Rozhodnutí NS

11 Tdo 261/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/30/2019
Spisová značka:11 Tdo 261/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.261.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Množství větší než malé
Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku
§ 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 261/2019-1623


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 o dovoláních obviněného M. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, a obviněného R. B., nar. XY v XY, trvale XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2018, č. j. 11 To 22/2018-1546, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 17/2017, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. K. a R. B. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2017, č. j. 50 T 17/2017-1445, byl obviněný M. K. (společně s J. P.) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Stejným rozsudkem byl uznán vinným také obviněný R. B., a to za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně Krajský soud v Ústí nad Labem podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření zabrání věcí zajištěných při domovní prohlídce v bytě na adrese XY, XY, dále při prohlídce jiných prostor v automobilu Nissan Patrol wagon, RZ XY, a při ohledání místa činu v XY na ul. XY.

2. Tento rozsudek nabyl právní moci jen v případě obviněného J. P.. Obvinění M. K. a R. B. proti tomuto rozhodnutí podali odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání dne 25. 6. 2018 rozsudkem č. j. 11 To 22/2018- 1546, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ohledně obviněného R. B. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že jmenovaného uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného M. K. vrchní soud podle § 256 tr. řádu zamítl. Ostatní výroky napadeného rozsudku zůstaly dále nezměněny.

3. Projednávaná trestná činnost obviněných spočívala v tom, že obvinění K. a P. v přesně nezjištěné době, nejméně od 19. 1. 2016 do 8. 6. 2016 v XY, XY, bez příslušného povolení, vedeni společným záměrem ve velkém rozsahu vyrábět metamfetamin za účelem finančního prospěchu z jeho následné distribuce, postupně společně vyrobili z prekurzoru efedrin či pseudoefedrin nejméně 25 058,4 g metamfetaminu s obsahem báze nejméně 16 309,12 g a z takto vyrobeného metamfetaminu v průběhu měsíců března až května 2016, pravděpodobně nejméně dne 11. 4. a 18. 4. 2016, po předchozí dohodě a na základě pokynu M. K., předal J. P. nejméně ve dvou případech R. B. vždy nejméně 2 kg metamfetaminu, takže R. B. převzal minimálně 4 kg metamfetaminu s nezjištěným obsahem báze, přičemž zbývající část metamfetaminu o celkové hmotnosti 21 058,4 g s obsahem báze 16 309,12 g, a 1 215 g pseudoefedrinu s obsahem báze 995,09 g, jakož i předměty sloužící k výrobě metamfetaminu, J. P. podle pokynů M. K. ukryl v lesním porostu poblíž objektu lihovaru v obci XY, kde byly dne 8. 6. 2016 nalezeny a zajištěny Policií ČR. V případě prodeje by zisk obžalovaných a dalších distributorů po odečtení nákladů ve výši cca 170 000 Kč na 1 kg, mohl být cca 830 000 Kč za 1 kg, tedy při množství cca 25 kg by pak zisk mohl činit cca 20 750 000 Kč.
    4. V podrobnostech popisu skutkového děje, jakož i věcí, které jsou předmětem výroku o zabrání věci, Nejvyšší soud odkazuje na předmětné rozsudky soudů prvého a druhého stupně.
    II.
    Dovolání obviněných a vyjádření k nim

    5. Obviněný M. K. napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku.

    6. Dovolatel nejprve zpochybnil všechny výpovědi spoluobviněného J. P., když namítl, že je v nich spousta rozporů, které on sám posléze odůvodnil omluvou, že už si téměř nic nepamatuje. Přesto však dovolatel uvedl, že ví o bloku, který má obviněný P. u sebe a kam si velmi pečlivě zaznamenával údaje o množství vyrobené a předané drogy. I když tyto záznamy měl u sebe ještě v průběhu vazby, přesto je nepředložil orgánům činným v trestním řízení. Současně dovolatel upozornil na to, že obviněný P. od počátku hovořil i o dalších lidech, kteří se účastnili trestné činnosti a které dokonce označil na fotografiích, ale policie tyto osoby nepovažovala za nutné ztotožnit. K vlastní osobě obviněný vyloučil, že by byl „vedoucím“, ale pouze „spolupracovníkem“.
      7. Následně obviněný zpochybnil naplnění znaku „spáchání činu v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ ve smyslu právní kvalifikace podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku. V této souvislosti označil za absurdní tvrzení obviněného P. o údajně předaném množství pervitinu a namítl, že ani z hlediska času by nebylo realizovatelné jeho předávání, neboť ještě nebyl vyroben. Zdůraznil, že on a obviněný P. vyrobili jen množství, které bylo nalezeno. S tím souvisí i to, že nikdy nemohli očekávat finanční výnos v rozsahu, který uvádí obžaloba, mimo jiné také proto, že do této částky nejsou započítány vstupní náklady, ani uzavřené dohody o prodeji pervitinu za konkrétní smluvené částky (tzv. „velkoobchodní cena“). Soudy nižších stupňů se však už nezabývaly tím, zda šlo jen o očekávání zisku nebo o reálnou možnost takový profit skutečně obdržet. Proto dovolatel označil domněnku o získání značného prospěchu za spekulaci bez důkazního podkladu a k tomu dodal, že finanční prospěch obou obviněných měl být stanoven jen za to, co skutečně vyrobili a ne za to, co ten který dealer prodejem drogy na černém trhu v budoucnu získá.

      8. Vzhledem k tomu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 50 T 17/2017-1445 ze dne 13. 12. 2017 zruší a věc vrátí tomuto soudu k novému projednání.
        9. Obviněný R. B. napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu obsáhlým dovoláním, které argumentačně opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť i on má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně dovolatel namítl, že odvolací soud (stejně jako soud prvého stupně) jeho jednání nesprávně právně posoudil, a to z hlediska jak objektivní, tak subjektivní stránky.
          10. Objektivní stránku právní kvalifikace podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku obviněný B. zpochybnil řadou námitek. Dle jeho názoru ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by metamfetamin skutečně převzal. Jedná se pouze o určitou pravděpodobnost, a nikoli 100% jistotu. Objektivní stránku však nezakládá ani tvrzení, že se „podílel na obchodu s metamfetaminem“, a to pro svou přílišnou neurčitost. Stejně neurčitá je i část skutkové věty ve výroku „po předchozí dohodě obžalovaného R. B. s obžalovaným M. K.“, ze které dle dovolatele nelze vůbec zjistit, jakou měla mít formu, kdy a za jakých okolností byla uzavřena a zda jejím obsahem bylo vůbec něco protiprávního. Ostatně formulace skutkové věty připouští i takový výklad, že obviněný B. převzal od J. P. metamfetamin nevědomě či omylem. S tím souvisí i pochybnost, zda vůbec došlo ke spáchání tohoto činu „ve velkém rozsahu“. Jestliže dovolatel B. převzal metamfetamin s nezjištěným obsahem báze metamfetaminu, nelze dle jeho názoru z této skutečnosti zjistit skutečné množství psychotropní látky. Je totiž rozdíl, jestli látka o váze 4 kg obsahovala čistý metamfetamin, anebo jen např. 1 %, tedy jeho zanedbatelné množství.

          11. Dovolatel namítl i to, že ze skutkové věty nevyplývá, zda na straně obviněného byla naplněna subjektivní stránka. Soudy se totiž vůbec nezabývaly tím, zda byl obviněný v době činu příčetný, zda nejednal v omylu, zda nejednal jako živý nástroj v rukách nepřímého pachatele, apod. Za vyjádření subjektivní stránky nelze považovat ani tu část, kde je uvedeno, že „tak činil s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a nakládání s takovou látkou je nezákonné“, protože tato formulace se vztahuje pouze k neurčitému tvrzení, že obviněný se „podílel na obchodu s metamfetaminem“, aniž by bylo specifikováno, v čem toto „podílení se“ vlastně spočívalo. Jelikož je předmětný trestný čin úmyslné povahy, absence subjektivní stránky ve skutkové větě způsobuje, že takto popsaný skutek nelze právně kvalifikovat jako trestný čin podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tudíž je právní kvalifikace nesprávná.
            12. Obviněný má též za to, že v daném případě došlo též k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť v procesu nebyla dodržena pravidla zabezpečující zákonný průběh trestního řízení, a to hned v několika ohledech. V prvé řadě bylo právo na spravedlivý proces porušeno v souvislosti s institutem spolupracujícího obviněného. Za toho byl orgány činnými v trestním řízení označen obviněný J. P., a to i přesto, že trestní řízení nebylo vedeno pouze a jenom pro trestnou činnost spáchanou organizovanou skupinou. Jestliže spolupracující obviněný páchal trestnou činnost částečně v organizované skupině a částečně mimo ni (tedy „na vlastní pěst“), umožňuje označení za spolupracujícího obviněného pouze v trestní věci, ve které je řešena trestná činnost organizované skupiny, nikoliv v trestní věci, ve které trestná činnost organizovanou skupinou páchána nebyla. V opačném případě by zákonné podmínky stanovené trestním řádem postrádaly smysl. Z tohoto důvodu je dovolatel přesvědčen o tom, že v projednávaném případě nebyly splněny podmínky pro to, aby byl J. P. označen za spolupracujícího obviněného, a proto dle jeho názoru tímto postupem získané důkazy nelze použít k usvědčení dalších stíhaných osob.

            13. Mimo to obviněný B. podotkl, že aby se mohl stát J. P. ve věci spolupracujícím obviněným, musel kromě sebe a spoluobviněného M. K. označit za pachatele i nějakou třetí osobu. Orgány činné v trestním řízení však vůbec nepřihlédly k tomu, že výpověď J. P. mohla být motivována snahou usvědčit nějakého člena organizované skupiny jen proto, aby se mohl stát spolupracujícím obviněným. Tato skutečnost je pro posouzení věrohodnosti jeho výpovědi rovněž velmi důležitá, nehledě na to, že jeho výpověď je natolik obecná, nekonkrétní a nekonzistentní, že ji ani z těchto důvodů nelze považovat za spolehlivý a dostatečně usvědčující důkaz dovolatelovy viny.
              14. Právo na spravedlivý proces obviněného R. B. bylo porušeno i při hodnocení provedených důkazů oběma soudy nižších stupňů. Ty odvodily svá skutková zjištění ohledně dovolatelovy viny pouze z výpovědi spolupracujícího obviněného, a to i přesto, že žádné další důkazy se o jednání obviněného B. nezmiňují. Tím však soudy postupovaly v rozporu s trestním řádem i s ústavním pořádkem ČR. Soudy obou stupňů totiž neuvedly, co zjistily z provedených důkazů, ale co měl obviněný údajně spáchat v souladu s obžalobou. Tímto postupem v podstatě svá skutková zjištění přizpůsobily skutkové větě formulované v obžalobě, přestože provedené důkazy svědčí o zcela jiném skutkovém závěru. Takový postup však nelze považovat za zákonný a ústavně konformní.
                15. V závěru svého dovolání obviněný B. doplnil námitky o další jím tvrzená pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci. Není tak zřejmé, z jakých důkazů byla dovozena data 11. 4. a 18. 4. 2016, kdy mělo dojít k předávkám drogy. Dovolatel také znovu poukázal na rozpory ve výpovědích obviněných K. a P., a na jejich základě odvodil časové nesrovnalosti. Konkrétně se dovolatel zabýval úvahou, že pokud výroba začala v březnu či dubnu 2016 a trvala okolo měsíce, a když podle J. P. mělo docházet k předání v rozpětí měsíce či dvou, tak vůbec nemusela nastat příležitost, aby J. P. mezi 11. až 18. 4. metamfetamin předal. Poté znovu zopakoval, že z provedených důkazů nevyplývá ani to, že mezi obviněnými K. a jím byla uzavřena nějaká „předchozí dohoda“ a zpochybnil i koncentraci účinné látky ve směsi o váze 4 kg, kterou měl převzít. Pochybnosti byly rovněž vysloveny stran policejního sledování J. P., kdy pokud byl tento dlouhodobě monitorován, musela by policie, když ne předávky mezi ním a dovolatelem, zaznamenat alespoň jejich vzájemný kontakt. Nepodařilo se též zjistit podrobnosti k tvrzení J. P., že první část várky metamfetaminu se ztratila a směs bylo proto třeba doplnit o preparát v podobě kloubní výživy MSM. Již však nebyla učiněna zjištění k jejímu množství, přičemž MSM není zakázanou psychotropní látkou a její přidání do směsi muselo nutně ovlivnit koncentraci účinné látky.
                  16. Vzhledem k výše uvedenému R. B. prohlásil, že trvá na tom, aby Nejvyšší soud tento případ projednal ve veřejném zasedání a navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. řádu rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. řádu Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

                  17. K podanému dovolaní se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), a to ve svém písemném vyjádření ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 1 NZO 1347/2018-21. Státní zástupce nejprve provedl stručnou rekapitulaci průběhu trestního řízení ve věci obou dovolatelů, jakož i námitek, kterými brojí proti napadeným rozhodnutím. Zdůraznil přitom, že oba obvinění opakují svou obhajobu uplatněnou v předchozích stadiích trestního řízení, kdy s touto se soudy prvního a druhého stupně ve svých rozhodnutích náležitě vypořádaly.

                  18. K dovolání obviněného M. K. státní zástupce uvedl, že pod vytýkaný (ale ani žádný jiný dovolací důvod) nelze podřadit část dovolání, v níž zpochybňuje celkovou věrohodnost spoluobviněného J. P., neboť takové námitky jsou v podstatě jen polemikou s tím, jakým způsobem soudy hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům dospěly. Nalézací soud si byl vědom diametrálně odlišných výpovědí spoluobviněného J. P. a obviněného M. K. (stejně jako obviněného R. B.) a pokud i v kontextu s dalšími důkazy dovodil, že skutečnosti prezentované spoluobviněným J. P. jsou věrným odrazem událostí tak, jak k nim došlo, a naopak výpovědi obviněných K. a B. jsou účelové, nelze mu v tomto směru ničeho vytknout, stejně jako Vrchnímu soudu v Praze, který svůj rozsudek náležitým způsobem odůvodnil.
                    19. Jako relevantní státní zástupce vyhodnotil jen námitku, ve které dovolatel zpochybnil naplnění znaku „spáchání činu v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. b) tr. ř. S tou se však neztotožnil, neboť tento znak je naplněn nejen tím, že pachatel získal prospěch, ale i tím, že spáchal skutek v úmyslu získat prospěch pro jiného. Pokud tedy ze skutkových zjištění vyplynulo, že v posuzované trestní věci byla výroba pervitinu realizována pro další osoby (označené jako H. a E.), zmíněný znak kvalifikované skutkové podstaty byl bezesporu naplněn, a to přesto, že sám obviněný by z uvedené sumy fakticky získal jen její menší část.
                      20. K dovolání obviněného R. B. státní zástupce uvedl, že jeho námitky, označené jako „Podstatné porušení ústavního pořádku ČR“, nelze pod vytýkaný dovolací důvod podřadit, neboť jsou založeny výlučně na jeho nesouhlasu s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, zejména klíčovou výpověď spoluobviněného J. P.

                      21. Podle státního zástupce lze pod vytýkaný dovolací důvod podřadit jen malou část námitek, ve kterých dovolatel zpochybňoval naplnění objektivní a subjektivní stránky přisouzeného trestného činu. Většina argumentace je totiž založena na zkreslené interpretaci skutkových zjištění a skutkové věty odsuzujícího rozsudku. To se týká tvrzení obviněného, že není jisté, zda metamfetamin skutečně převzal, nebo námitky, že ze skutkové věty nelze zjistit nic podrobnějšího o předchozí dohodě mezi jednotlivými pachateli. Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu stojí i námitky, že výrok „podílet se na obchodu s metamfetaminem“ užitý soudy ve skutkové větě, je natolik obecný, že nevyjadřuje objektivní stránku stíhaného trestného činu. Totéž platí o výtkách údajně nesprávného posouzení subjektivní stránky stíhaného trestného činu. Ve všech těchto výhradách obviněný soudům vytkl nedostatky v procesu dokazování (a to jak pokud jde o jeho rozsah, tak i ve vztahu k hodnocení důkazů), přičemž sám se skutkovými zjištěními manipuluje tak, aby to odpovídalo jeho obhajobě. Státní zástupce však oponuje tím, že nalézací soud provedl rozsáhlé a úplné dokazování a provedené důkazy také řádně vyhodnotil. Evidentně přitom neměl žádné pochybnosti o příčetnosti obviněného R. B., a stejně tak nedovodil, že by jmenovaný jednal např. ve skutkovém či právním omylu.

                      22. Podle státního zástupce lze pod vytýkaný dovolací důvod relevantně podřadit pouze námitku, že s ohledem na absenci konkrétního poznatku o obsahu účinné látky nelze dovodit naplnění znaku „spáchání činu ve velkém rozsahu”, což je předpoklad odůvodňující přísnější právní kvalifikaci podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tuto námitku však považuje za neopodstatněnou. I když obviněný má pravdu v tom, že přesný obsah účinné látky zjištěn nebyl, není taková situace v případě drogových trestných činů nijak výjimečná, na což poukazuje i stávající judikatorní praxe. Oba soudy přihlédly k celkovému množství pervitinu, který téměř trojnásobně převýšil kvalifikační znak „velkého rozsahu“ a na jeho základě dospěly k závěru o existenci této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby.
                        23. Vzhledem k charakteru uplatněných dovolacích námitek obou obviněných státní zástupce navrhl, aby podaná dovolání byla odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná a vyslovil souhlas, aby tak bylo učiněno v neveřejném zasedání.
                        III.
                        Přípustnost a důvodnost dovolání

                        24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněných je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále dovolací soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. řádu. Po jeho prostudování shledal, že obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustná. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné námitky jsou podřaditelné pod dovolací důvod, na kterém svůj mimořádný opravný prostředek vystavěli, v tomto případě podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

                        25. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
                          26. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
                            27. Při promítnutí výše uvedeného lze tedy konstatovat následující. Nejvyšší soud se musí již na tomto místě zcela ztotožnit s hodnocením, které učinil ve svém vyjádření státní zástupce, pakliže poukázal na skutečnosti, že veškeré námitky, které oba obvinění učinili obsahem svých dovolaní, představují opakování argumentace užité již v předchozích stadiích trestního řízení. Soudy prvního a druhého stupně se přitom, jak bude níže rozvedeno, se všemi těmito názory vypořádaly v odůvodněních svých rozhodnutí a není jim tak z daného pohledu možno ničeho vytýkat.
                              28. V případě obviněného M. K. byly prezentovány dvě základní námitky zpochybňující jednak věrohodnost výpovědi spoluobviněného J. P. a dále naplnění znaku „spáchání činu v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
                                29. K první z námitek lze uvést, že tato představuje toliko polemiku s hodnotícími závěry obou nižších soudů a svým obsahem tak není podřaditelná pod jakýkoliv ze zákonných dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 tr. ř. Zejména nalézací soud v bodech 41 až 46 velmi podrobně rozvedl obsah výpovědí všech tří obviněných a upozornil na jejich vzájemnou kolizi, kdy proti tvrzení obviněného P. stály výpovědi M. K. a R. B. Bylo zdůrazněno, že oproti souvislé a podrobné výpovědi prvně jmenovaného se zbývající spoluobvinění omezili před soudem na přečtení svých vyjádření a odmítli odpovídat na otázky. Nalézací soud následně velmi pečlivě rozvedl veškeré zjištěné rozpory ve výpovědích jmenovaných a porovnával je s ostatními provedenými důkazy, z nichž vyplynulo vedoucí postavení M. K. při páchání trestné činnosti, resp. zapojení M. K. a J. P. do výroby metamfetaminu (stopy DNA, emailové zprávy, policejní sledování, apod.). Podrobnější rozvedení těchto závěrů Nejvyšší soud nepovažuje při náležitě odůvodněném ději nalézacím soudem, jakož i soudem odvolacím (viz zejména body 35, 36, 44 až 49 odůvodnění jeho rozsudku) za nezbytné. Oba soudy totiž ve svém postupu plně respektovaly stěžejní zásady vymezené v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., které vedly k náležitému objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností, a to na základě souvislého, pevného a logicky provázaného řetězce důkazů, jakož i za plného šetření práv obviněných, v jejichž prospěch byly přičítány veškeré případné pochybnosti.
                                  30. Také v případě námitky k právnímu posouzení jednání obviněného K. ve smyslu § 283 odst. 4 písm. b) tr. ř. nebylo namístě této přisvědčit. Už samotné její přiřazení dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze učinit jen s notnou dávkou benevolence, neboť obviněný opět převážně brojí proti skutkovým zjištěním a polemizuje s tím, zda takové množství psychotropní látky bylo vůbec možno vyrobit. Ve výsledku však naráží na otázku samotného určení znaku „získání prospěchu velkého rozsahu“, a to stran jeho reálnosti či prostého očekávání, popř. započtení nákladů na výrobu drogy.
                                    31. Jak ve svém vyjádření uvedl již státní zástupce, k naplnění shora uvedeného znaku, který je vymezen hranicí nejméně 5 mil. Kč (§ 138 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku), je třeba, aby pachatel měl úmysl takový prospěch získat, ať již pro sebe či pro jiného. Jedná se tedy z jeho strany o úmyslné jednání, a to v intencích § 17 písm. a) tr. zákoníku, přičemž k dokonání není zapotřebí, aby výsledného prospěchu skutečně bylo dosaženo, ale postačuje, aby pachatel jednal v úmyslu tento pro sebe či pro jiného získat. Takového posouzení se dostalo trestní věci zcela správně již ze strany nalézacího soudu (zejména body 49 a 53 odůvodnění rozsudku), kdy po předchozím zohlednění prokázání výroby více než 25 kg metamfetaminu, byla vypočtena hodnota prospěchu, který obvinění mohli při pouličním prodeji utržit, resp. byť z jejich strany byla cena označována za „velkoobchodní“, jakého zisku takto mohly dosáhnout další osoby (jmenovitě zmiňovaní E. a H. – osoby albánské národnosti), kterým byla psychotropní látka dodávána za účelem dalšího prodeje. Není pravdou, že by nalézací soud nezohlednil náklady na výrobu drogy, když k těmto výslovně přihlédl a teprve poté vypočetl čistý zisk ve výši 21 750 000 Kč. Jeho výše tak několikanásobně převyšuje spodní hranici zákonem definovaného prospěchu velkého rozsahu, a nebylo tak namístě o naplnění daného kvalifikačního znaku jakkoliv pochybovat. Stejný závěr pak konstatoval ostatně též odvolací soud (zejména body 60 a 61 odůvodnění rozsudku), když správně podotkl, že byť drogu obvinění prodávali za nižší cenu, činili tak směrem k dalším překupníkům a museli si tak být vědomi, že tito ji budou dále prodávat za běžnou (rozuměj vyšší) cenu, jež jim umožní generovat vyšší zisk, který byl odvozen od jednotkové ceny 1 000 Kč za gram metamfetaminu.
                                      32. Pokud se týká dovolání obviněného R. B., jeho námitky bylo možno rozdělit do čtyř základních okruhů, věnovaných postupně naplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu, porušení jeho práva na spravedlivý proces a chybných závěrů, které nižší soudy vyvodily z provedeného dokazování.
                                        33. V případě naplnění otázky existence objektivní a subjektivní stránky trestného činu sice daná materie formálně spadá do okruhu (hmotně)právního posouzení, které jako dovolací důvod předvídá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem při detailním pohledu nelze než učinit závěr, že obviněný svou argumentací toliko napadá skutková zjištění nalézacího soudu a z něj dovozené právní hodnocení věci. Otázce převzetí metamfetaminu, podílu obviněného na trestné činnosti, jakož i obsahu dohody, kterou měl jmenovaný se spoluobviněným K., se dostatečným způsobem věnoval již nalézací soud. Současně Nejvyšší soud nemůže, než se ztotožnit s názorem státního zástupce, že dovolatelem prezentované námitky jsou ryze účelové a zkreslené. Je pravdou, že namítá-li obviněný údajný závěr o „pouhé pravděpodobnosti převzetí metamfetaminu“, jež má vyplývat ze skutkové věty rozsudků obou soudů, pak takové tvrzení není v žádném případě podložené. Hovoří-li vrchní soud o „pravděpodobnosti“, činí tak pouze ve vztahu k upřesnění dvou dat předání psychotropní látky obviněnému, čímž se jen snaží o upřesnění prvotního časového rámce popsaného skutku, vymezeného obdobím březen až květen 2016. Z dalšího popisu je pak neoddiskutovatelně dovoditelné, že obviněný převzal po vzájemné dohodě s M. K. od J. P. psychotropní látku pervitin, a to nejméně ve dvou případech, vždy nejméně v množství 2 kg, to vše při vědomí, o jakou látku se jedná, a že k nakládání s ní nemá on, ani ostatní zákonné oprávnění. Takový popis skutku nelze než označit za zcela adekvátní, zohledňující výsledky provedeného dokazování a současně maximálně respektující postup přičítání obviněným pouze těch skutečností, o nichž nejsou důvodné pochybnosti.
                                          34. V daném ohledu se oba nižší soudy zaobíraly důsledně námitkami obviněného (např. stran údajné motivace J. P. vypovídat proti němu z důvodu neochoty vracet dřívější půjčku) a dostatečně věnovaly pozornost otázce věrohodnosti usvědčující výpovědi J. P., která byla potvrzena, mimo jiné, informacemi nizozemské policie. Ze skutkových zjištění pak soudy dovodily a do popisu skutku promítly existenci ujednání dohody mezi obviněným B. a obviněným K., na jejímž základě převzal prvně jmenovaný drogu od J. P. Vzhledem k faktickému převzetí tedy došlo k naplnění dohody, a tím i protiprávního jednání v podobě přechovávání psychotropní látky pro jiného, kdy tento závěr ve svém zrušujícím rozsudku vyslovil a náležitě odůvodnil odvolací soud (body 51 až 57 odůvodnění rozsudku).
                                            35. Rovněž další námitky, které obviněný B. včlenil do části označené jako „podstatné porušení ústavního pořádku ČR“, je třeba označit za míjející se podřazením zvolenému dovolacímu důvodu. V jejich rámci totiž obviněný brojil proti užití usvědčující výpovědi J. P., coby spolupracujícího obviněného a napadá tak způsob provedeného dokazování a závěry, jaké z něj soudy dovodily. I zde se jedná o argumentaci, kterou dovolatel užil již před vrchním soudem v rámci řízení o jeho odvolání, s níž se následně soud druhého stupně vypořádal v bodech 38 až 41 odůvodnění svého rozsudku. Otázce vyhodnocení výpovědi osoby J. P. jako spolupracujícího obviněného podle § 178a tr. ř., stejně jako naplnění znaku páchání trestné činnosti ve prospěch organizované skupiny, se přitom s patřičnou důsledností věnovaly oba dotčené soudy v odůvodnění svých rozsudků (srov. bod 52 rozsudku krajského soudu a body 39 a 40 rozsudku vrchního soudu). Ačkoliv krajský soud podrobně vysvětlil, jakými skutečnostmi má za prokázané, že obvinění byli zapojeni do činnosti takové organizované skupiny, současně nepřistoupil k vymezení daného znaku ve výroku o jejich vině s odůvodněním, že k uvedenému postupu by si obvinění svého zapojení do takové skupiny v době páchání trestné činnosti museli být alespoň rámcově vědomi, což však z jejich výpovědi, ani jiných důkazů nebylo možno dovodit. S takovým hodnocením se pak zcela ztotožnil i odvolací soud. Jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud souhlasí se závěry obou soudů, stran jejich hodnocení výpovědi obviněného P. jako pravdivé a úplné, která byla učiněna svobodně, vážně a určitě. Pakliže v návaznosti na to státní zástupce činný v přípravném řízení shledal, a to i s ohledem na povahu trestné činnosti, důvodnost přístupu k J. P. coby spolupracujícímu obviněnému, který s takovým označením vyslovil souhlas, nelze než konstatovat, že došlo ke splnění všech zákonem stanovených podmínek uvedených v § 178a odst. 1 tr. ř. Použitelnost výpovědi takové osoby u hlavního líčení tedy nebylo namístě zpochybňovat, a to ani s ohledem na meritorní závěr nalézacího soudu, který znak spáchání činu ve prospěch organizované skupiny [§ 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] ve vztahu k obviněným nevymezil.

                                            36. Stejně tak Nejvyšší soud nemůže souhlasit s námitkami směřujícími do naplnění subjektivní stránky trestného činu, kde dovolatel vytýká absenci pozornosti k otázce jeho příčetnosti, možného jednání v omylu či coby živého nástroje, popřípadě samotnému jednání bez vědomí, že se podílí na obchodu s psychotropní látkou. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobné dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany nalézacího soudu v odůvodnění jeho rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněných bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky trestného činu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku příčetnosti obviněného, či jeho jednání jako tzv. živého nástroje nebo v podobě jakéhokoliv omylu.
                                              37. Za rovněž neopodstatněné má Nejvyšší soud souhrnné námitky obviněného, jež v bodě VI. svého dovolání odůvodňuje pochybením odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci. Chybné závěry spatřuje v nedostatku objasnění, z čeho vyplývají data 11. 4. a 18. 4. 2016, ve kterých mu byl předán metamfetamin, namítá rozpory ve výpovědích spoluobviněných, časové nesrovnalosti uvozené dobou, jež uplynula od výroby drogy do předání, absencí poznatků o stycích mezi ním a J. P., které by měly být zachyceny v rámci policejního sledování či otázkou nižší koncentrace psychotropní látky vzhledem k doplnění směsi při její výrobě o kloubní výživu.
                                                38. Také tato argumentace přitom zcela vybočuje z hranic dovolacího důvodu, na kterém obviněný svůj mimořádný opravný prostředek založil. Obviněný touto cestou nikterak nebrojí proti právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, ale čistě proti postupu soudů prvního a druhého stupně v rámci procesu dokazování. Snaží se touto cestou pouze o předestření vlastní verze průběhu projednávaného jednání, resp. jednotlivými a nijak neprovázanými tvrzeními účelově napadá kompaktní řetězec důkazů, na nichž soudy vystavěly závěr o jeho vině. Nejvyšší soud necítí potřebu věnovat se podrobně jednotlivým námitkám obviněného, a to nejen pro shora avizované nesplnění podmínek dovolacího důvodu, ale zejména proto, že již opakovaně v tomto rozhodnutí poukázal na obsáhlé pasáže odůvodnění rozsudků krajského a vrchního soudu, které se danými otázkami zaobírají, resp. pečlivě vysvětlují, jaké skutečnosti vzaly za prokázané, konfrontují je s obhajobou obviněných a ve výsledku svá hodnocení logicky interpretují.
                                                  39. Za jedinou námitku, kterou je možné podřadit obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tak možno označit pochybnost, zda došlo ke spáchání činu v intencích § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy ve velkém rozsahu ve vztahu, který byl dán k psychotropní látce metamfetaminu. Lze připomenout, že dovolatel spatřuje pochybení nižších soudů v nemožnosti dojít k závěru o takovém rozsahu psychotropní látky, neboť dokazováním nebyl zjištěn obsah báze metamfetaminu. Pokud je tvrzeno, že převzal 4 kg látky, může tento objem představovat na jedné straně stoprocentní obsah účinné látky, stejně jako jen jeho zcela zanedbatelné množství (např. 1 %). Nejvyšší soud pak doplňuje, že uvedenou námitku je možno propojit s poukazem obviněného na výpověď obviněného P., že v důsledku ztráty první várky, byla směs pro výrobu drogy doplněna o kloubní výživu, která není zakázanou látkou a má z toho být proto dovozováno, že i výsledná koncentrace metamfetaminu byla nutně nižší.
                                                    40. Současně je však k uvedené námitce třeba konstatovat, že již nalézací soud se s touto adekvátně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí (body 50 a 51) a s jeho názorem se ztotožnil též soud odvolací (bod 49 odůvodnění jeho rozsudku). Oba soudy přitom vycházely z konstantní judikaturní praxe odvozované od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (publikovaného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.), stanovící hranice rozsahu omamných a psychotropních látek pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, a na něj navazujícího stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (publikovaného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) přijatého za účelem výkladu pojmu „množství větší než malé“, a které ve své příloze stanovilo hodnoty omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících pro účely trestního zákoníku.

                                                    41. Z výše uvedeného bylo ve vztahu k obviněnému B. vyhodnoceno nakládání s množstvím 4 kg metamfetaminu, jako naplnění znaku „velkého rozsahu“. Tento závěr obou nižších soudů plně odpovídá jak základnímu principu, podle nějž „velký rozsah“ psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu) představuje tisícinásobek „množství většího než malého“, za nějž je považováno více než 1,5 g metamfetaminu, resp. při schopnosti určení účinné látky její množství alespoň ve výši 0,5 g či 0,6 g soli hydrochloridu. Je sice pochopitelné, že primárně bude třeba při vytyčení uvedených znaků vycházet ze zkoumání přesného množství účinné látky, avšak za situace, kdy k tomuto nelze přistoupit (např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty), lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. K takovým pochybnostem pak soudy prvního a druhého stupně nedospěly, přičemž je nutno zdůraznit, že celkové množství látky, s níž nakládal obviněný (nejméně 4 kg), několikanásobně překročilo dolní hranici znaku „velkého rozsahu“, která je pro daný postup stanovena hodnotou 1 500 g. I v případě, že by tedy droga nebyla produkována v obvyklé kvalitě, by stále nebylo pochyb, že množství psychotropní látky není ve vztahu k uvedenému znaku vymezenému v § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nikterak hraniční. Lze proto uzavřít, že námitka obviněného B. byla Nejvyšším soudem, stejně jako ve výše uvedeném případě obviněného K. k naplnění znaku „spáchání činu v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, vyhodnocena jako zjevně neopodstatněná.

                                                    42. S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti lze tedy uzavřít, že oba nižší soudy učinily taková skutková zjištění, která objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněných v rozsahu odsuzujícího rozsudku. Předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a je možno doplnit, že k pochybení nedošlo ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů pak vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obvinění spojovali nesprávné právní posouzení jim přisouzené trestné činnosti, ale námitky prezentované v jejich dovoláních směřují v naprosté většině do postupu orgánů činných v trestním řízení a hodnocení důkazů, jimi zajištěných. Toliko námitky směřující do naplnění znaků v § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (B.), resp. v § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (K.) byly shledány podřaditelnými pod zvolený dovolací důvod, avšak současně pro výše prezentované odůvodnění vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné.

                                                    V.
                                                    Závěrečné shrnutí

                                                    43. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g). Dovolání obviněných proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná a v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.


                                                    P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

                                                    V Brně dne 30. 4. 2019

                                                    JUDr. Antonín Draštík
                                                    předseda senátu


                                                    Vypracoval:
                                                    JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.