Rozhodnutí NS

20 Cdo 1593/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/15/2019
Spisová značka:20 Cdo 1593/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.1593.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
07/26/2019
IV.ÚS 2443/19
IV.ÚS 2443/19
JUDr. Jan Filip
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 1593/2019-188


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Úřadu vlády České republiky se sídlem v Praze 1, Nábřeží Edvarda Beneše č. 128/4, identifikační číslo osoby 00006599, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinnému J. V., narozenému dne XY, za účasti manželky povinného M. V., narozené dne XY, oba bytem XY, zastoupenými JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí č. 257/7, pro 8 246 700 Kč s příslušenstvím a pro 184 567 556 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 17 E 19/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2018, č. j. 21 Co 318/2018-126, t a k t o :


I. Dovolání povinného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
    Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. prosince 2018, č. j. 21 Co 318/2018-126, usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. října 2018, č. j. 17 E 19/2017-47, ve výroku II. o povinnosti povinného zaplatit oprávněné náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč a ve výroku III. o povinnosti povinného zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha-východ soudní poplatek ve výši 3 528 143 Kč zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, ve zbývajících výrocích I., IV., V. a VI. usnesení okresního soudu potvrdil. Dospěl k závěru, že nesprávnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, jakožto exekučního titulu, spočívající v absenci označení soudu, který rozsudek vyhlásil, jména a příjmení rozhodujících soudců a odůvodnění, byl oprávněnou napraven, když k výzvě soudu prvního stupně tomuto předložila úředně ověřenou kopii tohoto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze se všemi (dříve absentujícími) náležitostmi podle ustanovení § 261 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Oprávněnou předložený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. ledna. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, nabyl právní moci dnem vyhlášení, tedy rovněž 4. ledna 2017, tj. v souladu s ustanovením § 139 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, a není tak důvodná námitka povinného, že ke dni zahájení vykonávacího řízení exekuční titul neexistoval.

    Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný v rozsahu výroku II. dovoláním, v němž namítá, že nebyly splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí, neboť oprávněná měla připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu, který svými náležitostmi obstojí jako veřejná listina, již ke svému návrhu na výkon rozhodnutí. Dle povinného exekuční titul s potřebnými náležitostmi veřejné listiny v době podání návrhu na výkon rozhodnutí neexistoval a do spisu byl založen až na výzvu soudu prvního stupně po vrácení věci dovolacím soudem k dalšímu řízení. Návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí tak měl být zamítnut, neboť v době jeho podání nebyly splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí a jeho vady nemohly být zhojeny ani dodatečným doložením exekučního titulu na výzvu soudu prvního stupně, neboť písemné vyhotovení exekučního titulu s požadovanými náležitostmi v době podání návrhu na výkon rozhodnutí neexistovalo. Tuto vadu nemůže zhojit ani dodatečně vyznačená doložka právní moci a vykonatelnosti na exekučním titulu, ani dodatečné předložení exekučního titulu, který má požadované náležitosti. Judikatura Nejvyššího soudu, konkrétně pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2004, sp. zn. 20 Cdo 181/2003, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, na posuzovanou věc nedopadá, neboť je v ní řešena odlišná situace, než otázka, která je primárně předmětem tohoto dovolacího řízení a to, zda je možné zhojit vady návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prostřednictvím exekučního titulu, jehož vznik v zákonem požadované formě nastal až po dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva zamítá. Povinný ve svém dovolání současně navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu.

    Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť právní názor odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.).

    Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3402/2018, vydaném mezi týmiž účastníky jako v posuzované věc, na něž povinný ve svém dovolání rovněž poukazuje, přičemž s jeho závěry částečně nesouhlasí, uvedl, že vzhledem k tomu, že na výzvu soudu prvního stupně bylo oprávněnou doloženo formálně i materiálně vykonatelné rozhodnutí jak Vrchního soudu v Praze ze dne 4. ledna 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, tak posléze i Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, tj. exekuční tituly, soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když na základě tohoto návrhu nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, neboť vada návrhu na výkon rozhodnutí spočívající v nedoložení formálně a materiálně vykonatelného titulu byla zhojena. Námitku dovolatele, že by exekuční titul v zákonem požadované formě se zákonem požadovanými náležitostmi ke dni podání návrhu na nařízení výkonu neexistoval, neboť exekuční titul, resp. tituly neexistovaly, považoval za bezpředmětnou, neboť rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo řádně vyhlášeno dne 4. ledna 2017. Existovalo tedy ještě před podáním návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, přičemž vykonatelné se stalo svým vyhlášením [viz ustanovení § 139 odst. 1 písm. a) trestního řádu]. Skutečnost, že jeho písemné vyhotovení se všemi nutnými náležitosti veřejné listiny bylo oprávněnou předloženo až na výzvu soudu po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, na shora uvedeném závěru nemůže ničeho změnit, jak se mylně domnívá povinný (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 4623/2018).

    Na výše zmíněném právním názoru dovolací soud setrvává i v právě posuzované věci a vzhledem k tomu, že tento závěr respektoval i odvolací soud a ani není důvod, aby dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání povinného jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

    Dovolatel dále navrhuje odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinného na odklad vykonatelnosti a právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.

    Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 o. s. ř.).

    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 15. 5. 2019


    JUDr. Zbyněk Poledna
    předseda senátu