Rozhodnutí NS

6 Tdo 1480/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/05/2018
Spisová značka:6 Tdo 1480/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1480.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hodnocení důkazů
Podílnictví
Dotčené předpisy:§ 214 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 1480/2018-21


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2018 o dovolání, které podal obviněný N. G., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 12 To 146/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 8/2018, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1) Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 17 T 8/2018, byl N. G. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Za toto jednání a za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 81/2017 ze dne 17. 10. 2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 26/2018 ze dne 19. 3. 2018, byl odsouzen podle § 214 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl dále zrušen výrok o trestu, jakož i výroky obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 4 T 81/2017 ze dne 17. 10. 2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 26/2018 ze dne 19. 3. 2018. Podle § 214 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši 40.000,- Kč (100 denních sazeb po 400,- Kč). Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
    2) Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Trutnově podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 7. 2018, pod sp. zn. 12 To 146/2018, podle § 256 tr. ř. zamítl.
    I.
    Odvolání a vyjádření k němu

    3) Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný podané dovolání odůvodnil tak, že jeho vina byla sice založena na výpovědi tří svědků (E. L., J. L. a R. T.), avšak nebylo dostatečně vzato v úvahu, že se od počátku trestního řízení hájil tím, že uvedené svědky nenaváděl k trestné činnosti, věci sice od nich kupoval, avšak s jejich ujištěním, že nepocházejí z trestné činnosti. Dále uvedl, že znal pouze svědka E. L., který je však proti němu zaujatý, neboť ho obviněný vystěhoval z bytu pro neplacení nájemného. Půjčování dodávky svědkům, kterou odcizené věci k němu přiváželi, ani časová souvislost událostí nemá podle dovolatele k dané věci žádný skutkový ani právní význam. Podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by působil na svědka E. L. Dále poukázal na rozpory ve výpovědích svědků a rovněž zdůraznil jejich nevěrohodnost. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i rozsudek Okresního soudu v Trutnově a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
      4) Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že s ohledem na charakter námitek se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
      II.
      Přípustnost dovolání

      5) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

      6) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265btr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.


      7) Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu
      č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů
      Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst.
      2 tr. ř.).


      8) Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

      III.
      Důvodnost dovolání

      9) V souvislosti s námitkami obviněného je nutno konstatovat, že jde o námitky obsahově shodné s námitkami, se kterými se již musely v rámci obhajoby obviněného vypořádat soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí [již v řízení před soudem prvního stupně poukazoval obviněný např. na to, že vozidlo-dodávku půjčil J. L. smlouvou o půjčce (tuto se mu však nepodařilo dohledat), neříkal obviněným, že by měli např. na XY ukrást sloupky, o tom, že se jedná o kradené pískovce nevěděl, u odvolacího soudu argumentoval tím, že soud prvního stupně neuvěřil jeho obhajobě, nevěděl, že věci, které od obviněných kupoval pocházejí z trestné činnosti, výpověď svědka E. L., který byl jeho dlužníkem a kterého nechal vystěhovat je nevěrohodná atd.]. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“[jako zjevně neopodstatněné bude dovolání odmítnuto pouze za situace, kdy budou v dovolání uplatněny z pohledu uplatněného dovolacího důvodu právně relevantní námitky].

      10) Ve vztahu k dovolací argumentaci obviněného lze s ohledem na výše uvedené [vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] uvést, že pod tento dovolací důvod nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů a z nich plynoucí vadná skutková zjištění (zejména zjištění stran povahy vztahu mezi ním a svědkem E. L., případně jeho družkou či dalšími svědky, okolnosti půjčování dodávky svědkům, tvrzení ohledně údajného ovlivňování svědka E. L., jeho vědomost o původu pískovce, tvrzenou nevěrohodnost svědků, apod.), neboť z charakteru těchto námitek je nepochybné, že jimi obviněný prosazuje jako správné své vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a současně i vlastní verzi skutkového stavu věci, tedy tu skutečnost, že neměl vědomost o tom, že mu svědci prodávali věci pocházející z trestné činnosti. Takto obviněným vznesené námitky jsou založeny na vlastním hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového děje, a ve své podstatě se týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem. Je vhodné připomenout, že až následně, z uvedených skutkových výhrad, vyvozuje obviněný závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že výše uvedený dovolací důvod nezaložil obviněný na hmotně právních důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), kdy se ve své podstatě primárně domáhá přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.

      11) V návaznosti na shora uvedená teoretická východiska k uplatněnému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud ve vztahu k otázce zjišťování skutkového stavu věci podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, pak neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Pokud tedy dovolatel namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje zejména z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

      12) K zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci výše uvedených námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna apod.
        13) Ve vztahu k trestné činnosti, kterou byl obviněný uznán vinným, je potřebné dále uvést následující. Přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchá, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj. Objektem trestného činu podílnictví je zde cizí majetek. Předmětem tohoto trestného činu je cizí věc nebo jiná majetková hodnota získaná trestným činem nebo jako odměna za takový trestný čin. Podílnictví napomáhá tomu, aby byl zachován stav vytvořený základním (hlavním) trestným činem (tj. předchozím, na který podílnictví navazuje). Objektivní stránka u podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spočívá v úmyslném jednání pachatele, který na sebe nebo jiného převede věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky. Koupě takové věci je typickým příkladem převodu věci na sebe. Získání věci trestným činem znamená jakékoli opatření věci nebo jiné majetkové hodnoty na základě trestného činu. Věc nebo jiná majetková hodnota musí být získána trestným činem jiné osoby než podílníka [Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1927-28 s.]. V daném případě byla skutečnost, že byly pískovce získány trestným činem, bezpečně prokázána v řízení, které skončilo rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 2 T 79/2017 ze dne 12. 7. 2017, jímž byli J. L., E. L. a R. T. odsouzeni za spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu podílnictví podle § 214 tr. zákoníku vyžaduje se úmysl pachatele. Postačí však i úmysl eventuální [§ 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, u eventuálního úmyslu pak postačuje, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

        14) K subjektivní stránce je nutno dále uvést, že obviněný v dovolání argumentoval tím, že nevěděl o tom, že je zboží kradené, a z žádného důkazu nevyplývá jeho alespoň srozumění s tím, že předmětné zboží může pocházet z trestné činnosti. Ohledně subjektivní stránky jednání obviněného soud I. stupně správně poukázal na objektivně zjištěné okolnosti případu (viz str. 6 rozsudku), z kterých jeho úmyslné jednání dovodil [např. o původu dovážených pískovců obviněný věděl od svědka E. L., kterého obviněný znevěrohodňuje, avšak také svědek J. L. (ten však žádný konflikt s obviněným neměl) podporuje výpověď E. L., v neprospěch obviněného hovoří také časová souvislost, kdy svědek E. L. vypovídal ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 79/2017, kdy nejprve jako obviněný vypovídal mj. i v neprospěch obviněného G. a teprve až po tomto výslechu (nikoli tedy dříve, jak by mohlo vyplývat z výpovědi obviněného G.) nechal tento E. L. vystěhovat, atd.]. Zavinění, jako vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu, se zpravidla dokazuje nepřímo, z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k ohrožení nebo porušení zájmu chráněného trestním zákonem. Je proto třeba vycházet ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, a ze všech v tomto směru významných důkazů. V tomto případě obviněný v některých případech sám tipoval pískovce, které chtěl prostřednictvím svědků J. L., E. L. a R. T. odcizit, a jednak v dalších případech je od svědků odkupoval za nízkou cenu, kdy jej usvědčuje mj. skutečnost, že svědek J. L. sice původně obviněnému sdělil, že pískovce pocházejí ze statku v XY, který zdědil, ale později sám obviněný požadoval konkrétní pískovce z XY, tipoval dlažbu a věděl, že dovážené pískovce jsou kradené. Vinu obviněného dále zcela prokazují i okolnosti dovozu pískovců, když byly dováženy v různém složení a i několikrát za den i v krátkých časových intervalech tak, že obviněnému muselo být zřejmé, že se nejedná o pískovce ze zděděného statku svědka J. L. Za této situace obviněný znal všechny rozhodné skutkové okolnosti a nakupoval předmětné pískovce minimálně se srozuměním, že byly získány trestným činem spáchaným jinou osobou, jak správně a velmi podrobně rozvedl v odůvodnění svého usnesení (str. 3) odvolací soud.

        15) Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného N. G. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

        P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
        přípustný (§ 265n tr. ř.).

        V Brně dne 5. 12. 2018


        JUDr. Jan Engelmann
        předseda senátu