Rozhodnutí NS

32 Cdo 3241/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/26/2019
Spisová značka:32 Cdo 3241/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3241.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
32 Cdo 3241/2018-327


USNESENÍ



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobce L. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Weiglem, advokátem se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Masarykovo náměstí 22/13, proti žalované SENTIS, spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Fabiánova 1134/2b, identifikační číslo osoby 45802700, o zaplacení částky 69 273 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 107/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018, č. j. 28 Co 416/2017-298, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 5 082 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.


Odůvodnění:


Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 29. 8. 2017, č. j. 18 C 107/2015-265, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 69 273 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (výslovně v celém rozsahu), v němž co do přípustnosti uvádí, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalobci uloží nahradit žalované náklady řízení, případně aby rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že z důvodů závažných vad řízení nařídí projednání věci jinému soudci. Žalovaná byla ke dni podání dovolání zastoupena JUDr. Robertem Čepkem, který byl následně 30. 11. 2018 vyškrtnut ze seznamu advokátů České advokátní komory.

Žalobce považuje dovolání za nepřípustné a zjevně bezdůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, případně aby je zamítl, a aby žalobci přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k jejímu tvrzení, že předmětem díla měla být modernizace a vylepšení stávajících webových stránek, neboť je považoval za tvrzení nové, které v řízení před soudem prvního stupně nebylo uplatněno, a proto ani dokazování nebylo zaměřeno tímto směrem. Namítá, že s ohledem na tento názor se odvolací soud nezabýval již argumentací, že mezi stranami byla sjednána vyšší jakost plnění, která žalobcem nebyla dodržena, a dílo nebylo řádně provedeno. Přestože dovolatelka neformuluje žádnou otázku procesního práva, z odůvodnění této námitky je zjistitelné, že odvolací soud se podle názoru dovolatelky odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozsudku ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 1059/2005 (jenž je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), v němž je obsažen závěr, že skutečnosti, které byly účastníkem uvedeny, nebo jinak vyšly v řízení před soudem prvního stupně najevo, byly z hlediska ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. uplatněny před soudem prvního stupně. Názoru dovolatelky nelze přisvědčit, neboť obsah smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky soud zjistil, jak vyplývá z důkazů provedených soudem prvního stupně, z e-mailové komunikace mezi účastníky, nikoliv z výpovědi jednatele žalované J. B., či z výpovědí svědků M. B. a J. S. V řízení před soudem prvního stupně nebylo tvrzeno ani zjištěno, že předmětem díla měla být modernizace a vylepšení stávajících webových stránek žalované. Od dovolatelkou uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu se tak odvolací soud svým závěrem neodchýlil. Pro úplnost nutno dodat, že dovolatelka z odkazovaného rozsudku „cituje“ pasáž, která v něm není obsažena.

Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce posouzení, zda bylo dílo žalobcem skutečně provedeno, a svou argumentaci zakládá na tvrzení, že dílo zhotovené žalobcem neodpovídalo mezi stranami dohodnutému a žalovanou předpokládanému výsledku, kterým byl upgrade a vylepšení stávajících webových stránek žalované. Takovými námitkami však přípustnost dovolání založit nelze, neboť otázka, zda dílo bylo provedeno tak, jak bylo dohodnuto ve smlouvě, je otázkou skutkového zjištění, které není dovolací soud oprávněn přezkoumávat, protože skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4867/2007, či jeho usnesení ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 5362/2007). Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani dovolatelkou citovaná judikatura Nejvyššího soudu, pomocí níž dovolatelka argumentuje ve prospěch názoru, že „dílo nebylo řádně ukončeno, neboť obsahovalo vady“. Dovolatelka patrně přehlíží, že odvolací soud své závěry založil na zjištění, že dílo bylo provedeno bez vad, zatímco tvrzení dovolatelky vychází z opačného předpokladu.

Přípustnost dovolání nemůže založit rovněž námitka, že vadnost díla byla prokázána účastnickými a svědeckými výpověďmi. Dovolatelka pomíjí, že ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 nelze hodnocení důkazů (se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení § 132 o. s. ř.) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, in www.usoud.cz), že skutkové námitky přípustnost dovolání založit nemohou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 32 Cdo 171/2016) a že k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. ustanovení § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Ve zbytku dovolací argumentace dovolatelka neuvádí, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se měl podle jejího názoru odvolací soud odchýlit, a jiný předpoklad přípustnosti nelze dovodit ani z obsahu dovolacích námitek.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti výroku ve věci samé podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Dovolatelka výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, dovolání proti výrokům o nákladech řízení však není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud proto dovolání i v této části odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. 2. 2019


JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu