Rozhodnutí NS

20 Cdo 34/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/26/2019
Spisová značka:20 Cdo 34/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.34.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 6 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
05/14/2019
II.ÚS 1599/19
JUDr. Ludvík David
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 34/2019-399
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného S. Ch., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Oldřichem Glötzerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinnému P. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Jandova č. 208/8, pro 62 838 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 6662/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2018, č. j. 62 Co 427/2017-339, takto:

I. Dovolání oprávněného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :


Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 8. 2017, č. j. 19 Nc 6662/2004-305, ve znění usnesení ze dne 20. 10. 2017, č. j. 19 Nc 6662/2004-319, a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 110 Kč k rukám právní zástupkyně povinného a že soudní exekutor nemá právo na náhradu odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Až v něm namítl, že návrh povinného na zastavení exekuce byl podán opožděně, neboť povinný byl s možností započtení pohledávek a zastavení exekuce prokazatelně seznámen v roce 2011, avšak návrh na zastavení exekuce (na jehož základě byla exekuce zastavena) podal dne 20. 11. 2015, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené ustanovením § 55 exekučního řádu. Dále namítá, že v projednávané věci bylo rozhodováno opakovaně o několika návrzích povinného na zastavení exekuce a jde tedy o porušení zásady „ne bis in idem“ a porušení zásady dobrých mravů. Konečně namítá, že v projednávané věci bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces s ohledem na délku exekučního řízení a na skutečnost, že povinný učinil úkon započtení až po jedenácti letech a po zamítnutí svého návrhu na zastavení exekuce. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 20. 11. 2015 zamítá.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241a odst. 3 se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázek posouzení včasnosti návrhu povinného na zastavení exekuce, opakovaného rozhodování o návrzích povinného na zastavení exekuce, nemravného prodlužování exekučního řízení ze strany povinného a porušení práva na spravedlivý proces s ohledem na délku exekučního řízení. Tyto námitky dovolatele však přípustnost dovolání založit nemohou, neboť jde o nepřípustné uplatnění nových skutečností, ke kterým nelze v dovolacím řízení přihlížet (srov. ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř., a k tomu dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1775/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2750/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3000/2017). Dovolatel tak nedostál shora uvedenému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., dovolací soud proto jeho dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2019


JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu