Rozhodnutí NS
8 Tdo 308/2017
![]() | ![]() ![]() |
Název judikátu: | Nepravdivý údaj, role státního zástupce v trestním řízení |
Právní věta: | Úvěrový podvod § 211 odst. 1 tr. zákoníku I. Pro posouzení toho, zda jde ve smyslu § 211 odst. 1 tr. zákoníku o nepravdivý údaj při sjednávání úvěrové smlouvy, musí být z obsahu sjednávané úvěrové smlouvy nebo úvěrových podmínek jako její součásti patrné, k jaké skutečnosti nebo informaci se konkrétní nepravdivý údaj vztahuje a zda jde o údaj podstatný pro uzavření smlouvy. Přikázání věci, Řízení o dovolání § 260, § 265l odst. 1 tr. ř. II. Postup podle § 265l odst. 1 tr. ř., jímž Nejvyšší soud výjimečně přikáže věc státnímu zástupci, může být odůvodněn i tím, že z obsahu spisu vyplývají pochybnosti o tom, zda věc byla dostatečně po všech stránkách objasněna, a o vině obviněného i jeho postavení před soud tedy vznikají vážné pochybnosti, a doplnění dokazování vyžaduje, aby věc byla došetřena v přípravném řízení. Přikázání věci státnímu zástupci podle § 265l odst. 1 tr. ř. zde není vázáno na splnění podmínek uvedených v § 260 tr. ř. |
Soud: | Nejvyšší soud |
Důvod dovolání: | § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. |
Datum rozhodnutí: | 07/12/2017 |
Spisová značka: | 8 Tdo 308/2017 |
ECLI: | ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.308.2017.1 |
Typ rozhodnutí: | USNESENÍ |
Heslo: | Přikázání věci Řízení o dovolání Úvěrový podvod |
Dotčené předpisy: | § 211 odst. 1 tr. zákoníku § 260 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. |
Kategorie rozhodnutí: | A |
Publikováno ve sbírce pod číslem: | 22 / 2018 |
8 Tdo 308/2017-43
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2017 o dovolání obviněných R. M., a M. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 5 To 589/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 120/2013, takto:
a) Dovolání obviněného M. V. se podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítá.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se věc vrací státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Lounech k došetření.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
po předchozí společné domluvě na získání finančních prostředků z úvěru ve výši 350.000 Kč, uzavřeli dne 19. 6. 2012 v P., okres L., obviněný R. M., jediný jednatel společnosti Vonatal, s. r. o., se sídlem Praha 1, Dlouhá č. p. 730/53 (dále „společnost Vonatal“), jako žadatel o úvěr, a obviněná R. Š., obchodní zástupkyně společnosti GE Money Auto, s. r. o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova č. p. 1422/1a (dále jen „společnost GE Money Auto“), jako věřitel, smlouvu o úvěru č. 33590269, za účelem financování nákupu vozidla zn. Ford S-Max 10-2.0 Eco Boost SCTI Titanium v ceně 700.000 Kč, přičemž nejprve obviněný M. V., otec R. Š., za kterou fakticky úvěrovou smlouvu sjednával, záměrně při vytváření žádosti o úvěr nadiktoval vyplňujícímu K. P. údaj o tom, že část kupní ceny vozidla ve výši 350.000 Kč byla již na účet R. Š., jako prodejce vozidla, zaplacena, přičemž si všichni byli vědomi toho, že uvedení této skutečnosti je jednou z rozhodujících podmínek pro schválení úvěru, a posléze takto vyplněnou smlouvu o úvěru č. 33590269 na částku ve výši 350.000 Kč R. Š. a R. M. podepsali, přestože jim bylo známo, že k úhradě části kupní ceny vozidla nedošlo, přičemž úvěrová smlouva byla posléze po zjištění nesrovnalostí o původu vozidla stornována ze strany společnosti GE Money auto, aniž došlo k vyplacení požadované částky.
2. Za tento pokus přečinu byli obvinění R. M. i M. V. odsouzeni podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné R. Š.
II. K dovolání obviněného M. V.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny formální podmínky zákonem stanovené pro podání dovolání u tohoto obviněného, a shledal, že v projednávané věci je jeho dovolání přípustné podle § 265a odst. 1 písm. h) tr. ř. a bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.
7. Zkoumal též, zda bylo toto dovolání podáno včas, a to z hledisek stanovených v § 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř., podle něhož se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout.
8. Ustanovením § 62 a násl. tr. ř. se stanoví zásady, jakým způsobem se mají písemnosti doručovat, aby osoby, kterých se úkony trestního řízení týkají, o nich byly včas a řádně vyrozuměny. Právní účinky, které zákon spojuje s doručením písemnosti (např. počátek běhu lhůty k podání opravného prostředku) mohou nastat jen tehdy, byla-li písemnost doručena některým ze způsobů, které pro danou písemnost předepisuje nebo připouští trestní řád.
11. Z tohoto důvodu není pro běh lhůty k dovolání v posuzované věci významné opakované doručení přezkoumávaného rozhodnutí k němuž došlo u obviněného dne 8. 12. 2016 prostřednictvím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie ústeckého kraje, Územního odboru Louny, Obvodního oddělení Louny, které tak nastalo později, než tomu bylo dne 24. 11. 2016 (č. l. 700).
III. K dovolání obviněného R. M.
16. Obviněný R. M. podal dovolání prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu nejprve poukázal na to, že v průběhu řízení proti němu vedeném byl rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 5. 3. 2014, sp. zn. 2 T 120/2013, obžaloby zproštěn, odvolací soud však usnesením ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 6 To 169/2014, k odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných věc zrušil, a přikázal provést dodatečné dokazování a rozhodnout v neprospěch obviněných, což se v nyní přezkoumávaném rozhodnutím stalo. Obviněný je však nepovažuje za správné, protože popis skutku, jak je uveden v napadeném rozsudku, postrádá popis takových okolností, z nichž by bylo možné dovodit, že znak uvedení nepravdivého údaje má vztah i k jeho osobě, neboť pro takový závěr není ve skutku ani v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí dostatek podkladů. Brojil tak proti správnosti závěru o tom, že i on naplnil všechny znaky pokusu přečinu úvěrového podvodu.
21. V závěru svého dovolání obviněný R. M. navrhl, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným a rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 2 T 120/2013, i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 5 To 589/2015, zrušil a obviněného zprostil obžaloby v plném rozsahu.
IV. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
22. K podaným dovoláním se za Nejvyšší státní zastupitelství vyjádřila u něj působící státní zástupkyně. K dovolání obviněného R. M. uvedla, že vyhověl podmínkám důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože vytýkal nesprávnost právní kvalifikace skutku, jímž byl uznán vinným, kterou spatřoval mimo jiné v nedostatku posouzení hledisek uvedených v § 12 odst. 2 tr. zákoníku.
27. S ohledem na uvedené argumenty státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů ohledně obviněných R. M. a M. V., avšak i obviněné R. Š., která tento mimořádný opravný prostředek nepodala, a to z důvodu § 265k odst. 2 poslední věta tr. ř.
V. K formálním podmínkám dovolání obviněného R. M.
30. Obviněný dovolání zaměřil zásadně proti nesprávnému právnímu posouzení za vinu mu kladeného činu, neboť neměl být uznán vinným pokusem přečinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Za vadné považoval, že skutek, neobsahuje skutkový podklad pro závěr o tom, že někoho uvedl v omyl, protože údaj, který soudy považovaly za nepravdivý, dostatečně nezkoumaly ze všech potřebných hledisek, a to jak s ohledem na jeho vymezení v obchodním zákoníku, pokud jde o náležitost úvěrové smlouvy, tak i vzhledem k okolnostem, za nichž se on sám měl uvedeného trestného jednání dopustit.
VI. K obviněným R. M. v dovolání vytýkaným vadám
35. Nepravdivým údajem je takový údaj, jehož obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro čerpání úvěru [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1268/2008 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36/2009), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1421/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 2458/10, či nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 631/2005 (uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod N 205/43 SbNU 289)].
(dále jen Vozidlo)
(specifikováno v kupní smlouvě, popř. faktuře)
Část kupní ceny zaplacená Klientem Dealerovi: 350 000,00 Kč slovy ==Třistapadesáttisíc==
Část kupní ceny zaplacená prostřednictvím úvěru: 350 000,00 Kč slovy ==Třistapadesáttisíc==
Dealer není vlastníkem financovaného vozidla.
Celková výše úvěru (jistina): 350 000,00 Kč slovy ==Třistapadesáttisíc==
Klient žádá Věřitele o poskytnutí úvěru ve výši 350 000,00 Kč připsáním této částky na účet Dealera (Prodávajícího):
R. Š., IČ: ...
účet číslo: ... (GE Money Bank, a.s.)“. Z uvedeného je zřejmé, že stejný text „zaplacená“ je uveden jak u částky, která měla být údajně uhrazena obviněným předem, a stejná formulace „zaplacená“ je užita i u požadavku na úvěr, který však v době sjednávaní smlouvy ještě bankou „zaplacen“ být nemohl.
41. Při posuzování toho, zda se jednalo o nepravdivý údaj, resp., zda a za jakých okolností nebo v jakém časovém horizontu měla být dlužníkem uhrazena část kupní ceny vozidla ve výši 350.000 Kč, nelze odhlédnout ani od textu smlouvy na straně 5, kde je v bodě 9. V „Prohlášení stran“ uvedeno, že „Klient souhlasí s tím, že úvěr v požadované výši bude Věřitelem poskytnut formou doplacení kupní ceny ponížené o poplatek za uzavření smlouvy, tj. poukázáním částky na účet Dealera“ (viz č. l. 117 spisu). Z této formulace je zřejmé, že úvěr bude hrazen v budoucnu, a není zde zmínka o předem uhrazené částce klientem, na níž nejsou vázány žádné podmínky tohoto prohlášení. Vzhledem k tomu, že jde o budoucí slovesný čas, a stejná formulace je v podmínkách smlouvy uvedena i u částky, jíž se zavázal za cenu vozidla zaplatit klient, je možné i tímto gramatickým výkladem dojít k závěru, že i uvedená polovina kupní ceny mohla být uhrazena až v budoucnu, a tedy nikoliv před tím, než byla úvěrová smlouva sjednávána. V tomto směru však soudy své úvahy nevedly.
45. Kromě uvedeného Nejvyšší soud považuje za nutné zmínit i další vady, jimiž dosavadní řízení i přezkoumávaná rozhodnutí trpí, a to zejména proto, že příčina, jak byla výše rozvedena, která spočívá zásadně ve formulačních v nedostatcích přezkoumávané smlouvy o úvěru č. 33590269 ze dne 19. 6. 2012 (č. l. 114 až 118), nebyla odstraněna ani poměrně obsáhlým dokazováním, které zejména soud prvního stupně provedl. Nepodařilo se však objasnit okolnosti vztahující se mimo jiné i k tomu, za jakých skutkových okolností došlo ke spáchání činu, a zda i obviněný R. M. znal podmínky smlouvy o úvěru, a to i se zřetelem na jeho subjektivní vztah k jednotlivým znakům skutkové podstaty pokusu přečinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 k § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit ve spolupachatelství s obviněnými R. Š. a M. V. Nebyl dosud zjištěn skutkový stav věci tak, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti, jak o tom ostatně svědčí i písemné vyjádření nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněných (viz. bod 26 tohoto usnesení).
VII. Závěr
52. Vzhledem k tomu, že důvody, kvůli nimž dovolací soud rozhodl ve prospěch obviněného R. M., prospívá i obviněným M. V. a R. Š., Nejvyšší soud postupoval podle zásady tzv. beneficia cohaesionis (dobrodiní záležející v souvislostech) s přiměřeným použitím § 261 tr. ř., a proto rozhodl též v jejich prospěch. Uvedený důvod je totiž pro všechny tři obviněné společný a nejde o důvody, které by bylo nutné u každého z nich zkoumat samostatně [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 1976, sp. zn. 5 Tz 86/76 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 59/1977)]. Rovněž jde o takové důvody, které všem obviněným prospívaly již v době, kdy ohledně nich bylo vedeno trestní stíhání a soudy nižších stupňů k těmto důvodům ve svém rozhodnutí nepřihlédly (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 4 Tz 65/2002).
V Brně dne 12. 7. 2017