Rozhodnutí NS

7 Tdo 1091/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí:09/20/2018
Spisová značka:7 Tdo 1091/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1091.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1091/2018-25


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 9. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. O., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 9 To 24/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 35/2016, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Obvodního osudu pro Prahu 2 ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 2 T 35/2016, byl obviněný M. O. uznán vinným v bodě I. přečinem legalizace výnosu z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle tohoto ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněné právnické osoby společnosti Am Basten Ankauf, s. r. o.

Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání státní zástupce proti výroku o vině v neprospěch obou obviněných. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 9 To 24/2018, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celých výrocích o trestech u obou obviněných a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného M. O. při nezměněném výroku o vině pod bodem I. odsoudil podle § 217 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 48 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodní společnosti, a to na dobu 60 měsíců. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o trestu také u obviněné právnické osoby společnosti Am Basten Ankauf, s. r. o.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že pro uložení trestu zákazu činnosti nebyly splněny zákonné podmínky a tudíž mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Citoval z argumentace nalézacího soudu připomenul své nepříznivé osobní a majetkové poměry a zdůraznil, že uložení uvedeného trestu je pro něj v podstatě likvidační. Vyjádřil přitom názor, že trest zákazu činnosti mu buď neměl být ukládán vůbec, případně mu měl být uložen pouze stran oblasti podnikání, která má bezprostřední souvislosti se stíhanou trestnou činností, tedy cestovním ruchem. Uložení trestu v tak širokém a podle něj i neurčitém rozsahu, jak to učinil odvolací soud, shledal vadným. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 9 To 24/2018, zrušil a poté mu buď věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně sám rozhodl a při nezměněném výroku o vině a trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem mu uložil trest zákazu činnosti spočívající toliko v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce společnosti podnikající v oblasti cestovního ruchu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud proto podle něj postupoval v souladu s podmínkami § 73 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže obviněného za jím spáchanou trestnou činnost odsoudil vedle trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem také k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodní společnosti na dobu 60 měsíců. Neztotožnil se s výtkou obviněného, že pokud již byl takový trest ukládán, měl být zúžen pouze na společnosti podnikající v oblasti cestovního ruchu. Uvedl, že obviněný žádnou činnost v tomto oboru nevykonával ani ji podnikat nezamýšlel. Podstatou jeho jednání bylo, jak vyplývá ze skutkové věty, jednak účelové založení obchodní společnosti, která žádnou aktivní činnost nevykonávala a byla předem určena a zneužita k zastírání původu finančních prostředků získaných trestnou činností jiného pachatele a jednak fiktivní výkon funkce jednatele v této společnosti. Pokud jde o výhradu obviněného, že uložený trest zákazu činnosti je s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry likvidační, tato podle názoru státního zástupce není okolností podřaditelnou pod nepřípustnost uloženého trestu. Státní zástupce uzavřel, že považuje dovolání obviněného zjevně neopodstatněným a navrhl, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti, zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, nebo zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom shledal, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně.

Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.

O zákonné lhůtě k podání dovolání byl obviněný řádně poučen v napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně (č. l. 2363 tr. spisu).

Obviněnému byl opis rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 9 To 24/2018, doručen tak, že si ho dne 29. 3. 2018 osobně vyzvedl v kanceláři Obvodního soudu pro Prahu 2 (viz doručenka na č. l. 2364 p. v). V přípisu ze dne 28. 3. 2018 na č. l. 2364 p. v. se podává, že „Ods. O. vyrozuměn telefonicky. Dostaví se osobně pro písemnost“, což obviněný skutečně dne 29. 3. 2018 učinil. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že tento způsob doručování písemností byl u obviněného obvyklý (např. č. l. 2207, 2278, 2339). Obhájci obviněného JUDr. B. Jeřábkovi byl opis uvedeného rozhodnutí doručen dne 28. 3. 2018 do datové schránky (č. l. 2364 p. v. tr. spisu).

Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.

Protože si obviněný osobně vyzvedl zásilku s rozhodnutím odvolacího soudu dne 29. 3. 2018, je tento den dnem doručení, rozhodným pro počátek běhu dvouměsíční lhůty k podání dovolání, která podle § 60 odst. 2 tr. ř. skončila uplynutím dne 29. 5. 2018 (pozn. úterý).

Pokud obhájce obviněného v dovolání uvádí, že obviněný písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí převzal dne 4. 4. 2018, není o této skutečnosti v trestním spise žádný doklad, přičemž však není toto údajné následné převzetí písemnosti relevantní, neboť z obsahu trestního spisu jednoznačně vyplývá, že obviněný si opis rozhodnutí odvolacího soudu vyzvedl osobně dne 29. 3. 2018, což stvrdil i podpisem na doručence.

Obviněný podal dovolání prostřednictvím svého obhájce dne 4. 6. 2018 (č. l. 2405 tr. spisu). Z uvedených časových souvislostí je zřejmé, že podání bylo učiněno po uplynutí zákonné dovolací lhůty.

Nejvyšší soud proto opožděně podané dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 9. 2018


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu