Rozhodnutí NS

27 Cdo 6112/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/25/2018
Spisová značka:27 Cdo 6112/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.6112.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmínky řízení
Zastavení řízení
Zastoupení
Dotčené předpisy:§ 201 o. s. ř.
§ 241 o. s. ř.
§ 138 odst. 1 o. s. ř.
§ 30 o. s. ř.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
§ 243f odst. 2 o. s. ř.
§ 243b o. s. ř.
§ 241b odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 6112/2017-143


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci oprávněného L. Š., proti povinnému B. V., o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení podanými povinným proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2011, č. j. 37 C 2/2009-65, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2011, č. j. 11 Cmo 49/2011-79, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 2/2012, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2017, č. j. 4 Co 129/2017-137, takto:


Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:


Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. prosince 2015, č. j. 37 C 2/2012-112, mimo jiné zastavil řízení o žádosti povinného o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízeních o dovoláních proti usnesením Vrchního soudu v Praze na č. l. 94, 98 a 102 spisu (výrok I.); proti tomuto usnesení podal povinný odvolání.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. srpna 2016, č. j. 37 C 2/2012-122, mimo jiné výše uvedené odvolání odmítl (výrok II.) a zastavil řízení o žádosti povinného o ustanovení zástupce (výrok IV.); proti tomuto usnesení podal povinný dne 2. září 2016 podání, jež bylo označeno jako „odvolání do usnesení ze dne 25.tm“.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2017, č. j. 37 C 2/2012-128, vyzval povinného, aby opravil vady tohoto podání s poučením o následcích nesplnění této výzvy (výroky I. až III.) a zastavil řízení o žádosti povinného o ustanovení zástupce pro sepsání řádného odvolání proti usnesení, č. j. 37 C 2/2012-122 (výrok IV.).

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. září 2017, č. j. 4 Co 129/2017-137, k odvolání povinného usnesení soudu prvního stupně, č. j. 37 C 2/2012-128, v napadeném výroku IV. potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Při podání dovolání nebyl povinný zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil podle § 104 odst. 1, § 243b a § 243f odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle § 241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).

Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).

Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.

O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016).

Závěr odvolacího soudu, podle něhož projednání opětovné žádosti dovolatele o ustanovení zástupce bránila překážka věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2014), neboť v této opětovné žádosti dovolatel neuvedl žádné nové skutečnosti oproti žádosti původní, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, či usnesení Ústavního soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10).

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – ačkoliv tak neučinil ani soud prvního stupně – nevyzýval dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti obracel mnohokráte na Nejvyšší soud s dovoláním, a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 870/2016, sp. zn. 30 Cdo 837/2016, sp. zn. 30 Cdo 3588/2016, sp. zn. 30 Cdo 3640/2016, sp. zn. 25 Cdo 5447/2017). Dovolateli je tudíž nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího řízení.

Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. 10. 2018


JUDr. Petr Šuk
předseda senátu