. Přitom soudy obou stupňů velmi podrobně a přesvědčivě odůvodnily svůj závěr, že obviněný zobchodoval nejméně 64,8 kg vysoce kvalitní marihuany, načež takto zjištěné množství zcela správně a v souladu s relevantními judikaturními východisky podřadily pod znak velkého rozsahu. Státní zástupce se neztotožnil ani s tím, kterak se dovolatel pokusil zpochybnit procesní postup orgánů činných v přípravném řízení. Především jednoznačně vyloučil, že by v daném případě cokoli nasvědčovalo tomu, že by policejní orgán vyčkával se zahájením trestního stíhání se záměrem účelově docílit většího rozsahu páchání trestné činnosti. Naopak, jeho postup byl rychlý a účinný. Stejně tak se státní zástupce neztotožnil s výhradami obviněného vůči hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného D. R., když naopak konstatoval, že soudy prvého i druhého stupně této výpovědi věnovaly značnou pozornost a konfrontovaly ji s komplexní důkazní materií. Rovněž námitky obviněného proti výroku o trestu státní zástupce odmítl, neboť neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Navíc byl dovolateli uložen trest v rámci zákonné trestní sazby, když se současně jedná o přípustné druhy trestů. Velmi ostře se pak státní zástupce ohradil proti dovolatelovu tvrzení, ve kterém s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu tvrdí, že ve věci mohl rozhodnout vyloučený soudce, neboť jeden z členů senátu byl následně trestně stíhán pro trestnou činnost související s výkonem soudcovského povolání. Takto formulovanou námitku státní zástupce vyhodnotil jako ostře kolidující s ústavně zakotveným principem presumpce neviny, který pochopitelně chrání všechny obviněné, tedy i jakéhokoli trestně stíhaného soudce.

                                      29. K dovolání obviněné B. K. státní zástupce poznamenal, že se částečně kryje s dovoláním jejího syna, K. K., pročež se vyjádřil pouze k té části, v níž uplatnila námitky odlišného charakteru. To se týká zejména tvrzení, že její jednání nenaplnilo subjektivní stránku přisouzeného zločinu. Tuto námitku však státní zástupce odmítl, neboť ji obviněná vydedukovala z vlastního hodnocení provedených důkazů a na tomto základě pak tvrdí, že o trestné činnosti svého syna neměla ponětí. K námitce údajně opomenutých důkazů v podobě neprovedení obviněnou navrhované konfrontace se spolupracujícím obviněným D. R. státní zástupce podotkl, že dle jeho mínění se nejedná o vadu z materiálního hlediska, neboť velmi podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku nalézacího soudu poskytuje spolehlivou oporu pro závěr, že takový důkaz by byl zcela nadbytečný a formálně by byl zamítnut. K námitce obviněné, že nebylo dostatečně prokázáno, jakým způsobem se k ní dostaly zajištěné tablety extáze, státní zástupce pouze uvedl, že jde o námitku jednak ryze skutkovou, a proto zcela irelevantní. Ve vztahu k námitkám obviněné proti výroku o trestu lze dle názoru státního zástupce ještě zřetelněji poukázat na skutečnost, že obviněné byl uložen trest odnětí svobody za využití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a proto se nelze prostřednictvím žádného dovolacího důvodu domáhat ještě dalšího zmírnění uloženého trestu.

                                      30. V dovolání obviněného V. M. pak státní zástupce za hmotněprávně relevantní vyhodnotil námitky vztahující se k nenaplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a dále výhrady proti naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podobně jako u ostatních výše uvedených dovolatelů se však s nimi neztotožnil. K trestní odpovědnosti obviněného M. zdůraznil, že je dána ve vztahu k celému objemu zjištěné marihuany a nic na tom nemění ani to, že část její produkce pocházela i z jiných zdrojů. Rovněž výhradu dovolatele k naplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ státní zástupce odmítl s odůvodněním, že pokud obviněný věděl o celkovém rozsahu přisouzené trestné činnosti, není již podstatné, zda příjemcem zamýšleného zisku měl být on sám, nebo jiná osoba, tj. především spoluobviněný K. K. K námitce obviněného stran absence naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ státní zástupce dodává, že obviněný nereflektoval těsné propojení se skupinou rakouských distributorů, přičemž právě v celku obou provázaných skupin bylo prokázáno působení ve více státech. Rozporování vlastní vědomosti o určení marihuany pro rakouský trh pak státní zástupce označil za pouhé polemizování se skutkovými zjištěními zejména soudu odvolacího, který navíc uvedený znak shledal pouze v případě čtyř nejvýznamnějších pachatelů. Též v případě tohoto obviněného je dle vyjádření státního zástupce nutné odmítnout jeho výhrady proti výroku o uloženém trestu, neboť neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů.

                                      31. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospívá k závěru, že dovolání obviněných jsou v rozsahu, v jakém odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněná. Za tohoto stavu navrhl, aby Nejvyšší soud všechna tři podaná dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněná. Za tohoto stavu se pak ani nezabýval podnětem obviněné B. K. k odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

                                      III.
                                      Přípustnost dovolání

                                      32. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání všech tří obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda všechna dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu. Po jejich prostudování shledal, že všichni obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež všechna dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nic nebránilo jejich projednání. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty všech obviněných naplňují jimi uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence těchto důvodů je základní podmínkou provedení přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.
                                      IV.
                                      Důvodnost dovolání

                                      33. Všichni tři dovolatelé většinu svých námitek podřadili pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.

                                      34. Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněnými uplatněné dovolací námitky odpovídají předmětnému dovolacímu důvodu pouze částečně, navíc se s jejich argumenty Nejvyšší soud neztotožnil, neboť mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé neshledal žádný, natož extrémní nesoulad ve smyslu shora citované judikatury Ústavního soudu.
                                        IV.1. Dovolání obviněného K. K.
                                          35. Obviněný K. K. většinu svých námitek podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Co se týče námitek subsumovaných pod prvně jmenovaný dovolací důvod, Nejvyšší soud za obsahově relevantní vyhodnotil pouze ty, kterými usiloval o zpochybnění užité právní kvalifikace podle § 283 odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku.

                                          36. Pakliže obviněný vznesl námitku proti naplnění zákonného znaku spáchání trestného činu ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a tu podložil pouze vlastním nesouhlasem, dal této své výhradě toliko „hmotněprávní nátěr“. Ve své podstatě však pouze zpochybnil skutkové závěry soudů nižších stupňů, což je v dovolacím řízení irelevantní. Z tohoto důvodu tak musela být tato námitka Nejvyšším soudem již v samém jejím zárodku odmítnuta.

                                          37. Za účelem prověření námitek proti právní kvalifikaci podle § 283 odst. 4 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, Nejvyšší soud přezkumem spisového materiálu ověřil, že z velkého množství provedených důkazů bylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že dovolatel K. K. postupně vybudoval skupinu osob (do které zahrnul i svoji matku), která se zabývala nákupem, výrobou a následnou distribucí marihuany. Obviněný se pak stal hlavní osobou, která celou trestnou činnost této skupiny zastřešovala a ve sledovaném období plánovala a řídila se záměrem marihuanu se ziskem prodat, a to exkluzivnímu rakouskému partnerovi I. P. Poměrně dlouhá doba a intenzivní obchodní styky v konečném důsledku navýšily objem realizovaného zisku na celkových téměř 8.750.000 Kč, což bezpochyby opodstatnilo závěr, že jednání celé skupiny směřovalo k získání prospěchu, který hranice velkého rozsahu nejen dosáhl, ale tuto i překonal.
                                            38. Mimo to již ze samotného znění tohoto kvalifikačního znaku vyplývá, že takového prospěchu pachatel ani nemusí dosáhnout, neboť pro jeho naplnění zcela postačí, že obviněný (či třetí osoba) svým jednáním vytvořil podmínky pro dosažení takového prospěchu, tzn. že svým jednáním k takovému zisku směřoval, což bylo v případě K. K. jednoznačně prokázáno. Nadto skutkové závěry potvrdily, že pro řízenou distribuci marihuany využíval nejen cizí, ale také vlastní výrobní kapacity, které byly navíc již nějakou dobu zbudované a fungující, díky čemuž fakticky umožňovaly do budoucna za relativně nízkých nákladů pokračovat v realizaci dalších pěstebních cyklů (bez vynaložení vstupních nákladů).
                                              39. S tím souvisí i to, že se Nejvyšší soud neztotožnil ani s další hmotněprávní výhradou K. K., že svým jednáním nenaplnil znak „spojení s organizovanou skupinou ve více státech“, neboť namítl, že v daném případě se jednalo o dvě samostatné, na sobě nezávislé skupiny. Skutkové závěry však tuto obhajobu rovněž spolehlivě vyvrátily, neboť pečlivá analýza vzájemně propojených skutkových zjištění odhalila, že se fakticky jednalo o jedinou organizovanou skupinu, která byla rozčleněna jednak na nákupní a výrobní složku, operující na území České republiky, a dále na složku distribuční, fungující v Rakousku. Pro rakouskou stranu pak byla česká skupina exkluzivní výrobně-dodavatelskou základnou. Je zcela vyloučené, aby si obviněný K. K. této skutečnosti nebyl vědom, když se sám běžně podílel na překládání drog do vozidel označených rakouskými registračními značkami, navíc v místech snadno dostupných z hraničních přechodů s Rakouskem.

                                              40. Velký prostor ve svém dovolání obviněný K. K. věnoval námitce vůči postupu Policie ČR, které vytkl, že místo toho, aby okamžitě zabránila zjištěné trestné činnosti, tak vyčkávala až do doby, než jednání obviněného naplní právní kvalifikaci podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku, aby jej bylo následně možné sankcionovat přísnějším trestem. Touto námitkou dovolatel sice míří do sféry svého práva na spravedlivý proces, nicméně po obsahové stránce ji Nejvyšší soud musel rovněž odmítnout.

                                              41. Pokud jde o postup policie před zahájením trestního stíhání, žádné skutečnosti obsažené v příslušném spisovém materiálu nesvědčí o tom, že by při svém postupu skutečně rezignovala na dodržování zásady oficiality či legality. Již vůbec nemůže být řeč o jakémkoli vypočítavém odkládání rozhodujícího policejního zásahu s cílem docílit většího rozsahu páchané trestné činnosti. Je však zcela samozřejmé, že postupné rozkrývání nadnárodní organizované trestné činnosti vyžaduje odpovídající časový prostor, aby bylo možné trestné činy v následujícím trestním řízení patřičně prokázat. Naopak unáhlený policejní zásah by vedl k tomu, že by policie zmapovala jen část nelegálních aktivit, čímž by de fakto nedošlo k cílenému zmaření či zamezení dalšího páchání trestné činnosti v rozporu s účelem trestního řízení ve smyslu § 1 odst. 1 tr. řádu.

                                              42. Nejvyšší soud se zcela ztotožnil s odkazem obhajoby na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 797/02, podle kterého z tradičních principů oficiality a legality vyplývá povinnost, aby trestní stíhání bylo zahájeno neprodleně po splnění podmínek § 160 odst. 1 tr. řádu. Avšak i Ústavní soud v tomto rozhodnutí výstižně konstatoval, že orgán činný v trestním řízení je povinen uvážit, zda by okamžité zahájení trestního stíhání pro jeden skutek znemožnilo odhalit další skutky či další pachatele trestné činnosti. Na rozdíl od názoru obhajoby obviněného K. K. Nejvyšší soud zcela souhlasí se závěry vrchního soudu, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí zdůraznil, že právě v této věci Policie ČR postupovala zcela v duchu této zásady, díky čemuž spolehlivě rozklíčovala nejen rozsáhlou nelegální výrobu marihuany, ale také její následný nelegální vývoz z České republiky do Rakouska. Navíc od zahájení úkonů trestního řízení dne 15. 1. 2016 do zahájení trestního stíhání všech obviněných dne 30. 3. 2016 uplynulo pouze dva a půl měsíce. Vzhledem k rozsáhlé trestné činnosti tuto dobu rozhodně nelze považovat za neúměrně dlouhou. Mimo to je iluzorní se domnívat, že by policie při náročné organizaci a plnění operativně pátracích úkolů vědomě vyčkávala s rozhodujícím zásahem jen proto, že by do budoucna úmyslně kalkulovala s výší nepodmíněných trestů uložených jiným orgánem činným v trestním řízení jimi sledovaným subjektům.
                                                43. Dovolatel rovněž rozporoval hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného D. R. soudy nižších stupňů, když poukázal na to, že jeho svědectví není dostatečně spolehlivé, neboť opakovaně měnil svoji výpověď, uváděl značně nevěrohodné údaje a některým jeho výrokům soud prvé instance neuvěřil. Nejvyšší soud akcentuje, že posouzení věrohodnosti všech učiněných výpovědí, včetně výpovědi spolupracujícího obviněného, zásadně nepřísluší dovolateli a jeho obhajobě, nýbrž výhradně nezávislým soudům. Těmto orgánům pak nelze ničeho vytknout, pokud tuto výpověď důkladně prověřily a konfrontovaly s širokou důkazní materií (zejména s výpověďmi svědků J. Ž., B. S., V. K., důkazy opatřenými cestou právní pomoci, provedenými domovními prohlídkami i prohlídkami jiných prostor, včetně znaleckých posudků a odborných vyjádření, záznamů kamerových systémů, protokolů o sledování osob a věcí, jakož i odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu i komunikace prostřednictvím aplikace VIBER a dalších listinných důkazů). Všechna tato skutková zjištění výpověď D. R. doplnila, logicky provázala a projasnila, pročež soudy obou stupňů dospěly ke zcela správnému závěru, že jím uváděné skutečnosti mají faktickou oporu v provedených důkazech, zatímco argumentace obviněného K. je ryze účelová a nepodložená.

                                                44. Ve svých výhradách proti výroku o trestu si je obviněný vědom, že je nemůže relevantně vznést, neboť je nepokrývá žádný, a tedy ani dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na který i tak nepřímo odkázal. Obviněnému K. K. byl totiž uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby a zároveň trest propadnutí věci, jež dle platné právní úpravy patří mezi přípustné druhy trestů. Výsledný trest, který byl obviněnému uložen, proto nelze hodnotit jako nesprávný či nepřiměřený. Mimo to dovolatelem uváděné osobní poměry (zejména starost o výchovu nezletilého syna) či charakter vyrobené a distribuované drogy nepatří mezi mimořádné okolnosti, které by v jeho případě opravňovaly soudy k úvahám o mimořádném postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, resp. ke snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovené zákonem. Koneckonců trestní řád ani neskýtá možnost se prostřednictvím jakéhokoli dovolacího důvodu domáhat aplikace mimořádného snížení trestu odnětí svobody, tím méně v případě vůdčí postavy celé organizované skupiny a extrémního rozsahu páchané trestné činnosti.

                                                45. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněný dále poukázal na informace z veřejně dostupných zdrojů ohledně trestního stíhání jednoho z členů odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze, jenž se podílel na rozhodování o podaných odvoláních v předkládané věci, a jenž byl obviněn z trestné činnosti související s výkonem soudcovského povolání. Dovolatel se proto domnívá, že v projednávané věci mohl rozhodnout vyloučený orgán. Tuto námitku je však podle Nejvyššího soudu třeba kategoricky odmítnout pro její zjevnou kolizi s ústavně zakotveným principem presumpce neviny.

                                                IV.2. Dovolání obviněné B. K.
                                                  46. Obviněná B. K. podobně jako její syn své námitky subsumovala pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a b) tr. řádu. S odkazem na hmotněprávní dovolací důvod dovolatelka vyjádřila svoji zásadní pochybnost, že by svým jednáním naplnila subjektivní stránku zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku, čímž se pokusila znovu zpochybnit vlastní povědomí o zjištěném množství distribuované marihuany, prokázání jejího úmyslu získat prospěch velkého rozsahu, stejně jako vlastní aktivní zapojení do činností organizované skupiny působící ve více státech. Podle jejího náhledu je její jednání možné kvalifikovat pouze jako pomoc k trestnému činu, a to s ohledem na to, že se nechala svým synem využívat.
                                                    47. Nejvyšší soud nejprve znovu zdůrazňuje, že v provedeném případě rozsáhlé a vzájemně provázané důkazy jednoznačně prokázaly nejen vůdčí postavení K. K., ale také celou hierarchii osob, které se zapojily do organizované trestné činnosti, ve které matka obviněného měla velmi podstatné místo. Z tohoto nejen vyplynulo, že bez jejího přičinění by k realizovaným obchodům docházelo za mnohem ztíženějších podmínek, ale především, že jako matka byla od svého syna velmi podrobně informována o všech trestněprávních aktivitách, na kterých se vědomě podílela. Soudy obou stupňů označily tento závěr za nezpochybnitelný, stejně jako skutečnost, že proti rozsáhlé a provázané důkazní materii zůstala její výpověď i obhajoba zcela osamocena, pročež námitku neprokázané subjektivní stránky přisouzeného trestného činu zcela správně odmítly.
                                                      48. Taktéž z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou tyto námitky obviněné zjevně neopodstatněné, neboť ve svém jádru nikterak nejsou hmotněprávní povahy. Podobně jako obviněný K. K., tak i dovolatelka se pustila do vlastního hodnocení provedených důkazů a na tomto základě pak vyhodnotila vlastní jednání ryze ve svůj prospěch, tedy pouze jako účastenství ve formě pomoci. De facto tak nezpochybnila naplnění subjektivní stránky z pohledu hmotněprávního, avšak jen ze skutkových pozic, což však uplatněnému zákonnému dovolacímu důvodu nikterak neodpovídá. Ve stejném duchu bylo nutné odmítnout i její závěry o údajně nevědomém přechovávání tablet extáze, které byly rovněž určeny k distribuci prostřednictvím osoby I. P. Navíc ve vztahu k celkovému právnímu posouzení komplexní trestné činnosti obviněné je tato část jejího jednání již zcela zjevně nepodstatná.

                                                      49. Součástí dovolání obviněné B. K. je i námitka tzv. opomenutého důkazu, kterou dovolatelka zamířila do sféry zachování jejího Listinou základních práv a svobod zaručeného práva na spravedlivý proces. Tímto důkazem míní obviněná konfrontaci své výpovědi s výpovědí spolupracujícího obviněného D. R., kterou soud prvého stupně v souladu s § 104a tr. řádu z vlastní iniciativy neprovedl, a kterou aktivně navrhovala v rámci odvolacího řízení. Nejvyšší soud sice při svém přezkumu nenalezl část, ve které by se Vrchní soud v Praze k tomuto návrhu explicitně vyjádřil, nicméně z velmi rozsáhlého dokazování a přesvědčivého vyhodnocení všech provázaných skutkových zjištění vyplývá, že se o materiální vadu nejedná. Je totiž více než jisté, že by takový důkaz byl odvolacím soudem formálně zamítnut jako nadbytečný.

                                                      50. Stejně jako dovolatel K. K., tak i jeho matka B. K., s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu uplatnila námitky proti výroku o uloženém trestu, který hodnotí jako nepřiměřený, a to i přesto, že i ona si je vědoma, že tato námitka předmětnému dovolacímu důvodu zjevně neodpovídá. Z tohoto důvodu také Nejvyšší soud její výhradu odmítl, a to hned ze dvou důvodů. Jednak tuto námitku skutečně nelze v dovolání relevantně uplatnit, neboť neodpovídá žádnému ze zákonem taxativně uvedených dovolacích důvodů. Především však obviněné byl již za využití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest snížen pod dolní hranici trestní sazby. Domáhat se tedy ještě dalšího „dobrodiní“ ze strany vrchního soudu v podobě dalšího zmírnění trestu přitom český právní řád neumožňuje (viz např. výklad v odstavci 36 usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 627/2018), nehledě na to, že takový krok ani není jakkoli opodstatněný z hlediska prokázané trestné činnosti.
                                                        51. Jelikož část námitek obviněné je totožná s výše uvedenými výhradami jejího syna, Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na odpovídající argumentaci uvedenou výše, a to zejména stran námitek o „vyčkávající“ policii i o možnosti, že ve věci rozhodl vyloučený orgán s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu.
                                                        IV.3. Dovolání obviněného V. M.

                                                        52. Poslední z dovolatelů, obviněný V. M., podřadil své námitky pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť stejně jako obvinění K. K. a B. K., i on je přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, a navíc trest, který mu byl uložen, vnímá jako nepřiměřený a překvapivý.
                                                          53. Nejprve obviněný rozebral své výhrady proti právnímu posouzení svého jednání podle § 283 odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když se domnívá, že mu není možno přičítat k tíži celkové množství prodané marihuany o váze téměř 65 kg, neboť z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec bylo možné z dostupných výrobních kapacit vyrobit takovéto množství drogy, když navíc obviněný ani nebyl hlavním či výlučným dodavatelem obviněného K. V tomto ohledu namítl, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů existuje zjevný extrémní nesoulad.

                                                          54. Z provedených důkazů však vyplynulo, že všichni obvinění jednali ve vzájemné součinnosti, aby snáze dosáhli svých cílů. V projednávané trestné činnosti tedy postupovali jako spolupachatelé ve smyslu § 23 tr. zákoníku, a to přesto, že tento znak není výslovně uveden v tzv. právní větě napadeného rozsudku, neboť se nejedná o zákonný znak trestného činu. Nejvyšší soud však již dříve ve své judikatuře opakovaně akcentoval, že pokud si obviněný mohl učinit představu o rozsahu páchání trestné činnosti vzhledem k množství drogy, se kterou obchodoval, vzhledem k existenci dalších osob, s nimiž spolupracoval i k době, po kterou k trestné činnosti docházelo, tak jednal za podmínek spolupachatelství, pročež je nutné ve vztahu k následku (tj. rozsahu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami) aplikovat obecné zásady o spolupachatelství vyjádřené v § 23 tr. zákoníku, tedy že každý ze spolupachatelů odpovídá za trestný čin, jako by jej spáchal sám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 977/2017 nebo sp. zn. 11 Tdo 1236/2015).
                                                            55. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že trestní odpovědnost dovolatele V. M. souvisí s celkovým objemem vyrobené a zobchodované marihuany, a je tak zcela nepodstatné, že obviněný sám vyprodukoval jen určitou část z celkových cca 65 kg marihuany. Jinými slovy tím, že se obviněný vědomě a dobrovolně zapojil do protiprávních aktivit organizované skupiny, odpovídá za veškerou trestnou činnost této skupiny, tj. nejen za činnost výrobní (kterou lze chápat jako první fázi), ale též za následnou činnost prodejní a distribuční (tedy fázi završující cíl aktivit celé skupiny).
                                                              56. Ve světle výše uvedeného bylo nutné odmítnout i dovolatelem rozporované naplnění znaku předpokládaného ustanovením § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tedy jeho úmysl získat pro sebe nebo pro jiného (finanční) prospěch velkého rozsahu. Nejvyšší soud ověřil, že skutkové závěry soudů nižších stupňů nad veškerou pochybnost prokázaly, že obviněný M. dlouhodobě provozoval pěstírnu konopí v obci XY, kde v podstatě průmyslovým, tedy vysoce výkonným a sofistikovaným způsobem (prozrazující jeho pokročilé znalosti i zkušenost), opakovaně produkoval enormní množství vysoce kvalitního konopí, které následně sušil a jako hotovou marihuanu dodával K. K. k jeho následným prodejům jejich rakouskému partnerovi. Právě výroba marihuany v takovém množství a kvalitě, jako i její opakované dodávky obviněnému K. a následně I. P. svědčí o velmi významných ziscích. Ty následně pokrývaly nejen běžné životní náklady obviněných, ale byly využívány též na úhrady za dlouhodobý pronájem nemovitostí, na zřizování dalších pěstíren, na pořizování osobních automobilů apod. V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že úmysl získání prospěchu velkého rozsahu obsahuje dvě alternativy, a to získání prospěchu pro sebe nebo pro jiného. Z tohoto důvodu tedy není podstatné, zda příjemcem zisku byl sám obviněný V. M. nebo K. K., popř. i jiná osoba zapojená do činnosti celé skupiny.

                                                              57. Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou rovněž námitku obviněného, že nebylo prokázáno jeho spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. O těsném mezinárodním propojení obou částí organizované skupiny Nejvyšší soud pojednal výše. V této souvislosti tak lze jen konstatovat, že je třeba jako zcela nepravdivou odmítnout výhradu obviněného M., když tvrdí, že k naplnění tohoto znaku je nutné, aby se subjekt při páchání trestného činu nacházel na území cizího státu. Pro naplnění tohoto znaku totiž není nikterak podstatné, kde se členové organizované skupiny fyzicky nacházejí, tedy zda migrují mezi více státy. Naopak je velmi obvyklé i praktické, že mnozí členové skupiny plní jen dílčí domluvené úkoly a díky tomu často území domovského státu vůbec neopustí a svoji trestnou činnost komunikují pouze na dálku, popř. stykem jen s určitou osobou či osobami.
                                                                58. Odmítnout je nutné i tvrzení obviněného, že ani z rozsudku Zemského soudu ve Steyru nevyplývá, že by tímto soudem souzení pachatelé byli považováni za nadnárodní organizovanou skupinu. Závěry rakouského soudu jsou totiž pro právní kvalifikaci místních soudů zcela nepodstatné, neboť jejich právní úvahy nelze přenášet do odlišného tuzemského právního prostředí.
                                                                  59. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřoval i v tom, že byl označen za jednu z osob, která v organizované skupině zaujímala významné postavení. Dovolatel však svůj význam prokazatelně bagatelizuje a ryze účelově jej srovnává s pozicí dalších spoluobviněných, zejména s obviněnými R., K. a F. Tuto námitku přitom Nejvyšší soud ponechává zcela bez komentáře pro její ryze skutkový charakter. Ve vztahu k posouzení tohoto znaku však dovolatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09, který se však opírá o dnes již neplatný zákon č. 140/1961 Sb., který byl při stanovení trestnosti činu založen na zásadě materiálního pojetí trestného činu, která byla pro případy použití kvalifikovaných skutkových podstat demonstrována v § 88 tr. zákona. Nyní posuzovaná trestná činnost obviněného M. však již spadá do účinnosti trestního zákoníku, tedy zákona č. 40/2009 Sb., který je založen na odlišném, tzv. formálním pojetí trestného činu, přičemž analogické ustanovení § 88 tr. zákona v něm již obsaženo není. Dovolávaná kritéria obsažená ve výše uvedeném nálezu Ústavního soudu však dovolatel nenaplnil nejen z hlediska formálního, ale ani z hlediska věcného. Skutkové závěry soudů nižších stupňů totiž bez jakýchkoli pochybností prokázaly, že obviněný M. byl jedním z nejbližších spolupracovníků vůdce skupiny, obviněného K. K., přičemž se účastnil mezinárodní organizované trestné činnosti velmi intenzivně, opakovaně a ve velkém rozsahu.

                                                                  60. Z výše uvedených důvodů musel Nejvyšší soud odmítnout také závěrečnou námitku dovolatele V. M., kterou mířil proti výroku o uloženém trestu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Uložený nepodmíněný trest přitom označil za nesprávný, nepřiměřený, jakož i překvapivý, neboť odvolací soud (na rozdíl od soudu prvého stupně) při ukládání tohoto trestu nevyužil ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto námitku však Nejvyšší soud odmítl hned z několika důvodů.
                                                                    61. Předně takové výhrady vůbec nelze subsumovat nejen pod uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod. Podobně jako u obviněného K. K. Nejvyšší soud akcentuje, že mimořádného snížení trestu odnětí svobody se nelze v rámci dovolání jakkoliv domáhat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 327/2018). S úspěchem však lze pochybovat i o dovolatelově výroku, že zvýšení trestu odvolacím soudem oproti trestu uloženému soudem prvého stupně pro něho bylo překvapivé. Nalézací soud totiž mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku odůvodnil bez toho, aby pečlivě vyhodnotil konkrétní naplnění zákonných podmínek, což pak vcelku logicky vedlo u odvolacího soudu k námitkám ze strany státní zástupkyně, která úspěšně naplnění podmínek pro aplikaci tohoto ustanovení zpochybnila.
                                                                    V. Závěr

                                                                    62. Nejvyšší soud po svém přezkumu dovolání všech tří obviněných dospěl k jednoznačnému závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), g), h) tr. řádu k žádnému porušení zákona. Stejně tak soudy prvého a druhého stupně svým postupem neporušily základní práva žádného z dovolatelů, včetně práva na spravedlivý proces. Vina všech obviněných byla prokázána zcela zákonným procesním způsobem, přičemž mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé nebyl zjištěn žádný podstatný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Vzhledem k tomu, že všechny dovolateli uplatněné námitky byly vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud dovolání obviněných K. K., B. K. a V. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. O odmítnutí podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

                                                                    63. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě B. K. podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů, ani v jim předcházejícím postupu, shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněné na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním této obviněné napadeno.


                                                                    P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

                                                                    V Brně dne 14. 3. 2019

                                                                    JUDr. Antonín Draštík
                                                                    předseda senátu


                                                                    Vypracoval:
                                                                    JUDr. Tomáš Durdík