Rozhodnutí NS

7 Tdo 587/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:7 Tdo 587/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.587.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Loupež
Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku
Vydírání
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 175 odst. 1 tr. zákoníku
§ 173 odst. 1 tr. zákoníku
§ 234 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 587/2019-921


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 5. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného O. Š., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 7 To 353/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 8 T 36/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. Š. odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 10. 2018, č. j. 8 T 36/2018-644, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 3) přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu L. V.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že

ad 1) dne 16. 2. 2018 v dopoledních hodinách v XY, ul. XY, přikázal s výhrůžným výrazem poškozenému M. V., který obviněného znal a měl z něj strach, že uškodí jemu či jeho rodině, aby šli k bankomatu, kde poškozeného přiměl k výběru částky 4 000 Kč, kterou následně převzal a odešel, čímž způsobil poškozenému škodu ve výši 4 000 Kč,

ad 2) dne 19. 2. 2018 kolem 15:35 v XY, ve spojovací uličce mezi ul. XY a XY, přikázal poškozenému M. V., aby ukázal peněženku, ať vidí, kolik tam má, načež mu poškozený, který obviněného znal a měl z něj strach, vydal mu finanční hotovost nejméně 600 Kč. Poté šli společně až k bankomatu v ul. XY, po cestě mu obviněný vyhrožoval, že ho zmlátí a přiváže ke stromu a přikázal poškozenému „vyber čtyřku“, o což se pokusil, avšak neměl dostatečnou finanční hotovost k výběru na kartu. Následně obviněný poškozenému přikázal, aby šel s ním a rozpažil ruce, což učinil, a obviněný mu prohledal kapsy se slovy „dej mi peníze nebo tě ztřískám“, a když nic nenašel, tak opět se zlostným výrazem v obličeji přikázal poškozenému, aby mu dal do zástavy mobilní telefon nebo platební kartu. Poškozený ze strachu předal obviněnému svoji platební kartu, ke které po naléhání sdělil i PIN kód, a následně odešel pro požadované peníze domů. Poté, co se vrátil před prodejnu Penny market v ul. XY, předal obviněnému finanční hotovost ve výši 4 000 Kč, pak šli do parku XY v XY, kde obviněný z kamenné zdi vyndal ukrytou platební kartu, kterou poškozenému vrátil, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 4 600 Kč,

ad 3) dne 16. 3. 2018 kolem 19:40 hod. v XY, ul. XY, vedle prodejny Coop, přišli obviněný s L. V. k poškozené A. B., kdy jí obviněný řekl: „dej mi peníze, pět set, nebudeš tady vůbec chodit, stát, vůbec nic“, následně když mu poškozená odmítla peníze dát, opakoval výzvu k vydání peněz, přičemž uchopil oběma rukama zezadu poškozenou a tlačil ji před sebou a L. V. šla při levém boku poškozené a říkala jí: „tady stát nebudeš“, a takto dotlačili poškozenou až na travnatý porost nad chodníkem v ul. XY, kde obviněný poškozenou fyzicky napadl, v důsledku čehož tato upadla na zem, poté již sám obviněný po poškozené opětovně požadoval peníze a bil ji, a když zůstala ležet, svého jednání zanechal. Poškozená poté přeběhla přes silnici a snažila se zavolat policii telefonem, načež ji obviněný i L. V. opět doběhli a obviněný po ní opětovně požadoval peníze a znovu ji fyzicky napadl a nutil ji, aby mu ukázala kabelku, což odmítla, a následně se jí podařilo z místa utéct a nasednout do přijíždějícího vozidla, přičemž v důsledku fyzického napadení utrpěla zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření v nemocnici bez omezení v obvyklém způsobu života.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obvinění O. Š. a L. V., matka obou obviněných, druh L. V., poškozená A. B. a státní zástupce v neprospěch obviněného O. Š. Z podnětu odvolání státního zástupce, L. V., její matky a jejího druha Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. 1. 2019, č. j. 7 To 353/2018-806, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině v bodě 3) u obou obviněných, ve výrocích o trestech a náhradě škody ve vztahu k poškozené A. B., a znovu rozhodl tak, že obviněného O. Š. v bodě 3) při nezměněném skutkovém ději uznal vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a za toto jednání a za jednání v bodech 1) a 2) z rozsudku soudu prvního stupně obviněného podle § 173 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu L. V.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je přesvědčen, že odvolací soud porušil zákon, pokud změnil právní kvalifikaci jeho jednání, aniž by vyslechl poškozenou A. B. Soud prvního stupně zcela neuvěřil tvrzením poškozené, a pokud by odvolací soud poškozenou osobně vyslechl, posuzoval by její výpověď stejně kriticky, jako soud prvního stupně. Odvolacímu soudu vytkl, že se dostatečně nevypořádal s jeho odvoláním. Poškozeného M. V. je snadné ovlivnit, ale před projednávanými skutky jej neznal. Nebyl žádný důvod, proč by měl poškozenému vyhrožovat a tento mu neodmítl zaplatit. Je si vědom, že využil strachu poškozeného z imaginární osoby jménem K., ale popírá, že by se na něm dopustil loupeže. Peníze mu poškozený vydal dobrovolně, a sám si vybral, jestli chce zastavit platební kartu nebo mobil a není pravdou, že by mu dal i PIN k platební kartě. Poté, co navštívil matku poškozeného a tato mu odmítla cokoli zaplatit, upustil od dalších kontaktů s ním a trestné činnosti zanechal. Poškozená A. B. zjevně přeháněla při popisování skutkového děje a jednalo se o její již třetí napadení pokaždé jiným pachatelem. Její tvrzení se ani v minulosti nezakládalo na pravdě a soud v jiné věci jí neuvěřil. Jen ji žádal, aby odešla z místa, kde provozovala prostituci jeho sestra, když se v hádce mezi prostitutkami přidal na stranu své sestry. Fyzicky poškozenou nenapadl, její zranění nikdo neviděl a na policii se dostavila s několikahodinovým prodlením, takže si mezitím mohla monokl někde opařit, aby z ulice dostala svoji konkurenci.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutky zjištěné soudy nevykazovaly znaky trestných činů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, především proti svědeckým výpovědím poškozených, přičemž se snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději. Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutků či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi poškozených M. V. a A. B., svědků J. H., I. H., M. Č., M. V., zprávou nemocnice a fotodokumentací zranění poškozené A. B. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).

Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nad rámec uvedeného je namístě doplnit, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 5. 2019


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu