Rozhodnutí NS

7 Tdo 422/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/24/2019
Spisová značka:7 Tdo 422/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.422.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Pokus trestného činu
Těžké ublížení na zdraví
Těžké ublížení na zdraví úmyslné
Úmysl nepřímý
Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb.
§ 21 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb.
§ 15 odst. 1 písm. b) předpisu č. 40/2009Sb.
§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 422/2019-606


USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 4. 2019 o dovolání, které podal obviněný M. Z., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 5 To 150/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 135/2016, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 12. 2017, č. j. 2 T 135/2016-555, byl obviněný M. Z. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, a k trestu propadnutí věci, a to bubínkového revolveru zn. ME 38 Magnum, ráže 6 mm Flobert.

Pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví a přečinu výtržnictví se obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 9. 10. 2015 okolo 05:15 hodin v XY v nonstop baru v XY ulici po předcházející konzumaci alkoholických nápojů napadl vulgárním výrazem obsluhu baru poškozenou J. B., a když ho vyzvala, aby bar opustil, vytáhl z kapsy střelnou zbraň – bubínkový revolver zn. ME 38 Magnum, ráže 6 mm Flobert, kterým namířil na poškozenou a vystřelil, avšak poškozenou netrefil, načež ta k němu přistoupila a snažila se mu v další střelbě zabránit, a při přetahování o uvedenou zbraň z ní obviněný znovu vystřelil, a tímto jednáním způsobil poškozené hematom na lýtku levé nohy, přičemž k závažnějšímu poranění poškozené nedošlo jen náhodou a nezávisle na vůli obviněného.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 To 150/2018-581, bylo odvolání obviněného, které bylo podáno do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že střelná zbraň, kterou použil, byla nabita tzv. slepými náboji, tedy náboji bez projektilu. Tato skutečnost přitom vyplývá z úředního záznamu o výjezdu stálé výjezdové skupiny ze dne 9. 10. 2015 (č. l. 301 – 303 tr. spisu). Navzdory tomu oba soudy vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu, že se jednalo o „nábojnice osazené flobertovým nábojem s flobertovým brokem“, tedy střelbu tzv. ostrými náboji. Vzhledem k charakteru zbraně a nábojů a způsobu jednání obviněného na místě samém proto podle jeho názoru nelze dovodit úmysl (byť nepřímý) poškodit zdraví jiného.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně až do stadia přípravného řízení.

V doplnění dovolání obviněný uvedl, že telefonicky kontaktoval kriminálního technika, který byl přítomen ohledání místa činu. Ten mu měl potvrdit, že důkazy z přípravného řízení (především protokol o ohledání místa činu) dokládají, že náboje revolveru, jenž byl obviněným použit, byly tzv. slepými náboji.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky dovolatele neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Námitka, že se nejednalo o náboje ostré, nýbrž slepé, neodpovídá ani obsahu předmětných rozhodnutí. Soudy při posuzování viny vycházely ze skutečnosti, že obviněný střílel slepými náboji, na čemž nemůže nic změnit ani nepříliš přesná formulace uvedená v odůvodnění odvolacího soudu. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou, v níž připomněl vybranou judikaturu Nejvyššího soudu k otázce mezí uvedeného dovolacího důvodu, opětovně poukázal na výsledky ohledání místa činu a použití slepých nábojů a zdůraznil nesprávné vyjádření odvolacího soudu k této otázce. Uvedl také, že znalec z oboru soudního lékařství podle jeho názoru překročil meze svých oprávnění, neboť posuzoval otázky z oblasti balistiky. Obviněný namítl, že mu nebylo prokázáno srozumění s případným těžkým zraněním poškozené. Nebylo podle něj prokázáno míření do oblasti očí ani výstřel z bezprostřední blízkosti. Uplatněný dovolací důvod byl podle obviněného naplněn. Setrval na svém návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Nejvyšší soud jako soud dovolací přitom zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně.

Podstatou námitek obviněného bylo tvrzení, že soudy obou stupňů dovodily závěr o jeho vině na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, konkrétně z okolnosti, že střelná zbraň obviněného byla nabita tzv. ostrými náboji. Na podporu své argumentace poukázal na úřední záznam o výjezdu stále výjezdové skupiny, ze kterého vyplývá, že na místě činu nebyly nalezeny žádné projektily (případně broky). Taková námitka však z větší části nevychází z reálného základu. Naopak je zřejmé, že soud prvního stupně při posouzení viny obviněného vycházel ze zjištění, že střelná zbraň byla nabita tzv. slepými náboji, tj. náboji bez projektilu. Tuto okolnost vzal soud prvního stupně za prokázanou nejen na základě obhajoby samotného obviněného, ale vycházel rovněž ze znaleckého posudku soudního znalce prof. MUDr. Přemysla Strejce, CSc. z oboru zdravotnictví, který ve vztahu ke zranění způsobenému poškozené uvedl, že právě vystřelením tzv. slepých nábojů lze hematom na lýtku dobře vysvětlit, zatímco kdyby se jednalo o tzv. ostré náboje, musel by být na lýtku způsoben zástřel (viz odstavec 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Mimoto lze tuto okolnost dovodit rovněž z listinných důkazů – konkrétně z úředního záznamu o výjezdu stálé výjezdové skupiny obsaženém na č. l. 301 – 303 spisu. Zde je v popisu události výslovně uvedeno, že „podezřelý z bezprostřední blízkosti vystřelil na poškozenou z malorážní pistole typu Flobert 6 mm bez projektilu – slepé náboje …“. Soud prvního stupně potom skutečnost, že bylo stříleno tzv. slepými náboji, zohlednil i při ukládání trestu (viz odstavec 21 odůvodnění rozsudku).

Lze připustit, že odvolací soud ve svém odůvodnění v odstavci 6 usnesení nesprávně uvedl, že „před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že nábojnice nalezené na místě činu jsou nábojnice osazené flobertovým nábojem a v žádném případě se tak nejedná o nábojnice osazené nábojem slepým“. Takový závěr nekoresponduje s provedeným dokazováním (viz předchozí odstavec), ani skutkovým stavem, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Nicméně ani tato (byť nesprávná) formulace odvolacího soudu uvedená v odůvodnění jeho usnesení nemůže nic změnit na správném závěru o vině obviněného.

Předně bylo – především z výpovědí svědků J. B. a T. S. a z kamerových záznamů – zjištěno, že obviněný namířil střelnou zbraní do oblasti hrudníku až hlavy poškozené (byť to mělo být vyjádřeno i ve výroku rozsudku) a následně na ni z bezprostřední vzdálenosti vystřelil, přičemž tato první rána ji minula. Při potyčce mezi obviněným a poškozenou následovaly další výstřely směřující dolů k zemi. Jeden z těchto výstřelů trefil poškozenou do lýtka. Protože však zbraň byla nabita tzv. slepými náboji (tj. náboji, které nebyly osazeny projektilem), poškozená utrpěla zranění „pouze“ v podobě hematomu na levém lýtku.

Z hlediska možnosti vzniku těžké újmy na zdraví je zásadní především první výstřel obviněného, který byl směřován do oblasti hrudníku až hlavy poškozené (poškozená např. uvedla, že po výstřelu na chvíli „ohluchla“ na pravé ucho). I když se jednalo o střelbu ze zbraně s nízkou účinností a nepodléhající registraci, která byla nabita pouze tzv. slepými náboji, přesto je takovou zbraní možno způsobit člověku zranění, a to mj. působením tlaku horkých plynů, pokud je střelba provedena z velmi malé vzdálenosti a směřuje na citlivá místa, jako jsou oči apod. (srov. např. Hirt, M. a kol. Soudní lékařství I. díl. Grada Publishing a.s., 2015, s. 136, Kováč, p. a kol. Súdné lekárstvo pre právnikov, Bratislava : Iura Edition, 2005, s. 111). Kromě toho na správnost závěru, že i výstřel ze zbraně nabité pouze tzv. slepými náboji má určitou razanci, poukazuje i skutečnost, že poškozené jeden z výstřelů způsobil hematom na lýtku (tzv. nástřel jako střelné poranění). S výše uvedeným korespondují výsledky znaleckého posudku znalce MUDr. Přemysla Strejce, CSs., jenž připustil možnost, že zátkou, která zabraňuje proniknutí vlhkosti do tohoto náboje, může dojít i k ohrožení na životě, pakliže by došlo ke střelbě do oka z bezprostřední blízkosti či krátké vzdálenosti (viz odstavec 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

Je tak možné uzavřít, že pokud obviněný vystřelil (byť ze zbraně nabité tzv. slepými náboji) z bezprostřední vzdálenosti na oblast hrudníku a hlavy poškozené, přičemž byl v té době pod vlivem alkoholu (bylo mu naměřeno 2,27 promile alkoholu v krvi) a jeho schopnost koordinace tak byla značně zhoršená, bylo takové jednání způsobilé přivodit vážný následek v podobě těžké újmy na zdraví (např. zasažení do oblasti očí), ke kterému pouze dílem náhody nedošlo, jak správně dovodil soud prvního stupně v odstavci 15 odůvodnění svého rozsudku.

Námitku dovolatele – byť jen velmi stručnou – týkající se zavinění ve vztahu k pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku je možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod, jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou. Nesprávný je názor dovolatele, že vzhledem k charakteru střelné zbraně a nábojů nelze dovodit úmysl poškodit zdraví jiného. V návaznosti na shora uvedené Nejvyšší soud ve shodě se závěrem nalézacího soudu konstatuje, že vzhledem k tomu, do jaké oblasti obviněný střelnou zbraní mířil (tj. na hrudník až hlavu poškozené), že střílel z bezprostřední vzdálenosti od poškozené a rovněž s ohledem na jeho podnapilost, musel být obviněný minimálně srozuměn s tím, že svým jednáním může poškozené způsobit těžkou újmu na zdraví [§ 122 odst. 2 písm. e), i) tr. zákoníku], např. pokud poškozenou zasáhne zátka uzavírající výmetnou náplň v nábojnici či tlak horkých plynů z hlavně do oblasti očí. Je všeobecně známou skutečností, že i výstřel slepými náboji z bezprostřední blízkosti takové účinky může mít. Soudy obou stupňů tak správně dovodily zavinění obviněného ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

Námitky dovolatele lze tedy zčásti pod uplatněný dovolací důvod podřadit, jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. Z. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 4. 2019

JUDr. Josef Mazák
předseda senátu