Rozhodnutí NS

33 Cdo 4024/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/27/2019
Spisová značka:33 Cdo 4024/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4024.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 4024/2018-178


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně J. L., bytem XY, zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, proti žalovanému L. P., bytem XY, zastoupenému JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, o zaplacení 109.800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 14/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. 23 Co 303/2017-139, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.018 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry, advokáta.


O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 14 C 14/2016-92, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 10. 2017, č. j. 14 C 14/2016-123, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 109.800 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 366.405 Kč od 26. 2. 2014 do 3. 6. 2014, ve výši 8,05 % ročně z částky 356.405 Kč od 4. 6. 2014 do 16. 4. 2015, a ve výši 8,05 % ročně z částky 109.800 Kč od 17. 4. 2015 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 3. 2018, č. j. 23 Co 303/2017-139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání lze shledat přípustným pouze v případě námitky nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), kterou dovolatel vymezí způsobem předvídaným § 241a odst. 2 a § 237 o. s. ř.

Žalovaný sice v dovolání obsahově vymezil jeho přípustnost tak, že odvolací soud se při řešení otázky zániku závazku splněním ve smyslu § 559 odst. 1 a odst. 2 obč. zák. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jeho argumentace je však primárně založena na nesouhlasu se správností zjištěného skutkového stavu věci. Jím prosazovaný právní závěr, že splnil svůj závazek vyplývající z Dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, totiž zakládá na skutkovém základě, že dlužnou částku 109.800 Kč uhradil podle písemně uzavřené dohody do fondu oprav. Jelikož existence zmíněné dohody nebyla v řízení prokázána, polemizuje ve skutečnosti se skutkovými závěry odvolacího soudu. Nejvyšší soud připomíná, že skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit a nesprávná skutková zjištění ani samotné hodnocení důkazů, nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario); je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku soud přizná větší vypovídací schopnost i věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008 a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008).

Vytýká-li žalovaný odvolacímu soudu, že odůvodnění jeho rozhodnutí trpí nedostatky, neboť odkazuje na důkazy, které ve spise obsaženy nejsou a pomíjí důkazy, které jsou jeho součástí, a dovozuje-li z toho nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř., namítá tím vady řízení, k nimž (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). Jelikož uvedenou výtkou žalovaný nevystihl jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (jak ostatně v textu dovolání sám připouští), jsou jeho odkazy na rozhodnutí (vydaná před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.), v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k vadám řízení, bezpředmětné. Zmíněné platí i pro jeho poukaz na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. IV. ÚS 57/04.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).



V Brně dne 27. 2. 2019


JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu