Rozhodnutí NS

32 Cdo 54/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/20/2019
Spisová značka:32 Cdo 54/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.54.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastoupení
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 o. s. ř.
§ 218 písm. b) o. s. ř.
§ 243c odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
32 Cdo 54/2019-206



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jřího Němce ve věci žalobkyně Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému J. K., narozenému XY, bytem XY, o zaplacení částky 1 640 463,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 109 C 134/2014, o dovolání L. K., narozené XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2018, č. j. 47 Co 522/2016-165, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. 109 C 134/2014-94, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2 004 230,72 Kč s úrokem ve výši 5,14 % ročně z částky 1 627 434,04 Kč za období od 3. 12. 2014 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z téže částky za stejné období (výrok pod bodem I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 998 060,72 Kč s úrokem 5,14 % ročně a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 1 627 434,04 Kč od 3. 12. 2014 do zaplacení, potvrdil (první výrok), v části výroku pod bodem I ohledně částky 6 170 Kč jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (druhý výrok), ve výroku pod bodem II jej potvrdil (třetí výrok) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 36 590,40 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Marka Lošana, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (čtvrtý výrok). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 25. 6. 2018 osobně žalovanému a dne 26. 10. 2018 jeho obecné zmocněnkyni L. K.

Rozsudek odvolacího soudu byl napaden podáním datovaným dnem 22. 8. 2018, podaným k poštovní přepravě dne 23. 8. 2018 a doručeným soudu prvního stupně dne 24. 8. 2018, označeným jako „Dovolání k Nejvyššímu soudu“ a podepsaným L. K. Podle obsahu se žalovaný tímto podáním odvolává proti povinnosti zaplatit žalobkyni částku 36 590 Kč „za zastupování p. D.“ a současně žádá, „aby bylo toto jednání na náklady soudů zopakováno“.

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 9. 2018, č. j. 109 C 134/2014-182, doručeným L. K. postupem podle § 50 odst. 1 občanského soudního řádu vhozením do schránky dne 6. 9. 2018, byla jmenovaná vyzvána k předložení plné moci udělené jí žalovaným k učinění podání z 22. 8. 2018, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Adresátka byla současně poučena, že v případě nesplnění této výzvy bude dovolací řízení zastaveno. Plná moc nebyla soudu ve stanovené lhůtě doručena.

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2018, č. j. 109 C 134/2014-198, byla L. K. znovu vyzvána k předložení plné moci udělené jí žalovaným k podání opravného prostředku z 22. 8. 2018 ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení a opětovně poučena, že v případě nesplnění této výzvy bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení bylo jmenované doručeno dne 28. 11. 2018 a lhůta pro předložení plné moci marně uplynula dnem 13. 12. 2018.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II části první, zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně.

Podání L. K., jež je podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu, bylo doručeno soudu prvního stupně ve lhůtě pro podání dovolání dle § 240 odst. 1 o. s. ř., avšak ve spise je založena pouze plná moc ze dne 17. 6. 2016, udělená žalovaným L. K. toliko k zastupování u Okresního soudu v Břeclavi (č. l. 82 spisu), a plná moc ze dne 19. 4. 2018 udělená žalovaným L. K. „k zastupování jeho osoby“ a nadepsaná jako „Plná moc udělená pro veškerá jednání spojená s jednáním u Krajského soudu Brno dne 24. 4. 2018“ (č. l. 157 spisu)“. Opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu (dovolání) tak podala osoba, která není účastníkem řízení, aniž k výzvě soudu doložila, že je oprávněna učinit toto podání za účastníka řízení.

Nejvyšší soud ČR proto takové dovolání podle ustanovení § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako podané osobou, která k tomu není oprávněna.

Pro úplnost lze dodat, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je přípustnost dovolání ve vztahu k výrokům o nákladech řízení vyloučena, takže podané dovolání, jež směřuje proti takovému výroku, by muselo být odmítnuto, i kdyby bylo podáno osobou oprávněnou.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 2. 2019


JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu