Rozhodnutí NS

22 Cdo 809/2015

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/08/2015
Spisová značka:22 Cdo 809/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.809.2015.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Spoluvlastnictví
Předkupní právo
Dotčené předpisy:§ 140 obč. zák. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

22 Cdo 809/2015


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyň: a) L. P. K. a b) O. T. K., zastoupených JUDr. Josefem Holubem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, proti žalované BSS Group, s. r. o., se sídlem v Neveklově, Pražská 121, identifikační číslo osoby 25666762, zastoupené Mgr. Kateřinou Velkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Ovčí Hájek 2347, o nároku z porušení předkupního práva, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 20 C 107/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2014, č. j. 30 Co 354/2014-166, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2014, č. j. 30 Co 354/2014-166, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 30. května 2014, č. j. 20 C 1072/2013-118, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Okresní soud v Kladně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. května 2014, č. j. 20 C 107/2013-118, žalované uložil, aby učinila žalobkyním nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu na nemovitostech ve znění uvedeném v příloze rozsudku. Podle nabídky má být předmětem kupní smlouvy převod spoluvlastnického podílu ve výši ideálních 7/12 nemovitostí, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Slaný, na LV č. 212 pro k. ú. a obec V., okres K. Žalovaná prodává každé ze žalobkyň ideální polovinu svého spoluvlastnického podílu na nemovitostech, tj. každé z nich ideálních 7/24. Celková kupní cena činí 3 116 667 Kč a každá z kupujících zaplatí prodávající 1 558 330,50 Kč do tří dnů do jednoho měsíce od uzavření smlouvy. Žalované bylo také uloženo, aby zaplatila žalobkyním na náhradě nákladů řízení 266 007 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odměnu zástupce žalobkyň - advokáta stanovil soud prvního stupně podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 a § 12 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Vycházel z toho, že předmětem řízení je předkupní právo – nabídka smlouvy k věci penězi ocenitelné, a to kupní cenou 3 166 667 Kč.

K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. září 2014, č. j. 30 Co 354/2014-166, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uložil žalované, aby zaplatila žalobkyním na náhradě nákladů odvolacího řízení 82 187 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že účastnice jsou spoluvlastnicemi předmětných nemovitostí, a to žalobkyně každá ideální 1/12, žalovaná ideálních 7/12, dalšími spoluvlastnicemi jsou tři sestry žalobkyň, každá v rozsahu ideální 1/12.

Další spoluvlastník J. K., strýc žalobkyň, svůj spoluvlastnický podíl - ideálních 7/12 - prodal kupní smlouvou ze dne 9. dubna 2013 P. S. za kupní cenu 5 250 000 Kč. Smlouva obsahovala ujištění prodávajícího, že při prodeji spoluvlastnického podílu nebylo porušeno předkupní právo třetích osob. P. S. prodal žalované kupní smlouvou uzavřenou 28. května 2013, s účinky vkladu práva do katastru nemovitostí k 30. 5. 2013, spoluvlastnický podíl k nemovitostem za kupní cenu 3 116 667 Kč. P. S. neučinil žalobkyním nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu na nemovitostech (neprokázal doručení listiny z 15. 4. 2013, ve které určil lhůtu k využití předkupního práva kratší než dva měsíce – do 20. 5. 2013).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podle § 3028 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, je třeba věc posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále „obč. zák.“), neboť k tvrzenému porušení předkupního práva mělo dojít před 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník. Se soudem prvního stupně byl zajedno i v tom, že P. S. porušil před prodejem svého spoluvlastnického podílu na nemovitostech předkupní práva žalobkyň, náležející jim podle § 140 obč. zák., neboť jim spoluvlastnický podíl nenabídl ke koupi. I kdyby P. S. prokázal tvrzenou nabídku k využití předkupního práva žalobkyním z 15. 4. 2013, pak poskytl kratší než zákonnou lhůtu (do 20. 5. 2013), neboť § 605 obč. zák. stanoví lhůtu dvouměsíční, a předkupní právo žalobkyň by bylo už z tohoto důvodu porušeno. Proto podle § 603 odst. 3 obč. zák. žalované uložil, aby spoluvlastnický podíl nabídla žalobkyním ke koupi, a to včetně podílů připadajících na další tři spoluvlastnice nemovitostí – sestry žalobkyň u každé ideální 1/12. Odvolací soud odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 603/2008 a sp. zn. 22 Cdo 2358/2010, podle kterých spoluvlastnický podíl spoluvlastníků, kteří nechtějí podíl (resp. část na ně připadající) na základě předkupního práva koupit, přirůstá těm spoluvlastníkům, kteří předkupní právo realizovat chtějí. Soud prvního stupně správně dovodil, že k přirůstání podílu dochází i v případech, kdy nebylo zjištěno, že dalším spoluvlastníkům byla učiněna řádná nabídka k realizaci předkupního práva a zda a jak na ni reagovali. Takový výklad odpovídá účelu zákonného předkupního práva, jímž je, aby podle možností zůstalo zachováno vlastnické právo dosavadním spoluvlastníkům, případně některému z nich. Pokud by se žalovaná chtěla bránit, je na ní, aby existenci nabídky a její odmítnutí prokázala. K náhradě nákladů řízení žalobkyním byla žalovaná zavázána, neboť v řízení před soudy nebyla úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Při určení odměny advokáta vycházel odvolací soud z toho, že předmět řízení je penězi ocenitelný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost uplatňuje podle § 237 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu řeší otázku hmotného práva dosud v rozhodování dovolacím soudem neřešenou. Namítá nesprávné právní posouzení věci.

Odvolací soud ohledně přirůstání podílů dalších spoluvlastníků, kteří nevyužili předkupního práva, sice odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 603/2008 a sp. zn. 22 Cdo 2358/2010; na rozdíl oproti nyní řešené věci však v uvedených případech k nabídce koupě spoluvlastnického podílu dalším spoluvlastníkům skutečně došlo a ti o jeho odkoupení neprojevili zájem. Z těchto rozhodnutí však vyplývá, že pokud se spoluvlastník o porušení předkupního práva nedozví, nemůže relevantním způsobem vyjádřit svůj nezájem o jeho koupi. Proto právo na vykoupení dalších podílů nemohlo „přirůst“ žalobkyním.

Dovolatelka dále namítá, že rozhodnutí o nákladech řízení je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Odkazuje na usnesení ze dne 28. dubna 2014, sp. zn. 33 Cdo 951/2014. Rovněž soud prvního stupně pochybil, neboť neaplikoval § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ostatně žalobkyně zaplatily soudní poplatek ze žaloby 2 000 Kč, tedy s předmětem penězi neocenitelným. Nebylo také zváženo, zda jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné podle § 150 o. s. ř., které by měly vést k podstatnému snížení náhrady.

Dovolatelka také uvádí, že „z formulace hodnocení důkazů soudem prvního stupně potvrzené odvolacím soudem vyplývá, že soudy nepostupovaly v souladu s § 3 o. s. ř.“, a rozvádí konkrétní výhrady k hodnocení důkazů. Ohrazuje se proti zjištění, že se podílela na porušení předkupního práva předchozím spoluvlastníkem. Nesouhlasí ani s tím, že dokazování nebylo podle jejího návrhu doplněno. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření navrhly odmítnutí, případně zamítnutí dovolání. Závěr o přirůstání podílů dalších spoluvlastníků při výkonu předkupního práva je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (rozsudek sp. zn. 22 Cdo 2358/2010). Kromě toho další spoluvlastnice o zamýšleném prodeji věděly z dopisu zástupce žalobkyň JUDr. Josefa Holuba z 24. 4. 2013, který je ve spise založen, a rovněž z dopisu žalované z 11. 8. 2014. Rozhodly se však svého předkupního práva nevyužít. Rovněž o náhradě nákladů řízení rozhodly soudy v souladu s rozhodnutími Ústavního soudu a také rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1875/2005. Žaloba může být při porušení předkupního práva spoluvlastníka formulována jak na nahrazení projevu vůle, tak na uložení povinnosti nabídnout odkoupení spoluvlastnického podílu; v obou případech jde o převod majetku, který je penězi ocenitelný.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení – § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože ke vzniku nároku žalobkyň mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále opět „obč. zák.“).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 24. září 2014, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou – účastnicí řízení a že je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť otázka přirůstání práva na výkup spoluvlastnického podílu toho spoluvlastníka, který se o prodeji podílu nedověděl, při výkonu předkupního práva nebyla v judikatuře dovolacího soudu dosud výslovně řešena.

Dovolací soud v první řadě považuje za důležité připomenout, že od 1. ledna 2013 je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (k tomu srovnej § 241a odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu dovolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, je povinen považovat veškeré námitky, které polemizují se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, v dovolacím řízení za nevýznamné.

Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117 obč. zák.). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů (§ 140 obč. zák.). Neplatnost právního úkonu spoluvlastníka, kterým bylo porušeno předkupní právo, je relativní (viz § 40a obč. zák.).

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 2358/2010, publikovaném – stejně jako další rozhodnutí zde uvedená – na www.nsoud.cz - uvedl:

„Předkupní právo zaniká i v případě, že spoluvlastník o zamýšleném prodeji druhým spoluvlastníkem třetí osobě ví, dá však nepochybně najevo, že o věc nemá zájem a že s prodejem souhlasí. V tomto případě jde o ústně nebo konkludentně uzavřenou dohodu o tom, že předkupní právo nebude uplatněno. Pokud spoluvlastník výslovně projeví vůli věc nekoupit, bylo by nadbytečné mu ji ještě nabízet ke koupi. Také v komentáři k obecnému zákoníku občanskému z roku 1811 se s odkazem na tehdejší judikaturu uvádí, že předkupní právo zaniká ‚zřeknutím, jež může nastati též mlčky‘, a že ‚v prohlášení souhlasu ke koupi daném oprávněným z předkupního práva jest vzdání se téhož‘ (Sedláček, J., Rouček, F. a kol.: Komentář k čsl. obecnému občanskému zákoníku a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha 1936, díl IV., s. 813, 816)“.

V rozsudku ze dne 31. srpna 2009, sp. zn. 33 Cdo 603/2008, publikovaném pod č. 75/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uvedl: „Dohodu o výkonu předkupního práva, s níž počítá druhá věta ustanovení § 140 obč. zák., mohou po vykonání nabídky ohlášením všech podmínek uzavřít všichni oprávnění spoluvlastníci; nejde totiž o hospodaření se společnou věcí, takže rozhodování na základě principu majorizace je vyloučeno (§ 139 obč. zák.). Nebylo-li takové dohody - jako v souzené věci, právo vykoupit podíl svědčí těm z oprávněných spoluvlastníků, kteří o koupi mají zájem a předkupní právo skutečně vykonali. Protože nabídka zavázaného spoluvlastníka se vztahuje na celý podíl, který zamýšlí zcizit, je z titulu zákonného předkupního práva oprávněným spoluvlastníkům, kteří zájem relevantním způsobem projevili, k dispozici opět celý podíl. Z toho vyplývá, že potenciální nárok těch spoluvlastníků, kteří podíl (resp. tu jeho ideální část, která by na ně připadala, kdyby předkupní právo uplatnili) vykoupit nechtějí, „přiroste“ těm spoluvlastníkům, kteří nabídku k výkupu (včas a řádně) přijali. Že si podíl zavázaného spoluvlastníka vypořádají poměrně podle velikosti svých podílů na věci (takže žádná část podílu není zcizitelná zavázaným spoluvlastníkem třetí osobě), již bez dalšího vyplývá ze zákona… Z citovaného R 75/2010 se podává, že předkupní právo spoluvlastníků, kteří podíl (resp. tu jeho ideální část, která by na ně připadala, kdyby zákonné předkupní právo uplatnili) vykoupit nechtějí, „přiroste“ ostatním spoluvlastníkům. To platí i v případě, že prodávající spoluvlastník poruší předkupní právo více spoluvlastníků, a někteří z nich dají najevo, že nárok z porušení předkupního práva uplatnit nechtějí. Přitom není třeba, aby byla o neuplatnění uzavřena výslovná dohoda; postačí, když spoluvlastník dá zřetelně, byť i konkludentně, najevo, že předkupní právo uplatnit nechce.“ Podobně viz unesení ze dne 8. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 2821/2014.

Z uvedeného vyplývá, že předkupní právo spoluvlastníka vykoupit spoluvlastnický podíl podle velikosti podílu podle § 140 obč. zák. může zaniknout dohodou spoluvlastníků nebo tím, že spoluvlastník dá najevo – projeví vůli (byť i konkludentně), že předkupní právo využít nechce. Pokud mu byla učiněna nabídka odkoupení podílu a dal najevo, že podíl koupit nechce, nebo i v případě, že k nabídce nedošlo, ale spoluvlastník o prodeji ví, ale o odkoupení rovněž projeví nezájem způsobem, který lze považovat za projev vůle, „přiroste“ jeho předkupní právo ostatním spoluvlastníkům. Jestliže se však spoluvlastník o prodeji spoluvlastnického podílu vůbec nedozví, pak nelze pojmově uvažovat o tom, že se svého předkupního práva vzdává a že jeho právo na odkoupení podílu (ideální části, která by na něj připadala, kdyby právo uplatnil) „přirůstá“ dalším spoluvlastníkům, kteří své předkupní právo uplatňují.

V daném případě prodal P. S. žalované podíl v roce 2013 a tak nemohlo být v době rozhodování odvolacího soudu právo dalších spoluvlastníků na výkup podílu promlčeno a nezaniklo ještě ani podle § 3062 o. z., omezujícího jeho trvání do jednoho roku od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Za této situace bylo třeba (např. dotazem na ty spoluvlastníky, kteří nebyli účastníky řízení) postavit najisto, zda se práva na výkup podílu vzdávají.

Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že právo na vykoupení podílu žalované, svědčící spoluvlastníkům, kteří nebyli účastníky řízení, žalobkyním přirostlo, aniž učinil skutkové zjištění o tom, že tito spoluvlastníci projevili – byť i konkludentně – vůli podíl nekoupit, je jeho rozhodnutí nesprávné a dovolání je v této části důvodné. Dovolací soud podotýká, že vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení se neprovádí dokazování, nemohl přihlédnout k tvrzení uvedenému ve vyjádření k dovolání, že další spoluvlastníci byli o zamýšleném převodu informováni.

Žalovaná napadla dovoláním také výroky rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení (potvrzující výrok rozsudku soudu prvního stupně a výrok o nákladech odvolacího řízení). Namítala nesprávnou aplikaci advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta v řízení, v němž se spoluvlastník nemovitostí domáhá z titulu porušení předkupního práva proti dalšímu spoluvlastníkovi uložení povinnosti nabídnout mu spoluvlastnický podíl ke koupi podle § 603 odst. 3 obč. zák. Protože vzhledem k tomu, že se ruší rozhodnutí ve věci samé, je třeba zrušit i nákladové výroky, bylo by nadbytečné zabývat se přípustností dovolání v této části. K věci se nicméně poznamenává:

Nejvyšší soud uvedl již v rozsudku ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 33 Odo 865/2005, že v řízení o nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření kupní smlouvy se odměna advokáta stanoví podle sazby mimosmluvní odměny uvedené v § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty určené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši kupní ceny, za níž má být předmět smlouvy prodán. K témuž závěru dospěl v rozsudku ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 33 Cdo 4017/2013, a v usnesení ze dne 30. července 2014, sp. zn. 33 Cdo 1984/2014. Jestliže je v řízení o nahrazení projevu vůle podle § 603 odst. 3 obč. zák. předmět řízení penězi ocenitelný, platí totéž i pro řízení, v němž se spoluvlastník domáhá podle téhož ustanovení, aby mu spoluvlastník, který nabyl podíl při porušení předkupního práva, nabídl spoluvlastnický podíl ke koupi.

Dovolatelka míní, že věc bylo třeba posoudit podle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, který stanoví, že „částka 35 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech žalob na projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního jednání, jehož předmět je penězi neocenitelný“. V dané věci je předmětem právního jednání (smlouvy o převodu podílu), které má být rozsudkem završeno (nahrazovaný projev vůle směřuje k jeho vzniku) spoluvlastnický podíl, který je penězi ocenitelný. Jestliže se tedy spoluvlastník domáhá, aby mu spoluvlastník, který nabyl podíl při porušení předkupního práva, nabídl spoluvlastnický podíl ke koupi, je předmětem požadovaného prohlášení vůle spoluvlastnický podíl, který je zásadně penězi ocenitelný.

Vzhledem k tomu, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve výroku ve věci samé je důvodné, dovolací soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Protože důvod, pro který bylo zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil také jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 věta prvá o. s. ř.).

V Brně dne 8. září 2015


JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu