Rozhodnutí NS

20 Cdo 3024/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/13/2018
Spisová značka:20 Cdo 3024/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3024.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení exekuce
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
03/20/2019
III.ÚS 985/19
JUDr. Jiří Zemánek
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 3024/2018-169


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné D&I CONSULTING LIMITED, se sídlem v Londýně, 10 Dunstan Close, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 04867734, zastoupené Mgr. Petrem Budzińským, advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinným 1) Z. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, a 2) I. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 1939/28, pro 450 845,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 66 Nc 1113/2009, o dovolání povinného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 12 Co 7/2018-98, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 15. 8. 2017, č. j. 66 Nc 1113/2009-57, zamítl návrh povinného 2) – dále jen „povinný“ – na zastavení exekuce. Uvedl, že povinný nepředložil žádné důkazy ani neosvědčil skutečnosti vypovídající o jeho nemajetnosti, je v produktivním věku, neuvádí žádné zdravotní obtíže, nemoci či omezení, které by mu znemožňovaly výkon výdělečné činnosti, nepobírá důchod ani nemocenské dávky, není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nenachází se v databázi státní sociální podpory. Nevyloučil možnost, že v budoucnu povinný nabude majetek darováním či dědictvím, a jeho majetková situace se tak zlepší. Soudní exekutor nadále provádí šetření ke zjištění majetku povinného a nebyly dosud vyčerpány všechny možné způsoby provedení exekuce.

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že za stávajícího stavu řízení není postavena najisto majetková situace povinného. Způsobilým důvodem pro zastavení exekuce není skutečnost, že povinný, přestože je v produktivním věku a nemá žádná zdravotní omezení, nedosahuje žádných příjmů a pouze tvrdí, že důvodem pro zastavení exekuce je skutečnost, že nemá žádné příjmy. Majetek povinného zjišťuje soudní exekutor a povinný je povinen svá tvrzení prokázat. Exekuční soud nemá povinnost exekuci zastavit, pokud zjistí, že povinný nedosahuje žádných příjmů. Nelze vyloučit možnost, že povinný v budoucnu majetek nabude.

Povinný v dovolání uvedl, že je na exekutorovi (oprávněném) prokázat, že je zde ještě nějaký další majetek, který lze postihnout. Je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného a exekuční soud musí na základě vlastních zjištění posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce. Namítá, že soudy mechanicky převzaly stanovisko soudního exekutora, že je zde nějaký majetek, ze kterého by bylo možno uhradit alespoň náklady exekuce, a v podstatě uzavřely, že osoba ve věku osoby výdělečně činné, ačkoli nemá zaměstnání ani příjmy, nemá šanci se úspěšně domáhat zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., pokud s tím nebude souhlasit soudní exekutor. Stěžejní je informace, zda byl zajištěn nějaký majetek a zda jeho hodnota postačuje alespoň na krytí nákladů exekuce. Soudy však v daném případě rozhodly pouze na podkladě paušálního tvrzení o věku povinného, aniž požadovaly jakékoli informace po exekutorovi o zajištěném majetku. Zpráva předložená soudním exekutorem je neúplná a nepřesná, neposkytuje ani základní představu o majetkových a příjmových poměrech povinného v průběhu exekučního řízení a jejich další reálné prognóze, ani údaje o tom, zda, kdy a jaký exekučně postižitelný majetek byl v minulosti zjištěn, proč se z něj nepodařilo ničeho vymoci a jaké pokusy o zjištění obvyklého majetku soudní exekutor učinil. Konkrétní šetření soudního exekutora a jeho výsledky neplynou ani z obsahu exekučního spisu, soudní exekutor nezmiňuje výši nákladů exekuce. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil a exekuci zastavil.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že povinný pouze tvrdí, že nemá majetek, aniž by tuto skutečnost prokazoval. Povinný sám nevyloučil, že majetek ještě nabýt může, ani nesdělil, jak se snaží např. získávat příjmy ze zaměstnání. Exekuční řízení není omezeno co do času vedení a jeho hlavním účelem je vymožení pohledávky, nikoliv rychlost řízení. Povinný nemůže spravedlivě požadovat po soudním exekutorovi, aby ke každému jeho návrhu nákladně prováděl kompletní lustrace majetku, protože se jedná o účelové zvyšování nákladů, a povinný by se tak stal tím, kdo fakticky určuje provádění exekuce místo soudního exekutora. Zprávu soudního exekutora považuje za vyhovující. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně uvedl, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán. Exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011). Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016).

Dovolatel vznáší výhradu vůči úplnosti a přesnosti zprávy soudního exekutora s tím, že neobsahuje konkrétní údaje o zjištěném exekučně postižitelném majetku, že ze spisu neplynou konkrétní výsledky a šetření soudního exekutora a ve zprávě není zmíněna výše nákladů exekuce.

V souzené věci soudní exekutor na výzvu exekučního soudu dne 7. 7. 2017 sdělil, že po dovolateli nebylo ničeho vymoženo, jeho majetek byl v pravidelných intervalech lustrován, v současné době nejsou prováděny žádné srážky, v minulosti byl postižen účet povinného a vydán exekuční příkaz srážkami ze mzdy, jenž byl pro administrativní chybu následně zrušen, soudní exekutor nesouhlasí se zastavením exekuce, s přihlédnutím k věku povinného lze předpokládat, že v budoucnu povinný bude pobírat příjem či jiné dávky, přičemž nelze vyloučit ani možnost nabytí majetku děděním; dále vyčíslil předběžné náklady exekuce ve výši 15 694 Kč.

Takto podaná zpráva (přes svou relativní stručnost) vyhovuje shora uvedeným obsahovým požadavkům. Nejvyšší soud již dříve vysvětlil, že zpráva soudního exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko exekutora k návrhu na zastavení exekuce, slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem. Je poté věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva exekutora neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti. Je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak exekuční soud musí na základě vlastních zjištění (jež se neomezí jen na obecné konstatování věku povinného) posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018).

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018 (na které dovolatel poukazuje a jímž bylo rozhodnuto v jiné exekuční věci dovolatele), neplyne, že je na exekutorovi či oprávněném prokazovat, že existuje další postižitelný majetek; povinnému bylo v této věci vyhověno z důvodu, že exekuční soud se při zjišťování skutečností podstatných pro rozhodnutí omezil výlučně na vyjádření soudního exekutora.

V projednávané věci však soud nevycházel výhradně ze zprávy soudního exekutora, ale též z obsahu exekutorského spisu (mj. konstatoval, že proti povinnému je vedeno osm exekučních řízení a soudní exekutor opakovaně provádí součinnosti) a učinil dotazy na Českou správu sociálního zabezpečení a Úřad práce (viz obsah spisu a skutková zjištění soudu prvního stupně, jež odvolací soud převzal). Závěr, že nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., založil na skutečnostech, že jednak dosud není postavena najisto majetková situace dovolatele a dále že je povinný v produktivním věku, přičemž nebyla zjištěna žádná např. zdravotní omezení, která by mu bránila v případné výdělečné činnosti. Nelze proto přisvědčit dovolateli v tom, že by exekuční soud veškeré podstatné informace načerpal z vyjádření exekutora, aniž by je sám prověřoval skrze obsah exekučního spisu a případně zjišťoval konkrétní skutečnosti, které uváděl povinný (tím spíše, že povinný žádné „konkrétní skutečnosti“ v odvolání neuváděl a omezil se pouze na prosté tvrzení o neexistenci majetku a příjmů, aniž by uvedl překážky – ať již zdravotní, osobní, rodinné apod. – které mu brání v pravidelné výdělečné činnosti).

Protože odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 12. 2018


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu