Rozhodnutí NS

30 Nd 166/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:30 Nd 166/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.166.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§ 11 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Nd 166/2019-32


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné České kanceláře pojistitelů, identifikační číslo osoby 70099618, se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, zastoupené Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, proti povinnému I. H., narozenému XY, naposledy bytem XY, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:

Věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 228/2019 projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.


Odůvodnění:

V projednávané věci podal u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní exekutor Mgr. Jan Škarpa žádost o pověření a nařízení exekuce ve věci shora uvedených účastníků, kdy exekučním titulem je rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2016, č. j. 94 C 325/2014-73, který nabyl právní moci dnem 9. 3. 2016 a vykonatelnosti dnem 15. 3. 2016.

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 21. 3. 2019, č. j. 15 EXE 228/2019-29, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po uplynutí lhůty oprávněné pro podání odvolání proti tomuto rozhodnutí bude věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II). Podle odůvodnění nejsou v posuzovaném případě splněny podmínky místní příslušnosti podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), neboť má povinný ukončen pobyt v České republice k 9. 4. 2013.

Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu vyplývá, že povinný nemá na území České republiky místo trvalého pobytu. Skutečnost, zda má povinný na území České republiky exekučně postižitelný majetek, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 30 Nd 186/2016, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Nd 27/2017, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Nd 361/2017).

Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť není možné dovodit podmínky místní příslušnosti. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, u něhož již byl podán návrh na pověření a nařízení exekuce a zahájeno exekuční řízení, přičemž není v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, u něhož bylo řízení zahájeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 22. 5. 2019


Mgr. Vít Bičák
předseda senátu