Rozhodnutí NS

33 Cdo 1015/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:33 Cdo 1015/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1015.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 1015/2019-151


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. H., bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem v Kamenici nad Lipou, Bořetín 73, proti žalovanému Z. Z., bytem v XY, zastoupenému Mgr. Josefem Kazdou, advokátem se sídlem v Třeboni, Palackého náměstí 653, o zaplacení 120.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 12 C 147/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 Co 451/2018-108, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 Co 451/2018-108, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 10. 2016, č. j. 12 C 147/2016-80, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 7. 2018, č. j. 12 C 147/2016-115, ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 120.000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a ve výroku o náhradě nákladů řízení, ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit dalších 20.000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení tento rozsudek zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť závisí podle jeho přesvědčení na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudkem ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008. Oproti zjištěním obou soudů prosazuje, že žalobce neprokázal, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o zápůjčce a že došlo k předání předmětu zápůjčky. Má za to, že odvolací soud neúplně zjistil skutkový stav věci.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017; dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.

Spatřuje-li dovolatel naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. v řešení otázky „skutečného předání předmětu zápůjčky a vůle stran uzavřít smlouvu o zápůjčce v době vystavení směnky“, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudkem ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2010, pak k tomuto závěru dospívá na základě odlišného skutkového stavu a vlastního hodnocení důkazů, tzn. procesně neregulérním způsobem, neboť oproti odvolacímu soudu prosazuje (skutkový) závěr, že smlouva o zápůjčce nebyla mezi stranami uzavřena a že nedošlo k předání peněz.

Skutkový stav věci, k němuž soudy nižších stupňů dospěly hodnocením provedených důkazů, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Námitky dovolatele nevystihují jediný v úvahu přicházející dovolací důvod, neboť uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci přitom nejde.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. 5. 2019


JUDr. Václav Duda
předseda senátu