Rozhodnutí NS

21 Cdo 4362/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/18/2018
Spisová značka:21 Cdo 4362/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.4362.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 4362/2018-385


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce P. J., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Nad Lánem č. 1206/1, proti žalované SIGMA PUMPY HRANICE, s.r.o., se sídlem v Hranicích, Tovární č. 605, IČO 64610560, zastoupené JUDr. Ivou Kremplovou, advokátkou se sídlem v Brně, Botanická č. 785/9, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 351/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. září 2017 č.j. 16 Co 87/2017-230, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivy Kremplové, advokátky se sídlem v Brně, Botanická č. 785/9.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.9.2017 č.j. 16 Co 87/2017-230 ve věci samé není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, jaké jsou z hlediska zdravotního stavu zaměstnance předpoklady pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce vzhledem k právní úpravě posudkové péče a lékařských posudků účinné od 1.4.2012, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, uveřejněný pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.7.2016 sp. zn. 21 Cdo 5557/2015; k předpokladům pro vypracování revizního znaleckého posudku srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012 sp. zn. 21 Cdo 2824/2011] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.


Jestliže žalobce ve prospěch svého názoru, že jeho zdravotní stav ke dni dání výpovědi nebyl postaven „na jisto“, akcentuje „existenci dvou lékařských posudků“ (vydaných ve vztahu k jeho osobě), potom nebere náležitě v úvahu, že nejenže byl každý z posudků vydán k jinému účelu, ale také že každý z nich hodnotí zdravotní stav žalobce k jinému datu [znalecký posudek soudem ustanoveného znalce doc. MUDr. Jiřího Kunduse, CSc., který se vyjadřuje přímo k rozhodné skutkové otázce, zda se žalobce (ne)stal dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce pro nemoc z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání, hodnotí zdravotní stav žalobce ke dni 23.10.2015, kdy mu byla dána sporná výpověď z pracovního poměru, zatímco lékařský posudek vypracovaný pro potřeby odvodového řízení se vyjadřuje ke zdravotnímu stavu žalobce, jaký byl na jaře 2017]. Za této situace tedy nelze uvažovat o tom, že by posudky mohly být – jak míní žalobce – „ve zjevné kontradikci“.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (že „žalobce byl v rozhodném období dlouhodobě nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce z důvodu obecného onemocnění dýchacího ústrojí“, které „nelze považovat za nemoc z povolání ani ohrožení nemocí z povolání“), nesouhlasí-li s tím, jak odvolací soud ve vztahu ke skutkové otázce „etiologie žalobcova onemocnění“ hodnotil provedené důkazy, a předestírá-li vlastní hodnocení důkazů], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není způsobilá ani námitka žalobce, že odvolací soud neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy (příslušné certifikáty o volnočasových aktivitách žalobce, článek z Prostějovského deníku a fotodokumentace části zbraňových pomůcek, aktuální pracovní smlouva a listiny o rekrutačním řízení AČR), bez jejichž provedení podle názoru dovolatele není možné „na jisto určit etiologii jeho onemocnění“. Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Žalobce – jak vyplývá z obsahu dovolání – napadá rozsudek odvolacího soudu též ve výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ani v tomto směru však není dovolání žalobce podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné, neboť dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [srov. § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. rovněž odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2018


JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu