Rozhodnutí NS

11 Tdo 1442/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/29/2018
Spisová značka:11 Tdo 1442/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1442.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Nepřípustnost trestního stíhání
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 1442/2018-44


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2018 o dovolání obviněného T. H. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 3 To 18/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 3/2017, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. H. odmítá.

Odůvodnění:

    1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 40 T 3/2017, byl obviněný T. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

    od blíže nezjištěné doby, nejméně od podzimu roku 2015 do 30. 3. 2016, v obci XY a v obci XY, okres Znojmo, a to v objektech bývalých pohostinství, které vlastní, neoprávněně tzv. in-door způsobem pěstoval rostliny konopí a vyráběl z nich omamnou a psychotropní látku zvanou marihuana, obsahující účinnou látku tetrahydrokanabinol (dále jen „THC“) tak, že zasázel a vypěstoval blíže nezjištěný počet rostlin konopí, u části již dopěstovaných rostlin oddělil od stonků toxikomansky využitelné části a tyto usušil, přičemž ke dni 30. 3. 2016 přechovával celkem 637 kusů rostlin konopí v různém stadiu vzrůstu určených pro pozdější výrobu marihuany (po usušení hmotnost jejich toxikomansky využitelných částí činila 6.885,59 gramů a obsahovala 813,67 gramů účinné látky THC), 66 ks usušených celých rostlin konopí (hmotnost jejich toxikomansky využitelných částí činila 2.320 gramů a obsahovala 359,37 gramů účinné látky THC) a sušenou rostlinnou hmotu – marihuanu o celkové hmotnosti 3.129,4 gramů obsahující 222,04 gramů účinné látky THC, přičemž uvedeného jednání se dopouštěl s vědomím, o jaké látky se jedná a i přes to, že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, kdy konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje psychotropní látku THC uvedenou v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách.

    2. Za toto jednání byl obviněný podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to jednak věcí zajištěných při domovních prohlídkách provedených dne 30. 3. 2016 v nemovitostech v obci XY č. p. XY a v obci XY č. p. XY, dále věcí zajištěných při prohlídce jiných prostor – motorového vozidla tov. zn. Fiat Ducato 230A GMFB, RZ: XY provedené dne 30. 3. 2016 a sušené rostlinné hmoty zajištěné při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor.

    3. Rozsudek krajského soudu napadli obviněný, jakož i jeho rodiče odvoláními, která byla napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.

    4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný T. H. prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jím podaného odvolání bylo nezákonné, neboť v rámci předcházejícího řízení nebylo nikterak vyvráceno jeho tvrzení o tom, že se měl jinak protiprávní činnosti dopouštět z důvodu svého závažného onemocnění, když obhajoba jednoznačné prospěšnosti cannabisterapie nebyla v žádném stadiu řízení nikterak zohledněna ani řádně projednána. V souvislosti s pěstováním a následným zpracováním rostlin konopí setého výlučně pro potřeby alternativní léčby přitom obviněný odkazuje na závěry Nejvyššího soudu prezentované v usnesení sp. zn. 3 Tdo 52/2008. Za tohoto stavu obviněný namítá, že trestní stíhání jeho osoby je zcela nepřípustné, neboť s omamnými a psychotropními látkami nenakládal nedovoleně ve smyslu § 283 tr. zákoníku, tedy bez povolení, když pěstování konopí bylo realizováno toliko pro léčebné účely. Orgány činné v trestním řízení přitom nepostupovaly v souladu se svými právy a povinnostmi, neboť v dané věci došlo k opomenutí podstatných důkazů souvisejících s prokázáním zdravotního stavu obviněného, zejména výslechu obhajobou navrhované svědkyně E. P. V dané trestní věci došlo dle dovolatele rovněž k nesprávnému hmotněprávnímu hodnocení skutku, jež nemá oporu v provedeném dokazování, neboť odvolací soud se v napadeném usnesení dostatečným způsobem nevypořádal s otázkou procesní použitelnosti odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, jež obviněný považuje za nepřezkoumatelná, přičemž tím, že odepřel provedení obhajobou navrhovaného znaleckého posudku, jehož předmětem by mělo být zkoumání zajištěného konopí, případně výslechu zpracovatele odborného vyjádření, popřel právo obviněného na spravedlivý proces. V této souvislosti dovolatel navíc poukazuje mimo jiné i na vztah zpracovatele předmětného odborného vyjádření, kterým byl odbor kriminalistické techniky a expertiz Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, k policejnímu orgánu, který proti jeho osobě vedl vyšetřování. V souvislosti s tvrzeným dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný dále cituje vybraná rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu věnující se otázce extrémního nesouladu právních závěrů soudu s provedenými skutkovými zjištěními, včetně případu tzv. opomenutých důkazů. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k jeho osobě, jakož i další rozhodnutí tomuto usnesení obsahově předcházející, a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl o propuštění jeho osoby z výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

    5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného k uplatněným námitkám uvedla, že se jedná o opětovné přednesení argumentace známé z dosavadní obhajoby obviněného, jakož i jím podaného odvolání. V daném případě je rozhodnutí policejního orgánu o vypracování odborného vyjádření stran chemické analýzy zajištěného rostlinného materiálu a nikoli znaleckého posudku akceptovatelné proto, že nebyla řešena složitější otázka, přičemž se jedná o běžný, i v jiných trestních věcech se standardně vyskytující postup policejního orgánu. Zpracovatel odborného vyjádření v daném případě postupoval standardním způsobem a na základě téže metodiky vycházející z nařízení komise ES č. NK 1122/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení rady ES č. 73/2009 a k nařízení rady ES č. 1234/2007, již používají i jiná odborná pracoviště, včetně kriminalistického ústavu. Z obou vypracovaných odborných vyjádření je zřejmé, co mělo být řešeno a jaké jsou závěry, k nimž zpracovatel dospěl, přičemž daná vyjádření objasňují všechny okolnosti, které být objasněny měly. V kontextu obviněným prezentovaných námitek státní zástupkyně dále poukazuje na účel dovolání jako mimořádného opravného prostředku s tím, že dovolací řízení nenabízí možnost všeobecného přezkumu napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se přitom náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jehož závěry jsou logické a zcela odpovídající obsahu provedeného dokazování. Byť dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, vznesl fakticky jen takové námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, zejména způsob, jímž provedené důkazy hodnotily. Jelikož takto pojaté výhrady nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, shledává státní zástupkyně dovolání obviněného za neodpovídající žádnému z dovolacích důvodů vymezených v § 265b tr. řádu, pročež navrhuje, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto.


    6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu.

    7. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

      8. Obviněný v dovolání uplatnil jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, který je dán tehdy, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak Nejvyšší soud připomíná, že ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.
      9. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.

      10. K námitce obviněného stran neprovedení důkazu jednak znaleckým zkoumáním chemického složení zajištěného rostlinného materiálu, popř. výslechem zpracovatele odborných vyjádření, a jednak výslechem E. P. v procesním postavení svědka Nejvyšší soud předně připomíná, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Přitom v tomto kontextu vymezil tři skupiny případů, kdy se jako první vyčleňují případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen (v kontrapozici k předchozímu „opomenut“) z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení jsou v řízení o ústavních stížnostech případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další). K tomu blíže srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1145/2006. V této souvislosti ovšem Ústavní soud zdůrazňuje, že i on je v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (např. sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03). Upozorňuje-li Ústavní soud, že je povolán korigovat pouze případy nejextrémnější, platí tento závěr i pro dovolací soud, neboť ten by se přezkoumáním skutkových námitek ocitl mimo meze jeho zákonem (taxativně uvedenými dovolacími důvody) vymezené pravomoci.
        11. Z výše citovaného obsahu podaného dovolání je zřejmé, že žádná z námitek obviněného T. H. deklarovaný dovolací důvod zjevně nenaplňuje, neboť dovolatel fakticky nenapadá právní posouzení skutku, nýbrž způsob, jímž soudy nižších stupňů realizovaly důkazní řízení, včetně způsobu, jímž provedené důkazy následně hodnotily.
          12. Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal existenci dovolatelem tvrzených podmínek vymezených v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04 (konkrétně případ tzv. opomenutého důkazu), při jejichž splnění vede nesprávná realizace důkazního řízení k porušení základních práv a svobod ve smyslu práva obviněného na spravedlivý proces, neboť v daném případě se ve vztahu k výslechu zpracovatele odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie stran zkoumání zajištěného rostlinného materiálu, včetně případného zpracování znaleckého posudku k provedené chemické expertíze zajištěného konopí, jakož i ve vztahu k objasnění zdravotního stavu obviněného, včetně způsobu jeho léčby, výslechem E. P. v procesním postavení svědka, nejedná o důkazy opomenuté. Obviněný sám již v řízení před soudem prvního stupně prostřednictvím svého obhájce navrhl jak osobní výslech zpracovatele odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, včetně zpracování znaleckého posudku k okolnostem provedení chemické expertízy zajištěných rostlin konopí, tak i provedení výslechu E. P. v postavení svědka za účelem objasnění svého zdravotního stavu, včetně způsobu léčby. O obou těchto návrzích soud prvního stupně rozhodl tak, že je v rámci hlavního líčení konaného dne 12. 12. 2017 jako nadbytečné podle § 216 odst. 1 tr. řádu zamítl, načež toto své rozhodnutí v rámci písemného vyhotovení rozsudku vyhlášeného téhož dne řádně odůvodnil (viz strana 7 – 8, 13 a 14 odůvodnění napadeného rozsudku). Soud prvního stupně přitom logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakých důvodů považoval předmětný návrh obhajoby na osobní výslech zpracovatele odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, včetně vypracování znaleckého posudku k provedení chemické expertízy zajištěného rostlinného materiálu, jakož i návrh na osobní výslech svědkyně E. P. za nadbytečný, tzn. že obhajobou vznesený návrh učinil předmětem svých úvah. S identickým návrhem na doplnění dokazování provedením osobního výslechu jak zpracovatele odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie k okolnostem provedení chemické expertízy zajištěných rostlin konopí, včetně užité metodologie, tak E. P. ke zdravotnímu stavu obviněného, včetně způsobu jeho léčby, jenž obviněný opětovně vznesl v rámci odvolacího řízení, se následně řádným způsobem vypořádal i soud druhého stupně. Ten předmětný návrh v rámci veřejného zasedání konaného dne 27. 6. 2018 rovněž zamítl, načež v odůvodnění svého usnesení z téhož dne, jímž zamítl odvolání obviněného a jeho rodičů, přesvědčivým způsobem rozvedl důvody, které jej k zamítnutí těchto důkazních návrhů vedly (body 32. – 34. a 46. - 50. odůvodnění napadeného usnesení). Soudy obou stupňů přitom souhlasně konstatovaly, že v dané trestní věci nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by nasvědčovala jakýmkoli pochybnostem o odbornosti a objektivitě provedených chemických expertíz, jež by tak měla vliv na posouzení otázky úrovně věrohodnosti odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, která byla v dané trestní věci zpracována odborem kriminalistické techniky a expertiz Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje. Jak bylo v této souvislosti správně deklarováno již odvolacím soudem, obviněným namítanými odbornými vyjádřeními nebyly řešeny složitější otázky, a již vůbec ne otázky zvlášť důležité, jež by bylo třeba objasňovat znaleckým posudkem. Daná vyjádření přitom nejsou ani nejasná ani neúplná, přičemž v nich vyslovené závěry nevzbuzují ani pochybnosti o jejich věcné správnosti. Otázkou obviněným namítané nepřezkoumatelnosti vypracovaných odborných vyjádření se ostatně podrobným způsobem zabýval již vrchní soud (jak je patrné z bodů 48. a 49. odůvodnění napadeného usnesení), který dospěl k jednoznačnému závěru, že daná vyjádření objasňují všechny okolnosti, které objasnit měla, závěry vyslovené jejich zpracovatelem jsou určité, tzn. že předmětná odborná vyjádření nejsou nejasná ani neúplná a není ani pochyb o tom, že byla vypracována osobou s odpovídající kvalifikací. Taktéž s námitkou obviněného stran provedení chemické analýzy stejným policejním orgánem, který proti obviněnému vedl trestní stíhání, se ve svém rozhodnutí řádným a vyčerpávajícím způsobem vypořádal již soud odvolací, jenž tuto námitku oprávněně vyhodnotil jako zcela nedůvodnou (viz body 46. a 47. odůvodnění napadeného usnesení).

          13. Ve vztahu k E. P. pak bylo oběma soudy nižších stupňů deklarováno, že v kontextu objektivních lékařských zpráv stran zjištění zdravotního stavu obviněného lze považovat písemné stanovisko této poradkyně řízené detoxikace ze dne 18. 10. 2017, z něhož nikterak nevyplývá, že by tato osoba měla u obviněného diagnostikovat byť jen podezření z onkologického onemocnění, a jež bylo za podmínek § 213 odst. 1 tr. řádu provedeno jako listinný důkaz, pro rozhodnutí ve věci samé za zcela dostatečné.

          14. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se v daném případě nejedná o důkazy v podobě výslechu zpracovatele odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie k okolnostem provedené expertízy zajištěných rostlin konopí, včetně užité metodologie při stanovení obsahu THC, a výslechu E. P., poradkyně řízené detoxikace, k zdravotnímu stavu obviněného a způsobu jeho léčby, v procesním postavení svědka, opomenuté, nýbrž o důkazy, jež byly již v rámci nalézacího řízení navrženy obhajobou obviněného, načež se důvodností a potřebností jejich provedení za účelem náležitého objasnění skutkového stavu řádně zabýval soud prvního stupně, který je shledal nadbytečnými a jako takové je podle § 216 odst. 1 tr. řádu zamítl, přičemž toto své rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Námitkou neprovedení těchto důkazů, jakož i jejich opakovaným navržením se následně řádně zabýval rovněž soud odvolací, jenž v tomto ohledu neshledal v postupu soudu prvního stupně žádného pochybení. Odvolací soud se přitom se všemi námitkami obviněného, které v souladu s výsledky provedeného dokazování srozumitelně a přesvědčivě vyvrátil, řádně vypořádal, a toto své stanovisko, včetně opětovného zamítnutí identického důkazního návrhu, též náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Za této situace tak nelze souhlasit s námitkou dovolatele stran podstatné vady spočívající v opomenutí důkazu v podobě osobního výslechu E. P. ke zdravotnímu stavu obviněného a způsobu jeho léčby, jakož i výslechu zpracovatele odborných vyjádření z oboru kriminalistika k provedené chemické expertíze zajištěných rostlin konopí, a z toho plynoucí neúplnosti provedeného dokazování. Respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že účastníku řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Naproti tomu však soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, a pakliže tak učiní, je ve svém rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování, což oba soudy nižších stupňů v dané věci také řádně učinily (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000 a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09). Nejvyšší soud proto ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v trestní věci obviněného T. H. z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující mimo jiné i stanovisku Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů.

          15. Rovněž ve vztahu k dovolatelem tvrzené nepřípustnosti vedeného trestního stíhání, a to zejména v kontextu jeho vážného onemocnění a z toho plynoucího pěstování rostlin konopí výhradně pro potřeby alternativní léčby, tedy dovoleným způsobem, je třeba konstatovat, že s identickými námitkami, jejichž povaha je primárně skutková, neboť se týkají způsobu, jímž soudy nižších stupňů realizovaly důkazní řízení, včetně způsobu, jímž hodnotily provedené důkazy, se již řádným a přesvědčivým způsobem vypořádal jak soud prvního stupně, tak soud odvolací (viz body 61. – 60., byť v důsledku chybného číslování jednotlivých odstavců se fakticky jedná o body 61. – 68. odůvodnění napadeného usnesení). Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu, a to ani ve vztahu k prokázání zákonného znaku protiprávnosti jednání, pro které byl obviněný trestně stíhán. Naopak, oba nižší soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Z odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že se oba nižší soudy přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného, vyložily, jakými úvahami se přitom řídily a z jakých důvodů neuvěřily tvrzením obviněného. Soudy srozumitelným a logickým způsobem rozvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a kterak postupovaly při hodnocení vzájemně si nekorespondujících důkazů.

          16. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uzavírá, že obviněný veškerými svými námitkami v podstatě jen opakuje svoji obhajobu uplatněnou již v řízení před soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. V rámci podaného dovolání přitom nevznesl žádnou relevantní námitku, již by bylo možno podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonné důvody dovolání.
            17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.


            P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

            V Brně dne 29. 11. 2018

            JUDr. Karel Hasch
            předseda senátu

            Vypracoval:
            JUDr. Tomáš Durdík