Rozhodnutí NS

30 Cdo 1956/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/28/2020
Spisová značka:30 Cdo 1956/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1956.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Přípustnost dovolání
Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 1956/2019-386
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobkyně CHEMAGROUP, s. r. o., IČO 64789071, se sídlem v Náchodě, V Náměrkách 101, zastoupené JUDr. Jiřím Jandou, advokátem se sídlem v Náchodě, Kamenice 155, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 211 599 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 64/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2019, č. j. 11 Co 432/2018-360, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 211 599 200 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem v daňových řízeních.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 1. 11. 2018, č. j. 16 C 64/2010-332, kterým soud rozhodl, že částečné zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní podáním ze dne 19. 2. 2018 ohledně požadavku na zaplacení částky 129 992,06 Kč, není účinné.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Dovolání žalobkyně není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že v dané věci byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 96 odst. odst. 6 o. s. ř., je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1104/2019, nebo ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3958/2018), od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci. Toto ustanovení nedává soudu možnost zvážit, zda rozhodne, že zpětvzetí žaloby je neúčinné či zda řízení zastaví, ale v situaci, kdy jsou splněny předpoklady v něm uvedené (jak tomu bylo v projednávané věci), mu ukládá rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí žaloby.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu